Mona Rogersová je osamělá, zahořklá žena s pestrou minulostí. Ohlíží se zpět a skládá si svůj život jako puzzle. Bývala ztělesněním amerického „blonďatého snu“, sexuálním objektem, který vzal postupem času zasvé. Je příliš inteligentní na to, aby neviděla prázdnotu společnosti, v níž se pohybovala a pro niž už není dost mladá a atraktivní. Kouše a bije kolem sebe a nešetří ani sebe samu. Přestože její soudy a postřehy jsou místy až destruktivně ironické a zlé, je z nich cítit, že hrdinka toužila a stále touží po opravdových lidských vztazích, lásce a důstojnosti.Monodrama se skládá z 23 obrazů s vlastními názvy. Text má mnoho rovin – od vulgární přes sarkastickou až po poetickou a vyzrálé herečce nabízí jedinečnou příležitost. Tato hra amerického herce a dramatika měla premiéru r. 1985 v USA.

V Lincoln Centru v New Yorku přišli s úspěšným revivalem hry, napsané v roce 1938. Tato rodinná komedie se odehrává v roce 1939 v malém městečku na americkém středozápadě – čtyřicetiletý starý mládenec přivede svou snoubenku, s níž je devět let zasnouben a předtím s ní již tři roky chodil, konečně představit své poněkud excentrické rodině. Tato vtipná, dojímavá komedie o moudrosti a ztřeštěnosti stáří je vynikající hereckou příležitostí především pro starší členy hereckých souborů: nejmladší postavě – snoubence Myrtle – je třicet devět let.

Do tanečního klubu na předměstí Buenos Aires, kde se před několika dny odehrála tragédie přímo při představení, přijíždí José, bývalý žák této lidové akademie tanga". Zastihne zde svého učitele Armanda a jeho žačku Lauru, vlastní příčinu souboje mezi jejím tanečníkem Gustavem a milencem Danielem. José chce námět tragédie použít pro taneční kreaci, k níž však potřebuje partnerku. Nabízí tuto roli Lauře. Ta se nemůže dlouho rozhodnout, ale nakonec svolí. Armando vyprovokuje svého bývalého žáka Josého k souboji navlas podobnému tragickému střetnutí, k němuž došlo v klubu před časem. Armando svou výzvu motivuje jako závěr taneční kreace, kterou na dané téma vymyslel José. Již v prvních okamžicích tance naběhne stárnoucí Armando, zoufalý z toho, že mu Laura uniká, Josému na nůž. Přiznává se, že vězněného Daniela přivedl k vraždě ze žárlivosti on sám. José bude obviněn z vraždy, pokud mu Armando nedosvědčí, že na jeho nůž nalehl úmyslně. Ten je ochoten to dosvědčit, ale musí se dožít výslechu. Sanitka se již blíží, ale tanečník se hroutí na parket. Divák se nedozví, jak jeho souboj se smrtí skončil. Možná, že se Armando opět - byť za cenu života - stává zlomyslným vítězem...
    Ve hře hraje důležitou roli hudba (různé citace hitů argentinského tanga) a tanec. Výrazná je též stylizace v intencích gaučovského mýtu (řadu narážek však většinový český divák nemůže identifikovat). Hlavní náročnost pro českou inscenaci spočívá v hudbě, výpravě a choreografii.
Světovou premiéru měla hra 12. června 2000 v Buenos Aires.

Do bytu Ely Smirnovové přicházejí tři ženy na oslavu narozenin hostitelky. Všechny jsou partnerky nebo manželky alkoholiků a z jejich vyprávění se před diváky odvíjejí těžké osudy žen, které nesou samy tíhu běžných starostí o rodinu a nemohou se spolehnout ani na finanční pomoc svých protějšků. Ovšem autorka má přitom smysl i pro grotesknost, ironii a humor, takž její postavy jsou pro herečky vděčnou příležitostí. Aktovka vznikla v 80. letech minulého století a spolu s dalšími patří k nejčastěji uváděným hrám na domácích profesionálních scénách i v amatérských souborech. V české premiéře ji letos spolu s další aktovkou Petruševské „Cinzano“ (pod tímto společným názvem) uvedla ostravská Divadelní společnost Petra Bezruče.

Strhující soudní drama, dramatizující Wildův pád s břitkou stylizací, která by nadchla samotného Wilda. Autor použil skutečné zápisy ze soudních procesů s Oscarem Wildem, osobní korespondenci, rozhovory a další materiály a napsal divadelní hru, která má rozdílné příběhy a přitom jednotnou dramatickou linku. Otázky postavené v tomto historickém dramatu mají nadčasovou platnost: je možné soudit umělce za jeho umění?

