Psychologické drama moderní významné polské prozaičky a dramatičky z roku 1930 se zabývá složitostí ženských osudů i vztahů mezi nimi.

Ve venkovské vile žije 7 žen: moudrá babička, její dvě dcery - trochu rozmazlená a hypochondrická estétka Julie a pracovitá, dobrácká Marie, která v domě plní roli hospodyně -  a její snacha, zahořklá a výbušná Tekla. Dále zde žijí dvě Mariiny dcery, trochu pohodlná, ale hodná Růžena a zoufalá, nešťastná Johanka, které před čtyřmi měsíci zemřel manžel Kryštof. O dům i zahradu pak Marii pomáhá pečovat služka Žofie. Všechny obyvatelky domu jsou vdovy, kromě Růženy, kterou opustil manžel, protože navázal milostný vztah s jinou ženou. Růžena to však bere po letech už docela smířlivě.

Zdánlivý poklid naruší příjezd mladého páru, zejména pak jeho ženská část, Eva, která se domáhá setkání s Johankou. Tomu však brání vší silou Marie. Eva se setká s Marií. Ta se přizná, že před Johankou utajila dva dopisy, které Eva Johance napsala, a sama si je přečetla, a právě proto, že zná jejich obsah, žádá Evu, aby odešla. Ta tak učiní. Dochází k prozrazení rodinných tajemství: Marie se provdala bez lásky na příkaz té nyní hodné, moudré babičky rodu. Tekla nenávidí Julii, protože ji viní z toho, že Juliin muž tím, že zaměstnal v náročné profesi jejího tělesně churavého manžela, uspíšil jeho konec. A Tekla žárlí i na Marii a její péči o nemocnou babičku, kvůli čemuž se babička příliš nevěnuje jí, Tekle. Usoužená Marie se pak svěří babičce se svým trápením - nemrzí ji ani tak to, že její manžel na ni měl pro své pracovní zaneprázdnění příliš málo času a že jejich vztah byl více méně chladně zdvořilý, ale především si vyčítá, že svému manželovi byla sama nevěrná. Do toho se vrací znovu Eva, stěžuje si, že ji pronásleduje její společník, a prosí o ochranu. Vyjde najevo, že je to bohatý podnikatel, u něhož Eva pracovala a před jehož erotickými návrhy ze zaměstnání odešla, i když musí živit nemocnou matku a nemocného bratra. Dojde k setkání Evy s Johankou, při níž vyjde najevo, že tolik oplakávaný Johančin muž Kryštof měl po léta i druhou rodinu: Eva je jeho dcera a její nemocný bratr Kryštofův syn. Johance spadnou klapky z očí. Eva si uvědomí, co v rodině způsobila a v doprovodu toho, kdo ji sem následoval, zase odjede.

Děj této hry zachycuje Freddieho Mercuryho při fiktivním posledním novinářském interview. Ve společnosti prověřeného novináře vzpomíná na svůj život rockové hvězdy, ale především na svůj osobní život, který se od toho v médiích známého tak významně lišil.

První část hry přibližuje známé věci z Freddieho života, od jeho dětství až po rockovo-operní duety ke konci osmdesátých let. Freddie odpovídá na novinářovy zajímavé otázky, dává věci do souvislostí a také se občas dostane do kontaktu sám se sebou v mladším provedení. V průběhu interview se na jevišti objevují nejdůležitější osoby Freddieho života – životní láska Mary Austin, osobní asistenti Paul Prenter a Peter Freestone, německá hvězda Barbara Valentin, významná španělská operní pěvkyně Montserrat Caballé a v neposlední řadě také jeho životní partner Jim Hutton.

Ve druhé části hry si naopak bere slovo sám Freddie, který chce novináři říci skutečnosti, které ještě nikdy žádnému médiu neřekl. Ví, že je těžce nemocen nastupující novou nemocí AIDS a že už nechce nic skrývat nebo se určitým věcem vyhýbat. Zároveň i v těchto okamžicích, bere svůj život s nadhledem a stále chce svým fanouškům předávat pozitivní energii. Protože přesně takový Freddie Mercury byl po celý svůj život!

Tato divadelní hra přibližuje, především díky vzpomínkám Petera Freestona, skutečný život Freddieho Mercuryho tak, jak jej prožil – na jedné straně v roli mediálně sledované rockové hvězdy, na straně druhé z pozice introvertního muže, který měl rád své přátele, fanoušky a celý svůj život. A kterého si dokázal užívat na plno každým dnem a každou minutou.

Tato hra vznikla ke dvěma zpěvákovým výročím v roce 2016 - 70 let od narození (5. září 1946) a 25 let od jeho úmrtí (24. listopadu 1991).

Michal přijíždí na žádost těhotné sestry Kristýny domů, aby vyklidil svůj bývalý pokoj pro její očekávané miminko. Po cestě potká ve vlaku Bohdanu, dívku, se kterou se v dětství oba sourozenci kamarádili. Následné setkání těch tří v domě Kristýniných a Michalových rodičů způsobí, že povstane jemný prach ze všech poliček, hraček, plyšáčků a věciček v jejich bývalých dětských pokojíčcích, a odhalí drobná tajemství jejich duší. 

