Nedělní ráno v jedné pařížské kanceláři přináší řadu podivných úkazů: ve městě zmizí dům, v budově výtah, je přivezen automat na hamburgery, který tikne pouze cedulky s přáním dobré chuti. Za vším stojí záhadná osoba Soňa. Pět mužů z kanceláře v 5. poschodí se stane obětí jejího vydírání: Soňa, bývalá agentka nasazená v Paříži, město nenávidí, a proto je donutí odstranit jeho typický symbol, Eiffelovu věž. Věž na horizontu skutečně mizí, ovšem vše mohl být pouhý absurdní sen, hysterie skupinky pěti mužů, kteří zveličují každou banalitu, či existence postav, které jsou na konci hry vypnuty záhadným systémem DOS.

Parodie gangsterky, která velmi zábavným způsobem upomíná na tarantinovský styl filmu "Pulp fiction". Na minimální ploše hry se odehrává vyprávění Frankieho o jeho kamarádech: drogovém dealerovi Edovi, úspěšné prostitutce Peggy a dvou zabijácích, jejichž počínání Frankie vnímá naivníma očima plnýma obdivu. Scény Frankieho vyprávění střídají banální dialogy vnitřně znejistělých gangsterů Blacka a Writea, z nichž překvapivě plasticky vystupují charaktery postav i prostředí a které nepostrádají vtip, lehkost a ironii. Hra byla uvedena v brněnském studiu Marta a v anglickém překladu v Norwichi.

Hra zpracovává téma viny a trestu. Je zasazena do prostředí haličské vesnice v době před, během a těsně po válce. Ve zvláštní symbióze zde žijí pohanské i křes?anské tradice narušené válkou jako nejvýraznějším negativním zásahem moderní civilizace.Autor je pokládán za nejvýznamnějšího autora polské vesnické literatury 20. století (zemřel r. 1991) a bývá řazen do proudu světové literatury tzv. magického realismu. Hra „A až králem…“ je první částí jeho volné románové trilogie, kterou autor sám převedl do podoby divadelní hry a obohatil ji i vlastními písňovými texty ve stylu lidové poezie.Inscenace poznaňského Nového divadla (Teatr Nowy) byla s úspěchem uvedena na zájezdech v několika evropských zemích, m.j. i u nás. Svou českou premiéru hra měla 15. září 2002 ve Slezském divadle v Opavě.

Odehrává se koncem 70. let v přímořských lázních v Normandii. Bernard a Brigitte vlastní malou samoobsluhu u pláže. Vedou celkem normální život, většinu času tráví starostmi o chod krámku. Z jejich vztahu se však očividně vytrácejí city a kromě práce je už nespojuje téměř nic. Bernard je výbušná povaha a drsný chlapík. Se zaujetím se věnuje výcviku policejního psa. Brigitte zase sní o tom, že alespoň její syn Pierre, který je právě na studijním pobytu v Anglii, udělá kariéru a bude mít lepší život. Změna nastává, úřady k manželům přidělí na výpomoc černošského sirotka Louise. Bernard v jeho přítomnosti přestává zvládat svůj sklon k agresivitě. Mladík, který musí - zvláště kvůli barvě pleti - čelit neustálé slovní i fyzické tyranii, je nakonec nucen obchod opustit. Mezitím do děje vstupuje řidič kamionu Ivo, emigrant z Čech. Když Brigitte shledá, že mu není lhostejná, rozhodne se pro nový život. Její plány však zůstanou nenaplněny.

Autor - dramatik, scenárista a režisér nezávislých filmů - je držitelem řady ocenění (Pulitzerova cena, Obie, Stříbrný medvěd na Berlinale za film Desperate Characters).V jeho velmi profesionálně, vtipně a úsporně napsaných textech se kromě překvapivé pointy téměř v každém případě skrývá i další možné vyznění.

1) A Way With Words (30 str.)
Bývalí spolužácí, čtyřicátníci Artie a Fred, se jednou za rok sejdou v New Yorku. Fred žasne, když mu Artie náhle sdělí, že manželka Louise (všichni se znají z univerzity) ho opustila už před třinácti lety. Artie o ni pořád stojí, ale má známost, a tak požádá Freda, aby u Louisy vypátral, jestli už ho zavrhla nadobro. Fred tedy vyhledá Louisu v parku. Ta se domnívá, že se jí třináct let neozval, protože ji nesnáší. Přiznává se, že Artieho opustila v den, kdy Fred volal, že se bude ženit. Žila v mylném domnění, že ji miluje a zpráva o svatbě je ultimatum, aby se rozhodla pro něj. Opustila Artieho, jenže Fred se vůbec neozval... Fred oznámí Artiemu, že Louise o něj už nestojí. Artiemu se uleví. Může se ženit...

