Hra dvojice bulharských autorů. Papoušek Paj se narodil už v zajetí a žije v kleci. Zlobí se na vrabčáka, který mu sebral zrnko, naletí kocourovi, který má chuť na vrabčáka a chce, aby mu k tomu Paj pomohl. Paj však svou neobratností zapříčiní, že vrabčák z pasti vylítne a naopak upozorní Paje, jak je kocour nebezpečný i pro něho. Kocour tedy zmizí. Na Pajovu klec dopadne unavená vlaštovka, která letí na jih a vypráví Pajovi, jak je tam krásně a jak si tam krásně žijí ve volné přírodě i papoušci. U klece se nachomýtne opičák Rumbo-Rumbo, který se Pajovi svěří, že taky směřuje na jih a vyzve ho, ať se k němu přidá. Paj tak učiní, cestou však dostane hlad, a proto se vrátí zpátky do své klece, kde má svá zrnka prosa a bezpečí. Raději to, než uskutečnění snu s rizikem nebezpečí na cestě.

Nenásilná moralita z pera dvojice bulharských autorů pro nejmenší děti, aby nevzdávaly své životní sny.

Obrazy ze života obyčejných ruských lidí. Centrem hry je vztah dvou mladých lidí, Aljoši a Káti. Aljoša je hudebník, který obdivuje trumpetistu Gilespieho a chtěl by hrát jako on. Káťa je začínající studentka medicíny, která žije u svého těžce nemocného dědečka, o kterého pečuje a přitom pracuje na tři směny v telefonní ústředně, aby jej i sebe uživila. Její matka, válečná vdova, se totiž znovu provdala za významného oceánologa, ale životního suchoprda, se kterým má dvě děti a musí plnit všechny jeho příkazy a požadavky a na Káťu a svého otce nemá čas. Ve hře se objevují i další postavy - Kátiny kolegyně z telefonní centrály - Kláva, utahaná, zlostná čtyřicátnice, kterou opustil muž a nechal jí na krku dvě děti, a mladí, bezstarostní Galja a Žora, pár bývalých kamarádů, z nichž jeden svedl druhému ženu a chtějí to u vodky - samozřejmě bez úspěchu - vyřešit, pár mladých lidí, kteří se sejdou na novoročním mejdanu u Aljošova kamarády Izji, ale také slovutný chirurg, profesor lékařské fakulty, kterého Káťa prosí, aby osobně operoval jejího dědečka, jehož záchranka odvezla do jeho nemocnice, Aljošova bytná, teta Gruňa ad.

V závěru hry Kátin dědeček i přes nejlepší péči při operaci zemře na zástavu srdce. Zoufalá osamělá Káťa hledá záchranu u Aljoši. Ten si ovšem přiznal, že nikdy žádným Gilespiem nebude, že zůstane jen perkusistou druhořadé mladé kapely, a ze studu z tohoto poznání odjel ke své matce na Ural. Káťu přijímá jen Aljošova bytná teta Gruňa, která jí nabídne, aby u ní bydlela, protože Káťa se do dědečkova bytu nechce vrátit. Gruňa Kátě dodává víru, že ji v životě přece jen někde potká štěstí.

Na zpáteční cestě z dovolené havaruje letadlo. Část rekreantů spadne do moře, jedenáct katastrofu přežije a zachrání se v pusté písečné rokli na pustém ostrůvku. Čekají na záchranu, která nepřichází. Zásoby jídla a vody se ztenčují. Tato modelová komunita prochází nejrůznějšími dramatickými peripetiemi situací a vztahů, které s neobyčejnou pronikavostí zachycují problematiku fungování moci. Situace, oscilující mezi vírou v záchranu a beznaděj, je zkomplikována otevřeným konfliktem po nálezu palubního kontejneru s potravinami.

Mejdan na písku napsal divadelní a televizní režisér Zdeněk Kaloč nejdříve pro jeviště v roce 1978, o rok později vznikla v Brně televizní verze, která měla být po premiérovém odvysílání okamžitě smazána, díky odvážným lidem však zůstala zachována a patří do zlatého archivního fondu brněnského televizního studia. Četné překlady této dramatické studie mezní situace svědčí o tom, že neobvyklé dílo patřilo ve své době k pozoruhodným novinkám tehdejší dramatické tvorby a bezesporu bylo nejúspěšnější původní hrou píšícího režiséra Zdeňka Kaloče.

V obývacím pokoji vily s bazénem sedí marně scenárista nad prací u počítače a statečně vzdoruje svádění o mnoho let mladší milenky. Přichází kolega scenárista domluvit se na společné práci a pro oba je to příležitost zavzpomínat, probrat partnerské a pracovní problémy i zmínit některá úskalí jejich profese. Hledání pracovního jména hlavního hrdiny chystaného scénáře je pro paní domu vítanou příležitostí, jak zahnat nudu a zviditelnit se tím, že se průběžně svěřuje se vzpomínkami na své četné bývalé milence a na zážitky s nimi. Další nečekané podněty i reakce na ně při hledání vhodného jména postupně nabízí ráčkující instalatér, který se projeví také jako nadšený zpívající ochotník s osobitým řešením vady řeči, dále slečna dvakrát přinášející pizzu a využívající šanci dostat se k filmu, jako třetí příchozí čistič bazénu, vnímající se jako amatérský režisér a hrdě se hlásící k tomu, že je gay, a jako poslední manželka druhého scenáristy, pragmatická žena unavená dvacetiletým soužitím s mužem a těžko se vyrovnávající se ztrátou všech iluzí. Scenáristům se navzdory všem protivenstvím i po nevšední herecké a taneční kreaci nakonec poštěstí domluvit se na přijatelném jméně dokonce i s partnerkami. Přesto ale ze spokojeného odchodu na společnou večeři nečekaně sejde.

