Šabadabada šabadabada, notuje si Vypravěč a začíná nám v rozverném francouzském duchu vyprávět příběh stárnoucího Fransua Žako, jenž se na popud své ženy jednoho krásného dne vydává do muzea. Vypravěč se chce ujistit, jestli Fransua už vyšel z domu, proto k němu na zkoušku zavolá. Takto se seznamuje s Automatickou sekretářkou Žaklin, jež však vůbec není automatická, ale dokonale živá, jak se posléze ukáže. Žaklin přichází po telefonním drátě za Vypravěčem a spolu se stávají průvodci Fransuova putování. Muzeum, do nějž se Fransua vydává, ale není jen tak ledajaké muzeum. Je to místo, v němž jsou vystaveny podivné exponáty: hory bot a brýlí, tisíce fotografií nebo třeba staré kufry. Je to Muzeum Záhuby.

Fransua celý život něco hledá. Když mu byly tři roky, zahynul v koncentračním táboře jeho otec a Fransua se s touto ztrátou nikdy nevyrovnal. Teď přichází do Muzea Záhuby, ačkoli vlastně ani neví, proč sem jde a co by zde snad měl najít. Potkává tu pouze zoufalou Průvodkyni, jež se mu svěřuje, že dnešní den je posledním dnem její práce zde, protože už nemůže dál pracovat v místě tak strašlivých vzpomínek. Fransua prohlíží exponáty a náhle mu zrak padne na kufr, na jehož visačce je napsáno…jméno jeho otce. Díky kufru, skutečné a hmatatelné věci, věci, jež se stává důkazem existence svého majitele, se Fransuovi jeho otec zhmotňuje, poprvé ke svému synovi promlouvá a vrací se k němu.

     Kufr Pantoflíčka je hluboce smutný příběh, jenž je ale vyprávěn veselou formou, hravým a poetickým jazykem plným metafor. Je to hra o hledání kořenů a vlastní identity, o odpuštění a smíření, hra na hranici snu a skutečnosti, v níž nic není nemožné.

Tři pánové se ocitnou ve zcela banální situaci – potkají se. Na tom by jistě nebylo nic udivujícího, kdyby se nestali obětí pomyslného mechanismu, který je neustále ponouká k jednání bez náležité smysluplnosti. Poté co se při setkání pozdraví, i nadále pokračují ve vzájemných pozdravech, načež se s horoucím zájmem dotazují, jak se který z nich má. Tato situace se stupňuje až do krajností, smysl jejich dialogů se přitom natolik vyprazdňuje, že se začne vymykat běžné logice.

Pánové jsou obětí své konverzace připomínající hudební skladbu, ocitli se v jejím zajetí a nedaří se jim z ní vymanit, stávají se nesvobodnými individui, jejichž duševno je zdoláváno automaticky hovořícím tělem. Stali se loutkami, s mechanismem skrytým ve svých nitrech, živoucím orlojem z počátků éry absurdní dramatiky.

V úvodu jsme svědky hádky mezi Dupontem a Durandem, kteří obcházejí stůl, na němž stojí tři květináče s květinami. Navzájem se osočují, aniž bychom věděli proč,  čímž dochází ke gradaci absurdní situace. Do hádky se zapojí i pan Martin s úmyslem ji utnout, ale marně.

Jakmile se hádka všech tří mužů vystupňuje, vstoupí Hezká dáma. Muži se rázem přestanou hádat a začnou se jí překotně dvořit, surově se o ni přetahovat, až jí stáhnou rukavičky, připraví ji o boty a shodí jí na zem kabelku. Zůstávají však v područí mechanismu, jenž je udržoval ve vzájemné hádce, a tak automaticky pokračují ve fyzickém přetahování se o Hezkou dámu a dohadování se o její přízeň, jako by byla neživou věcí, takže jí vzápětí utrhnou ruce, nohu a ňadra. A pokračovali by jistě dál, kdyby je Hezká dáma, živoucí marioneta, ze které zbylo jen torzo, vulgárním výkřikem nezastavila. Po zbývající noze pak přiskáče k hledišti a zdvořile se s diváky rozloučí.

Spisovatel populárních románů Vincent Láska se dostane na jednotku intenzívní péče právě v den, kdy má oslavit své sedmdesáté narozeniny, protože se na ulici zhroutí. Jeho zdravotní stav naštěstí není tak vážný, a tak se v jeho nemocničním pokoji postupně schází celá rodina. Vincent se postupně dozví, že jeho syn už opustil prestižní povolání žurnalisty a vydal se na nejistou dráhu spisovatele dětských knížek, a jeho vnuk není heterosexuál, a tak hledá cestu, jak své rodině vysvětlit, že se snažil zajistit budoucnost svého rodu jinak, početím dítěte s mladou milenkou. Snaží se najít způsobu, jak své rodině představit matku bratra svého syna. Po celé sérii komických zápletek však Vincent i jeho rodina zjišťují, že všechno je jinak…

Známý polský filmový režisér a autor filmových scénářů Sexmise, Vabank a mnohých dalších, se v Polsku stal úspěšným autorem divadelních komedií. Hra měla premiéru v Teatru Powszechnym v Lodźi v roce 2010.

