„Řekni mi pohádku.“
„Ty hnusnej hajzle, co jsi mi to udělal?“
„Sporák nefunguje. V troubě jsem upekla televizi.“
„Byla tvoje.“
„Ale sporák tvůj.“

Dům. Stěny plné čmáranic a vzkazů, prázdné lahve, vajgly, trosky dřívějšího vybavení všude po zemi. V obývacím pokoji na podlaze nevelké hnízdo nanošené z peřin a kusů oblečení. Spí v něm ona; ještě je tady. Ještě neodešla.

Šimon Peták ve hře Hnízdo na půdorysu domu rozehrává příběh o jednom rozchodu, o tom, co k němu nevyhnutelně vedlo a o tom, jaké cesty mohou vést z něj. Je to přímočará a přesná sonda do života mladých lidí – a nejen jich. Do života všech lidí, kteří dříve nebo později pochopí, že život musí vzít do svých rukou; nemohou jej předat rodičům, přátelům ani partnerovi.    (Alžběta Michalová)

Hra získala třetí místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2014.

„Když nás bohové chtějí potrestat, splní naše přání.“ Oscar Wilde

Děj se odehrává v současnosti a pojednává o Zuzaně, jež pracuje jako sekretářka a ve svém životě se potýká s nelítostným světem mužů. S muži bojuje jak v práci, tak i v soukromí. Shodou okolností se jí splní její přání a podaří se jí dostat do mužského světa, když se ocitne v těle svého kamaráda. Tato rámcová situace přinese spoustu dalších zapeklitých situací, které bude muset Zuzana vyřešit. Najde cestu k nápravě? A bude se chtít vrátit do svého původního těla? Na tyto otázky odpoví až samotný závěr, v němž nakonec příběh vykrystalizuje nečekanou pointou i posláním. „Hlavně si dávejte pozor na to, co si přejete, mohlo by se vám to totiž splnit. Místo toho raději sněte, to je mnohem bezpečnější...“

Deset divadelníků se setkává na první zkoušce. Dramaturg, Herec a Herečka, Hudebník, Choreografka, Producent, Režisér, Scénografka, Nápověda a Technik jsou špičkami ve svém oboru. V čele s neskromným Režisérem chtějí s nově připravovanou Hrou posunout hranice moderního divadla. Prvotní entusiasmus rychle opadne, když se Producent přizná, že nesehnal dostatek financí: „Je nás tu priveľa. A ak chceme byť profesionálne ohodnotení, niekto musí opustiť tím...“ Nastává hlasování o tom, kdo je v týmu navíc. Kdo je v divadle nejdůležitější? Bez koho se stále dá vytvořit kvalitní inscenace? Svým místem si postupem času nikdo není jistý. Ani Dramaturg, ani Herec...   

Text se umístil ve finále Ceny Evalda Schorma za rok 2014.

Hra pro tři postavy a černý klobouk.

Baby má problém. Jako mladší sestra byla zvyklá, že všechno zajímavé vždycky našel a vyzkoušel nejprve její starší bratr. Ten ale na prahu dospělosti z jejího života zmizel. Nikdo už není majákem v neznámých mořích dospělého světa. Jeníček, co vždycky vylezl na strom, dal výpověď. Navíc dnes Baby, jako žena ve středním věku, zjišťuje, že i po všech těch letech je vlastně stále v imaginárním vleku toho, koho tolik milovala a následovala. Kdyby se tak byli mohli ještě jednou konfrontovat - tentokrát jako dva dospělí lidé. Lidé, kteří životem nabrali další zkušenosti. Kdyby si tak mohli znovu popovídat... o životě, dětství, ztrátě, lásce ke smrti i lásce k životu. A hlavně, stále ještě mezi nimi visí jedno nevyslovené PROČ. Jak se emancipovat od někoho, kdo už tu není? Jak si vyřídit účty s mrtvým bratrem?