Pod názvem Herci se skrývají tři samostatné jednoaktovky, příběhy filmových hereckých celebrit.

Jednoaktovka Vyhraněný typ zachycuje schůzku herce s producentem, který mu nabízí další „na tělo“ napsanou roli. Herec miluje svou popularitu a stylizuje se i v civilním životě do svého vyhraněného typu filmového hrdiny. Vnější podněty mu nabídnou nahlédnout s naivitou i do divadelního světa a vybočení ze zaběhnutého hereckého klišé jeho dosavadních filmů. Zkušený producent však ví, jak herce vrátit do vyjetých kolejí k jejich oboustranné spokojenosti. Herečce příběh nabízí role servírky, novinářky, fanynky a bezdomovkyně.

Jednoaktovka Akční hrdina se odehrává v hotelovém apartmá herce s jeho fanynkou. Milostné plány oběma překazí manžel hercem dříve svedené ženy, který po tvrdém tréninku vyzve drsného a nepřemožitelného hrdinu akčních filmů k regulérnímu zápasu. K překvapení nezvaného hosta i fanynky se ukáže, že herec je bázlivý, neumí se prát a používá dvojníka. Vetřelec herce přinutí převést velkou finanční částku na bohulibou činnost, situace se však obrátí a zkomplikuje, aby ji nakonec kreativita fanynky dovedla do překvapivého konce.  

Jednoaktovka Milovník se odehrává u terapeuta, ke kterému přijde vyhlášený nejen filmový milovník s obavou, že se stal impotentním. Také tentokrát je hlavní hrdina stále na scéně i při vstupech do minulosti, které nabízejí herečce a druhému herci možnost představit se v dalších rolích, jejichž prostřednictvím se děj obohacuje a milovníkovi komplikuje život. Zdá se, že problém hlavního hrdiny je v danou chvíli neřešitelný, ale aniž by sestoupil deus ex machina, nebo se stal zázrak, milovníkovi svitne naděje na nečekané řešení problému.

Původně rozhlasová hra, která však byla po menší úpravě mnohokrát inscenována i v divadlech.

Hlavní postavou je mladý houslista, kterého jeho matka cepuje, aby neustále cvičil a stal se hvězdou koncertních pódií, a přitom ho zavírá jen doma. V protějším domě bydlí flétnistka, která hraje v otevřeném okně. Ta mladíka zaujala a v jeho fantazii se zrodil celý další příběh:  Využije matčiny nepřítomnosti, pozve flétnistku k sobě, zahrají si spolu a mladík se nechá vyprovokovat k milostným hrátkám. Na jejich samotném počátku je však překvapí vracející se matka, předvede flétnistce, jak ovládá svého slabošského synáčka a vypoklonkuje ji tak z domu. Houslista přimaluje na bustu Paganiniho, kterou mu matka nainstalovala do pokoje, vousy. Paganini tak ztratí svou mramorovou podstatu a ožije. Život skutečný, bez zakletí do mramoru, ho upoutá a na houslistovu žádost mu oplátkou za nabídnutý dále oživující stisk ruky předá svou genialitu. Houslista je ředitelem zdejší filharmonie pozván k vystoupení na oslavě výročí rodného města. Přijde na koncert, ale ten zruší diváci, kteří se změní v bučící stádo dobytka. Paganini se po svém sestoupení do reálného života promění v řezníka, který přijde před koncertem nabídnout houslistovi do šatny čerstvá jatýrka. Ředitel filharmonie sice přišel o koncert, ale protože je zdatný manažer, utvoří s řezníkem a houslistou, kterému se znechutila hudba, neboť v ní není pravda života, spolek, který má za cíl pořádat zcela jiné koncerty - tedy veřejné jatečné zabíjení dobytka. Houslista má být virtuózem těchto koncertů pro býka, palici, sekeru a nůž. Matka i flétnistka ho před prvním "koncertem" tohoto druhu navštíví v šatně a snaží se jej od celého záměru odradit. On se ohrazuje, že zabíjení je znakem mužnosti. Obě ženy mu odpovídají tím, že může zabíjet, ale že muži jsou odsouzeni jen k zabíjení, že nikdy nemůžou nikoho zrodit, a tím jsou méněcenní, ledaže by... (nedořeknou, ale myslí tím, „ledaže by zabili sami sebe“). Houslista to pochopí. Ředitel ohlašuje virtuózův příchod na pódium, ale ten se nekoná... To však řediteli nezabrání obrátit se k publiku a vyzvat někoho z diváků, aby se ujal vykonavatelské role.