
HUDDERSFIELD
Nedávno kdesi v Srbsku: Rašův otec chlastá, zbláznil se a rozprodává svůj majetek – naposled dveře od hajzlu. Raša nic nedělá, nikam to nedotáhl, nudí se, hulí, píchá Milicu a mudruje o tom, že svět v kondici, do níž se dostal, je na nic a měl by to zabalit. Milica obdivuje Rašu, protože jí přijde chytrej, nechává si od něj přednášet o Hamletovi a pouští mu porno se svými rodiči. Dule spořádaně pracuje v místní pobočce nadnárodní firmy a aby si zvedl sebevědomí, protože Raša se jeho pracovnímu nasazení vysmívá, rozdává si to se staršíma paničkama. Ivan je magor, kterého nejspíš navěky poznamenala účast v balkánské válce, takže fungovat je schopen jen pod tišícími léky. Mluví výhradně spisovně a píše podivné básně, kterým rozumí pouze Raša, jejich první a nejčastěji jediný čtenář. Když z Anglie, kam odešel za lepším, než mu nabízel rodný kraj, dorazí na návštěvu Rašův a Duleho spolužák Igor, sejdou se jednoho večera tihle všichni, aby porovnali své zchátralé životy. Nevyřeší nic, ale po divokém večírku se ujistí, že tak, jak to má ten druhý, by to žádný z nich mít nechtěl. Závěrečné fantasmagorické finále příběh vyladí jako melancholickou grotesku. Sex, drogy, rokenrol a chlast tentokrát v srbském podání.
Hru Uglješi Šajtinace Huddersfield (Hadersfild, 2004) můžeme nejen s ohledem na mnohá ocenění, jichž se jí v její divadelní i filmové podobě dostalo, považovat za úspěšný příspěvek světové dramatice. Šajtinac prezentuje obdobné problémy, jaké řeší třicátníci takřka kdekoli na světě. Jen je ukazuje na lidech odrostlých v posledních záchvěvech socialistické republiky, ve válce a v prvních pokusech utvořit fungující demokracii, a tak z Huddersfieldu de facto přirozeně vytváří originální uměleckou zprávu o mladých v pozapomenutém koutě Evropy.
SHERLOCK HOLMES: VRAŽDY VOUSATÝCH ŽEN
Detektivní mystérium z pera Davida Drábka, v němž světoznámý detektiv řeší případ několikanásobné bestiální vraždy. Oběťmi jsou členky podivné sekty, jež sídlí na chmurném středověkém panství uprostřed blat. Pod záštitou své patronky tu Úpěnlivé Sestry Sv. Starosty z Topshamu sdružují ženy, kterým ubližují muži. Své feministické názory pak demonstrují vzrostlými plnovousy, ať už jsou jim dány od Boha nebo jde o falešné koudele na gumičce. Mrtvých vousatých žen stále přibývá a do problémů se navíc dostává také Holmesův věrný přítel Dr. Watson. Přesto (a nebo právě proto), že mu Holmes pravidelně podává utišující léky, Watson se stále častěji utápí v halucinacích, v nichž ho pravidelně doprovází obří asi dvoumetrová slepice, která místo vajec snáší zkrvavené dívčí hlavy. Watson balancuje na hraně šílenství. Na pomoc je povolán svérázný poustevník v červené kápi, zvaný Červená Karkulka. Z blat se vynořuje démonický tvor, Nathan Bourák, bělovousý a bělovlasý stařec ověšený včelími roji. A času dramaticky ubývá. Sherlock Holmes si ale přeci vždy ví rady, jeho deduktivní schopnosti dokáží vysvětlit všechno, od podivných včelích náletů, až po tajemné vzkazy ve formě ostříhaných rudě nalakovaných nehtů. Stačí mu pár hodin a záhada je vyřešena. Pokud ovšem nebude porušeno pravidlo čtenáře detektivek, a totiž, že vrahem nesmí být sám detektiv.
Ačkoli se jedná o zbrusu nový příběh, vyznavači holmesovského kultu nebudou ochuzeni o jediný „fetiš“ svého idolu. Temný případ je prosvětlován anglickým humorem, povzbudivým jako lahodný Earl Grey, a také kapkou „Drábkovského“ surrealismu.
