Třídenní festival nabídne celkem tři maďarské inscenace, dvě scénická čtení a koncert spojený s maďarskou tančírnou. Tématem letošního ročníku je perspektiva. Divadelní inscenace i scénická čtení nových maďarských her se z různých úhlů pohledu zabývají otázkou budoucnosti.

Hlavním hostem festivalu je slavné Divadlo Józsefa Katony, které se do Prahy vrací po šesti letech. Inscenace Kreml z cukru je dramatizací stejnojmenného souboru povídek Vladimira Sorokina, který volně navazuje na román Opričníkův den. Režie se ujal absolvent maďarské divadelní akademie Daniel D. Kovács, jež před pár dny obdržel Cenu kritiků v kategorii Talent roku. Dynamická i mrazivá inscenace z nedaleké budoucnosti zahájí festival ve čtvrtek 10. listopadu.

Tradiční součástí festivalu je prezentace současných maďarských her v českých překladech.  „Letos byly přeloženy hry, které rezonují s celkovým tématem a zabývají se ztrátou životní perspektivy, deziluzí, nezaměstnaností a nefunkčními vztahy v rodině. Zároveň si myslím, že jsou dostatečně univerzální a mohou oslovit i české publikum a dramaturgy.“ doplňuje Lucie Orbók, dramaturgyně festivalu a ředitelka Českého centra v Budapešti.  Drama Csaby Mikóa Bez otce získalo titul Hra roku a bylo již uvedeno v Německu. V české premiéře jej představí režisérka Ewa Zembok. Druhým prezentovaným textem je hra známého režiséra a filmaře Kornéla Mundruczóa  Projekt Frankenstein.  Mundruczó zaujal české publikum před pěti lety na plzeňském festivalu s adaptací Sorokinova románu Led. Mundruczóova tvorba klade důraz na hyperrealismus a varuje před manipulací. Scénické čtení hry Projekt Frankenstein, podle které vznikl i film, nastuduje Jan Kačena.

Třetí den bude patřit maďarské alternativě.  Režisér, herec a autor v jedné osobě Tamás Deák, bývalý člen souboru Bély Pintéra, přiveze se svým souborem Picaro satirickou inscenaci Posvícení na draka, která s nevybíravým humorem kritizuje současné Maďarsko a jeho obyvatele.  Festival zakončí mladí maďarští muzikanti  Fokos zenekar ze srbské Vojvodiny, kteří kromě koncertu nabídnou i výuku čardáše.

Přehlídku maďarského současného divadla tradičně organizuje spolek Divadlo Unlimited, tentokráte ve spolupráci s Divadlem X 10. „Divadlo X10 se od svého založení věnuje současným hrám, proto jsme přivítali možnost spolupracovat s festivalem Naostro!, který se zaměřuje rovněž na současnou dramatiku. Témata inscenací i dramatických novinek, které budou uvedeny, reflektují současný stav společnosti a její socio-politické problémy, což rezonuje s naším zaměřením. Věříme, že festival maďarského divadla bude inspirativní,“  dodává ředitelka divadla Lenka Havlíková.

Vstupenky je možné zakoupit na stránkách www.divadlox10.cz. Více informací k festivalu na www.naostrofest.cz

Festival vznikl za podpory Magistrátu hl. m. Prahy, spolku Divadlo X 10, Balassiho institutu v Praze a spolku Iglice. 

Autor hry je chiropraktik a napsal knihu jak se léčit pomocí chůze, léčba sexem, léčba stravou. Přednáší alternativní a Čínskou medicínu, a když na svých přednáškách zabloudil do oblasti sexu, tak to lidi velice zajímalo, ale otázek moc nepadalo. V podstatě žádné. Stud na veřejnosti v tomto směru a v této oblasti je zatím značný, ale touha dozvědět se v této oblasti něco nového je obrovská. Proto se autor rozhodl pro formu divadelní hry, kde je téma podáno formou dialogu taoistického mnicha s kohoutem. Kohout je jakýmsi protihráčem, rebelem a vyzvědačem v otázkách intimity, na které se lidé chtějí, avšak neodvažují ptát. Humornou formou pojatý dialog vede diváky do hlubokých stránek intimního života a nechybí ani vysvětlení úlohy sexu v životě člověka, léčení pomocí sexu a tím i forma omlazování partnerů.

