Pohádka vypráví o tom, jak se zvířátka připravují na zimu, jak na zajíčka číhá nebezpečí- v podobě jestřába, jako naučný prvek je role myslivce/myslivečky, který zpívá o tom, jak se děti mají chovat v lese. Všechno dobře dopadne. Pohádka obsahuje veršované pasáže, které se mohou zhudebnit a zpívat.

Pohádka O Zajíčkovi Fikáčkovi je určena pro předškolní děti, ale i první, druhou i třetí třídu základní školy. Obsazení je variabilní, nejméně však pro 2 loutkoherečky, nebo 1 loutkoherce a 1 loutkoherečku. Aktérů však může být i více. 3 role jsou pro živé herce/herečky: Myslivec nebo Myslivečka, Jestřáb a Paní Zima (ale zvládnou je zahrát i 2 aktéři). Loutky: Zajíček-Fikáček, pan Křeček, Veverka-Čiperka, Sovička, Koroptvička, Koloušek, malá plošná loutka na tyčce + malá plošná loutka zajíčka Fikáčka, která jde připevnit i uvolnit malé plošné loutce jestřába do drápů, Sluníčko/Měsíček.

Přízračný petrohradský příběh s dalšími motivy. Absurdní komedie. Kritika režimu. Existenciální postavení člověka v soukolí moci. Jednoduchý, takřka přímočarý děj s řadou komediálních zápletek. Utlačovaný a často ponižovaný úředník trpí nedostatkem peněz. Je frustrovaný, sotva vydělá na činži a nosí starý obnošený plášť. Bez nového pláště nemůže pokračovat v kariéře. Když ušetří na nový, čeká ho povýšení. Tak se i po čase stane. S kolegy z úřadu zapíjí nový plášť a slibný začátek své budoucnosti. Po hýřivé noci je na ulici okraden a zbaven pláště. Chodí po úřadech, stěžuje si na policii i u samotného ministra. Vše marné. Pád do definitivní chudoby zničí jeho poslední naději. Duševní choroba se prohlubuje a končí jeho smrtí. Jako umrlec strhává v nočních hodinách z lidí pláště. Petrohradský fantom vstupuje do věčnosti, pokud nějaká je.

V inscenaci pro jednoho herce je možné použít hry masek nebo prvky japonského kabuki.

Hororová komedie na motivy Edgara Allana Poea (scény z města,  kde se vraždí cizinci). Jedná se o groteskní psychodramata herečky, oscilující mezi realitou a snem, lží a pravdou, doplněné situační komikou. Tím se vytváří fantaskní jevištní forma s nečekanými proměnami a dramatickými zvraty. Hledá se pravá identita obou postav: muže a ženy. Je muž gangster nebo psychiatr? Je žena herečka nebo se za ní vydává? Je prostor nočním barem nebo blázincem? Jsou diváci skutečnými diváky a konec hry koncem nebo začátkem. Závěr přináší vysvětlení. Otázka je, zda mu věřit.

„První paní ve státě“

Divadelní hra dovoluje vůbec poprvé nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších žen naší novodobé historie. Čím se trápila vdova po druhém československém prezidentovi? Co se odehrávalo v jejich vile v Sezimově Ústí na konci šedesátých let? Co měl společného Jan Palach a Edvard Beneš? A jaká vlastně byla dodnes obdivovaná první dáma, milující manželka, kamarádka - zkrátka Hana Benešová?

Hra je volnou dramatizací roku 1969 v životě paní Hany, která svůj život zasvětila lásce - lásce k manželovi, republice a občanům. Prožila dvě světové války - první ve vězení, druhou v emigraci. Nepřízeň osudu jí navíc zabránila přivést na svět vlastního potomka a ještě mohla i za to, že prožila trudných 26 let jako vdova.

V roce 1969 žije pod neustálým dohledem Státní bezpečnosti stranou očím veřejnosti. Je jí úctyhodných 83 let, a třebaže vypadá neskutečně vitálně, je si vědoma, že postupně bude sil ubývat. Využije doznívající atmosféry pražského jara a rozhodne se tajně uschovat manželovu i svou osobní písemnou pozůstalost pro pozdější dobu, která by dokázala objektivně jejich odkaz zhodnotit... 

Evolucionář aneb jedna třetina čtverce šesti opic je komedií o tom, že výzkum v oblasti evoluce není rozhodně žádná nuda. Profesor N. A. Štorc se po letech výzkumu konečně rozhodne ohromit svět svojí grandiózní evoluční teorií o vývoji života na Zemi, a zaútočit tak na Nobelovu cenu. Jeho prezentace vědy je ovšem víc jak svérázná, plná bizarních příkladů, neotřelých pozorování a humorného nadhledu, takže jeho výkladu rozhodně nehrozí ani náznak suchopárnosti. Divák získá přehled o teoriích vzniku světa, o strastech vědeckého bádaní, postupně se dozví, jak s ním mává vír průměrnosti, jak ho formuje časoprostor, co s ním tropí rovnováha chaosu, jak souvisí trojúhelníky párů s DNA a že největším evolucionářem v dějinách lidstva je geniální fyzik Albert Einstein. Ale hlavním poselstvím přednášky je to, že ani věda, ani život se nesmí brát smrtelně vážně.