PŘÁTELÉ ZE SKŘÍNĚ
ÚDRŽBÁŘ
Séverine Chapuis opustil manžel Jean Pierre před dvaceti lety. Opuštěná a na mizině si Séverine založila vlastní vydavatelství, které teď prosperuje. Jednoho dne se tento kdysi světácký ex-manžel objeví před jejími dveřmi, avšak už to není ten arogantní a cynický obchodník, ale zruinovaný muž bez střechy nad hlavou. Jean Pierre přišel, aby se omluvil, a jako nezaměstnaný se vlastně zeptal i na práci. Séverine se rozhodne dát mu šanci a nabídne mu místo údržbáře! Jean Pierre tak musí překonat svou hrdost, obléct si pracovní uniformu, vzít kartáč a kbelík a přijmout ponížení. Séverine s ním totiž zachází jako s onucí. Ale Jean Pierre není typ, který by se tak rychle poddal...
Hra měla premiéru v pařížském Théâtre Palais-Royal v září tohoto roku a setkala se s velkým úspěchem, ostatně jako většina her Erica Assouse.
NESKUTEČNÉ ZÁŽITKY SHELDONA A PANÍ LEVINOVÉ
„Milá matko. Rudé jsou růže, co rostou do nebe, dělá se mi nanic, když vzpomenu si na Tebe. Líbá Sheldon“, píše jednatřicetiletý syn své matce. Vtipná a dobře napsaná komedie autorského tandemu Sama Bobricka a Julie Steinové je tvořena sérií dopisů, které si mezi sebou vyměňuje mladý básník a jeho panovačná matka.
Sheldon utekl od své matky a během své cesty, která nás zavede např. do Tibetu, Severní Dakoty či Arizony, se oba hrdinové snaží pochopit jejich komplikovaný vztah. Nakonec oba zjišťují, že k tomu aby byli dokonale šťastní, nebudou od sebe nikdy dostatečně daleko.
Hra vychází z knižní předlohy Sheldon & Mrs. Levine, jíž se k dnešnímu dni prodalo přes 50.000 výtisků. Hra bude uvedena na Broadwayi na začátku roku 2011.
Text je v elektronické podobě k dispozici v DILIA.
RYCHLÉ ŠÍPY Z OLTECU
Co znamená, či kde se nachází Oltec? Je to slangové označení brněnské městské části Staré Brno. Oltec je běžně používaným termínem brněnského „hantecu“, který se stal jednou z hlavních linií Peškova scénáře. Brněnský slang, chcete-li „hantec“, se řadí mezi filologické perly českého jazyka. Patří neodmyslitelně ke kořenům brněnského patriotismu, který se dědí z generace na generaci. Výrazným prvkem je odvěký mindrák brněnské „skvadry“, která nemůže stále zapomenout, že byla ve středověku centrem evropské vzdělanosti a pokroku Velká Morava.
„Kam se na nás hrabali Cajzli?!“ Volně přeloženo: „Co v té době znamenali Pražáci?!“Půvabné, místy i drsné slovní hříčky brněnského slangu a především pevná víra v to, že slavné Rychlé šípy pocházejí z brněnského Oltecu a ne z Prahy, dokreslují veseloherní linku Peškovy komedie, která si nenásilnou formou „utahuje“ ze zmíněného brněnského patriotismu.
Další dějová linie, která se táhne celou komedií jako pověstná červená nit, je víra v plně aktivní stáří, chcete-li třetí věk. Prostě řečeno, hlavním hrdinům a jejich soukmenovcům je již více jak sedmdesát, ale stále jsou ochotni aktivně bojovat za spravedlnost a svoji čest. Vše s mírou vkusné nadsázky a s mnoha melodickými písněmi z dílny Vlastimila Pešky. V komedii je také citována proslulá píseň Josefa Kainara Hvězdy nad Brnem.
HŘBITOVNÍ AKTOVKY
Divadelní hra mladé autorky Anny Sobotkové je tvořena šesti aktovkami, které se odehrávají na Olšanském hřbitově. Autorka se zde snaží humoristickým způsobem zodpovědět otázku „Kam odcházejí lidé po smrti?“ Aktovky jsou řazeny chronologicky. Zažijeme zde Dušičky i Štědrý den. Všemi aktovkami prochází postava hrobníka, který se toulá po hřbitově a je tu jediný živý. I když na sebe aktovky navazují volně, dospějí k závěrečné pointě: hrobník, který propojoval jednotlivé scénky, nakonec umře a zjistí, že být mrtvý je mnohem lepší než být živý, protože teprve velké společenství mrtvých ho vysvobodilo z celoživotní samoty. Humor je hlavním tématem Hřbitovních aktovek, které jsou díky tomu divácky i herecky vděčným divadelním tvarem.
