Nová divadelní adaptace, dnes již klasického díla, jejíž nedílnou a výraznou složkou je hudba, která doprovází zejména neidentifikovatelný chór svědků. Dramatizace se snaží podtrhnout poetičnost autorovy prózy a vylíčit co nejpravdivěji příběh předem ztraceného boje středověké loupeživé bandy s královským vojskem. V popředí dramatického střetu však stále stojí sugestivní příběh velké osudové lásky krásné a něžné Markéty Lazarové a Mikoláše, syna loupeživého rytíře Kozlíka, a v kontrapunktu druhý tragický milostný příběh Kozlíkovy dcery Alexandry a saského zajatce hraběte Kristiána. Je to nesmírně barvitý a neobvyklý obraz krvavé epizody z dávné minulosti, jehož posláním je potvrzení ceny individuálního lidského života.

Dramatická historická rekonstrukce ve výsostně divadelním tvaru. Hudbu k rytmizovaným doprovodným textům napsal Petr Rezek.

Píše se rok 1678 a na žerotínském panství Losiny propuklo řádění světské inkvizice, které se záhy přeneslo do vzkvétajícího a bohatnoucího města Šumperku. Šestnáct let pak trvaly pro naši generaci nepochopitelné a děsivé procesy na Losinách a v Šumperku. Šestnáct let vládl v tomto teritoriu duchovní mor, jehož výsledkem byla více než stovka umučených a nakonec upálených obětí. Této pekelné hrůze velel jeden jediný člověk - ale lze mu ještě říkat člověk? - Jindřich František Boblig.

Text klade důraz na to, kdo byl tento Boblig? Byl to přesvědčený odpůrce možných satanových vyznavačů nebo hamižný zločinec, který bohatl ze zkonfiskovaných majetků obětí či příšerná sadistická stvůra kochající se krví svých obětí?

Dramatická montáž životního i uměleckého příběhu slavného - původem českého - mima Jana Kašpara Deburau, který mnoho let svým uměním bavil pařížské publikum. Dílo je inspirováno knihou Jan Kašpar Deburau Tristana Rémyho (francouzský znalec a historik cirkusového umění) a motivy z knihy Františka Kožíka Největší z Pierotů. Vznikl tak neromantizující, drsný i trochu ironický úhel pohledu na dobu i umělecké snažení všech zúčastněných, to vše navíc doplněno o historicky ověřené repliky Deburauových pantomim. 

Všeobecně známý tragický příběh nenaplněné lásky Lidušky a Toníka nová divadelní adaptace zpracovává baladickou formou s akcentem na divadelní hravost příběhu. Balada je nejen formou pro příběh, ale i pro hudební styl českých lidových písní, které jsou v díle použity.

Hálkova povídka je obrazem srážky světa peněz a světa přirozených lidských citů - tedy téma, které se v naší realistické tvorbě neobjevuje poprvé, ale u Hálka je zpracováno se silným akcentem na vesnický kolorit 19. století. 

Příběh diváka zavádí na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny, ale překvapivě se nejedná o některého z pacientů, ale o bratra primářky tohoto oddělení, který se dostaví na sjednanou schůzku se sestrou kvůli dědictví, ale nečekaně se ocitne za zavřenými polstrovanými dveřmi bez kliky. Zpočátku je přesvědčen, že se jedná o omyl, ale když mu selže i mobil, jako jediná spojnice s vnějším světem, tak se mu do mysli stále neodvratněji vkrádá podezření, že si s ním sestra takto vyřizuje účty. Vyhledává v paměti všechny situace z jejich společného dětství a mládí, které by sestru opravňovaly k takové pomstě. Samozřejmě jich nachází poměrně dost a jeho psychotické obavy nabývají obludných rozměrů. Jak jednoduše by se ho na psychiatrii sestra mohla zbavit! Sice se snaží z místnosti uniknout svépomocí, ale samozřejmě se mu to, navzdory trefným situačním popěvkům a „kvalitnímu“ kapesnímu nářadí, nedaří. Ale nakonec se nečekaně přeci jen vše v dobré obrátí.