2) Match Point (Mečból) (9 str.)
Čtyřicátnice paní Albertová se v letovisku u bazénu setká s atraktivní třicátnicí paní Dunnovou. Obě zjišťují, že sem s manžely jezdí už léta. Paní Dunnová se dovídá, že pan Albert, s nímž hrávala tenis, před třemi měsíci zemřel. Je zdrcena...O pár dní později pan Albert přijede. Manželka mu oznámí, že paní Dunnová (on chvíli přestírá, že neví, o koho jde) se předávkovala prášky a zemřela. Pan Albert je zdrcen...Hledá zprávu o úmrtí v místních novinách a ani neslyší, jak mu žena sděluje, že se učí hrát tenis...

3) Fore! (Pozor!) (18 str.)
/Pozor!" je golfový termín, užívaný před odpálením míčku/
Drummond (55) a Sloan (30) jsou hollywoodští scenáristé, kteří mají pracovny vedle sebe a v pauzách hrají na plácku před domem golf. Sekretářka ohlásí Drummondova agenta Towerse, který opotřebovaného, kdysi slavného scenáristu varuje, aby dětinskou hrou přestal pohoršovat nadřízené. Má totiž šanci polepšit si novým scénářem pošramocenou reputaci. Drummond nechce před Sloanem, který ho obdivuje, vypadat ustrašeně, a tak vyprovokuje nesmyslnou hádku a odstěhuje se do jiné kanceláře. Towers navštíví Sloana a radí mu, aby golfu nechali, protože Drummondovi by to mohlo uškodit. Sloan pochopí. Po Towersově odchodu jde ven a odpálí míček...

4) Real to Reel (Jako ze života, jako ve filmu) (27 str.)
Sophie (50), filmová kritička, kterou venku právě někdo přepadl, přijde domů se svým náhodným zachráncem Gordonem (40), atraktivním filmovým hercem a režisérem. Oba se léta nesnášejí, jak vyplývá z jejich jedovaté konverzace. Gordon se přesto chová jako džentlmen, i když spěchá na kontrolní projekci svého nového filmu, který má nazítří premiéru. Sophie mu nabídne příznivou recenzi, když se s ní vyspí. Když on nakonec souhlasí, prozradí mu, že film tajně viděla a má už napsaný pochvalný článek (zavolá do tiskárny, aby jí do telefonu přečetli první odstavec). Gordon ji odnese do ložnice, ale jako milenec selže....Aby jej "oživila", nadiktuje Sophie tiskárně změnu (film je hrozný). Do tisku zbývá půl hodiny a ona může text ještě změnit...Gordon pochybuje, že by se chtěla takhle zesměšnit. Pohádají se, Sophie tvrdí, že Gordon přepadení zinscenoval. Gordon odejde. Sophie si zoufá - opravdu ho chtěla. Zavolají z tiskárny a ona potvrdí původní verzi. Pak si v setmělém pokoji nasadí masku, kterou strhla lupiči. Stiskne si hrdlo...

5) Give the Bishop My Faint Regards (A tak trochu pozdravujte biskupa) (24 str.)
Rossi a Glantz, dva úspěšní scenáristé (přes 50), léta spolupracující jako tým, dělají rozhovor s novinářkou. Zahrnou ji veselými historkami a průpovídkami, ale nemůžou si vzpomenout, kdo z nich vymyslel větu "A tak trochu pozdravujte biskupa", která je proslavila. Když žurnalistka odejde, rozčilují se, že jednou si je lidé budou pamatovat jen pro tuhle repliku. Pustí se do práce na synopsi, ale pořád jim vrtá hlavou, čí to byl nápad. Rossi vytáhne papírek se starým vzkazem od sekretářky, která větu napsala ve chvíli, kdy režisér žádal změnu v textu a scenáristi nebyli poblíž...Mají se veřejně přiznat (sekretářka je dávno po smrti) a zklamat diváky i své rodiny? Rozhodnou se lístek spálit. Vrátí se novinářka - nedopatřením nechala v místnosti zapnutý magnetofon..."

