„Je to kabaret. Se skloněnými hlavami tančíme a pijeme tak rychle, jak to jen jde. Nepřítel se blíží, ale tentokrát nemá zbraně či plyn. Má bouře, zemětřesení, oheň a síru.“

Burleskní striptýz, noční můry, společenský kolaps, populační exploze a celosvětová paranoia. Střet množství lidí, scén, let. Tři sestry, které se snaží v tomto chaosu dát svým životům smysl a jejich otec, vědec – génius, který předpovídá celosvětovou katastrofu.

Nová hra zavedeného autora, která dobyla londýnské National Theatre, pojednává o všudypřítomném strachu z budoucnosti a zároveň o obviňující slasti ze života v přítomnosti nehledícího na důsledky. S množstvím postav a měnících se scén připomíná hra strašidelný kabaret s katastrofickým motivem...

Jack a Lisa jsou náctiletí milenci z Londýna, až příliš mladí na to, aby spolu čekali dítě. Na začátku žijí obyčejný příběh ve kterém se Lisa ujišťuje o Jackově lásce a perspektivách jejich budoucnosti. Vše se změní ve chvíli když do jejich životů vstoupí Apokalypsa. Když se Lisa rozplyne a vrátí poprvé vypadá to ještě jako vtip, kterému ani ona sama nevěří. Avšak četnost jejího mizení se začíná stupňovat a doba po kterou se nevrací je čím dál tím delší. Jackův šok se stupňuje, když u nich zazvoní přátelé Stacy a Barry, protože Barry má s mizením stejný problém. Situace dále graduje, přijdou další přátelé, kteří jim zvěstují, že lidé mizí po celém světě. V příštích chvílích převezme moc armáda a vyhlásí stanné právo. Byt Jacka a Lisy je určen jako sběrné místo pro civilisty z ulice. Ač se vojáci snaží mít vše pod kontrolou mizení se zastavit nepodaří. Nejdříve postupně a pak náhle zmizí všichni lidé kteří do bytu Jacka a Lisy přišli až na Jacka a Stacy. Stacy je ve vysokém stupni těhotenství a ze stresu který prožila začne rodit. Jack pomůže na svět její dceři a spolu zůstanou jako poslední lidé na světě.

Stacy stále doufá, že Barry, otec jejího dítěte a ostatní lidé se vrátí zpět a svět bude zase normální. Nechce se smířit se situací a spojit svůj život s Jackem jinak než přátelstvím. Naproti tomu Jack se příliš vžil do role posledního muže na světě a chce se Stacy založit rodinu a znovu naplnit svět lidmi. Když Stacy jeho návrh odmítne rozhodne se přinutit jí násilím. Než však Jack stačí své plány uskutečnit Stacy a její dítě se rozplynou. Jack zůstane na světě sám mezi zvířaty a postupně se stane zvířetem.

Po půl roce se lidé náhle začnou vracet. Svět a situace v něm se vrátí k normálu. Jackovi dělá problém se stát znovu člověkem. Až setkání s Lis mu připomene kým byl. Avšak znovu vyvstane další problém Jack, jediný člověk na světě který se nerozplynul chce vědět kde všichni lidé byli. Nikdo si však nic nepamatuje, nikdo neví kde byl a jaké to tam bylo. Jack je šílený touhou po poznání a chce vědět jaké to TAM bylo i kdyby se Lise měl dostat do hlavy jakýmkoliv způsobem. Lisa řekne Jackovi, aby odešel pokud se nechce změnit. V tu chvíli si Jack uvědomí, že nemůže všechno a všechny ovládnout a pokud nechce být sám musí se jim přizpůsobit.  

O čem hovoří, co rozebírají, o co se přou a o čem sní ženy po třicítce, když nejsou ve společnosti mužů? Rozhodně jim to umožňuje odhodit stranou veškeré zábrany a odhalit svá nejniternější tajemství, a jak se říká:  tnout přímo do živého! Mohou snít, fabulovat, kritizovat, závidět, něžně i nesmlouvavě pomlouvat, přehánět a navíc - fantazírovat a bezelstně přehánět o svých erotických a sexuálních zážitcích, snech a zkušenostech!

