„A teď celý příběh v reportérské zkratce. Postel je počátek i konec. Alfa a omega. Počátek, protože tlumí první výkřik. A konec, protože zachytí poslední vydechnutí.“ (Já)

Tři ženy – Mája, Marta a Bety – a jeden muž. Neboli ústřední vypravěč „Já“ a kolem něj jeho matka, jeho bývalá manželka a její nejlepší kamarádka, o niž má Já zájem. A především postel, která po celou dobu zaujímá ústřední místo na jevišti i v promluvách všech zúčastněných: dějiště zrodu, skonů, hádek, odchodů a milování. Ale komu teď vlastně patří? Má na ni Já po tom všem, co se na ní za ta léta odehrálo, stále nárok? Není to snad jediná společnice, která mu v životě zbývá? Stane se závěrečné, až biblické vykoupení v plamenech kýženým očistným rituálem, který všechny a všechno spasí? Tím si není nikdo z přítomných vůbec jistý.

Sled dialogů mezi mužem a ženami jeho života, které připomínají rychle se střídající filmové skeče, doprovází třeskutý humor i sarkastický tón, komické i melancholické vzpomínky na společnou minulost muže a jeho tří žen, ale i varování a palčivé obavy o budoucnost jak křehkých vzájemných vztahů, tak postele samé: ve hře je její symbolická naplněnost, přeplněnost i tíživá prázdnota. To vše v dokonale vypointovaném ději ztvárněném nesmírně živým jazykem jednoho z nejtalentovanějších scenáristů a dramatiků současné střední generace v Polsku.

Karla:  Pane Havle, neuděláte si s náma selfie? 
Havel:  Velice rád, i když po pravdě potřebuji instrukce, protože žel netuším, co máte na mysli, že.
Karla:  Vyfotíte se s náma?  My vás známe. (vytáhne iPhone)
Havel:  Hmm, no, to mě těší. Jejda, co to máte za fotoaparát? To je pozoruhodné.
Karla:  Úsměv. Řekněte Chartááá.
Havel:  To se mi líbí to véčko. Pozoruhodné, že. To budu používat.

Bláznivá sci-fi komedie z vysokoškolských kolejí.

V pokoji číslo 512 se dnes v noci dějí podivné věci. Prostitutka Lujza prožije svou noční můru, když jen o vlas unikne smrti. Mixér se točí, i když není připojen k elektřině. Studenti jsou v nebezpečí, jde po nich šílenec, který sbírá lidské malíčky. Navíc se zdá, že za všechno je zodpovědný starý kocour. Jak z toho ven? Jediným řešením se zdá být automatická pračka, jejíž buben rotuje rychlostí světla.

Studenti mechatroniky si na kolejích vytvoří stroj času. Dostanou se do listopadu 1989, zažívají časové paradoxy a omylem spustí Sametovou revoluci.

Mick:   Auuu, bolí mě hlava. Moje šedá kůra mozková nestíhá nápor všech těch neuronů. Elektřinou z vlasů bych dokázal zásobovat celý New York City. Umírám.
Andy:  Jak ti můžu pomoct, Micku?
Mick:  Zkontroluj mi tep, ale opatrně, můžu mít něco s páteří... Tluče?
Andy:  Jo, dobrý.
Mick:  A nemám náhodou zapadlej jazyk? Abych se neudusil. To je důležitý.
Andy: Ukaž, podívám se… Moment. Co je vlastně důležitý?
Mick:  Ano, co je důležitý?

Thriller o muži, který zahlédl příliš mnoho. Trip do naší hlavy, kde jsou v lidském mozku ukryty galaxie informací a ta největší tajemství. Hra volně inspirovaná osudy Timothy Learyho, amerického vědce, který proslul jako experimentátor s psychedelickými látkami. Pro své stoupence byl idolem („papežem narkomanů“), pro politiky se stal naopak „nejnebezpečnějším mužem světa“.  Věda, filosofie, náboženství, drogy… Žene nás touha dotknout se věcí, které nás přesahují. Ta největší tajemství se však skrývají v nás samých. Lidský mozek je nejsložitější systém v nám známém vesmíru.

Inscenace hry v režii Braňo Holička v Malém divadle F. X. Šaldy v Liberci byla nominována na Cenu Marka Ravenhilla (Cenu za nejlepší českou divadelní inscenaci nového dramatického textu).

Divadelní trip o zlých snech. 

Anna utekla z domova. Filip miluje fyziku a perník. Nikola je divná. A sny jsou bez hranic - něco jako EU. Kdo se chce stát na piko vteřinu středem vesmíru? Kdo se bojí myší? Zapomeňte na pohádky, Mickey Mouse je totiž mrtvý. Surrealistická noční můra napsaná v horečce a místo spánku. Wau! I feel good tu ru tu ru tu ru tu. So good, so good...

