První tzv. komedie hrozby – pracuje se strachem z násilí a terorismu v moderním světě. Jeho hry z tohoto období mají děsivé kafkovské rysy.     The Birthday Party (v Česku uváděné jako Narozeniny, 1958), je příběhem osamělého mladíka, žijícího v ošuntělém anglickém podnájmu, jehož jednoho dne v bytě navštíví dva neznámí muži a začnou tvrdit, že mladík má narozeniny (není to pravda).
Trvají na tom, že je s nimi musí oslavit. Hra se vyvine v horor: muži svou obě? terorizují.
    Pinterovy rané hry jsou často nazývány „komediemi hororu“. Vycházejí z nevinné situace a promění ji v děs v důsledku hrozivého a pro diváka zdánlivě absurdního chování určitých postav.

Návrat domů je symbolickým příběhem o nefunkčnosti rodiny ve společnosti.      Teddy se vrací se ženou Ruth do svého rodného domu v severním Londýně. Nebyl tady řadu let, jeho rodina neví nic o jeho kariéře profesora filozofie, ani o jeho manželce. Jeho návrat domů není vítán. Ruth je halasným otcem charakterizována jako “smradlavá syfilická špindíra” a Tedův bratr Lenny jí dělá výhružné návrhy. Domov běsní rodinným tajemstvím a bitvami o dominantní postavení. Přítomnost “cizích” hostů odhaluje nejtemnější a nejohavnější postoje všech členů rodiny. Rodinné spolčení rozehrává hrůzostrašnou hru...

Bohatý muž pokročilejšího věku dostane na ulici infarkt a svou rychlou pohotovostí ho zachrání bezdomovec. Jako odměnu za svoji záchranu mu starý pán nabídne, že může u něho doma bydlet a navíc se starat o jeho firmu s realitami, samozřejmě za velice slušnou finanční odměnu. Dotyčný bezdomovec kdysi nedokončil vysokou školu, je veterán z Perské války, v rozvodém řízení a stará se o čtyřletou dceru.     Manželka starého pána je ne příliš úspěšná herečka, která má milence, rovněž neúspěšného herce. Vzájemně se dohodnou, že dotyčný milenec bude starému pánovi dělat psychoterapeuta a bude zato dostávat aspoň tučný honorář. Manželka během té doby naváže vztah i s novým nájemníkem. Starý pán nejenže prodělal infarkt, ale trpí i těžkým astmatem. Po určité době, kdy se zdá, že se začíná uzdravovat, oznámí své ženě a dotyčnému bezdomovci, že jim oběma ve své závěti odkázal značný majetek. Náhle je postižen těžkým astmatickým záchvatem, ale ani jeden z nich mu nepomůže.     (V originále je role bezdomovce obsazena černochem, ale jak sám autor uvedl, není to podmínkou).

V poklidu venkovského domu potkáváme Kláru Blumenfeldovou, světově proslulou pianistku, která je příkladem profesionální dokonalosti a uměleckého úspěchu. Zdá se, že ztrácí paměť…     Klid a mír, který teď ve svém životě zjevně hledá stranou od rušného předchozího života, je narušen příchodem záhadné mladé ženy, kterou Klára v minulosti zřejmě znala. A tuto situaci ještě vyhrotí příchod Klářina vnuka, na kterého „ zapomněla“. Ale proč? Hra je citlivým a laskavým portrétem lidských osudů.   OSOBY: Klára Blumenfeldová (60 až 70 let) (světově proslulá pianistka, hrdá a důstojná) Marina ( 30 až 40) – přijemná žena, šarmantní. Ošetřovatelka a společnice. Jérémy Blumenfeld ( kolem 20 let) – jazzový pianista, Klářin vnuk. Přísný, kárající, ale něžný... Text nabízíme také v překladu Jaromíra Janečka pod názvem Sloní paměť.

Děj hry se odehrává v roce 1990, nedlouho po pádu berlínské zdi. Claire, asi šedesátiletá světově proslulá klavírní virtuozka židovského původu, žije sama a s humorem i vážnou tváří se snaží vyrovnávat s postupující sklerózou i následky svého opravdu pestrého života, ve kterém dávala vždy přednost své kariéře. V jejím domě se nečekaně objeví Marina, která se Claire představí jako ošetřovatelka. Ve skutečnosti je však najatá rumunskými obdivovateli, aby Claire převezla do Rumunska. Navštívit Claire přijíždí i Jéremy a obviní ji ze smrti svého otce. Prostřednictvím setkání těchto tří lidí se před námi začne odvíjet bohatý příběh člověka, který celý svůj nelehký život obětoval umění. Ukazuje se, že Marina je ve skutečnosti dcera, jež se Claire narodila v době jejího působení v Rumunsku, a teď, po pádu berlínské zdi, se konečně mohou setkat. Jéremy je nakonec její vnuk, jehož otce Claire opustila kvůli své mezinárodní kariéře…

Hra v roce 2004 získala hra tři nominace na prestižní cenu Moliére. Hru nabízíme také v překladu Jana Cimického pod názvem Krásné vzpomínky.

Jedná se o nový překlad slavné černé komedie Josepha Kesselringa, dosud u nás uváděné pod názvem Jezinky a bezinky, která se u nás hraje díky Janu Werichovi. Josepha Kesselringa, herce a dramatika, proslavila právě tato detektivní komedie, která se původně jmenovala Arzén a staré krajky. Děj se odehrává v pohodlném domě viktoriánského stylu, ve kterém vládnou dvě milé, pohostinné staré dámy, sestry Brewsterovy. Jejich životním posláním je konat dobro - ovšem pouze podle jejich vlastních představ. Situaci v domě plném mrtvol ještě zkomplikuje příchod opravdového zločince se zřejmými sadistickými sklony. Chvíle napěti se střídají se sekvencemi milého humoru.