Šest kamarádek se v komedii Krásná těla sejde jednoho zimního večera v newyorském loftu, který vlastní hostitelka této dámské jízdy Jessie, aby „zasypaly“ svou oblíbenou těhotnou kamarádku Claire praktickými dárky, hračkami a základní výbavou pro novorozeňata.


Šest bývalých spolužaček z universitních let je skvělou sestavou charakterů, počínaje majitelkou loftu Jessie, vychrtlou modelkou Lisbeth, neúspěšnou herečkou Sue Carol, žoviální a obtloustlejší Ninou, super úspěšnou a velmi bohatou agentkou nemovitostí v New Yorku Marthou, až po těhotnou Claire, která na večírek přijede nejen pozdě, ale navzdory kruté zimě a pokročilému těhotenství na jízdním na kole. Jak to všechno asi může dopadnout a skončit? 

Vtipně napsaná hořká komedie newyorské autorky Laury Shaine Cunninghamové Krásná těla je zcela unikátní příležitostí pro šest hereček středního věku předvést nejen herecký talent, ale i inspirovaně vložit do každé postavy své životní zkušenosti a obohatit  jevištní charaktery kriticky důležitou osobní výpovědí.

Hra je třetím dílem trilogie (Tvar věcí, Tlustý prase) o dopadu vzhledu (či nevzhlednosti) na partnerské vztahy. Ve své první broadwayské hře (i v navazujícím textu Proč být šťastný) opouští autor obvyklé líčení krutosti v chování svých postav a volí smířlivější vyznění.

Uražená Steph se rozejde s Gregem, neboť o ní řekl, že vypadá „obyčejně“. Neodpustitelnou poznámku náhodou vyslechla a Steph donesla její kamarádka, atraktivní Carly. Ta je vdaná za prostoduchého sportovce Kenta, který na ni žárlí a svou nejistotu řeší nevěrou. Greg své provinění nechápe, Steph si najde jiného. Po hádce s Kentem Greg pomstychtivě navodí situaci, v níž těhotná Carly přistihne Kenta. K smíru se Steph dojde až na její svatbě. Greg se zamýšlí nad subjektivním vnímáním krásy. Řekne Steph, jak je hezká, a usoudí, že hlavní je dělat lidem radost.

Další komedie francouzského autora Jean-Marie Chevreta, mistra konverzační komedie, ani tentokrát nezůstává nic dlužna svým divákům. Stará (ale přitom padesátiletá) letuška Solly Bertonová odchází do důchodu a chystá se na svůj poslední let u společnosti, které věnovala 32 let práce a života. Solly je vtipná, trochu hubatá osoba. Očekává, že se s ní společnost rozloučí na úrovni, ale zdá se, že zapomněli… Místo zajímavé destinace na rozloučenou má letět na venkovské letiště v Bergeracu a navíc zaučovat na trase novou letušku.

I cestující jsou zajímavé figurky: Stará paní, zdánlivě milá stařenka, která se ukáže jako tyranka a pletichářka, člen milionářského Klubu, který čeká vyhazov ze své pozice a konečně i mladičký pětadvacetiletý vikomt, jemuž starostlivá matka zařídila let pod patronací personálu jako „dítě bez doprovodu“, bez ohledu na to, že to je určeno dětem do 14 let.

Situační gagy střídá řada vážných okamžiků i napětí. Vděčná komedie pro herce i diváky.

20.3. Světový den divadla pro děti a mládež

Dnes se po celém světě pořádají přehlídky, festivaly a představení speciálně věnované dětem a mládeži. U vzniku tohoto svátku stála organizace ASSISTEJ, která v letošním roce připravila festival v pražském divadle v Celetné.

Rodiče s dětmi u nás mohou mimo jiné navštívit pražské Taneční centrum nebo brněnské Národní divadlo, kde se odehrává akce nazvaná Nezapomenutelný den s Mahenovou činohrou.

