Nejslavnější hra nejslavnějšího anglického dramatika, napsaná počátkem 17. století, kombinující napínavý děj, oslnivou poezii a hloubku myšlenek. Tento překlad byl pořízen pro inscenaci Miroslava Macháčka v Národním divadle (premiéra se konala 13. dubna 1982; představení natočila ČT). DILIA měla v té době zakázáno text vydat. Dánský kralevic Hamlet pokládá za svou povinnost pomstít vraždu svého otce. Předstírá proto šílenství. Představení herců mu potvrdí totožnost vraha Claudia. Bodnutím naslepo však omylem Hamlet zabije otce milované Ofelie. Ta zešílí a její bratr se spolčí s Claudiem, aby Hamleta zabili. Výsledkem je však smrt všech hlavních postav dramatu. Staletá divadelní praxe a literární rozbory dokazují, že neexistuje žádný správný nebo chybný výklad ústřední postavy: Hamlet především působí jako zrcadlo, v němž každý člověk vidí sám sebe.

Hannah a Martin, první divadelní hra brooklynské spisovatelky Kate Fodorové, byla poprvé uvedena na jaře roku 2003 v TimeLine Theatre v režii Jeremy B. Cohena. Hra se setkala s velkým úspěchem; již v roce 2002 získala cenu Roger L. Stevens Award. Na úspěchu se výrazně podílely i herecké výkony zejména představitelů hlavních rolí - Elizabeth Richové a Davida Parkese. Fodorová využívá prvky expresionistického dramatu a kombinace s filmovou projekcí.
  Děj se odehrává v Německu v rozmezí několika desetiletí, v době před druhou světovou válkou a po ní, a vychází z lidsky i morálně problematického vztahu filozofky židovského původu Hanny Arendtové a jejího učitele a milence Martina Heideggera. Heidegger je v jejich vztahu svrchovaným vládcem. Posílá Hannu studovat ke Karlu Jaspersovi a jejich vztah postupně upadá. Heidegger kráčí za svými velkými cíli, Hana se provdá, ale její manželství skončí poté, co je manžel donucen emigrovat. Heidegger se otevřeně přiklání k nacismu. Hannah odjíždí do Ameriky. Po válce se do Německa vrací, aby pro list New Yorker napsala sérii článků o procesu s vůdcem Hitlerjugend Baldurem von Schirachem. Proces tvoří paralelu i k jejímu osobnímu hledání. Od manželů Jaspersových se Hannah dozvídá další podrobnosti o Heideggerových protižidovských postojích. Nakonec navštěvuje i manžele Heideggerovy. Arendtová si je vědoma, že odpověď, k níž ve svém hledání nakonec dochází, je hluboce problematická, přesto se pro ni rozhoduje.
  Hra vychází ze skutečných událostí a životů skutečných lidí, nedrží se však důsledně historických fakt. Fodorová totiž především vede k přemýšlení o obecných morálních otázkách viny a trestu a hranicích svobody myšlení a projevu.

Zatím poslední hra britského dramatika a režiséra H. Bakera je černou detektivní komedií, pojednávající o lidských vášních a neřestech, nahlížených ze zvláštního úhlu pohledu. Slavného patologa Doju zavolají (spolu s jeho dvěma asistenty) k pitvě zemřelého krále, vládce jakéhosi mystického království. Doja zjistí, že nic není takové, jaké se to zdá být. Když rozřeže tělo, kromě vnitřností objeví i snůšku lží a intrik, kterými je zanesen královský dvůr. Každý po něm chce něco: princ hledá spřízněnou duši, nymfomanská královna Dojovo tělo a kněz dělá pasáka jeptišce, do níž je zamilován. Doja si uvědomí, že se ocitl ve vážném nebezpečí, ale není schopen se vymanit z pomalu se zatahující sítě.
Hra měla úspěšnou premiéru v listopadu 2000 v londýnském divadle Riverside Studios.

Hra autora u nás tak úspěšných Smíšených /po/citů (Cena Thálie 2003 pro Petra Kostku) se tentokrát odehrává v nemocničním pokoji, kde se sejdou dva stejně postižení muži: jak Mike, obchodník s automobily, tak Austin, malíř pokojů., jsou totiž po infarktu. Richard Baer s humorem sobě vlastním dokáže z této základní situace vytěžit maximum: oba pacienti se nejprve nenávidí, ale aby se zavděčili svým ženám, přetvařují se tak dlouho, až tatáž situace nastane u manželek. Do toho se vždy v nepravou chvíli vmísí Mikův kardiolog, či Austinova kardioložka.