Zatímco oba sourozenci žijí už dlouhá léta bez rodičů (ti se odstěhovali do zahraničí) a působí tedy chladně a nepřístupně, Bohdana, která navštěvuje maminku každý víkend, ztělesňuje teplo domácího krbu. Oni jsou mlčenliví, ona upovídaná. Oni žijí přítomností, ona ráda vzpomíná:

Bohdana: (trochu zahanbeně) Schovávám si všechny svoje oblečeníčka a věcičky z dětství a tak jsem myslela… (Kristýna na ni zůstane zírat) Mám ráda svoje vzpomínky.

Hra kombinuje civilní situace zaznamenávající střetnutí tří postav, bývalých dětských kamarádů, s groteskními loutkovými výstupy, které se vztahují k jejich vzpomínkám, představám a snům. Právě skrze loutky může divák nahlédnout do nitra postav a třeba i pochopit zdroj jejich jednání v civilních pasážích. Drama bylo inspirováno výpověďmi absolventů herectví Zlínské soukromé vyšší odborné školy umění a vzniklo na náměty dramaturga Vladimíra Fekara a režisérky Anny Petrželkové. 

Pojďme se podívat k jedné zlé a líné ježibabě, která chce pro sebe za každou cenu získat služku. Tímto úkolem pověří malého Bazilíška, který se neštítí žádné špatnosti a ve snaze jí vyhovět, je ochoten slíbit kde co, jen aby byl úspěšný. Jeho cílem se stane chudá Květuška, která jeho slibům uvěří. Brzy však zjistí, že udělala velikou chybu, a všemožně se snaží, dostat se odtud pryč. Má velké štěstí, protože jí na pomoc přijde hodný lesní skřítek a víla. Podaří se jim společně přelstít ježibabu a Bazilíška? Podaří se Květušce vrátit se domů?

Pohádka plná písniček je vhodná pro děti od 3 let.

Pohádkový příběh nás zavede do starého opuštěného hradu, kde spolu žijí bílá paní a strašidlo. Bílá paní je však velmi přísná, někdy až zlá a částečně znetvořená. Je to zaviněno poškozením jejího obrazu. Jednoho dne se na hrad přistěhuje rodina z města. Dvě děti, Julie a Denis, se spřátelí se strašidlem a společně se pokusí navrátit bílé paní její dřívější laskavost a krásu.  Na přání dětských herců byly do hry přidány prvky tajemna a strašidelnosti, vše je však v normě pro malého dětského diváka. Je správné se chvíli maličko bát. Pohádkou s písničkami provází vypravěč a je vhodná pro děti od tří let.

Honza, hlavní hrdina hry, rád jí. Když už mu jednou máma nemá co dát k večeři, protože všechno snědl, rozhodne se, že mu bude vyprávět pohádku Hrnečku, vař, aby se nasytil tou slaďounkou pohádkovou kaší. Ke konci vyprávění však usne a Honza se tudíž od ní nedozví, kam se všude kaše v pohádce vylila, a kam se může jít sladké kašičky najíst. Protože má maminku rád a nechce ji budit, vypraví se sám do světa, kde hledá konec pohádky Hrnečku, vař. A protože věří, že hodné sluníčko mu ukáže cestu a už je večer, vydá se na západ. Při té příležitosti se dětští diváci seznámí se zkrácenými verzemi pohádky z Německa, Francie a Španělska. A protože v nich se Honza o krupičné kašičce nic nedozvěděl, rozhodl se, že jak říkává máma, ráno je moudřejší večera, a ráno se vydává za sluncem - na východ. Zde se dětští diváci seznámí se zkrácenými verzemi pohádky slovenské a indické. A protože se ani v těchto pohádkách Honza nedozvěděl nic o krupicové kašičce, a protože se mu začne hrozně stýskat po mamince, rozhodne se, že se vrátí domů a podívá se, jestli máma pořád spí. A jaké je jeho překvapení, když ho máma přivítá s velkým hrncem plným krupicové kaše! Všechno dobře dopadlo, Honza se konečně najedl a byl šťastný, že je zase doma. Protože: všude dobře, doma nejlíp!

K dispozici jsou dvě verze pohádky, kratší a delší, kde je navíc také pohádka arabská. Putování je podkresleno reprodukovanou hudební ukázkou té které země. Slovensky si může Honza i zazpívat s cimbálem.