21.3. Mezinárodní den loutkového divadla

Svátek, který se na popud Mezinárodní loutkářské asociace pravidelně odehrává od roku 2013,  můžete oslavit například v pražském Kulturním centru 12, kde se budou pořádat loutkářská představení a výtvarné dílny. Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi tento den nabídne volný vstup.

27.3. Mezinárodní den divadla

Březnové oslavy završí svátek veškerého divadla. Tento den zaštiťuje Mezinárodní divadelní institut, který každý rok požádá významnou divadelní osobnost, aby napsala Poselství. Letos bude jeho autorem jihoafrický dramatik a režisér Brett Bailey. Spřízněné akce pořádá brněnské Národní divadlo, které některým divákům umožní sledovat představení ze zákulisí, anebo Institut umění, který připraví Noc divadel v sále pražského Divadla v Celetné.

Zdroj a více na: http://www.novinky.cz/kultura/330634-konec-brezna-patri-divadlum.html

Do začátku natáčení Jihu proti Severu zbývá pět týdnů. Scénář je ale špatný a režisér je bez nápadu. Legendární producent David O. Selznick musí přimět režiséra Victora Fleminga a slavného scénáristu Bena Hechta, aby film převzali do svých rukou. Na vznik nového scénáře je však pouhých pět dní a Hecht původní román nikdy nečetl...

Úspěšná komedie scénáristy a dramatika Rona Hutchinsona mapuje vznik jednoho z nejslavnějších filmů všech dob a nechává nahlédnout za zavřené dveře fascinující etapy filmového průmyslu. 

Ladislav Smoček se 1932 v Praze. Dětství prožil v jižních Čechách a v Plzni, kde také maturoval na gymnáziu (1951). V letech 1952-1956 studoval režii na pražské Divadelní fakultě AMU. Koncem studia ho silně ovlivnila osobnost režiséra Alfréda Radoka, jemuž asistoval při inscenaci Ďábelského kruhu Hedy Zinnerové v ND.

Počátkem 60. let ho Radok přizval k práci v Laterně magice, s níž přešel v roce 1963 do Státního divadelního studia. V roce 1965 zde s Jaroslavem Vostrým založil Činoherní klub, jehož zahajovacím představením byla Smočkova hra Piknik. S touto scénou, kde Smoček působí dodnes, je spjata jeho dráha nejtěsněji, třebaže častěji hostoval v řadě divadel u nás i v zahraničí (především ve Švýcarsku, ale i ve Finsku a Itálii; od počátku 90. let působí také v činohře Divadla J.K.Tyla v Plzni).

Až do konce 60. let byl hlavním domácím autorem Činoherního klubu, kde tehdy inscenoval téměř výhradně vlastní dramatické texty. Témata, situace a role, které divadlu nabídl, byla do velké míry určující pro utváření stylu souboru. Smočka vždy zajímal zdánlivě běžný, „malý“ člověk v konfrontaci s přírodou, jejíž je nepatrnou součástí a kterou si nese v sobě. Pod tlakem situace bezprostředního ohrožení projevuje tento nenápadný, neškodný člověk svou biologickou podstatu a reaguje s nečekanou, dravou agresivitou, vyvolanou strachem, ať už je jeho důvod reálný nebo fiktivní, ať se odehrává v rovině dramaticky „vážné“, jako v Pikniku, nebo drasticky komické, jako v Bludišti a především v Podivném odpoledni Dra Zvonka Burkeho (1966), nebo v Bitvě na kopci (1967). Burke byl jednou z nejúspěšnějších původních komedií nejen v 60. letech, ale v celé naší poválečné dramatice až po naše dny. Je také jednou z nejpřekládanějších českých her vůbec.

Dosud poslední Smočkova hra Jednou k ránu, jejíž uvedení bylo v roce 1972 spolu s jeho staršími kusy zakázáno, byla poprvé uvedena až v r. 2000. Za svou literární, především dramatickou tvorbu (souborné vydání Činohry a záznamy, 2002) obdržel Smoček Cenu Karla Čapka (2004).