OTEC: Zbláznila ses? Jestli na to přijdou… To je provokace, sabotáž. Bedřiška může dostat 10 let za blbej skauting. Chápeš? 
MARIE: Ne, to se pochopit nedá.
OTEC: Za tohle by tě popravili!
MARIE: Mně to přijde dobrý. Dívka, která nespravedlivě sedí, zároveň buduje nový svět.
OTEC: Musíš to spálit.
MARIE: Bude to takový malý pomníček v kapse všeho pracujícího lidu.

„Totalitní horor o nástrahách skautingu.“ Hra podle skutečné události o neuvěřitelném žertu skrytém v naší historii. Příběh z dávných časů, kdy na Letné stály sochy Bohů a prostý lid se krčil pod jejich krutovládou. Jen několik lidí se jim dokázalo vzepřít a bojovat proti nim. U devatenáctileté Bedřišky se zničehonic objeví příznaky podivné nemoci. Dokáže rozdělat oheň bez pomoci Pepa a zná všechny sloky z Vlajka vzhůru letí. Doktoři, psychologové a psychiatři jsou bezradní. Jediným možným řešením, jak dívku zachránit, se zdá být starobylá praktika vymítání. Již není pochyb, že nešťastná dívka je posedlá skautingem...

Pointa motivu nejznámější československé mince, koruny z roku 1957, se dostala do širšího povědomí teprve nedávno. Tehdy totiž vyšlo najevo, že vítězný návrh výtvarnice Marie Uchytilové inspirovala postava perzekuované skautské vedoucí Bedřišky Synkové. Takže zatímco si mladá žena odpykávala čtvrtý rok desetiletého vězení za ilegální vedení skautského oddílu, režim pyšně distribuoval nové mince s její podobou. Výtvarnice se tak po svém vypořádala s režimem v době stále ještě „dostatečně“ tuhé totality.

Hra byla nominována na ocenění Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku 2016 v Cenách divadelní kritiky.

Alistair McDowall

KAPITÁN SKVĚLOUŠ

24. února ve 20:00 ve VILE Štvanice

Překlad: Jakub Štrom
Režie: Tomáš Loužný
Hrají: Martin Veliký, Radúz Mácha a Tereza Terberová

V očích každého dítěte je otec do určité doby superhrdinou. "Kapitán Skvělouš" je ale superhrdinou v očích celého světa. Poletuje nad mraky se Supermanem a projíždí se batmobilem s Batmanem. Na některé věci však ani jeho super schopnosti nestačí. Dospívající dcera se za něj začíná stydět a žena se mu nebezpečně vzdaluje. 

Komorní hra mladého britského autora je zábavnou a zároveň dojemnou sondou do života muže, jenž má na bedrech osud nejen své rodiny, ale i celého světa.

Cena Evalda Schorma 

 za původní hru, dramatizaci či překlad

 Uzávěrka nominací: 31. března 2018!

 Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP,  FPF a Konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.

 Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). 

 Nominována mohou být tato díla:  

             -  původní hra 
             -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) 
             -  dramatizace

 Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.

 Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2018.

 Hlavní cíle:

Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než 39 divadelních inscenací (např. Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, Studio Ypsilon, A studio Rubín, Městské divadlo Zlín, Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a 9 rozhlasových inscenací.

Jez Butterworth

ŘEKA

24. února ve 20:00 ve VILE Štvanice

Překlad: David Košťák

Režie: Dan Pánek

Scénografie: Eva Justichová

Hrají: Václav Vašák, Daniela Šišková, Kamila Trnková a Klára Cibulová

Chata uprostřed hor, v ní muž a žena. Venku zatmění měsíce a řeka hemžící se pstruhy. Muž se chystá ke svému každoročnímu rituálu. K lovu. Ale opakovaně při tom vstupuje do téže řeky. Psychologická hra Jeze Butterwortha chytře využívá hororové atmosféry a poukazuje na děsivou osamělost člověka, který ani kvůli soužití s dalším člověkem není schopen uhnout ze svých zajetých kolejí.

Jez Butterworth (*1969)

Narodil se v Londýně do umělecké rodiny – jeho bratr Steve působí jako významný divadelní producent, jeho další dva bratři Tom a John-Henry jsou spisovatelé. Jez Butterworth na sebe výrazně upozornil již svou prvotinou Mojo, která byla v roce 1995 uvedena na scéně The Royal Court Theatre. Butterworthův celovečerní debut získal hned několik cen - Olivierovu cenu za nejlepší novou komedii nebo cenu George Devina a deníku Evening Standard pro nejslibnějšího mladého dramatika. Autor svou hru také přepsal do podoby filmového scénáře, který měl původně natáčet Jan Svěrák. Film byl nakonec pod názvem Nevěsta přes internet režírován samotným autorem a v hlavních rolích se např. objevila Nicole Kidmanová. I další jeho hry na sebe upoutaly značnou pozornost a získaly prestižní ocenění na domácích britských scénách i v zahraničí. Mezi jeho nejúspěšnější hru patří Jeruzalém, který – mimo jiné – získal Evening Standard Theatre Award či Critics´ Circle Theatre Award a který byl v USA nominován na Tony Award. V roce 2012 novou sezónu Royal Court Theatru zahájila jeho poslední hra Řeka.