Václav Havel, dramatik, esejista, politik a první porevoluční československý prezident patřil k nejvýraznějším osobnostem našich novodobých dějin, o čemž svědčí i rozsah oslav jeho nedožitých osmdesátých narozenin. 5. října převezme Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 filozof Jan Sokol, v pražském Rudolfinu zahraje k nedožitým Havlovým narozeninám Česká filharmonie a vrcholem by mělo být shromáždění na Václavském náměstí s názvem Milí spoluobčané, kde zazní mimo jiné Havlův projev sestavený z několika jeho veřejných vystoupení. Od 5. října do 18. prosince proběhne projekt Pocta Václavu Havlovi, v rámci kterého se uskuteční undergroundové koncerty, veřejné debaty, výstavní i divadelní představení. Do projektu Prahy 6 se zapojí například Národní technická knihovna, Dejvické divadlo, Divadlo Semafor, Divadlo na tahu, Klicperovo divadlo či Divadlo Sklep. 15. října přijde do pražské Lucerny k dramatikovým osmdesátinám popřát 80 osobností. 16. až 19. října proběhne 20. ročník konference Forum 2000 věnovaný z velké části odkazu Václava Havla, na kterém 19. října vystoupí v rámci fóra také tibetský dalajlama. V den výročí Havlova úmrtí, tedy 18. prosince, bude kardinál Dominik Duka sloužit rekviem v katedrále sv. Víta a požehná nový zvon pro kostel sv. Havla.

Ani divadelníci na slavného dramatika nezapomněli. Na podzim proběhnou hned dva divadelní festivaly věnované památce Václava Havla. Brněnské divadlo Husa na provázku připravilo festival s názvem Málo byla Havla!, v rámci něhož se bude konat 27 akcí – hrát se budou Havlovy hry, promítat filmy, které se bývalého prezidenta a dramatika týkají, uskuteční se i happeningy či výstavy. V Praze proběhne v rámci Pražských křižovatek festival To Havel With Love, v rámci něhož vystoupí mezinárodní divadelní soubory z Ukrajiny, Běloruska a Ruska. O víkendu 8. a 9. října se představí české soubory, maraton havlovských inscenací s názvem Osmdesát hodin s Václavem Havlem bude probíhat na piazzetě Národního divadla a na Nové scéně.

Také v zahraniční proběhne u příležitosti Havlova výročí řada akcí. 27. a 28. září uctili Havla ve Spojených Státech Amerických. Akce v Kapitolu u Havlovy busty ve Freedom Foyeru se účastnili Dagmar Havlová, předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček nebo Karel Schwarzenberg. Starosta New Yorku vyhlásil 28. září jako Happy Havel Day. Také Vídeň se k oslavám připojila, místní Theatermuseum připravilo průřezovou výstavu s tématem Václav Havel a Burgtheater. 5. října uvede velký galakoncert norimberská radnice, v Budapešti proběhl divadelní minifestival Na Havla, v dánském Aarhusu bude přednášet bohemista a dvorní Havlův překladatel Peter Bugge, kodaňský Kvarterhuset Amager chystá na listopad výstavu fotografií ze života Václava Havla. Inscenace Havlových her se chystají ve Francii, Belgii, Španělsku, Švédsku, Polsku, Nizozemí, Ukrajině, USA, Chille nebo Albánii.

Oficiální životopis Václava Havla včetně synopsí jeho her naleznete zde.

Marie Špalová

Václav Havel v DILIA

Václav Havel má jako autor velice široké portfolio děl. V jeho tvorbě sice dominují divadelní hry, je ale zároveň prozaikem, esejistou, autorem děl odborných, politických projevů, které vlastně politickými projevy nejsou a v neposlední řadě i filmovým tvůrcem. Po roce 1990 zastupovala Václava Havla ve všech jeho právech agentura Aura-Pont. Zlom nastal v roce 2006, kdy Václav Havel napsal knihu Prosím stručně a rozhodl se, že práva k této knize bude zastupovat DILIA. Po úspěšném vydání tohoto díla nejen v České republice, ale i v mnoha světových nakladatelstvích, svěřil Václav Havel i ostatní autorská práva DILIA, a to ohledně všech autorských děl, která nebyla provozována na divadelních jevištích – zde si zastupování práv podržel Aura-Pont. Po smrti Václava Havla se stala jeho jedinou dědičkou paní Dagmar Havlová, která se rozhodla od 1. 1. 2016 pověřit zastupováním všech autorských práv Václava Havla DILIA. Zároveň na základě jejího rozhodnutí zastupuje DILIA paní Havlovou i ohledně svolení k užití osobnostních atributů Václava Havla. Pro DILIA je to pochopitelně velká čest a zároveň i výzva, aby se své role zhostila co nejlépe.

Jiří Srstka

V panelovém domě našlo za dveřmi reklamní vzorek prášku na praní jen pár nájemníků. Během dvou dějství se v různých poschodích postupně setkávají obdarovaní i domněle okradení, aby se sami před sebou i před druhými vyrovnali s absurdní situací, ve které se ocitli. Třináct typů lidí reaguje i na nové překvapivé podněty a se stereotypem připomínajícím otáčející se buben pračky se neúnavně propírá domovní a rodinné špinavé prádlo až do nečekaného konce. Původní verze s nevelkými dějovými úpravami dává příležitost šesti až šestnácti hercům.