Hlavní postavou hry je Ferdinand Walsin-Esterházy, důstojník francouzské armády maďarského původu a trochu pozapomenutá postava tzv. Dreyfusovy aféry. Alfréd Dreyfus byl v 90. letech 19. století křivě obviněn ze špionáže pro německé císařství. Skutečným zrádcem byl ale Esterházy, který přijal úplatek za mlčení. Nyní se s ním setkáváme na sklonku jeho života v londýnském Hyde Parku, kde se rozhodl konečně vyjít s pravdou ven, přiznat se ke své velezradě a zároveň své jednání obhájit.

V průběhu šesti scén Esterházy dává průchod svým emocím, pudům, ulevuje svému svědomí a zároveň je stíhán duchy osob, které v Drefusově aféře figurovaly. Esterházy vzbuzuje střídavě strach, soucit, pohoršení, a člověk si nerad přizná, že místy  i pochopení. Považuje se za věrného vlastence armádního sboru.

Sobol v této divadelní hře odkrývá jádro lidské nenávisti k druhému. Promlouvá nejen k židovskému publiku o stálé hrozbě antisemitismu, ale i k člověku obecně. Esterházyho postava komunikuje s posluchačem a účinně a záměrně vyvolává smíšené pocity - stud, překvapení, pohoršení, strach a v neposlední řadě, někde v koutku duše, souhlas, proti kterému je třeba vší silou bojovat.

Toto monodrama, uvedené poprvé v roce 2007 v režii Ajy Kaplanové v Izraeli, vzniklo dle slov jeho autora s myšlenkou poukázat na kořeny evropského antisemitismu. V obecné rovině ale obrací svou pozornost ke zdroji a vývoji rasové nenávisti v kontextu lidské duše.

Humorně laděná pohádka vypráví o Honzovi, který šel na zkušenou do světa. Dostal se až do zámku krále Leopolda, kterému zlý kouzelník unesl dceru Kristýnku do opuštěného hradu na Čertově vršku. Honza slíbí nešťastnému panu králi, že se pokusí přivést princeznu zpět. Musí strávit noc na hradě čaroděje a obstát ve zkoušce s krvelačnou Bílou paní a strašidelným Bezhlavým rytířem. Příběh šťastně končí návratem princezny s Honzou ke králi. Pohádka je určena pro děti do 10 let.

Každou noc přilétá do královské zahrady Pták Ohnivák a odnáší zlatá jablíčka. Královi synové se střídají na stráži, ale jablíčka uhlídá jen nejmladší ze tří královských synů, princ Radovan. Vypráví svému otci o nádherném zlatém ptáku, který zpívá tak krásně, až srdce usedá. Starý král touží zaslechnout jeho hlas, a tak se princ Roland, Vladan a Radovan vydají do světa, aby našli Ptáka Ohniváka. Po mnoha nástrahách se podaří princi Radovanovi s pomocí lišky Ryšky získat nejen Ptáka Ohniváka, ale i kouzelnou harfu a především lásku víly Lesanky, dcery Lesní královny, kterou věznila na svém zámku Čarodějka z Černého zámku. Přesto, že se princovi podaří přemoci zlou čarodějku a královny Zlatého a Podzemního království, podlehne nakonec svým závistivým bratrům. Naštěstí mu pomůže opět liška Ryška, která je ve skutečnosti Lesní královna. A tak princ i Lesanka konečně najdou své štěstí.
     Text Pták Ohnivák (verze 1) získal v soutěži Oříšky pro Popelku 2002 druhou cenu. Na základě získání této ceny byl text po konzultacích upraven do podoby textu Pták Ohnivák (verze 2) a uveřejněn v časopise Amatérská scéna. První verzi hrál několik let domovský soubor autorky. Kromě drobnějších úprav textu je největší rozdíl v postavě šaška vypravěče (písňové texty), která ve druhé verzi chybí a text je patřičně k tomu upraven. Je tedy na konkrétním souboru, zda chce použít verzi s písněmi, nebo ne. Obě verze textu jsou k dispozici v DILIA. 

Klasická činoherní pohádka o statečném kováři Mikešovi. Na své cestě za štěstím potká kamarády Bobše a Kubu. Společně se vydají vysvobodit tři ztracené princezny. Cestou musí Mikeš čelit mnoha nástrahám. Musí porazit čaroděje Černovouse, ale také si poradit s proradností svých přátel. Vysvobodí ztracené princezny a získá lásku nejkrásnější z nich?  

Klasická činoherní pohádka o čertovi Kleofášovi, který se vydá na svět, aby do pekla vrátil kouzelný amulet a odnesl zlou princeznu Filoménu. Na své cestě potká také komornou Bětušku. Může však čert milovat člověka? Podaří se jejich lásce překonat všechny nástrahy a zákony pekla?