Příběh čtyřicetiletého Tomáše, který se z mnoha příčin teprve v tomto věku osamostatňuje, učí se přijmout zodpovědnost sám za sebe a nečekat pomoc od druhých. Zkouší se „odstřihnout“ od vlivu svých nejbližších a jít si svou cestou, odhodlaný zdolat překážky, které se vyskytnou. Je to něco za něco, vnímá to a učinit takové rozhodnutí pro něj s ohledem na jeho minulost není snadné. Paradoxně mu to usnadní jednání jeho otce, který při své dominanci manipuluje s okolím a s ním také. Už nechce být pod jeho vlivem ani mu dovolit, aby zasahoval do jeho způsobu bytí, které je v rozporu s otcovými představami. Nemohou a už ani nedokáží nalézt společnou řeč, jejich setkávání je vždy dosti vyhrocené a plné emocí, ran z minulosti, které se ne a ne zahojit. Míjí se prakticky ve všem, byť nelze zpochybnit, že si jeden druhého v něčem navzájem váží a tato ambivalence citů, tato propojenost lásky a zloby je to, s čím si Tomáš neví rady a co ho chvílemi paralyzuje a nutí ho chodit „ode zdi ke zdi“. A tak působí i jeho způsob rozhodování, jeho žití, ale spíše navenek pro ostatní. Pro něj je to součást vnitřního prožívání, vypořádávání se s něčím. Do hry také vstupuje Tomášův starší bratr Kamil. Ten dokáže být vůči mladšímu bratrovi přece jen více empatický. Na druhou stranu když spolu komunikují, je to jako by si jel každý po své koleji. Z toho někdy pramení i Tomášovo zoufalství, jakoby uvažoval v jiném modu, jakoby byl pro své nejbližší „z jiné planety“ jen proto, že nedokáže a nechce žít jako oni.

Ze začarovaného kruhu mu nakonec pomůže Kateřina, která vstoupí do jeho života banální situací – jakožto poštovní doručovatelka mu přinese poštu. Ti dva v sobě naleznou víc než jen pomíjivé zalíbení. Vyvine se mezi nimi pozvolna vztah plný lásky, která se pro Tomáše stane hybnou silou v jeho dalším rozhodování. To vše pak umocní i zjištění, že Kateřina s Tomášem čeká dítě. Stane se to neplánovaně náhodou, i když z perspektivy toho, co a jak se zde odehrává a co zde zazní, náhody spíše neexistují. Tomáš se k tomu postaví čelem, je ochoten přijmout odpovědnost nejen za sebe ale i za někoho druhého a za své právě narozené dítě v závěru hry. Vše se mění, i jeho vztah s otcem, bratrem, vnímání toho, co je důležité a co lze najednou hodit stranou, i když tušíme, že ne vše lze zapomenout a nebýt tím v budoucnosti ovlivněn. Každopádně vyústění je takové, že pro Tomáše tu začíná něco nového, co ho posouvá z role „chlapce“ směrem k roli dospělého muže, otce a partnera v jedné osobě. Zda se mu to ovšem plnohodnotně podaří, není jasné, minulost nelze vygumovat a rány na duši také ne. Přesto má smysl bojovat a nevzdávat se. To je i poselstvím této komorně laděné hry, která přináší i odlehčenou místy i komediální polohu.

Divadelní hra bulharského autora Stefana Caneva líčí lidovou legendu o posledních hodinách před upálením Johanky z Arku. Hra obsahuje prolog, čtyři dějství a epilog.

V prologu kat, který má Johanku z Arku upálit, v noci před osudným dnem filosofuje nad deseti božími přikázáními. Z jeho promluvy je zřejmé, že na dodržování deseti božích přikázání má svůj osobitý názor a nevěří ani církevním hodnostářům, kteří Johanku soudí, je však velmi ustrašený a bojí se, aby někdo nezaslechl, co povídá.

První dějství začíná ve vězeňské cele. Johanka se připravuje na svůj výstup před církevním tribunálem a opakuje slova, kterými odvolá vše, co dosud na církevním soudu řekla. Strach před smrtí na hranici ji nutí pronášet slova, kterým nevěří a která se jí z duše protiví. Cítí hluboký odpor a pohrdání ke svým soudcům a děsí se okamžiku, kdy je bude muset prosit o milost. Zkouší, jak klečíc u nohou soudců jim bude líbat nohy a sama sebe přesvědčuje, že to musí udělat.

V druhém dějství se objevuje Bůh, kterého Johanka vzývá. K jejímu překvapení ji přesvědčuje, aby odvolala, že lidé si nezaslouží, aby kvůli nim zemřela na hranici. Johanka ho podezírá, že ho poslal mnich Ladvenu, který má průběh celého procesu na starosti. Ukazuje se, že Bůh má velmi skeptický názor na lidi. Zajímavě je vylíčena i úloha archanděla Michaela v celém Johančině příběhu.

Ve třetím dějství přichází kat, který oznamuje Johance, že to on zapálí hranici, na kterou bude postavena. Bůh, který se před jeho příchodem schoval pod pryčnu, sleduje jejich rozhovor. Kat se projevuje jako velký zbabělec, velebí Johanku, ale současně hovoří o její smrti. Ke konci rozhovoru chce využít situace a Johanku před smrtí ještě připravit o panenství. Zasáhne Bůh, který vyleze z pod pryčny a objeví se před katem.

