Srpnovou krajinou Budečska a Zákolanska prochází pestrý průvod, v tomto putování "Přes dva kopce 2013" se jde krajinou žlutých polosklizených lánů. Na pořadu jsou divadelní minivýstupy, přednášky, pivo. Dramatická fikce začíná s přednáškou profesora Nováka, který jde náhodou kolem a kterého vlastně nikdo nezná. V přednášce se profesor Novák ptá, jaká je hranice mezi skutečností a hrou na skutečnost. A nejsou celé dějiny hrou "kudy z nudy". Něco tak "neskutečného" musí skončit něčím velmi "skutečným", něčí smrtí. Končí přednášku, mizí, průvod pokračuje dál, nicméně Dáma první radní navrhuje, aby akce v nejlepším skončila, než se něco stane. Protože rozšafný Architekt ještě nenašel vhodné místo pro proslovení přednášky, jde se dál.

Předtuchy se naplňují, večer dochází v Zákolanech v kulturním zařízení Pianka k detonaci. Ihned přichází (mírně znuděný) vyšetřovatel Stuchlík. Exploze je silná, ale zranění jen nepatrná. Vyšetřovatel Stuchlík slyší, že "Přes dva kopce 2013" je performancí, tedy se ptá po nepřátelích performativního umění. Vysokoškolák odpovídá, že podobné akce jsou jako písek, do kterého strkáme hlavu, abychom neviděli na skutečné problémy. Naopak Daneš tvrdí, že výbuch byl  atentátem stavební lobby proti němu, protože jako ekolog zabránil stavbě mostu přes budečské údolí. Náhle se objevuje první projev bezdůvodné agrese; krásná Vysokoškolačka  napadá Architekta, že je k ničemu a že mu manželka Dáma Mexiko uteče. Hlavním podezřelým se stává profesor Novák, z ošetření se vrací poněkud mrákotná a zmatená Dáma Mexiko, která prý potkala profesora Nováka, ten prý mluvil o žluti, kamsi odchází, ona odchází za ním z tohoto světa "nekonečných frází".

Při odchodu ji srazí autem opilý Trickster, herec v kůži medvěda, hlavní organizátor "Přes dva kopce 2013", který se vrací z ošetření u lékaře. Vážně zraněnou Dámu Mexiko odváží sanitka, Architekt ji doprovází. Stuchlík pojednou vidí kauzu jako svůj životní případ, cítí, že se tu hraje o všechno. Propuká nevyprovokovaná, bezdůvodná štvanice na Dámu první radní, že ona zorganizovala celý komplot zvaný "Přes dva kopce 2013", nastrčila Trickstera, to vše aby zabila Dámu Mexiko. Dáma první radní je praktická, konstruktivní žena, která především dbá na blaho obce, teď se na ni valí nenávistná obvinění od lidí, které většinou vůbec nezná a kteří neznají ji. Trickster (kterému dala peníze na celou akci) o ní tvrdí, že je organizátorkou celého spiknutí, že on zabil Dámu Mexiko na její telepatický příkaz. Ekolog Daneš tvrdí, že se paktuje se stavebními firmami a že chce stavět mosty přes budečské údolí. Vysokoškolačka tvrdí, že zabila Dámu Mexiko z neopětované lásky k Architektovi. Atmosféra takřka lynče, který ale nemá zřejmý důvod. Dáma první radní se zprvu směje, potom začíná být úzkostná: budou volby, tohle ji zničí. Potom si zoufá: Celý den, včetně smrti Dámy Mexiko, musí být jen velkou performativní akcí. Nakonec se vzchopí,   pokusí se o kompromis, štvanice ustává. 

První dějový plán hry se doplňuje s jejím druhým plánem, kde se v krátkých pulsech až horečnatě naznačuje moc divadla jako síly "světa jakoby", která se na nás hrne jako přízrak z kosmu. V posledním obraze se objevuje postava, všichni doufají, že je to Dáma Mexiko, že tedy není mrtvá, ale je to jen Architekt. Dáma první radní říká: "Jednou se ukáže, že Dáma Mexiko není mrtvá".

