Burton Lane (2.2.1912 – 5.1.1997) – hudbou se zabýval již od dětství, spolupracoval na mnoha hudebních komediích, ale popularitu získal teprve v roce 1947 jako autor hudby dnes již klasického muzikálu Finian‘s Rainbow. S nápadem na tento muzikál však prišli autoři libreta E. Y. Harburg a F. Saidy. Ve světě je tento muzikál inscenován již zřídka. U nás se toto dílo stalo populární díky přepracování Wericha a Voskovce.     Úspěšný jevištní křest muzikálu Finian´s Rainbow (Finianova duha) libretistů E. Harburga a F. Saidy a autora hudby Burtona Lanea se odehrál na Brodwayi v lednu 1947. Československá premiéra, která se uskutečnila 6. března 1948 v pražském Divadle V + W, se nesmazatelně zapsala do divadelní historie. Divotvorný hrnec byl totiž prvním opravdovým americkým muzikálem v Evropě i u nás.
     Již zmiňovaní libretisté E. Harburg a F. Saidy byli blízkými přáteli J. Voskovce a J. Wericha, a proto jim s důvěrou dali své požehnání a právo nejen na překlad, ale i na autorskou úpravu. A tak se původní Finianova duha (Finian´s Rainbow) změnila v Divotvorný hrnec, z irských emigrantů se stali čeští přistěhovalci a pohádkový skřítek Og se přerodil v jihočeského vodníka Čochtana, v němž herecky exceloval Jan Werich. Velkou zásluhu na tom, že toto dílo zapustilo trvalé kořeny na české půdě, má nepochybně i melodická hudba Burtona Lanea.     Tento nestárnoucí muzikál se dočkal i filmového zpracování. Na stříbrné plátno jej přenesl v roce 1968 režisér Francis Ford Coppola v hlavní roli s Fredem Astairem v roli zbohatnutí chtivého Ira.      V komediálním příběhu, zasazeném do pomyslného jihoamerického státu Missitucky, hraje hlavní roli hrnec plný zlata. Jihočech Josef Maršálek jej před odchodem z domova ukradne třeboňskému vodníkovi Čochtanovi v naivní víře, že díky němu v Americe snadno zbohatne a své jediné dceři Káče zajistí tak bezstarostný život. A protože zmíněný hrnec má navíc kouzelnou moc splnit tři přání, není tu nouze o překvapivé dramatické zápletky. Divotvorný hrnec není ovšem “pohádkou” v tradičním slova smyslu, protože v něm převládají ryze lidské problémy…

Dürrenmatt napsal, že ve dvacátém století působí každá tragédie tak trochu groteskně. Tento prožitek světa se logicky promítl i v jeho hrách. Nejslavnější švýcarský dramatik dobyl svět svou okouzlující groteskní nadsázkou a neuvěřitelně bystrým intelektem, s nímž mistrně zaplétá své postavy do tak trochu neuvěřitelných a přece zcela logických příběhů. Návštěva staré dámy je příběhem chudého městečka Güllen, do něhož se po letech strávených v cizině vrací místní rodačka, nyní multimilionářka Klára Zachanasjanová. Zdánlivé nadějné vyhlídky na jasnou budoucnost však brzy zastíní křivda z dávné minulosti, kterou bohatá dáma přijela pomstít.
    Dürrenmattova grotesknost umožňuje prožívat tragiku i uprostřed absurdně relativizovaného světa. Otázka viny se tím však nijak nerelativizuje. Vymění občané güllenští blahobyt za život jednoho svého občana?