Ve čtvrtém dějství Bůh ztrestá kata za jeho podlý čin ztrátou mužnosti. Zbabělost kata se projeví v plné síle. On, který se předtím chvástal, jak si to s Bohem vyřídí, se plazí u jeho nohou a prosí o milost. Líbání jeho nohou se mu tak zalíbí, že už nežádá zpět svoji mužnost, pouze právo, aby se mohl stále jako červ plazit Bohu u nohou. Znechucená Johanka vidí, že to podobné by musela druhý den předvést na tribunále. Přizná se, že není Johankou z Arku, nýbrž herečkou z potulné divadelní společnosti, kterou si mnich Ladvenu najal, aby zahrála Johanku z Arku. Církevní hodnostáři chtěli, aby Johanka před zraky lidu odvolala vše, za co bojovala a tím ztratila lásku a obdiv lidí. Nepravá Johanka se rozhodne, že sehraje svoji roli až do konce, aby pravou Johanku z Arku nezradila. Odchází s katem na náměstí, kde bude upálena.

V epilogu jsou slyšet poslední slova Johanky z Arku, dříve než ji plameny umlčí. Bůh zůstává v cele a hořce pláče.

Satiricky laděná komedie o životě v manželství i mimo něj se odehrává v současnosti, ve fiktivním českém městě. Hlavními aktéry jsou manželé středního věku Karel a Květoslava Veselí. On je obchodní poradce ve financích, ona rehabilitační sestra. Manželé spolu samozřejmě mají drobné neshody - jak je ostatně běžné v každém manželství. Při jedné výměně názorů však zazní zcela konkrétní termín: „krize středního věku“. Proto se Karel rozhodne zajít k odborníkovi. Tím je Jindřich Čermák - psychiatr a psycholog v soukromé praxi, Karlův bývalý spolužák. Během jeho návštěvy v ordinaci vstupuje do děje i doktorova kolegyně - Zuzana Svobodová. Je to psycholožka a psychoterapeutka - „čerstvá“ absolventka školy. Ta vnáší do problematiky mladý „ženský“ pohled. Pohledy na věc se během děje u všech čtyř aktérů promísí, promění, přiblíží i oddálí, čímž dojde nejen k úsměvným situacím, ale i k momentům, které jistě „osobně“ osloví mnohého diváka. Hru glosuje Oddávající ze svatby Veselých a anděl Amor.

Dětské představení vychází z bajky. Tedy útvaru, který vtipnou formou a s nadsázkou poukazuje na nešvary a nepěkné lidské vlastnosti. Místo lidí však vystupují zvířátka. V našem případě se hlavní „záporné“ role ujímá Liška, která svou vychytralostí připraví perné chvilky ostatním. V první řadě Medvědovi, který má za úkol hlídat poklad, který si v jeskyni ukryl Obr Saxulus. Dále pak zajícům a prasátkům. Samozřejmě, že na každého jednou dojde. Jak uzavírá Obr na konci: „Každý dostal, co si zasloužil... Pokud si zvířátka myslela, že jim ta liška podšitá chtěla něco dát, velmi se mýlila. U každého platí: Důvěřuj, ale prověřuj! A u lišek dvakrát. Ostatně: Každá liška svůj ocas chválí. Tak pozor, děti!“

Představení trvá 30 – 45 minut.

Během křížových výprav muslimští obyvatelé říkali křesťanským rytířům ˶smrdutí˵, neboť se na rozdíl od nich nemyli vůbec. Muslimové znali mýdlo či šampón již od středověku. Stejně tak v muslimy obývaném středověkém Španělsku měli veřejné lázně, aby se lidé všech sociálních vrstev mohli po práci, zbavit svých vrstev špíny. Zato v Evropě se tělesná očista málem rovnala perverznímu narcismu a nezdravému ukájení chtíče. 

Satirická komedie mladého euroobčana popisuje kritickým pohledem těžko uvěřitelné události, které se v posledních letech dějí. Jak to se světem dopadne? Zbude nám z něho něco? A našim dětem? Co teprve vnoučatům? To nikdo netuší. Jediné je jisté. Že ani jedno oko nezůstane suché. Ať už smíchy či pláčem!

Ministerstvo má být zrušeno a tak si vymyslí, že celému světu hrozí (neexistující) smrtelná nemoc rybí angína, přenosná na člověka. Do Prahy přijíždí americký prezident a začíná globální slavnost: celý svět bojuje s rybí angínou. Po kolapsu přichází z Číny nová iniciativa (neexistující) mravenčí obrna, přenosná na člověka. Do hry vstupují „havlovské“ výbory: výbor pro vyšetřování nedemokratické činnosti a výbor pro vyšetřování demokratické činnosti. Diváci si mohou vybrat mezi dvěma závěry. Celou hrou se prolíná nesprávný vztah mezi ministrem a jeho sekretářkou.

Hra byla uvedena v divadle SEMAFOR, Činoherním klubu, divadle Kámen, v divadle Husa na Provázku v Brně i na VŠE a ČVUT v Praze.

www.comicaeconomica.cz

Student dostane u zkoušky z politologie porovnání Husákova a Bachova absolutismu. Hrou se prolínají scény ze života Gustáva Husáka (dětství, výslechy i machiavelistické úspěchy). Závěr se ironicky vrací do současnosti.

Hra byla uvedena v divadle SEMAFOR, i na VŠE a ČVUT i ve Slovenském domě v Praze.

www.comicaeconomica.cz