Divadelní hra částečně dramatická, chvílemi humorná a někdy svými dějovými zvraty zcela absurdní, se odehrává v nedávné minulosti v malé regionální sportovní redakci ve třech krátkých časových epizodách: od roku 1988 (po rozvoji glasnosti), od roku 1990 (s rozvojem sametové revoluce) a od roku 1992 (s bouřlivým rozvojem „nezávislé“ publicistiky). Z rozhodnutí KV KSČ je v nejmenovaném městě založen sportovní týdeník s úkolem odvádět pozornost zvolna se občansky probouzejících mas aktivitami v rámci sjednocené tělovýchovy. V jeho redakci se z různých popudů sejde osm lidí více či méně vzájemně propojených svazky bývalými i zcela novými, profesními i rodinnými, rozdílných povah i ambicí, navíc v různém vztahu k místnímu tajemníku KSČ. Lidí s nejrůznějšími klady i nedostatky, což zvláště ve vypjatých okamžicích, daných změněnou společenskou nebo ekonomickou situací, provokuje mnohé střety profesního, politického, morálního i soukromého charakteru, ani padouchů ani hrdinů, příležitostně snadno náchylných k projevům typického čecháčství. A tak každou chvíli v nějaké náhle vypuknuvší bouři ve sklenici vody na každého něco nového vyplave, aniž by to další průběh děje nějak dramaticky poznamenalo. Zato s osudy jednotlivců to někdy dělá psí kusy…
Amatérským souborům uděluje autor licenci k provozování zdarma.

Hra se s velkým úspěchem hraje v jednom menším pařížském divadle. Dvě ženy mající bohaté zkušenosti se svými manželi i milenci vyjadřují svoji nenávist k mužskému pokolení. Jedna z nich má v košíku hlavu svého manžela, kterého právě zavraždila a které se snaží zbavit. Nakonec tou hlavou potěší jednu starou pannu, která jejího manžela tajně milovala a teď si jeho hlavu odnáší domů, aby s ní - celá šťastná – strávila zbytek svého života. Krutá satira, plná absurdních situací, černého humoru a zvláštní, nadpřirozené atmosféry.

Komedie o nemoci středního věku, která budí salvy smíchu, získala cenu za nejlepší hru roku 2000. Excentrická Marjorie, snobská, rádoby intelektuálka, dominuje celé hře. Její manžel, uznávaný lékař a filantrop, uklidňuje výbušný vztah Marjorie a její staré matky, která žije ve vedlejším bytě. Břitké dialogy mezi Marjorií a její matkou jsou nejvtipnější částí hry. Situace se zkomplikuje, když na scénu přichází bývalá Marjoriina kamarádka z dětství.

Milostný příběh dvou lidí středního věku zasazený do aktuálního politického kontextu – odehrává se po 11. září 2001. V kavárně se potkají starší muž Beecher a starší dáma Leyla. Beecher, režisér nezávislých filmů, je Leylou velice okouzlen a snaží se navázat konverzaci. Postupem času se Beecher dozvídá, že Leyla sem chodí proto, že v blízké nemocnici leží její 28-letý syn, kterého někdo strčil pod projíždějící auto. Když její syn zemře, Beecher Leylu utěšuje a nakonec se do ní zamiluje. Čas ubíhá a ti dva navážou intimní vztah. Jenomže se ukáže, že k tomu, aby si mohli rozumět, musí odstranit příliš mnoho překážek, které mezi nimi leží. Leyla je Turkyně, muslimka a její muž (který již zemřel) i syn jsou FBI považováni za zrádce. Syn strávil nějaký čas na Floridě, kde si dělal pilotní zkoušky, a její manžel byl Libanonec se zřejmým spojením na Hisballáh...

Francouzský autor původem z Konga vypráví velmi volnou variantu příběhu Orfea a Eurydiky. Hrdinou je bývalý lepič známek na Ministerstvu zdravotnictví v kterési světové metropoli, nyní bezdomovec Makiadi, který už rezignoval na jakýkoli smysl života. Zastihujeme ho ve chvíli, kdy se nečekaně ozve osudové volání: z Onoho světa ho prosí o vysvobození žena, která skočila pod vlak. Tato nečekaná výzva dá životu bezdomovce nový smysl. Začíná poci?ovat cosi jako odpovědnost za tu ženu – nebo je to láska?… Makiadi ovšem neví, jak se dostat do podsvětí. Usoudí, že nejkratší cesta povede přes hřbitov a jako vhodný dopravní prostředek si vybere rakev… Probudí se v městské márnici – nebo je to peklo? A cesta ho vede dál do říše stínů… Je to sen? Je to halucinace?
    V cyklické struktuře hry jako bychom rozpoznávali dědictví afrického rituálního tance…