Ray žije sám v domě svého otce. Bez vazeb, bez vztahů, bez spřízněné duše a vlastního místa na světě. Jednoho dne si v útulku pořídí zohaveného jednookého psa. Tím začíná silný příběh jedné atypické lásky, který je dobrodružnou a očistnou cestou napříč čtyřmi ročními obdobími, během nichž dochází k postupnému odhalování Rayovy komplikované minulosti.

Dramatizace románu nadějné irské autorky o ničivých následcích izolace a hojivé síle soucitu, blízkosti a náklonnosti.

Úspěšné hudební producentce Mané vyhoří byt, přežije jen zázrakem. Její psychický stav se ovšem i měsíce po katastrofě setrvale zhoršuje. Kdo je Pia, která s ní vede vyčerpávající noční rozhovory? Kdo je Hjartan, který se Mané měl údajně potřebu pomstít? A kdo vlastně založil požár? Na povrch pozvolna vyhřezne hluboko zasutá minulost. Ta odhaluje obraz ženy, která je pod rouškou úspěšné, uznávané a nezávislé osobnosti zoufalou a fatálně osamělou bytostí. Skvostně vystavěný psychologický thriller s detektivními prvky podává sugestivní zprávu o člověku, pro kterého byla kdysi hudba vším.

Divadelní adaptace románu současné německé autorky íránského původu měla premiéru v roce 2016 v pražské MeetFactory.

Křenková: Alfréde, jste špatný, špatný komorník.

Alfréd: Poprosím ještě sprosté slovíčko.

Křenková: Jste špatný, špatný komorník, ty čůráku?

Detektivní parodie ve stylu detektivních parodií, které máme tak rádi. Čtyři lidé jsou pozváni do luxusní rezidence a samozřejmě se stane vražda. A pak ještě jedna. Všichni jsou podezřelí a všichni mají motiv. To je nepříjemná kombinace. Doktor má rád velká ňadra, kouzelník říznul svou asistentku, Alfréd je hodně sprostý a Hanka má takovou tu poruchu, o které radši nebudeme mluvit....

Alan:  Mám teorii, že při orgasmech dosažených s výpomocí skutečné osoby, by gama mohla klesnout pod úroveň vzniklou masturbací. Jinými slovy, stupeň postejakulační nadrženosti není vždy roven nule. Domnívám se, že výstřik mého semene způsobený jinou osobou dokáže prodloužit třídenní periody mezi gama a gama_xxx. 

Thomas: Prostě, čím víc prcáš, tím míň honíš.

Rozverná jevištní féerie pro tři herce volně vychází z pozoruhodného a dojemného života geniálního britského matematika, logika a kryptoanalytika Alana Mathisona Turinga (23. června 1912 - 7. června 1954), který je považovaný za jednoho ze zakladatelů moderní informatiky. Ve třicátých letech 20. století vytvořil první matematický model "počítacího stroje", za druhé světové války rozhodujícím způsobem přispěl k prolomení německého kódu Enigma a tím i k porážce wehrmachtu a později se podílel na sestrojení prvních moderních počítačů. Zabýval se také umělou inteligencí a chováním živých organismů - mnohé jeho objevy a teorie byly ve své době revoluční a dodnes se těší značnému respektu. Byl ale také homosexuál, a provozování homosexuálního styku bylo v Anglii až do šedesátých let klasifikováno jako trestný čin... 

Ty chceš naučit mluvit... delfína? To by byl vědecký průlom tohoto večera.

Komedie o tom, jak se delfín zamiloval do Margaret.

Příběh podle skutečné události z divokých časů, kdy bylo ještě LSD legální. Margaret se topí. Ale ne proto, že by byla zvrácená, nebo dokonce hnusná. Jenom měla sex s Peterem. Peter je sice legrační, chytrý a vášnivý hezoun, ale má malý problém. Není totiž člověk…

V každé generaci existují šílenci, kteří sci-fi náměty proměňují v reálný život. Dva chlápci se rozhodli postavit stroj a nazvat ho aeroplánem. Skupina šprtů vyslala lidi na Měsíc. Všichni vlastníme počítač, který se vejde do kapsy, a dokonce s ním telefonujeme. Ovšem historie většinou zná jenom ty zdařilé experimenty. Někdo ale musí svůj život zasvětit nesmyslům, jinak bychom se nehnuli z místa. Jestli chceš naučit zvíře mluvit, prostě to zkus. Příběh Margaret, Petera a Lillyho je příběhem skutečného experimentu financovaného NASA v divokých šedesátých letech.

Festival má za cíl seznámit francouzskou divadelní obec i diváky se současnými českými dramatiky a s českou divadelní scénou. „Chceme jeho prostřednictvím udržovat a rozvíjet profesionální kontakty a spolupráci mezi českými a francouzskými umělci,“ vysvětluje ředitelka a dramaturgyně pařížského festivalu Linda Dušková.

Na navázání užší spolupráce se těší i ředitelka partnerského divadla Anis Gras, unikátního kulturního prostoru bývalé továrny na výrobu anýzového likéru, kde se festival odehraje. „Na festivalu se mi líbí hlavně to, jak propojuje české autory s francouzskými umělci a obráceně, myslím, že to je vážně hodně důležité,“ říká Catherine Leconte.

Letošní první ročník představí v Paříži nové překlady her českých autorek Magdaleny Frydrych Gregorové a Anny Saavedry, ale také práci dramatiků Davida Koštáka, Ondřeje Novotného a Kateřiny Rudčenkové, režiséra Jakuba Maksymova a výtvarnice Barbory Sléhové.