POUSTEVNÍK NEMUSÍ BÝT VŽDYCKY SVATÝ
Příběh, který se odehrává v malé podhorské vesnici kdesi v českomoravském pomezí, vrací diváka do poloviny minulého století. Autor se s humornou nadsázkou snaží přiblížit atmosféru „oněch časů“ a vypráví o smyslu života malého úředníka, o marné touze po osobní svobodě a osamění.
Ústřední postavou hry je Jan, mladý muž s čerstvým vysokoškolským diplomem, svědomitý, inteligentní hoch, který byl po skončení studia v rámci státního plánu umístěn do malého opravárenského podniku. Vedení podniku si s ním neví rady: jeho vysoká kvalifikace by mohla ohrozit některé vedoucí, je bezpartijní, nemá praxi, a tak ho překládají z místa na místo a přidělují mu podřadné práce. Jan je nešťastný, jeho protesty, žádosti, stížnosti nepomáhají. Má pocit, že je zbytečný, neužitečný, překáží. Jediná věc mu dodává sílu – jeho hluboká láska ke spolupracovnici Libuši. Když ho ale lehkomyslná, povrchní Libuše opustí, ztrácí se mu smysl života, propadá depresi a hluboké beznaději. Cítí, že musí pryč z podniku, od nesmyslných příkazů, pryč od jednotvárné, ohlupující práce, pryč od lidí. Netrvá dlouho a je rozhodnutý. Jeho ochota, poslušnost, snaha mizí a Jan utíká. Od té chvíle se z něj stává rebel – vnitřní disident. Ujíždí z domova a kdesi na svých cestách objeví malou jeskyni v lesích, kde chce v klidu a tichu žít, bez styku s lidmi. Jeho počínání však neunikne pozornosti místních lidí ani Národního výboru. Zvěst o „poustevníkovi“ se brzy roznesla po kraji a Janův klid a mír začali narušovat zvědavci, turisté, houbaři. Někteří se jen přišli podívat, někteří nabízeli pomoc, ale jiní se ho snažili využít ve svůj prospěch, jiní z něj chtěli mít turistickou atrakci. Po trpkých zkušenostech se Jan vrací ze své „samoty a klidu“ zpět do anonymity panelákového sídliště s poznáním, že život má smysl, absolutní svoboda neexistuje a útěk jednotlivce z lidské pospolitosti je nesmysl, protože vše neobvyklé vždy budí pozornost a vždy a všude se najdou lidé, kteří i z těžkých a bolestných situací chtějí profitovat.
Hra byla napsána podle námětu, který byl oceněn v celonárodní soutěži na původní český muzikál, kterou vyhlásil Svaz československých skladatelů.
SETKÁNÍ PO LETECH
Patrik, který má pár roků do čtyřicítky, je introvert. Po smrti svých rodičů žije sám v malém rozpadajícím se rodinném domku. Nosí brýle, rozcuchaný účes a nemoderní oblečení. Nemá žádné kamarády ani přítelkyni a pracuje z domova jako programátor.
Jednoho dne se po dlouhé době náhodou setká ve městě se svým spolužákem Martinem, který hned navrhne, že to spolu musí oslavit. Patrik se snaží ze schůzky vymluvit, protože zaprvé zrovna nemá čas a za druhé se stejně poslední dobou s nikým nestýká. Martin ale o tom nechce ani slyšel, proto se spolu domluví, že ke konci týdne přijede Martin k Patrikovi domů.
Martin, který je nyní bohatý majitel prosperující firmy, skutečně v pátek v podvečer přijede a oba vzpomínají na svá studentská léta. V noci se však stane něco, co navždy ovlivní jejich životy.
Strhující příběh o jednom setkání bývalých spolužáků obsahuje nečekané situace, plno napětí, dějové zvraty a překvapivé rozuzlení.
DRUHÝ VÝSTŘEL
Do této konstelace přichází rušivý element – mladý rošťák Patrik. Má pevné nervy, přirozenou inteligenci a suchý humor. Tím dotváří základní sestavu typicky „thomasovské“ detektivní komedie, v níž si autor geniálně pohrává se situacemi, žene napětí až do krajnosti, několikrát zcela obrátí vývoj a přidává i uvolňující humor.
Thomas uměl rafinovaně skloubit napětí a smích jako žádný jiný autor. I v této hře rozehrává neuvěřitelný ohňostroj nápadů a drží čtenáře/diváka až do zcela překvapivého konce v neustálém napětí.