Vědecká konference byla příležitostí pro sblížení ambiciózní americké lékařky Melanie a životem zkoušeného izraelského fyzika Menachem. Původně nezávazná aférka vdovy a ženatého muže pokračuje i přes geografickou vzdálenost, e-mailová korespondence ale ukazuje stále větší Melaniinu angažovanost. Ta při další konferenci tajně schová Menachemovo sperma pro oplodnění vlastního vajíčka. Situaci zkomplikuje další lékař, který musí operaci dokončit, který ale pomůže víc, než se od něj očekávalo. Interakce účastníků tohoto kuriózního milostného trojúhelníku ukazuje etické i právní aspekty činu, z něhož se zrodí poslední osoba dramatu. Autor (profesor Stanfordské University) zpracoval toto téma i do podoby románu pod názvem Menachemovo sémě". Úspěšným spisovatelem (9 her a románů) se stal až v pozdějším věku. Úspěchy však slavil i ve svém původním povolání: odborníci ho znají jako otce slavné "anti-baby pill".

Dva 45-50letí muži, otcové a manželé, majitelé obchodů, patřící k maloburžoazii, si najednou jednoho dne uvědomují, že jejich život je prázdný a bez cíle. Tajně utíkají z města, kde žili, opouštějí svoje rodiny a obchody, aniž zanechají nějakou zprávu a najdou místo, které jim vyhovuje: je to Kraj Země před oceánem. Tam postaví malé divadélko, pět let zkoušejí divadelní texty a čekají Obecenstvo, které však o jejich existenci ani o jejich divadle nevědí. Příchod diváků vidí asi tak jako „soudný den“. Debatují o minulosti, plánují si budoucnost, hádají se o to, jak si rozdělí poctu a slávu. Neustále mají problém s jídlem. Jeden večer se snaží zastřelit nějakého ptáka. Ale místo ptáka je slyšet z velké výšky strašný výkřik a na scénu padá mladý anděl s dlouhými křídly – je mrtvý. Přemýšlejí o tom, že si ho nechají na „jevištní triky“. Na scéně se objeví jejich žák. Je to krásný 20letý mladík a oni ho učí hereckému umění. Mladík je ošetřovatel „mrtvých rostlin v komatu“- nurseryman, oni si však myslí, že se stará o rostliny na nějaké zahradě. Později se dozvědí, že se stará o lidi v komatu. Po zkoušce naši hrdinové usnou. Mladík je hlídá.
  V druhé části, během hodiny herecké výuky Mladíka, se objeví tři bytosti se zakrytými obličeji. Jejich opravdový obličej je namalován na jejich šatech. Ony jsou ty „rostliny v komatu“, o které se Mladík stará. Podařilo se jim utéct z ústavu, ubližují Mladíkovi a utíkají pryč. Tu připlouvá loďka, na které je Hermes – Charon, který převáží mrtvé do podsvětí. Oznamuje, že přišla hodina „odchodu“. Hrdinové odmítají, protože „ještě nedokončili své umělecké poslání. Nakonce však musí nastoupit. Vyžadují jen závěrečný potlesk. Vstupují do loďky a odplouvají. Mladík jim tleská. A zůstává zde jako najatý pes, aby hlídal divadlo.
  Hra byla uvedena v roce 1989 v aténském Národním divadle. Vydána byla v nakl. Kastaniotis (Atény, 1996); ARCADIA (Londýn, 2002)

Poznámka – Řecké slovo „fyto“ znamená nejen rostlinu, ale označuje i pacienta, který je nehybný (mohou to být i staří lidé neschopní pohybu), je takzvaně v komatu.

Hra „Omnium Gatherum“ se poté, co se stala hitem Actors Theatre of Louisville Humana Festival, objevuje na jevištích divadel po celých Spojených státech. Odehrává se - divák si klade otázku, zda je to realita, nebo sen - během večeře velice vybrané společnosti, v místě, které možná je - možná není - Peklo. Debatuje se o rasových, náboženských a společenských předsudcích a s pokračujícím večerem se hosté pod vlivem silných nápojů uvolňují, vzduch v místnosti houstne a zvenčí je slyšet zvuk létajících helikoptér. Když napětí dostupuje vrcholu, dojde ke zkratu: objeví se nečekaný host...
Autorky se zabývají problémy, jako je globální odpovědnost, událostmi, které poznamenávají dějiny, a nebezpečími, která ohrožují každou společnost.