Kovář Matěj našel náhodou v lese ukrytou truhlici plnou zlaťáků. Protože na ní byl královský znak, odnesl poctivý Matěj truhlici zpátky na zámek panu králi. Tím však spustil lavinu nedorozumění a intrik, protože původními zloději pokladu byli králův komorník Lísal a důvěrník princezny Mazánek. Nebyli však jediní, kdo měl na poklad zálusk. V závěru Matěj poznává, že nejlíp se mu bude žít doma v kovárně s jeho Haničkou.

Veselá pohádka s písničkami pobaví dětské publikum i jejich rodiče.

Komorní drama katolického autora, původně herce, po válce od poloviny 50. let až do své smrti v roce 1969 i katolického politika, který byl v závěru svého života zbaven poslaneckého mandátu za svou podporu obětí policejního útoku na protivládní studentské rebely v Polsku v r. 1968. Po válce měl jako katolický autor několikaletý zákaz publikování.

Věhlasný chirurg Ludvík Darněvič usilovně pečuje o svou manželku Uršulu, která byla za války (stejně jako on) členkou odbojové skupiny a byla za to odsouzena k trestu smrti. Těsně před popravou byla sice svými spolubojovníky osvobozena, potratila však ještě nenarozené dítěte a v důsledku šoku z vysoké zdi, před níž byla postavena, a ze zprávy, že se již nikdy nebude moci stát matkou, se pomátla. Hraje si s panenkami a s cizími dětmi. Spolu s nimi žije Ludvíkova matka Tekla, která by Ludvíkovi, kterého vypiplala z bídy po smrti svého muže, přála, aby se stal otcem a proto Uršulu příliš nesnáší, i když to - ze strachu z Ludvíka - nedává příliš okatě najevo.

Do této situace přijíždí Lucie, která byla Ludvíkovou předchozí láskou (než poznal Uršulu) a která ho tehdy opustila, protože na ni zbytečně a nepříjemně žárlil a vzala si jistého Bohdana, bohatého a hodného člověka, který zachránil její rodiče před finančním krachem, kterého však podle vlastních slov nikdy nemilovala. Přijíždí, aby Ludvíka požádala, ať se ujme složité operace jejího tuberkulózního syna, talentovaného mladého hudebního skladatele. Když Ludvík váhá, předstírá, že ho stále miluje a naruší tak jeho citovou integritu. Uršula toto Ludvíkovo vnitřní znejistění vycítí a spáchá sebevraždu. Lucie si uvědomí svůj morální prohřešek vůči Ludvíkovi i Uršule a ve zmatku odjíždí. Tragédie rodiny Darněvičových je však dovršena.

Helena Bartnická, které říká její muž Žabičko (a ona ho nazývá Rakem), žije s ním a malým dítětem ve zdánlivě poklidném, spokojeném manželství. Krásná mladá Helena je však ráda středem pozornosti a proto neodmítá ani milence, o čemž její muž,  který přišel do města z morálně nenarušeného vesnického prostředí, nemá ani tušení. Na život ve městě a v úřadě, kam dochází, si zvykl a zalíbilo se mu i vysedávání v kavárně nad zahraničními novinami, i když žádný cizí jazyk neumí. Prostě rodinný život, plný samého předstírání. Ten ovšem nesnáší Bartnického mladší sestra Marie, jíž je odporný celý ten svět Bartnických a Heleniných rodičů Milevských, jemuž dominuje starý chlípník Milevský, kterému není  ani v jeho pokročilém věku cizí myšlenka na nějaký ten zálet - důležité je jen to, aby se o něm nedověděla jeho žena. Helena má dokonce tu troufalost, že svého nynějšího milence pozve v nepřítomnosti svého muže, služebných i dítěte do vlastního domu. Nečekaně se však vrátí nejdříve Bartnický s Marií, kteří nenašli doma notáře, u něhož chtěli zapsat věno pro Marii. Helena vystrčí svého milence na balkon, a když jej Bartnický na balkonu zpozoruje, namluví mu, že je to milenec sousedky Maněvičové, s níž mají balkon propojený. Dokonce navede Bartnického, aby jejího milence vyvedl schodištěm z domu. Ten vyjde z balkonu a Marie teprve podle zvuku jeho hlasu zjistí, že je to její snoubenec, kterého si má brát. Upadne do mdlob a těžce onemocní. Ve třetím jednání dojde k odhalení celé pravdy, ale Bartnický se nechá Helenou a jejím otcem uchlácholit. Marie pozná, že její bratr je takový slaboch, kterému nemá ani cenu cokoli říkat a který sebou nechá vláčet, jen aby si zajistil domácí klid, a odejde.