Příběh zdánlivě nemožného přátelství. Dvě ženy – dva různé světy. Vášeň, sny  a odvaha prožít život naplno.

Lidská jedinečnost vykreslená obyčejným příběhem, díky kterému můžeme uvěřit, že má smysl bojovat za sebe sama, za svou výjimečnost, čímž náš život získává nevýslovnou hodnotu.

Černá komedie o životě hrou a hře o život. Příběh čtveřice chlapíků na prahu čtyřicítky, kterým vlastní nedospělá dospělost připraví divoké dobrodružství.

Robert, Karlos, Arny a Komár se nesetkávají za právě růžových okolností – nedaří se jim v práci ani ve vztazích, někomu schází peníze, někomu životní elán... A přitom ještě nedávno neměli o vzrušení nouzi a o smyslu vlastního bytí by je ani nepadlo pochybovat. Všechno se skvěle dařilo – než jednou v noci přijeli na benzínu Dehtov. Noční dobrodružství se změnilo v noční můru – stín, který je pronásleduje, ať se hnou kamkoli. A to ještě netuší, že tím série náhlých zvratů, nečekaných setkání a šílených akcí teprve začíná... 

S textem Benzína Dehtov obsadil Petr Pýcha v dramatické soutěži o původní rozhlasovou hru, vypsané Českým rozhlasem u příležitosti devadesátého výročí, druhé místo.

Příběh odstartuje telefonát bohatého a extravagantního podnikatele do cateringové agentury Mlsný Jack. Její provozovatelé, Martin, Bára a Ondřej neprožívají zrovna nejšťastnější chvíle svého podnikání, které zastřešuje slogan „ugrilujeme vaše sny“. Bářino zprvu mechanické přikývnutí na podnikatelův požadavek proto začne dostávat konkrétní obrysy. A to i přesto, že jeho snem je tentokrát ugrilovat člověčinu. Nakonec dostanou nápad, který vypadá jako nadějné řešení. 

Druhou dějovou linku tvoří příběh venkovského kněze. Jeho farnost v podkrkonoší skomírá, do kostela zatéká, kvůli ekonomické situaci přišel o ministranta a kvůli životosprávě přichází i o paměť. Právě k němu, jakožto bývalému lékaři, zamíří trojice z Mlsného Jacka hledat pomoc poté, co se jejich plán po nočních eskapádách v pražských Holešovicích zásadně zvrtne.

Dramatizace podle povídky Václava Kuneše Zpověď emeritního diplomata.

Text aktovky vychází z pamětí barona Louis van Heeckeren. Byl to Holanďan s francouzskými předky a po celý život byl aktivním diplomatem. První zkušenosti získal ve Francii, když zastupoval zájmy Napoleona Prvního. Po jeho vynucené abdikaci vstoupil do služeb oranžské dynastie v Holandsku. Jako královský velvyslanec odjel k carskému dvoru do Petrohradu. Zde strávil jedenáct let v období 1826 až 1837. Ke konci života se za éry II. císařství uchýlil do Paříže. Bylo mu sedmdesát let, když jej Prosper Merimée vyzval, aby sepsal své vzpomínky. Učinil tak, neboť viděl příležitost jak smýt potupné znamení krve, kterým veřejnost jeho rodinu ocejchovala. Adoptoval totiž vikomta Georges d´Anthés, který v souboji zastřelil Alexandra Puškina.

Vlčpannu lze označit za lyrický příběh z roků dospívání a hledání svých kořenů. Ovšem beze zbytku platí, že všichni naši předkové stále existují v nás samých, díky předávané genetické výbavě. Je ale možné se s nimi setkat skutečně? Můžeme se vrátit mezi ně do pradávných dob? Právě na to se pokouší odpovědět příběh hrdinky, dospívající Ylwí, a to díky předmětům, které zdědila od prarodičů. Za pomoci magických zaříkadel z mýtů a pohádek, staví most mezi teď a tehdy. Protože co bylo - to je, co je - to bude, co bude - to bylo!

Text počítá s kombinací postupů činoherního a loutkového divadla, inscenaci lze ovšem realizovat i bez použití loutek.