Hra pro děti od 6 let podle stejnojmenné knihy Ivy Procházkové.

Byla jednou jedna malá holčička, jmenovala se Cilka. Na první pohled se nelišila od jiných holčiček svého věku. Tedy až na to, že neměla rodiče a žila v dětském domově Slunečnice. A až na to, že jí na hlavě čas od času vyrostlo šťavnaté a sladké jablko. A až na to, že se v její přítomnosti všichni ostatní cítili prokazatelně šťastnější. Zvláště ve středu, když se z Cilčiných jablek pekl pro celý domov Slunečnice jablečný štrůdl.

Jenže jednoho dne začala jablka, vyrůstající na dívčině hlavě, poprvé někomu vadit...

Příběh o jablcích, blahodárné síle obyčejného dětského štěstí a o tom, že ne každá odlišnost musí být nutně na škodu. Hra je autorskou dramatizací stejnojmenné knihy pro děti z pera významné české autorky knih pro děti, Iva Procházkové.

Syn (30 let) se po mnoha letech setkává se svým otcem (60 let) v jeho malém bytě. Dlouho spolu nemluvili. Každý si nese svou křivdu a ublíženost z minula. Snaží se zblížit, ale jejich světy jako by byly neprotnutelné.

Třetí přeložená hra chorvatské autorky Niny Mitrovićové (1978) jenž získala ocenění Marin Držić za nejlepší domácí text v roce 2009. Prvním autorčiným textem přeloženým do češtiny (2008, překlad Ivan Dorovský, vydáno v souboru Čtyři jihoslovanská dramata v nakladatelství Albert) byla hra Sousedství vzhůru nohama, za kterou získala řadu ocenění (např. nejlepší inscenace na Dnech satiry v Záhřebu). České publikum mohlo vidět její hru Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty (překlad Jana Alfabeta Cindlerová a Hasan Zahirović, 2010), za kterou získala cenu Marul na Marulićových dnech a byla zařazena mezi sedm nejlepších textů nové evropské dramaturgie na Stückemarkt (Theatertreffen, Berlin). Hra uvedená jako scénické čtení na festivalu YOUGO! v Brně v režii Jiří Honzírka v roce 2011, a českou premiéru měla v Činoherním klubu v režii Martina Čičváka v roce 2012.

„Bylo mi ctí poděkovat významným osobnostem, které svou prací šíří dobré jméno ČR v zahraničí. Právě v nich má naše země ty nejlepší reprezentanty a diplomaty. Všichni přitom dělají svou práci nezištně a mnohým se často ani nedostalo zaslouženého uznání“, řekl ministr Petříček.

Cena Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí je udělována od roku 1997 a není spojena s finanční odměnou. Pro rok 2019 byla udělena patnácti osobnostem a jedné organizaci. Laureáty ceny, mezi kterými je například český chirurg pracující v USA Bohdan Pomahač nebo ředitel Festivalu českého umění a kultury Praha - Berlín Dušan Robert Pařízek, označil ministr za nejlepší reprezentanty Česka v zahraničí. Zdůraznil, že ocenění propagují Česko nezištně.

Petříček uvedl, že mezi oceněnými jsou i lidé, kteří museli před rokem 1989 opustit tehdejší totalitní Československo, přesto ale na svou zemi původu nezanevřeli a nyní pomáhají zlepšovat obraz Česka. Uvítal také to, že přicházejí i nové generace Čechů pracujících v zahraničí, kteří jsou úspěšní ve svých oborech a hlásí se ke svému původu. Ocenil i zahraniční osobnosti, které mají k Česku dlouhodobě dobrý vztah.

Pařízek jménem všech letošních laureátů ministrovi za ocenění poděkoval. „Je to významné ocenění naší práce, kterou jsme dělali naprosto nezištně, bez toho, že bychom doufali, že se nám někdo za to odmění tím, že nám dá medaili,“ řekl.

Podotkl také, že ocenění za šíření dobrého jména Česka má zvláštní význam pro ty z laureátů, kteří kdysi byli odsouzeni za poškozování dobrého jména socialistického státu. Zdůraznil, že přijetí ceny neznamená, že by ocenění ve svém nadšení pro Českou republiku ustali.

Ocenění Gratias agit uděluje ministerstvo zahraničí od roku 1997. Dostávají ho lidé bez ohledu na národnost, kteří se svou dlouhodobou činností nad rámec svých profesionálních povinností zasloužili o šíření dobrého jména ve světě a prohlubují zájem o Česko v zahraničí. Dosud cenu, ke které patří diplom a křišťálový glóbus, dostalo přes 300 lidí a organizací.

Mezi loňskými laureáty byla například skupina osmi Rusů, kteří v roce 1968 protestovali na moskevském Rudém náměstí proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. V předchozích letech cenu získali například dirigent Jiří Bělohlávek, olympionička Věra Čáslavská, autor dětských knih Petr Sís nebo hokejista Jaromír Jágr.