„Koncept prostoru Anis Gras má podtitul ‚místo toho druhého‘, jde v něm především o zvídavost, o chuť objevovat to, co se nám nepodobá, to, co se k nám přímo nevztahuje. Pro mě osobně je tohle iniciativa, pohyb, který mě zajímá a který se v Anis Gras neděje dostatečně často,“ těší se Leconte.

Panenka z porcelánu i osudy Olgy Havlové

Hlavními body programu festivalu Na skok do Prahy budou inscenace dvou českých her, které byly poprvé přeloženy do francouzštiny. Dramatická prvotina Magdaleny Frydrych Gregorové, „sociální groteska“ Panenka z porcelánu, se dočkala rozhlasové verze v Českém rozhlase, v roce 2007 získala autorka cenu Evalda Šorma.

„Magdalenu Frydrych Gregorovou jsme si vybrali zejména pro styl jejího psaní, který je jak poetický, tak konkrétní, a který považujeme za natolik zajímavý, že bychom jej rádi nechali zaznít ve francouzštině,“ přibližuje výběr dramatičky Linda Dušková. Překlad hry ve formě scénického čtení zrežíruje Agnes Bourgeois, sama Frydrych Gregorová pak představí svou tvorbu v rámci autorského čtení.

Tým festivalů Sněz tu žábu a Na skok do Prahy se postaral také o první francouzský překlad hry české dramatičky Anny Saavedry Olga – Horrory z Hrádečku. Inscenace textu Divadlem Letí byla oceněna v několika výročních anketách. „Hra Olga je jedním z nejvýraznějších současných českých textů pro divadlo,“ vyzdvihuje Linda Dušková. „A zároveň zpracovává téma, které je Francii blízké a dobře známé především díky postavě Václava Havla. Což je pravděpodobně jediná česká osobnost, kterou ve Francii zná opravdu každý,“ dodává jen s lehkou nadsázkou.

Mladý režisér Jakub Maksymov pak v rámci experimentálního na míru šitého imerzivního představení pomocí přenosové techniky vyvede diváky ven z divadelního sálu do přilehlých ulic.

Na pařížském festivalu budou ve formě scénických čtení pod vedením francouzských režisérů představeny i texty české básnířky Vladimíry Čerepkové či zinscenované úryvky z díla trojice českých autorů: Davida Košťáka, Ondřeje Novotného a Kateřiny Rudčenkové.

Doprovodný program bude tvořit výstava Barbory Sléhové, koncerty, promítání, ale i společný workshop českých a francouzských divadelních autorů a následná veřejná diskuze.

Festival vzniká ve spolupráci s partnery, kterými jsou Anis Gras, České centrum v Paříži, Agentura Dilia a CZECH-IN film festival.

Hřích je hřích, i když nám svědomí namlouvá opak

Autorský text kombinuje úryvky z textů Williama Shakespeara s tématem hrozby režimu Vladimira Putina. Dokumentární drama, vycházející ze soudních záznamů a výpovědí, se věnuje děsivému, ale reálnému příběhu zavraždění Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB, odhodlaného bojovníka proti organizovanému zločinu. Bývalý agent KGB a úhlavní kritik současného ruského prezidenta musel v roce 2001 i s rodinou hledat politický azyl ve Velké Británii, jenže i tam ho dostihla chapadla Putinovy moci. V roce 2006 byl zákeřně zabit radioaktivním poloniem.

Hra, která vznikla pro Dejvické divadlo, byla nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Poprvé uvedená česká hra roku 2017.

Buď A, B nebo C. Víc možností není. Co je pro někoho smyslem života, může být pro druhého nedostupné, a naopak. Velmi talentovaní lidé bývají zpravidla také velmi nemocní anebo je provází nějaká jiná třináctá komnata – tabu, které se bojí před ostatními odhalovat. A ze strachu o to, aby nepřišli o své postavení, svůj soukromý život tají a navenek se snaží působit coby nedobytná pevnost. Když však jejich křehkou schránku někdo naťukne, většinou se zasaženému již nedaří zpětně svoji masku, tedy ochranu před ostatními, znovu posílit. Jsou však i takoví, kteří pro svou rodinu a pro své nejbližší udělají vše a jsou schopni za ně obětovat i svou kariéru. To by mohl být i náš zcela ojedinělý, uměle vykonstruovaný a v podstatě nereálný hrdina, hudební skladatel Aleš, který v souboji sám se sebou hledá cestu, jak vzdorovat světu, který je díky jeho nemoci nastaven proti němu. Jak si své místo na slunci obhájí a za cenu jakých ústupků, to je věc diskuse; rozhodně ale tady tento člověk je, existuje a má právo, stejně jako ostatní bytosti, na svůj život. Postava Aleše se však vyznačuje znaky sebemrskačství a zbytečně se trápí, a proto, aby si svůj post tento (anti)hrdina vydobyl, musí dělat nezvyklé kroky, které jsou pěstmi na očích „normální“ veřejnosti.

Autor o své hře uvádí toto:

„Tuto hru jsem napsal ve svých 36 letech jako poslední, resp. jako poslední ,výkřik do tmyʽ (toto je vlastně Alešovo šťastné nebo naopak zoufalé zvolání na konci hry), na základě něhož reflektuji a obhajuji svou ostatní dosavadní tvorbu. Nikdy jsem se se svým počínáním nesešel s přílišným pochopením ze strany čtenářské či divácké veřejnosti a moje hry se zatím nedočkaly mnoha úspěšných realizací, protože mimo jiné nejsou ani svými závažnými či neobvyklými tématy koncipovány pro komerční úspěch – nejen proto, že by postrádaly vtip; jsou totiž veskrze sarkastické... Přesto beru psaní jako terapii a na názoru ostatních, jak vnímají mou tvorbu, si příliš nepotrpím…“