Hudební revue Miluju tě… je vítaným návratem k téměř vyhynulému divadelnímu žánru. Autoři Jimmy Roberts a Joe DiPietro dali revue nový roměr a zvou diváky na rozpustilou hudební jízdu paletou moderních vztahů mezi mužem a ženou. Autoři s obdivuhodným smyslem pro přesné dávkování humoru a satiry, vytvořili komedii, která je neuvěřitelně vtipná a přitom velice lidská. Miluju tě… bylo poprvé uvedeno v roce 1995 a od té doby se stala nejdéle hranou komedií v historii ,,Off-Broadway.“ Kritika ji uvítala slovy: ,,Absolutní vítěz!“     Hudební revue nemá příběhový děj. Jde o rychlý sled scének a hudebních čísel s jedním tématem a to je vztah muže a ženy. Od prvních schůzek, přes budování vztahu, únavu ze stereotypu, až po vztahy v pozdním věku. Scénky plné břitkého humoru, skvělá muzika a laskavá nostalgie glosují nikdy nekončící zápas mezi oběma pohlavími.

Psychologický thriller z policejního prostředí na pozadí „mírového procesu“ v Severním Irsku se odehrává během několika mála hodin, jež zbývají do nuceného propuštění zadrženého příslušníka teroristické organizace UDA pro nedostatek důkazů. Seržantce Pattersonové, pověřené vedením výslechu, situaci příliš neulehčuje ani naprostá mlčenlivost zadrženého (postava během hry téměř nepromluví), ani sexismus panující uvnitř policejního sboru, natož její nepřátelsky naladěný par?ák ze „staré školy“, konstábl Byrne, který, jak se ukáže, kope za druhou stranu. Text skýtá zajímavé charakterní herecké příležitosti, rozehrává téma korupce v policejním sboru, má dramatický spád a vyniká především mistrnými dialogy, sarkastickým humorem a psychologickou hrou policejních výslechů. Otevírá však zároveň i obecnější a aktuální témata ztráty osobní bezpečnosti ve zdánlivě bezpečném západním světě a radikálně odmítavého přístupu konzervativně laděné společnosti, která se jen těžko vyrovnává s jakoukoliv změnou, zvláště je-li provedena zásahem zvenčí. Když byla Síla zvyku uvedena poprvé, musel se autor i se svou rodinou začít skrývat poté, co mu teroristická skupina zachycená ve hře vyhrožovala smrtí. Gary Mitchell se narodil roku 1965 v severním Belfastu do protestantské rodiny z dělnické třídy. Jeho tvorba zahrnuje díla určená pro rozhlas, televizi, film i divadlo. Mezi jím získaná ocenění patří mimo jiné BBC Radio 4 Young Playwrights Festival Award z roku 1990, Stewart Parker Playwrights Award 1995 nebo Belfast Drama Award, jež obdržel roku 1998 za průlomovou hru V našem malém světě. Premiéry jeho dalších nejznámějších textů jako Loyal Women, Trust nebo Síla zvyku byly psány pro Royal Court Theatre v Londýně.

 Náš malý svět je pátou hrou severoirského dramatika Garyho Mitchella. Gary Mitchell, který se narodil v roce 1965 v Rathcoole, v severním Belfastu, se od většiny ostatních severoirských dramatiků odlišuje svou perspektivou – je totiž protestant. A protestanty, jakkoliv nepopulární a nelíbivé se to může zdát, jsou i jeho hrdinové. Náš malý svět ale není politická hra. Alespoň ne jenom politická hra. Jde o intimní, sevřený příběh tří bratrů, z nichž dva, retardovaný Richard a násilník Ray se zapletou do znásilnění a vraždy a třetí, nejstarší a vždy zodpovědný Gordon, by měl za svou rodinu převzít odpovědnost před místní radikální protestantstkou komunitou, která si žádá krev za krev. Na tomto až kriminálním či thrillerovém půdorysu ukazuje autor, jak současný klid zbraní v Severním Irsku působí na psychiku lidí, kteří byli po léta zvyklí na neustále probíhající nepokoje. Ukazuje, jakým způsobem se vypořádávají s mnohdy marně potlačovanou agresivitou, jak stereotyp násilí, principu zub za zub, oko za oko, stále znamená víc než mírové dohody, jak severoirská společnost stále funguje v podstatě na maskulinním, až kmenovém principu, jehož představitelem je Ray, který si svůj život bez násilí už nedovede představit. Hra ale netematizuje pouze severoirský problém, možnost či nemožnost soužití protestantů s katolíky, ale je spíše o odpovědnosti za činy naše i našich blízkých, o nutnosti rozhodovat se a konat. A právě pro tyto své dramatické kvality byla hra ověnčena mnoha cenami, mimo jiné i irskou národní cenou za nejlepší hru roku 1997 a dočkala se řady zahraničních uvedení… Napínavé drama bylo také odrazovým můstkem pro hollywoodskou hvězdu Colina Farrela: v roce 1998 hrál v londýnské produkci Richarda a vzápětí byl osloven pro několik velkých filmových rolí...

Black Watch aneb Černá hlídka je legendárním skotským regimentem, oslavovaným pro svou statečnost a klanovou loyalitu. Black Watch za dobu své existence prošel mnoha britskými vojenskými taženími, od Waterloo přes Sommu a Kosovo.Jeho poslední velkou misí před vynuceným splynutím s jinou jednotkou byl  Irák v roce 2004. Text hry vychází z rozhovorů s reálnými vojáky, sloužícími v Iráku, a podává přesvědčivý a mrazivý obraz války „zevnitř“.Hra získala Cenu Laurence Oliviera za nejlepší hru roku 2008.