
DVĚ DÁMY V LETECH MÍŘÍ NA SEVER
Hra je skvělou příležitostí pro dvě herečky. S kladným ohlasem u kritiky i u publika ji uvedly soubory ve Francii a v Belgii.
CO BYCHOM NEUDĚLALI PRO HLAVU NAŠÍ RODINY
Komediální příběh přibližuje letní přímořskou dovolenou rodiny Novákových. Karel Novák je oblastním hercem, který nemá úspěch a přestože dělá mnoho brigád, má problémy s příjmy. Rodinu tedy musí živit jeho manželka Mirka, dealerka přímého prodeje různého nepotřebného zboží. Rodinné problémy začínají již krátce po ubytování, neboť vše není tak, jak si Karel myslel, že zajistil.
Do druhého hotelového pokoje se ubytuje mladý a dynamický Mike, který je nadějný filmový režisér. Spolu s ním přijíždí mladička Adéla, která věří, že jí Mike dostane k filmu a je proto ochotná udělat cokoliv.
Když se Mirka dozví, že ve vedlejším pokoji bydlící Mike dělá režiséra, chce svému manželovi, spolu s ostatními členy rodiny, pomoci konečně nastartovat úspěšnou hereckou kariéru.
Hra obsahuje řadu slovního a situačního humoru a ironie.
Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.
EWIG GÄRT
Hra začíná bezstarostně na pouti. Gerd projíždí strašidelným zámkem Omen a jeho žena Ruth si nechává věštit budoucnost z křišťálové koule. Když se však tato dvojnásobná matka dozvídá, že její rodinu čeká neblahý osud, je pouťové pozlátko najednou fuč. Velké perníkové srdce, které si tiskne na prsa, nedokáže nahradit lásku a rodinné štěstí, které se řítí do záhuby.
Je pouze otázkou času, kdy bomba zla vybuchne…
Na první pohled až nostalgická atmosféra naplněná kolotoči, jarmarkem a cukrovou vatou je vystřídána nebezpečně rychlou jízdou na horské dráze života. Postavám hry, které ukazují svou pravou tvář, záleží pouze na sobě samých, jsou plné násilí, nenávisti a pohrdání. V groteskním závěru stříká krev a motorová pila jede na plné obrátky.
KORUNNÍ SVĚDEK
Podle hry byl natočen i slavný stejnojmenný film s Marlene Dietrich v roli Romaine, který získal 6 nominací na Oscara. Tento překlad vznikl na objednávku Divadla A. Dvořáka v Příbrami pro konkrétní inscenaci, takže poměrně zásadním způsobem posunuje jazyk jednotlivých postav (inscenace počítala s výrazně mladším obsazením, než je tomu v originále).
SEDM DNÍ, ALE NE TÝDEN
ČIN ČIN
Dvě aktovky ze žhavé současnosti podle dvou povídek Guy de Maupassanta pro jeden večer, dvě herečky a dva herce. Obě ale může zahrát jen jeden pár herců. Byl by to o to větší herecký koncert. Aktovky v sobě mají silný potenciál černého humoru.
První z nich je tvrdou sondou mezi manžele, kteří spolu pod slupkou velmi přátelské zdvořilosti krutě účtují. Když slupka na chvíli praskne, manželé se poperou, aby vzápětí nastolili chladné dekorum a účtovali dál až do drsného konce, který z nich udělá obchodníky se svými city i těly.
Druhá aktovka je komediálnější. Je o mileneckém páru – on je svobodný, ona vdaná. Hra na jejich citové sbližování a míjení je založená na střídání pozic: nejdřív chce on ji, ale ona jeho nechce, pak chce ona jeho, ale on na to neslyší, pak ho zase ona nechce a jemu se to strašně líbí a začne ji chtít tak zodpovědně, až ji to úplně znudí... A tak se rozehrají v krásně vystavěných dialozích všechny polohy vztahu, založeného na nevěře, podvádění, milosrdných i nemilosrdných lžích i kruté upřímnosti až do skutečné komedie.
Třetím hráčem v obou aktovkách (v první méně, v druhé více) je médium, které naše životy prostupuje skrz naskrz: televize a počítač.
KYSLÍK
Autoři hry, Carl Djerassi a nositel Nobelovy ceny za chemii - Roald Hoffmann získali řadu vědeckých ocenění. Jako u mnoha amerických autorů, jejich rodnou zemí nejsou Spojené státy, ale Evropa (Rakousko v prvním případě, Polsko ve druhém). S názory prof. Djerassiho se může český divák seznámit v archivu České televize v pořadu Marka Ebena „Na plovárně“.
Hra měla svou premiéru v roce 2001 v USA.
PEGGY PICKITOVÁ VIDÍ BOŽÍ TVÁŘ
Rámcově hra odkazuje ke hře Edwarda Albeeho Who is afraid of Virginia Woolf/Kdopak by se Kafky bál? Dva lékařské manželské páry se sejdou po šesti letech, které jeden z nich – Martin a Carol – strávil na misi v Africe. Při zprvu radostném a dojemném shledání vyjdou najevo skryté křivdy obou párů. Diskutována jsou klišé spokojeného rodinného života s jedním vzorným dítětem versus následky obětování se „vyšší věci“. Frank a Liz mají ve svých čtyřiceti dům s garáží, auto, poklidný život a dcerku Kathie, Martin a Carol se vrátili z pobytu v Africe, který je změnil, jejich manželství tam navíc prošlo krizí a prochází jí doteď. Také tam museli nechat „dcerku“ Annie – děvčátko, jež si de facto osvojili. Celé setkání je katastrofickým obrázkem toho, jak moc se lidé, kteří si byli blízcí, změní vlivem prostředí a zkušeností a jak jeden druhému závidí, aniž by do životů těch druhých viděli.
Schimmelpfennig pracuje ve svém značně fragmentárním textu se dvěmi rovinami – první prezentuje vlastní dějovou linku setkání, druhá přináší glosy a komentáře všech čtyř postav, které zároveň předjímají děj a rozkrývají fakta, která ve hře přijdou později či nezazní vůbec. Výrazným motivem jsou větné repetice, jimiž je děj přerušený jedním z glosujících monologů napojován.
PERPLEX
Bohužel není. Už ne. Kamarádi, kteří měli občas přijít zalít kytky, se totiž v jejich bytě jednoduše sami zabydleli.
Počáteční nemilé překvapení se čím dál více komplikuje, vyhazuje protagonisty hry ze všech zaběhnutých kolejí a doslova jim bere půdu pod nohama. Scénu za scénou se realizují absurdní situace, rozpadají se a opět skládají vztahy mezi čtyřmi postavami. Navenek poker face – vše je přece v naprostém pořádku.
Vtipné drama s atmosférou noční můry o ztrátě posledních sociálních jistot.
Komedie o nevypočitatelnosti reality a o identitě člověka a divadla.