Hra je dalším z kritických obrazů měšťácké morálky, jakých její autorka, klasička polského dramatu, napsala celou řadu (nejznámější je u nás její hra Morálka paní Dulské).

Král Václav VIII má dceru – princeznu Anetu na vdávání, kterou zajímají hvězdy, planety a život ve vesmíru. Jejímu bádání pomáhá hvězdář Honza z chalupy v podzámčí. Král má ale snahu princeznu provdat, aby přestala na ty fantastické „nesmysly“ myslet. Komorník Hynek navrhne králi, aby pozval na námluvy prince Lumíra ze sousedního království „lesů, vod a strání“. Toho ale spíše zajímají knihy. Když má princ jiný názor na vesmír, tak jej princezna přesvědčí o opaku. Nechá jej se podívat dalekohledem do nebe. Jak Aneta s Lumírem odejdou, Honza dostane nápad. Bude předstírat přistání kosmické lodě a hrát Marťana. To ale princezna odhalí. Při vzrušení a smíchu se však Lumír urazí a ukončí námluvy. Pak přistane opravdová kosmická loď a přijde krásný mimozemšťan Fénix z planety Gora. Toho Aneta obdivuje a prohlásí jej za přítele. Fénix jí pak vezme do lodi a oba odletí na návštěvu planety Gora. Po návratu s nimi na pozvání Václava VIII přiletí otec Fénixe – císař Doran II. Král Václav VIII jej uvítá a dohodnou se na sňatku Anety s Fénixem. Oba se pak vezmou.

Divadelní hra o fiktivních denících krasobruslaře Ondreje Nepely, který byl na Slovensku vyhlášený za nejlepšího sportovce 20. století. Po celou dobu své aktivní kariéry však ukrýval tajemství o své homosexualitě, protože v tehdejším totalitním zřízení a značně konzervativní slovenské společnosti bylo naprosto nepředstavitelné toto téma otevřít.

Děj hry začíná vydáním románu Ľadové divadlo, který napsal na základe Nepelových deníkových zápisků Gustav Milašek, za značné podpory nezávislého vydavatele Eduarda Poppera. V prostředí velkých vydavatelství a knihkupeckých řetězců se však bez žádaného marketingu neprosadí žádný titul vybočující z běžného rámce prodejnosti. Proto se Eduard rozhodne po vzoru zakladatele anglického punku - Malcoma McLarena, pro velký literární švindl. Aby mohl uskutečnit své plány, musí se ale snížit k nemorálnímu vydírání jednoho z členů vlády skrze kompromitující fotografie, které získal. Kontakt s předsedou strany mu zprostředkuje jeho otec – dlouholetý politik. A tak vzniká nafingovaný literární skandál v přímém přenosu za přispění státních orgánů. S ním přichází i zájem bulvárních médií a také široké veřejnosti. Román Ľadové divadlo se stává bestsellerem a Eduardova sláva na intelektuálním nebi nezadržitelně stoupá. Později stojí v pozadí založení politické strany Sametové děti, která má být hybatelem blížící se společenské změny. Ale dobře rozběhnutý stroj se náhle zasekne. Tématem hry je otázka, jakou hodnotu může mít společenská změna, která vznikla na základě vydírání a cílené manipulace. V neposlední řadě dějem celé hry prochází postava samotného Ondreje Nepely, který čtením pasáží z deníků vykresluje obraz člověka, skrývajícího vlastní identitu před veřejností, protože jako stroj totalitního režimu na medaile prostě nemůže vybočovat z propagandistického obrazu socialistického občana.

