Novinka známého amerického dramatika měla světovou premiéru letos v říjnu v Public Theatre v New Yorku. Muž vzpomíná u rakve své ženy na jejich š?astný život. Ona byla o patnáct let starší, prožili spolu třicet let, mají dvě dcery. Žena kvůli němu opustila prvního manžela, pak spolu založili půjčovnu starých značkových aut („renovovaných trosek“). Muž prozrazuje, že mu zbývá necelý rok života. Manželka mu těsně před smrtí prozradila, že ji v patnácti znásilnil strýc. Když otěhotněla, rodina ji poslala porodit mimo domov a dítě dala k adopci. Během napínavého monologu se odhaluje tajemství - muž je onen ztracený syn, kterého dala Žena k adopci – nedovíme se, zda to ženě řekl, než zemřela...

Joanna zemřela na mor v roce 1350, stejně jako zbytek její vsi. Úspěšný podnikatel Francis přijel do rodného města na pohřeb otce, kterého léta neviděl. Nemá dobrou náladu. Ale je to po více než 600 letech první člověk, který Joannu vidí. A Joanna s ním, zprvu proti jeho vůli, stráví noc v hotelu, postaveném na půdě, kde je pochována její rodina. Konečně totiž může někomu vypovědět svůj příběh a přiznat svůj velký hřích – před tím, než sama zemřela na mor, zabila svého malého synka, aby ho tak uchránila před bolestivou smrtí. Sama ale zemřela nesmířena a bez zpovědi. Otázka ale je, proč ji vidí právě na první pohled sobecký a protivný Francis. Postupně, jak Joanna vypravuje svůj příběh, vychází najevo, že Franci přece jen bude ten správný posluchač. Jeho osobní život je v troskách, žena má milence a on se bojí, že přijde o syna. Svou rodinu neviděl léta, od doby, kdy se s otcem pohádal.I jeho svědomí tíží hřích – kdysi se pokusil svého otce zabít - ale snad má ještě šanci...A snad ji má i Joanna, která doufá, že když Francisovi pomůže, bude spasena. Jenže spása se nekoná a Joanna zůstává opět sama.
Hra Davida Farra (Brýle Eltona Johna) je tragikomedií o lidské osamělosti a neschopnosti mluvit s druhými lidmi – ať už nyní nebo ve středověku.

Divadelní dramatizace jedné z nejznámějších literárních prací CH. Dickense. Příběh starého londýnského obchodníka, který je tak lakotný, že neslaví ani Vánoce, nechce je dopřát ani svému pomocníkovi, odhání od domu koledníky a vytrvale odmítá návrhy vlastních příbuzných, aby sváteční dny strávil v rodinném kruhu. Až když se mu zjeví duch jeho zemřelého (a zaživa podobně hamižného) společníka a vyjeví mu, co všechno svou lakotou způsobil jiným i sám sobě, jak ubohé je žít jen ve společnosti peněz, nemyslet na bližní a odhánět láskyplné poselství Vánoc, starý boháč „procitne“ a začne napravovat, co se dá. A hlavně poprvé podlehne kouzlu Vánoc, svátkům lásky, víry a lidského soucítění...

Proslulý příběh především z filmového zpracování poprvé v divadelním zpracování!
    Sourozenci Adam a Cecílie přistanou namísto u prarodičů na podivně zarostlé planetě. A od té chvíle se nepřestanou divit... Stanete se svědky honu gorilích vojáků na divoké lidi, melancholie orangutaního premiéra a aerobiku jeho kýčovité manželky, poznáte ochránkyni lidských práv Zaru a taky jednu mrštnou šimpanzí babičku.
    Obalamutí hiphoper Džango dvě tupá gorilí dvojčata svým převlekem za sexy gorilici? A zachrání nebohé lidi ze zajetí? Co kují za pikle kancléř Rufus a obrovitý generál Kark? A jak dopadne monumentální závěrečná bitva v Zakázané zóně? Tohle je džungle, vážení...

Felix Mitterer patří k nejhranějším rakouským dramatikům vůbec. Jeho hry často vyvolávají kontroverzní přijetí a bouřlivé diskuse. Tato hra je dramatizací autentických osudů židovského herce během druhé světové války. Nadaný herec Arthur Kirsch se vzepře svému osudu a když je s ostatními židovskými kolegy propuštěn z angažmá, vytvoří si novou identitu „dokonalého árijce“. V převlečení za talentovaného, leč nevzdělaného a poněkud svérázného tyrolského horala absolvuje konkurz zpět do svého divadla. Je si velmi dobře vědom, že musí být ještě militantnější než jeho zfanatizovaní kolegové, aby nevzbudil ani náznak podezření. V krátké době je oslavován jako vzorný říšský umělec a jeho představení dokonce navštěvuje sám ministr propagandy Goebbels...     Hra měla premiéru v roce 1998 ve Vídni a poté obletěla řadu německojazyčných scén. V české premiéře hru uvedlo Městské divadlo v Brně.

 Rok 1938, předvečer svátku Všech svatých (Halloween). Pierce Hanawalt umírá a syn Kenneth (vdovec) s vycpaným psem a dcera June (rozvedená) se s ním přišli rozloučit. Pierceova manželka Clara chce, aby June pro sebe získala souseda Davea Gardnera a přemluvila ho, aby své honosné sídlo neproměnil v činžák, protože tím by se zničilo kouzlo Shawnee Street. Když Pierce zemře, Clara to na čas zatají, aby June mohla bez zábran flirtovat s Gardnerem, který byl mezitím pozván na večeři. Její záměr nevyjde, a tak Clara nakonec sama Gardnerův dům zapálí.

