Bláznivý den psychiatričky Karin, v němž se zhroutí celé její pracně vybudované životní zázemí. Vztahy s dcerou, pacienty i přáteli, které měla jako sebevědomá a úspěšná žena v nejlepších letech zdánlivě pevně v rukou, se najednou stávají ostrými osobními souboji a převracejí její dominantní pozici matky a dokonale se ovládající profesionálky. Záhadný telefonát a přítomnost neznámého muže v domě její nejistotu, která je odkudsi promyšleně vyvolávána, dále prohlubují. Postupně se odhaluje spiknutí, jehož cílem je pomstít se Karin za její lékařský přehmat, kterého se kdysi dopustila...

Bohatá a úspěšná návrhářka šperků Camille (kolem padesáti let) si na noc přivede pětadvacetiletého mladíka Billyho, se kterým se seznámila na jakémsi večírku. Před odchodem jí Billy oznámí, že jejich milování tajně natáčel. Chce ji vydírat, ale Camille se mu vysměje a zavolá muže z ochranky - třicetiletého Teda. Billy na něho však vytáhne pistoli. Od tohoto okamžiku je celý příběh vyprávěn podle schématu: „když - tak" (If /Then)  (jde o počítačový jazyk - programování - ten umožňuje rozdílné chování programu, v závislosti na specifikované logické podmínce, která je vyhodnocena jako pravda, či nepravda pozn. překl). kterým se řídí repliky jednotlivých postav.

Je to tedy jako s obsluhou počítače: když zmáčknete klávesu, otevře se určité okénko. Když zmáčknete jinou, otevře se jiné.

Z přivolaného ochránce Teda se vyklube Billyho komplic, který ho však po hádce s ním před očima zděšené Camille probodne nožem... A pak se již na nešťastnou ženu řítí jedna událost za druhou, aby se vzápětí dozvěděla, že všechno je jinak. Pak vše vyústí do překvapivého konce, kdy si Camille musí vybrat... Hra plná napětí – vlastně skoro detektivka - při tom všem nepostrádá humor.

Wanda je mladá, velice citlivá dívka, snílek, který vše, co život přináší, bere nesmírně vážně. A stejně tak i sebe. Proto má problém i s tím, jak naložit se vztahy k mužům: k milému, serióznímu majiteli antikvariátu Howardovi a k úspěšnému politikovi (členovi parlamanetu), nakladateli Siru Michaelu Thusrtonovi. Oba ji milují a marně se snaží najít cestu - ať pomyslnou či skutečnou - k jejím dveřím.

Generační drama. Hra se odehrává během svátků díkůvzdání, kdy do starého rodinného sídla za babičkou, která žije se svou ovdovělou dcerou a svým bratrem, přijíždějí dospělá vnoučata. Vnuk Paul (36 let) přiváží svojí snoubenku a obě vnučky, zlomyslná Muffy (28 let) a rozvedená Beatrice (33 let) přivážejí hlavně svoje problémy. Vnoučata považují babičku za despotického sobce, ale v průběhu hry se ukazuje, že největšími sobci jsou oni. Hra má nádherný jazyk, slovní humor téměř jako z her Wilda nebo Shawa a nabízí skvělé herecké příležitosti.

Nová hra známé americké autorky (Shakers, přel. do čestiny jako Barmanky; How I Learned to Drive, Pulitzerova cena za literaturu) je zajímavým experimentem, jak představit jednající postavy prostřednictvím jejich uvažování v napjaté situaci. Celý příběh je zarámován jednou lehce klaustrofobní cestou pětičlenné rodiny na vánoční svátky k babičce. Tato cesta autem se každý rok opakuje a všem je vždy stejně protivná. Autorka rozehrává jednotlivé situace tak, že prolíná vnitřní monology postav (vedle herců jsou zde loutky v životní velikosti, představující děti) s jejich vzájemným dialogem.
    Tato hra měla na nedávno premiéru ve Vineyard Theatre na Off-Broadaway v New Yorku a setkala se s velkým ohlasem.  

Hollywoodský producent Bobby Gould celou svou profesionální kariéru tzv. sklízí, co sám nezasel, jinými slovy - tyje z cizího. Nastane však okamžik, kdy se musí rozhodnout mezi velkým hitem svého přítele a vcelku nezajímavou prací skutečně krásné dívky. Během večera ve znamení svodů a manipulace si Bobby uvědomí, že jeho moc zdaleka není taková, jak se domníval.     Hra dotýkající se lidské touhy po moci a penězích, hra o síle a slabosti, hra o pokusech člověka prorazit bariéry zaběhlých stereotypů konzumní společnosti.