Děj této britské hry probíhá ve dvou časových rovinách: první dějství v současnosti (v roce 2002), druhé v roce 1969. Joni (32 let) přijde večer domů a zjistí, že v posteli s nebesy, která byla do bytu (k tomu účelu vybouraným oknem) doručena v její nepřítomnosti, spí Graham - přítel její kolegyně, která tu bydlela s ní - mladík bez domova, bez lásky a bez přátel. Postel po sobě zanechala zesnulá Jonina matka Fran. K zásilce je připojena zpráva, že v této posteli byla Joni počata. Joni svého otce nikdy nepoznala - ví jen, že to byl archeolog a velká láska její matky. Ve chvíli, kdy se v posteli schyluje k dalšímu „počínání“, vleze do bytu Drew (australský zoolog), což mění celou situaci. První dějství je do značné míry založeno na komických situacích a divák se prostě baví. Ve druhém pak dojde ke zlomu. Jsme v roce 1969. Joni se promění ve svou matku Fran, která opustila manžela a spí provizorně v jakési podkrovní místnosti. Ve spodním patře veselá společnost oslavuje přistání člověka na Měsíci. Do pokoje vejde jeden z party – řezbář Robin (Drew z prvního dějství). Zatímco mluví s Fren, vtrhne sem její muž Phillip (herec, který hrál Grahama) - mimochodem žádný archeolog! Oba muži se dožadují Franiny pozornosti a dojde mezi nimi k potyčce. Robin se dovtípí, že Fran je těhotná a nabídne jí, že pro ni vyřeže postel s nebesy...

Tato komedie mladé americké autorky pojednává o jednom všedním pracovním dni v jisté firmě. Autorka představuje dvě věkově rozdílné generace sekretářek, které brání pevnost" svých fyzicky nepřítomných šéfů. Každá z nich má ale různý přístup k práci i k životu a tedy i ke svým kolegyním a samozřejmě i ke svému šéfovi. Přes svým způsobem vážné téma zde nechybí situační i slovní humor.
Hru s úspěchem uvádělo divadlo Blue Heron Arts Center v New Yorku.

Tato svým způsobem autobiografická hra (vychází z knihy Carol Burnettové „One More Time“) vypráví příběh tří generací žen - babičky, matky a dcery. Odehrává se ve dvou časových rovinách: v roce 1941, kdy v Evropě zuří válka (1. dějství) a v roce 1951 (2. dějství).
  Malá Helen žije se svou babičkou někde v Texasu, zatímco její rozvedená matka Louise, novinářka, věří, že najde štěstí v Hollywoodu, kde přispívá různými články do místních časopisů v bláhové naději, že jednou bude vyhledávanou mediální hvězdou. Helen se s babičkou vydá za matkou, aby v Hollywoodu žily všechny tři spolu. Louise prochází různými zkouškami - musí se osvědčit jako dcera, matka, bývalá manželka, milenka, sousedka, novinářka atd....
  Zajímavý, mnohdy velice dojemný příběh, skýtající vynikající příležitost pro tři herečky. V roce 2002 hru uvedl Cort Theatre v New Yorku.

"Napočítám do tisíce a oddělám se", jsou první slova monodramatu, jehož hrdinou je úspěšný žurnalista, člověk bez svědomí a vnitřních zábran, kterému se skutečnost rozplynula v lavině slov a za neustálého žonglování s nejprotikladnějšími míněními, tvrzeními a postoji ztratil nakonec svou identitu. Nyní účtuje se životem, který i v osobní sféře byl založen na lži a jen matné světélko dávného čistého vztahu mu prozáří poslední chvíle. Jakmile dospěje při počítání, k němuž se v průběhu své zpovědi neustále vrací, k číslu 1000, zastřelí se.

Bývalá herečka, manželka koloniálního důstojníka, měšťačka a venkovanka tvoří uzavřené společenství jednoho zapadlého rodinného penzionu pro seniory. Jejich navyklý řád každodenního hašteření a vzájemných naschválů naruší nově příchozí záhadná žena v klobouku se závojíčkem, díky níž se začnou dít věci s nádechem fantasknosti: vycházka k moři v dešti, divoká oslava narozenin a odhalení mužské identity nově příchozí(ho) vedou k rozpadu této komunity.
    Hra vtipnými dialogy pointovanými s určitou měrou absurdnosti odkrývá nejen předchozí život těchto různorodých osobností, ale i jejich soužití založené na lži a manipulačních technikách, kterými maskují svou slabost a strach z budoucnosti - ze smrti.

Hra „Hukot“ čerpá z okruhu řeckých mýtů podobně jako "Zhanobení" - dramatická novinka z pera německého dramatika Botho Strausse nedávno uvedená v ČR. Řecký dramatik také podobným způsobem transponuje mytické postavy Klytaimnestry, Elektry a Oresta do dnešní, turistické současnosti. Nekombinuje však jako Strauss dva časové plány, ale naopak: Orestes se do Mykénského paláce, kde mezi zaschlými skvrnami od krve po dávných vraždách ve vzájemné nenávisti žijí stařeny Klytaimnestra a Elektra, vrací skryt v hloučku turistů. Díky tomuto moderně pojatému chóru a výkladu průvodkyně se do vědomí pamětníků i současných postav živě vracejí všechny krutosti, které zcela odpovídají názvu hry "Hukot". A přestože je autor konfrontuje s divadelní trupou, která po zemi kočuje s odlehčenou fraškou "Trojská válka", musí se naplnit to, co je předepsáno. Orestes podřeže svou matku a poté sejde ze světa rukou své vlastní sestry. Řetězec zla se obnovuje, turisté obědvají na stole, kde kdysi díky kruté pomstě byla servírována zavražděná novorozeňata, palác obklopují kulomety, poušť a divoká zvířata...
    Hra byla napsána v roce 1996 a vydána v Aténách (1998), v anglickém překladu pak v Londýně (2002).