Text hry vyšel jako příloha čtvrtletníku Budečské rozhledy č. 33 března 2015.

PREPRAVCA: Teplota 27 stupňov, pulz 40, relatívna vlhkosť len 35. Aktivačný stav v norme, disproporcia prostredia sa vyrovná v priebehu piatich minút. (Zapisuje.) Rozumiem… Aktivujem na normálne pozemské prostredie a spúšťam senzory pre priestorovú orientáciu. Samec má meno Marek, samica reaguje na meno Lea. Rozumiem… Kontakt postupný, rizikový stupeň štyri… (zapisuje) Štyri? Hm… Že ja musím vždy dostať na prepravu tak komplikované identity. Nie, nesťažujem sa… Beriem poznámku späť.

Dokážete si představit, že se po těžké autohavárii doma, zabalení v koberci? Na stojáka? Ne? Jaké peripetie musí podstoupit manželé Marek a Lea. A to všechno kvůli nevinné turbulenci magnetického pole černých děr.

Bibiana:          Ač utrmácena a na smrt bledá, přece jsem došla. A zde jest Chlum. Jak jsem zde sama se svou zmužilostí...! To hrozné příšeří za měsíčního svitu mne obklopuje nestvůrnými stíny... Ach! Na jedné z větví visí kněz! Ne, tento děs se nedá více vydržeti! Pročež já... díky Bohu... padám... do mrákot...

Loupežníci na Chlumu jsou slavným středověkým morytátem, který byl zpracován mnoha českými autory. Tuto klasickou předlohu z repertoáru lidových loutkářů s citem pro jadrnou češtinu tentokrát v loutkové parafrázi vycházející ze hry J.N. Štěpánka přepracovala do roztomile brutální pohádky pro dospělé Iva Peřinová. Jestliže autor tento morytát a rytírnu kdysi myslel vážně, pak tato současná pro loutkové divadlo počítá s kouzlem naivity plynoucí z hrůzostrašnosti i banality příběhu, v němž hlavní hrdinka díky statečnosti a pomoci přátel zlikviduje tlupu loupežníků.

Anežka v svém mladém věku

ctnostně jsa vychována

v skromnosti a upřímnosti

dobrého srdce byla

Když byla sedmnáct roků

stáří svého dočkala

Artuše kadeřavého

sobě zamilovala

Hra s podtitulem „Písnička na známou notu, jenže jinak“ je inspirovaná kramářskými písněmi.

Příběh lásky chudé dívky k bohatému knížeti je rámován spory zpěvačky a soudobého herce,  sentimentální příběh je tak prostoupen jasnými parodickými a ironickými vrstvami.

Charles Darwin se ocitne po smrti v nebi a Hospodin mu nabídne vidění: potopu světa, ovšemže v poněkud bláznivé podobě. Namísto vznešených cílů řeší pasažéři Archy sérii karambolů, jež odstartovala slepice navíc, propašovaná Semovou manželkou. Spolu s ní se totiž na palubu dostali – jako slepičí krmivo – i nadpočetní červotoči. Dírky, které do lodi vyhlodali, se pokusil ucpat Cham směsí vyrobenou ze zaječích bobků, šnečího slizu a jedu z kobry. Jenže místo lepidla vyrobil výbušninu, jejíž exploze prorazila lodní trup v místě špajzu – katastrofě zabránil až Jafet, který díru pohotově ucpal hrochem…

Hra vyšla ve zvláštní příloze Světa a divadla „Standa má problém a další malé hry pro velké SADisty“ (2006).

Loutkové divadlo na loutkovém divadle! 

Komedie o loutkovém divadle ve městě sportu

V nejmenovaném loutkovém divadle se kvapem blíží premiéra, z čehož jde hlava kolem nejen ředitelce divadla a všem hercům, ale především režisérovi. Při zkoušení nestíhá, v noci hrůzou nespí a vlastně pořád netuší, co si s tím novým loutkovým kouskem počít... A navíc, čím více se premiéra blíží, tím víc se situace na zkušebně komplikuje a šmodrchá. Herci si nepamatují texty, scéna není vyrobená a k tomu ta nová, mladá, krásná herečka, které loutkové divadlo sice vůbec nic neříká, ale zato nadevše miluje zimní sporty...