Horká novinka z londýnského Royal Courtu je hořkou komedií z exotického Karibiku, která zpracovává neotřelé téma – ženskou sexuální turistiku. Tanika Gupta hru napsala na objednávku Royal Courtu a inspiraci čerpala při pobytu na Jamajce. Na místní horké pláže se totiž sjíždějí davy osamělých žen z Evropy i USA, aby zde prožily dovolenou svých snů. I žena, která doma není nijak bohatá, si v tomto exotickém ráji totiž může připadat jako královna. Za levný peníz si koupí mladého, krásného milence, který ji od rána do večera zasypává lichotkami. Kromě toho jí zprostředkuje pocit, že jeho „láska“ je opravdová a že tato stárnoucí dáma je skutečně ženou jeho života.     Gupta ve své hře sleduje příběhy několika takových žen, každá z nich se však se situací vyrovnává jinak. Padesátiletá Američanka Yolanda má svého stálého milence Reefieho, za kterým pravidelně jezdí vždy, když si potřebuje odpočinout od manžela, a který je stejně starý jako ona. Ostatním turistkám, které se předvádějí se „zajíčky“, se jen směje. Příběh Naomi, která na Jamajku po smrti matky přijela hledat otce (její britská maminka se zde kdysi spustila s Reefiem) a barmana Andreho, který jako jeden z mála odolává penězům a živí se poctivě, přes mnoho peripetií končí romantickou láskou a nadějí, že dokážou překonat předsudky na obou stranách. Jiné ženy však dopadnou mnohem hůř – anglická učitelka Kitty, která se nezadržitelně blíží čtyřicítce, uvěří pohádce a chce se na Jamajku přestěhovat a založit se svým milencem rodinu, ke své hrůze však zjistí, že Sly už jednu ženu má a svou práci dělá, aby uživil své dvě děti atd. Gupta nesoudí ani ženy, které touží po lásce a na rozdíl od mužů si ani tak nekupují sex, jako spíš obdiv a zájem, ani mladé muže, pro které je prostituce často jedinou šancí, jak vybřednout z bídných poměrů. Nabízí vyrovnané herecké příležitosti pro herce různého věku, zejména pro ženy mezi 40 a 50 lety.

Současný anglický dramatik Peter Shaffer (* 1926) je plodný divadelní autor: čtrnáct komedií a dramat, napsaných v rozpětí necelých pětadvaceti let, je zcela jistě úctyhodné číslo. Žádná ale nedosáhla takové obliby jako Amadeus z roku 1980, hraná svého času všude po světě a zanedlouho "oscarově" zfilmovaná Milošem Formanem.
    Autor pojal svou hru jako strhující zpověď Salieriho divákům. Salieriho vyprávění nás zavede do Vídně konce 18. století, města intrik a pomluv, do období Mozartova vzestupu i pádu, do prostředí vídeňského dvora Josefa II. i do dramatického vztahu Mozarta a jeho manželky Konstance, a přitom opakovaně promlouvá k nám, "budoucím potomkům". Za zvuků autentické hudby se nám Salieri vyzpovídá ze všech svých hříchů, včetně nepřímého zavinění Mozartovy smrti - jakési "společensko-sociální otravy".

Hra irského dramatika Johna Ervina (1883-1971) z roku 1915 se po sedmdesáti letech, kdy byla prvně uvedena na Broadwayi, zde objevila znovu, tentokrát v uvedení Mint Theater. Diváky i odbornou veřejností byla přivítána více než vřele.
    Otec rodiny John Ferguson je zbožný farmář, jenž se za všech okolností řídí písmem svatým a jehož krédem je „dostaneš-li políček, nastav druhou tvář“, zatímco jeho žena Sarah se vždy chová pragmaticky a ke všemu se staví čelem. Jeho farma je zatížená prošlou hypotékou a věřitel, hrubý Henry Witherow, se ji chystá i se všemi polnostmi převzít. Jedinou spásou by byly peníze Fergusonova bratra v Americe, ale ty stále nepřicházejí. Johnův soused James Ceasar, slaboch a zbabělec, který miluje jeho dceru Hannah, je ochoten hypotéku vyplatit, pokud dojde ke svatbě. Hannah nejprve souhlasí, pak si ale vše rozmyslí a jde Witherowovi oznámit, že farma bude jeho. Witherow ji znásilní a James Ceasar prohlásí, že ho za to zabije. Svůj čin ovšem neuskuteční a tak spravedlnost vezme do svých rukou dívčin bratr Andrew. Zatčen je ale James Ceasar a zřejmě ho čeká poprava. Mezitím přijde zpráva z Ameriky, že peníze jsou na cestě. Bohužel, příliš pozdě. John Ferguson ve všech těchto událostech vidí prozřetelnost boží, vůči které se nelze bránit. Andrew ovšem nechce nechat vinu na nevinném člověku a jde se sám přihlásit na policii.
    Syrové, realistické drama irského venkova druhé poloviny devatenáctého století, které díky skvěle vykresleným charakterům skýtá kromě silného příběhu i vynikající herecké příležitosti.