Text se dostal do finále Ceny Evalda Schorma za rok 2014.

Dramatizace esejistického románu Floriana Illiese. Dvanáct měsíců jednoho hraničního roku 20. století. Šest velkých postav moderní kultury a vědy se potkávají na vernisážích, v divadle na skandálních premiérách, na benátském lidu, v lese na houbách, na věhlasné psychoanalytické pohovce atd. Pod otcovským dozorem Sigmunda Freuda a ironickým drobnohledem jeho kočky se milují, rozcházejí, hádají, pomlouvají, žárlí, chlastají a tvoří svá nesmrtelná mistrovská díla Carl Gustav Jung, Gottfried Benn, Else Lasker-Schülerová, GeorgTrakl, Oskar Kokoschka, Alma Mahlerová, Franz Kafka a Marcel Duchamp. Erupce moderny v předvečer Velké války, po které už nikdy nic nebylo jako dřív.

Obsazení: 3 ženy, 5 – 7 mužů (Gottfrieda Benna a Georga Trakla, stejně jako Oskara Kokoschku a Carla Gustava Junga může hrát jeden herec)

Text získal třetí místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2014.

Text Hřiště podává zprávu o fungování systému současné západní společnosti ve tvaru absurdní komedie. Jde o příběh dvou hlídačů hřiště na kraji města, Antera a Esy. Antero je pomalejší, ovlivnitelný a má tendenci mluvit rychleji, než myslí. Jeho nadřízený Esa mluví málo a je přesvědčený, že rozumí chodu světa. Nepřímo se v textu vyskytuje ještě jejich zaměstnavatel, Raakkonen, a Anterova sestra.

Text je na hlubší významové rovině konfliktem dvou principů. Jednak omezeného egoistického materialismu, cynismu pracujícího člověka, který si uvědomuje tvrdost systému, ale nemá potřebu jej měnit. Představitelem tohoto principu je Esa. Jeho antagonistou je Antero. Na první pohled se zdá být velmi naivní, zdání však klame. Jsou to spíše odpovědi na základní otázky o smyslu lidského života. Antero je jakýmsi latentním filosofem. Tyto dva principy autor vsazuje do prostředí, jímž je samotné Hřiště. Je to svět, který svoje obyvatele stahuje k malosti a brání jim v rozletu. Tento nelítostný materialistický svět sice nepřímo, ale aktivně jedná: skrz strach ze ztráty zaměstnání a naděje dlouhodobě deptá svoje obyvatele.

Jedním z posledních důvodů, proč si Esa a Antero ještě připadají důležití, jsou zápasy v baseballu, který na hřišti hrají děti. Jeden takový zápas se právě chystá a Esa i Antero se k němu velmi upínají. Raakkonenova hrozba ohledně zavření hřiště a zrušení zápasu však donutí Antera a Esu konečně se mu postavit, i když jen ve hře. Zpřítomní si ho v dialogu, kdy ho svážou a zavřou do kůlny. Je to okamžik chvilkového morálního vítězství nad systémem. Esa vysvětluje Anterovi, že vůbec nešlo o zrušení zápasu, ale o to, že se chystá návrat bývalých hrdinných hlídačů hřišť, kteří vstoupili do politiky, aby bojovali za práva všech hlídačů proti „raakkonenovcům“. O tento velký den, kdy bude konečně hotovo a bývalí hlídači se budou moci vrátit zpět tam, kde je jim nejlépe – na hřiště – je Raakkonen chtěl připravit. Toto podobenství převratu pracujících je však již samo o sobě zvráceně ovlivněné světem hřiště: místo aby se jednalo o práva všech pracujících, jde jen o hlídače. To vystihuje hlavní téma hry: uzavřenost jedince do vlastních problémů, otupělost a neschopnost zajímat se o cokoli jiného.

Text byl přeložen do angličtiny, němčiny a češtiny.

Český překlad získal první místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma za rok 2014.