Řecká profesorka dějepisu je velmi cílevědomá a prostřednictvím cílené lži na základě překroucené historie to chce kvůli krizové situaci ve své zemi dotáhnout hodně vysoko až do politiky, k čemuž jí pomáhají demonstranti, osoby z lidu, které kolikrát nemají povědomí o základních věcech týkajících se jejich země, a proto jí slepě důvěřují a považují za vyvolenou. Dva její kolegové jsou do sebe nešťastně zamilovaní, a protože nemohou mít děti, rozhodnou se ke konci hry rozejít, jelikož přišli na to, že jejich láska byla zbytečná a nenaplněná.

Drama je velmi metaforické, a to zejména díky personifikovaným postavám, jako jsou Nenávist, Láska a Lež. Tyto vyplňují komické, někdy až drastické scény v druhé linii, blížící se prvkům epického divadla.

Hlavní hrdinka to nakonec kvůli své ctižádosti směřuje až do čela vlády pro účely převratu, za což je však mimo sebe samotnou obdivována jen svým kolegou, aby nahradila další zástupce klamů. Je otázkou, nakolik jí k tomu dopomohla lež a jak ona sama sebe vnímá před přírodou – symbolickými prvky v bodech zvratu jsou zde zemětřesení a moře, v dálce rozvášněný lid.

Děj hry inspirovaný dokumentem Samuela Fullera Vize nemožného se odehrává kdesi v Sudetech v dubnu až květnu 1945. Ředitel školy Dr. Kranz staví na zahradě svého domu zeď. Čím více se blíží konec války, tím je zeď vyšší. Schází se pravidelně s nejvyššími představiteli města Falkenau k diskuzím o velkém vítězství Německa, o němž nikdo nepochybuje. Snad jen okrajově, když na město dopadají spojenecké bomby, snad jen na chvíli, když na dveře krytu zabuší Kranzův zmrzačený syn Rudi, v té chvíli pochyby nutí Kranze stavět zeď a schovat pravdu. On a jeho přátelé přece za nic nemohou. Oni jen poctivě pracovali, řídili tu školu, tu hotel, důl nebo fabriku, řídili město ku prospěchu jeho občanů. Oni nic nevěděli, oni nemohli za dobu, která nastala. Lze postavit zeď tak velkou, aby pravda zůstala skryta?

Hra byla v roce 2016 vybrána mezi finálové texty soutěže o původní českou divadelní hru navazující na 22 ročníků soutěže o Cenu Alfréda Radoka. 

Potřebujeme ještě přátele, manželky, milence, milenky, když máme své smartfony? Nikdy v dějinách lidstva lidé nekomunikovali tolik jako dnes a možná ještě nikdy nebyli tak osamělí... Bláznivá komedie Viliama Klimáčka řeší nejen erotiku prostřednictvím mobilu, ale i otázku, zda se dá dovolat bohu a co si od něho přát, až po opravdovou svatbu s vaším mobilním miláčkem. Autor svou „road movie“ komedii umístil do starého Cadillacu, v němž čtyři Slováci (řidič, farář, student a manažer) jedou autem Amerikou. Přestože mají dovolenou, každý před něčím utíká – před věřiteli, před manželkou, před sebou samým... a stále telefonuje, telefonuje, telefonuje...

Komedie s podtitulem Americká jízda o ne/komunikaci s okolím i světem jako následek života s technikou a na sociálních sítích místo reálného života se skutečnými lidmi.