Výpravná černá komedie o životě pirátů v 17. století měla světovou premiéru v létě 2006 v londýnském divadle Globe. Hra pojednává o „raných dobrodružstvích slavného Johna Silvera (slavné postavy Stevensonova románu Ostrov pokladů), než přišel o nohu“. Zavádí nás do Anglie za Cromwellových časů a popisuje, jak se z mladého přístavního zloděje Silvera stal slavný kapitán pirátů. Nechybí ani milostný příběh, pirátské bitvy, exotická pirátská doupata na africkém pobřeží, či zrada zhrzené milenky. Do hry je možné obsadit celý soubor, zároveň je však snadné obsazení výrazně redukovat zmnožením mužských rolí.

Divadelní hra podle nesmrtelného románu Alexandera Dumase ml.

Markéta Gautierová se každý večer nechávala vidět v lóžích pařížských divadel – většinou se svými movitými milenci. Vždy ale s bílými kaméliemi, jen pětkrát do měsíce s kaméliemi červenými. Proto se jí začalo říkat Dáma s kaméliemi. Markéta žila obklopena bohatstvím, kterým ji zahrnovali její milenci. Láska jako taková ji nezajímala. Až jednoho dne poznala Armanda Duvala, do kterého se hluboce zamilovala. Pro něj opustila všechny své milenci i starého hraběte, který ji zahrnoval vším, co si jen přála. Milenci spolu žili na venkově, ale Armand neměl dostatečné finanční prostředky, a tak musela Markéta začít rozprodávat svůj majetek. Když se o Armandově lásce dozvěděl jeho otec, poručil mu Markétu okamžitě opustit. Armand neuposlechl, Markéta ale ano. Jejich vztahem by ohrozila nadcházející sňatek jeho sestry s velmi významným mužem, který by nevstoupil do manželství, pokud by měl bratr nevěsty vztah s kurtizánou. Markéta, umírající na tuberkulózu, se se zlomeným srdcem vrátila ke svému starému životu. Armand se snažil utišit svou bolest v náručí metres a v cestování. Léku ale ani pro jednoho nebylo…Armand se po čase od přítele dozvěděl pravdu o rozchodu a z cest se vrátil do Paříže. Markéta už ale byla mrtvá. Zanechala mu deník, ve kterém se ospravedlňuje ze svých činů a vyznává mu nehynoucí lásku…

  Roku 1947 se Arthur Miller konečně dočkal uznání - na Broadwayi bylo přivítáno jeho rodinné drama nazvané Všichni moji synové, vracející se ke 2. světové válce. O dvě léta později mu hra Smrt obchodního cestujícího, svérázná variace na mýtus amerického snu, po zásluze vynesla Pulitzerovu cenu. 
    Hra Všichni moji synové pojednává o údobí po druhé světové válce. Továrník Joe Keller dodá armádě uprostřed války zásilku, která na ni netrpělivě čeká -  deset prasklých letadlových hlavic. Dvacet letců se zřítí. Kellerův syn Larry věc odhalí a spáchá se svým letadlem sebevraždu. Po válce je Keller obžalován, ale celou vinu svalí na svého vedoucího výroby. Druhý Kellerův syn se vrací z války, pevně věří v otcovu nevinu a chce si vzít dceru nevinně odsouzeného Kellerova ředitele. Dcera Anna naopak věří ve vinu svého otce a nenávidí ho za to. Když se pak nakonec projeví, čí byla skutečná vina, dostane hra prudký dramatický spád, který končí normální katarzí. Je to neobyčejné silné a napínavé lidské drama o svědomí a odpovědnosti.