Maňásci, marionety, javajky, či snad raději stínové divadlo nebo všechno dohromady?
Čistě iluzivní loutková komedie vznikla při příležitosti 65. výročí založení Naivního divadla a přála by si být oslavou loutkového divadla, jeho technických a uměleckých možností i jeho historie.

Dej hry se začne odehrávat v roce 1952 a vrací se zpět o dvacet let, kdy se dva přátelé –herec s lékařem – rozhodnou radikálně změnit své životy. Uvědomují si, že je to právě společnost, která jedinci nasazuje neustále nové masky, bez toho, aby měl možnost zvolit si vlastní. Rozhodnou se tedy, že si oba vytvoří vlastní identitu, kterou budou mít absolutně pod kontrolou a začnou žít úplně nový život.

V klerofašistickém Slovenském státě tak oba začínají žít nový život a hra se dělí na dvě linky. Bývalý herec využívá své vrozené schopnosti v politickém prostředí na Úřadě pro propagandu. Potkává se s reálnými postavami jako je ministr Alexander Mach, německý velvyslanec Killinger, režisér Ján Borodáč, nebo Imrich Kružliak. Tato linie je značně nadnesená a satirickým způsobem odhaluje pokrytectví a maloměšťáctví tehdejšího nacistického státu, který je dnes značnou částí veřejnosti považovaný za pozitivní událost. Racionálně založený bývalý lékař se naopak vydá duchovní cestou a stává se knězem, který v evangeliích hledá skutečné Kristovo poselství. Odstraňuje zázraky a hlásá jen kázání, čímž z boha dělá opět člověka. To se však nelíbí představitelům katolické církve, která se ve Slovenském štáte stala tou nejvyšší výkonnou silou a má v rukou velkou moc. Vzniká tak konflikt dvou postojů na nahlížení na evangelia. Druhá linie se nese v duchovním rozjímaní a hledání smyslu života, který muž nakonec najde v lásce.

Dějem celé hry provázejí dva konferenciéři, neboť hra  je vystavěná jako divadlo na divadle. Bohémský založený Fridrich Berliatz představuje chaos, po kterém vždy následuje nový systém, či idea a tu ve hře zastává Leonid Legionovič. Oba reprezentují dvě protilehlé strany a společně posouvají děj do pochmurných 50. let totalitního režimu. Oba hrdinové se chovají v rozporu k novému režimu a jsou vyšetřovaní státní policií, poslaní do pracovního lágru a stávají se hlavními postavami v soudním procesu. Režim je nakonec oba dostává na kolena a strhává jim z obličejů masky, pod kterými se skrývá strach z absurdní existence.

Hra získala Cenu Českého rozhlasu v Dramatické soutěži o nejlepší původní divadelní hru (navazující na 22. ročník soutěže o Cenu Alfréda Radoka) v roce 2015 a dále Cenu Rádia Devín z dramatické soutěži Dráma 2015.

Víla je vášnivá a odvážná, plave v moři své zvědavosti a touhy. Princ je motorizovaný vědec, jenž se snaží zachytit svět v číslech, detailech a přesných pojmech. Jejich světy se jak jinak než doplňují a jejich setkání jim otevírá dveře k radosti a písni: užívej si klidné hladiny a ničeho se neboj, kdyby přišla bouře, tak pro tebe skočím do vody...

Věříte na zelené stromy? Věříte na auta? A na mořské víly? A na co ještě věříte? Pošeptejte mi to, jsem jedno velké mořské ucho... A víte co? Vše, na co věříte, se splní.

Malá mořská víla vznikla na motivy příběhu H. Ch. Andersena Mořská ženka, jenž je mj. zprávou o své v jistém smyslu kruté době. Text psaný pro divadlo D 21 se více podobá pohádce - má šťastný konec a hlavním tématem je krása obou světů - toho temného pod mořem a toho na zemi, který známe tak dobře, že si jeho krásy občas potřebujeme připomenout.