Britská komička a performerka Claire Dowie je průkopnicí tzv. stand-up divadla. Za hru Why is John Lennon wearing a Skirt? (Proč nosí John Lennon sukni?) získala v roce 1991 London Frindge Award. V současné době spolupracuje s londýnským centrem alternativní kultury Drill Hall, kde v únoru 2004 uvedla svou zatím poslední hru H to He.     Hra Designs for Living (poprvé uvedená v londýnském Ruby Tuesday v roce 2001) je působivá moderní lovestory, která přináší nový pohled na konvenční pojetí identity a sexuality. Byla by vlastně nenáročnou konvenční hrou o nezdarech klasického milostného trojúhelníku, kdyby všechny tři jednající postavy nebyly ženského pohlaví. Na základě dosazení žen do rolí zamilovaných vznikl zajímavý formální experiment s moderní tematikou. Tereza je lesba a miluje svou kamarádku Louisu, Louisa je ale heterosexuální a odmítá Terezinu lásku. Tereza tedy svůj cit skrývá za masku důvěrného přátelství. Vztah Louisy a Terezy naruší J.J., ta je butch (označení pro maskulinní typ lesbičky), zatím nedotčená ale přesto toužící – po Tereze, která o ni nestojí. V J.J. naopak nečekaně nalezne zalíbení Louisa, která si ovšem myslí, že J.J. je muž… A tak se rozjíždí kolotoč nedorozumění, gagů a zklamaných citů, aby se na konec dospělo k překvapivému happy-endu. Designs for Living je hrou komorního typu, která přináší řadu současných otázek na téma konvence a společnost. Autorka Claire Dowie je především performerka, proto by tedy její text, nabitý vtipnými a briskními dialogy, měl sloužit jako libreto v němž jsou zachyceny základní vztahy a situace, na jejichž základě je možno improvizovat.

Americká dramatička Paula Vogel (* 1951) je držitelkou Obie Award, za svou asi nejčastěji uváděnou hru, svérázně pojednávající o nemoci AIDS, The Baltimore Waltz (1992), dále Pulitzerovy ceny (za hru How I Learned to Drive, 1998) a v neposlední řadě také American Academy of Arts and Letters Award (2004).     Hra Desdemona byla poprvé uvedena poprvé již v roce 1979 a publikována teprve v roce 1995. Paula Vogel se v ní vzpírá divadelním i společenským konvencím, její pokus o nové pojetí othellovské látky zbavuje hlavní hrdinku hry dosavadního vnímání Desdemony jako pouhé oběti. Ve její komediální dekonstrukci Shakespearovy hry, která pod nánosem břitkých dialogů skrývá otázky o pojetí a roli ženy ve společnosti, již nevystupuje Desdemona jako chvějící se a naivní bytost, ale jako – a to především – příliš mladá a nezkrocená žena, která se Othellovi zaslíbila jen proto, že doufala v nalezení exotiky, poznání nových světů a konečně v osvobození sama sebe. Její věrnou společnicí je Emilie, posluhovačka z domu Desdemonina otce, bodrá venkovská žena, které po čtrnácti letech manželství s Jagem nezbývá nic jiného než víra ve spravedlnost boží. A do třetice je tu Bianca, Cassiova milenka, kyperská prostitutka, která nabídla jedné úterní noci Desdemoně, že si může vyzkoušet nástrahy jejího řemesla v šeru jejího špinavého pokoje …

Ellen DeGeneres je americká herečka, komička (oceněná Emmy Award, Peabody Award a People´s Choice Award),  moderátorka, spisovatelka a v neposlední řadě klíčová osobnost lesbického hnutí. Loni vydala svou druhou knihu The funny thing is … a rozjela svůj nový televizní projekt The Ellen DeGeneres Show. Do povědomí českých diváků se asi nejvýrazněji zapsala svým excelentním výkonem v částečně autobiografickém třetím díle povídkového filmu Kdyby zdi mohly mluvit II. (USA, 2000).
    Monolog My self-conscious je komickou sondou do současné problematiky tolerance k menšinám a příspěvkem k diskusi na téma registrovaného partnerství. Je založen na otevřené komunikaci s publikem a je skvělou příležitostí pro komediální typy hereček.