Harold Pinter, pseudonym Horold Pinta a David Baron, je anglický dramatik, básník, herec a scénárista.
Narodil se v Londýně v roce 1930, kde se neúspěšně pokoušel vystudovat Královskou akademii dramatických umění. Poté publikoval své verše pod pseudonymem Harold Pinta, a od roku 1949 používal pro svou hereckou kariéru pseudonym David Baron. Po roce 1956 se začal věnovat psaní divadelních her. Zhruba od roku 1968 se začal zabývat divadelní režií a od roku 1973 pracoval jako režisér v National Theatre.
    Pinter je bytostný lyrik; jeho dramatická poetika vychází z čechovovského typu dramatu a zároveň je inspirována soudobým absurdním divadlem, především Samuelem Beckettem. Pinterovy hry jsou vesměs založeny na obyčejných, úmyslně banálních situacích a jeho dialogy mohou vzbudit klamný dojem přesně odpozorované naturalistické transkripce každodenní mluvy. Mezi hlavní motivy Pinterových her patří strach, vina, posedlost, výčitky a touha.      Ve Správci rozehrává Pinter dramatické střetnutí tří rovnocenných partnerů bojujících o moc a o své místo v domě. Vztahy mezi postavami strukturuje prostřednictvím paralelně se proplétajících banálních detailů a právě tato opakující se výstavba dramatického textu mu umožňuje onu zvláštní symbiózu reálného s nereálným, racionálního s iracionálním, která vytváří specifický „pinterovský“ svět. „Titulní správce jménem Davies nehledá identitu, ale postel. Aspoň tak on chápe sám sebe. Prostě chce někde získat pro sebe místnost. Zmocnit se jí,“ řekl o své hře Harold Pinter. Hru Správce napsal Pinter na počátku šedesátých let a náleží k tzv. komediím hrozby. Právě tento druh komedií ho proslavil jako jednoho z dramatiků „nové vlny“ britského dramatu.      V minulosti byla hra podrobena mnoha interpretacím, byla vykládána jako hra o pádu člověka a jeho vyhnání z ráje, stejně tak redukující byl výklad hry jako morality o zlu v člověku.      Dramata Harolda Pintera získala četné ocenění například Cenu Kruhu newyorských divadelních kritiků, Shakespearovu cenu, Pirandellovu cenu a Cenu Britské divadelní asociace. Za scénář k Loseyho filmu Sluha získal na festivalu v Berlíně Stříbrného medvěda, za snímek s názvem Posel obdržel Zlatou palmu v Cannes. V roce 2005 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Hlavními hrdinkami dramatu Heleny Cooperové jsou tři sestry: Ella, Beth a Liz. Všem je kolem čtyřicítky. Ella je hudební skladatelka, která po deseti letech tvrdé práce konečně dokončila svůj klavírní koncert. Svéhlavá, vzpurná a zároveň lehkomyslná Liz je slavná klavíristka, která by měla tento koncert provést. Beth se kvůli penězům hudby vzdala – vzala si bohatého podnikatele. Aby se mohl koncert nahrát, potřebují obě sestry právě její peníze. To je důvod k jejich setkání, při kterém probírají minulost a pozvolna odhalují jedno tajemství svých životů za druhým. A to vše za přítomnosti mladého Ellina syna, který ve vedlejším pokoji ladí klavír.