Strauss vytvořil velkolepou fresku stavu současné globalizované společnosti. V jeho hře vystupují postavy v desítkách rolí a na pozadí hlavního příběhu se skládá pestrá mozaika současných společenských typů i variant mezilidských vztahů. Hlavní hrdinkou je spisovatelka Sylvia Kessel, jejíž prvotina se stala světoznámým bestsellerem. Nyní připravuje k vydání další knihu, kterou všichni očekávají s nedůvěrou k příslovečnému druhému dílu. Partnerem autorky v podivně nenaplněném obchodním i milostném vztahu je malonakladatel Zachariáš Werner. Jejich plavbu rozbouřeným mořem obchodních zájmů velkých koncernů a společností založených na zisku přerušuje řada výstupů vedlejších postav, které se na široké ploše hry míhají v hojném množství. Vrcholnou scénou dramatu je scéna „Pancomedia“, kde se uzavírají obchody se zbožím i s lidmi, kde však úmluva či slib neplatí nikdy - je dovoleno říkat vše, ale nic to neznamená a nic to ani nezmění.
Tato divadelní hra slavného a zralého německého autora odehrávající se v chladně elegantních interiérech hotelu vyšší kategorie nabízí velké herecké příležitosti i výkladový potenciál a je vhodná zejména pro větší divadelní domy.

Italský dramatik Mario Gelardi se ve svých hrách zaměřuje především na vyhrocené okamžiky v životě člověka i celé společnosti. „Pro mě je zásadní, aby autor vyprávěl o své době, o společnosti, která ho obklopuje, aby dokázal odhalit stěžejní okamžiky krize, ať už jednotlivce nebo celého národa. Aby se dokázal správně ptát a tak upozorňoval na závažná témata,“ tvrdí rodák z Neapole, který velký zdroj inspirací nachází právě ve svém rodném městě. Silnou stránkou Gelardiho dramat je mistrná práce s jazykem, dialogy jsou velice živé, přirozené, dokonale vykreslují motivaci a jednání jednotlivých postav. Nechybí jim vtip a smysl pro detail. V dramatu Zlomatka se Gelardi zabývá otázkou homosexuality z poněkud nezvyklého pohledu. Diego, který studuje vysokou školu v Římě, přijíždí za matkou do Neapole, aby jí konečně oznámil, co dlouhou dobu tajil: je homosexuál. Prostá, nevzdělaná matka se rozhodne synovi pomoci po svém – uvězní ho v bytě a snaží se ho z jeho „neduhu“ vyléčit. Její mateřská láska nabývá fanatických rozměrů, ve jménu spásy dítěte je schopna čehokoli, jen ne pochopit, odpustit. Nic nepomáhá synova snaha zbavit matku její nevědomosti, odhalit a vysvětlit jí dosud tabuizované stránky života. Dá se říci, že Gelardiho hra není ani tak o homosexualitě, jako spíše o neschopnosti překonat zažité konvence a předsudky. Nečekaný, mrazivý konec ještě více zesiluje naléhavost Gelardiho výpovědi. 

        Odkvétající kabaretní hvězda Georgette pronajímá ve svém pařížském bytě pokoje. A tak spolu na jedné adrese bydlí ještě klavíristka Jeanine, malířka Jacqueline a služebná Marie-Louisa. O tom, že soužití žen takto rozdílných temperamentů není jednoduché, nás přesvědčí hned expozice hry: Všechny obyvatelky bytu se nezávisle na sobě rozhodnou radikálně změnit život a všechny (opět bez vědomí těch ostatních) si podají inzerát. Majitelka bytu hledá nového nájemce, pianistka žáka, malířka model pro obraz Spartaka a služebná životního partnera. Všechny čtyři inzeráty mají náhodně stejnou značku: P.P.S., která však každá znamená něco jiného. Pak už jen zvoní zvonky u dveří a přicházejí zájemci. Čtvero mužů nejrůznějšího ražení se sice dostaví na správnou adresu, ale samozřejmě jak to bývá zrovna ve chvíli, kdy není doma správná inzerentka. Nebyla by to snad nejúspěšnější hra známého autora komedií Marca Camolettiho kdyby hned od začátku nezačalo docházet k zásadním nedorozuměním.

        Ve Francii nesmírně úspěšná komedie nabízí řadu vtipných situací a dialogů. Jistou pikantnost přitom zvládá s pověstným francouzských šarmem. Hra byla poprvé uvedena v Paříži roku 1966 a hrála se více než tisíckrát. Natočila jí také francouzská televize Anténně 2.

Hra o mladičké královně Anně Svídnické zachycuje dramatické události jara roku 1355, které provázely Karlovu římskou císařskou korunovaci. Současně s Karlem byla korunována římskou císařovnou i jeho cho? Anna. Bylo jí teprve šestnáct let. Deníkové zápisky mladé české královny jakoby den po dni zaznamenávají vývoj vztahu šestnáctileté dívky k muži téměř o třiadvacet let staršímu, českému králi Karlovi. Anna Svídnická byla krásná a inteligentní mladá žena. Karel záhy poznal, že v ní našel ideální partnerku, a nebylo divu, že se do ní hluboce zamiloval. Pro jejich vztah bylo právě jaro roku 1355 klíčovým obdobím. Mělo přinést odpověď na otázku, může-li se čirá povinnost, před niž byla Anna zpočátku postavena, proměnit v obdiv a lásku. Bylo to právě tohle jaro, které mělo způsobit ten zázrak. Třebaže autor přísně dodržuje historický sled dějů a dbá i na autentičnost "jednajících postav", nejde o historickou hru, na jakou jsme dosud byli zvyklí. Je to nikoliv snad postmoderní, ale vpravdě moderní přístup k historické látce, který vědomě boří mantinely mezi minulostí a přítomností.