Do malého a chudého rybářského městečka Castagne, přístavu na jihu Italie, přijíždí jako každoročně extravagantní a vyzývavá multimiliardářka Olga de Charanz neurčitého věku. Je to veliká hráčka, která proslula velikým hráčským štěstím (baraka) a neustále rozmnožuje svůj majetek. Naopak dva chudí Italové, nešika Pepino a ohnivá Antonia, vidí ve hře prostředek a způsob, jak se dostat z bídy, protože jiná možnost neexistuje. Na jejich ctižádosti vyhrát a zbohatnout participují i ostatní obyvatelé Castagne – rozkošné figurky a karikatury, jaké umí Thomas umí načrtnout. Z rozjetého vlaku závislosti na hře v karty neumí nikdo z nich vystoupit, i když by další hra znamenala ještě hlubší pád. Bude i tentokrát úspěšná Olga de Charanz, a nebo se podaří vyhrát Pepinovi a Antonii?
    Známá divadelní hra, kterou Robert Thomas napsal na sklonku svého života pro slavnou pařížskou divadelní hvězdu Alice Sapritsch. Objevuje se v ní obvyklý „thomasovský“ humor, nadhled a kouzlo paradoxů, tentokrát se však přidává i jakási trpkost komických situací.

Lars Norén (nar. 1944 ve Stockholmu) debutoval v roce 1963 jako lyrický básník, poezii se věnoval do konce sedmdesátých let. V osmdesátých letech natrvalo zakotvil v žánru dramatu. V období 1983 – 1990 vzniklo bezmála dvacet her, v roce 1995 jich už bylo rovných třicet (z toho do češtiny přeloženo pouze A dej nám stíny (Och ge oss skuggorna, 1988 – Z. Černík). Norén v nich podniká sondy do různých rodinných či mileneckých konstelací. Koncem devadesátých let a v době nejsoučasnější se Norénova dramatika začíná ubírat novým směrem, téma rodiny se zřejmě vyčerpává a problémy mezilidských vztahů se rozšiřují o téma despotismu, fašismu a chaosu společnosti na přelomu tisíciletí. Průlomovou hrou autorovy dramatiky 80. let se stala dosud nejpřekládanější a nejuváděnější Noc je matkou dne (Natten är dagens mor, 1982, do češtiny přeložil Zbyněk Černík) - zatím jediná Norénova hra uvedená v bývalém Československu. Volně na ni navazuje Chaos je sousedem Boha.
Ve stísněné atmosféře bankrotujícího hotelu se po delší době setkává čtyřčlenná rodina; pátou postavou je záhadný host Rex, bývalý bachař, který je v hotelu tolerován, přestože neplatí. V prvním dějství se rozehrají masky, za kterými se rozkrývá těžká rodinná krize: mladší syn Ricky má jednodenní propustku z blázince po nevydařeném pokusu o sebevraždu, jeho starší bratr Frank seděl dvakrát ve vězení, otec alkoholik mezitím dovedl hotel k úplnému krachu a matka čtyři roky neúspěšně bojuje s rakovinou. Hra je vlastně jenom tečkou za dlouholetým pádem, jehož zárodky bují stejně rychle jako matčina choroba, až fyzicky nebo psychicky rozloží celou rodinu. Postavy v krizové situaci však často reagují humorně, autor si od nich prostřednictvím ironie vytváří odstup a odlehčuje pochmurný děj zábavnými historkami a černým humorem.

Příběh čtyř hasičů, kteří zahynuli při záchranných pracích během teroristického útoku 11. září 2001, z pohledu jejich kapitána. Hra byla napsána krátce po tomto útoku a byla úspěšně uvedena v New Yorku a na dalších místech, včetně rozhlasového zpracování na CBC. V září 2003 byla rovněž uvedena Českým rozhlasem.

Mladá, finančně úspěšná žena se seznámí s barovým klavíristou a přes jeho odlišný způsob života se do něj zamiluje. Jemu je kolem padesáti, jí ještě není třicet, chtějí se vzít. Hrdinka navštíví svou matku a ukáže se, že hudebník byl před lety jejím milencem. Matka chce dceru uchránit před zklamáním s nestálým mužem, kterého navíc stále miluje. Dojde ke střetu zásadních názorů na životní hodnoty, důležitost lásky a na vše, co k ní patří. Buď matka ztratí dceru, nebo dcera matku. Pianista vše vyřeší posvém a stejně jako kdysi: zmizí.

Fraška o chytrém chalupníkovi Hikoičim, který napálí hloupého pána i horského ducha a který přes všechnu svou vychytralost nakonec inkasuje pořádný výprask.Obě kratičké hry /Šibal Hikoiči" a "Volavka"/ pocházejí ze 40. let a zakládají žánr tzv. minwa-geki neboli "folklórního dramatu". Vytvářejí vhodný kontrast díky něžné lyričnosti hry jedné a bodrému humoru hry druhé.

Ludvík není v pohodě. Vůbec. I přesto, že má největší firmu v okolí, nádherný byt a atraktivní mladou ženu, znudil ho každodenní život, a tak jednoho dne skočí z okna. Bohužel nebo naštěstí bydlí jen v druhém patře...

Zkouší tedy další způsoby sebevraždy. Jeho žena Julie toho má dost, a tak sbalí jeho kreditní karty a před odchodem mu poradí, aby si zařídil psychoanalýzu. Ludvík si o tom myslí své, až jednoho dne vezme na vědomí, že má v domě pohlednou „paní na uklízení“. A s Terezou začne nový život...

Autor se při psaní hry inspiroval Moliérovou hrou Zdravý nemocný.

Herec Feuerbach se po sedmi letech, během nichž nevystupoval na jevišti, přichází předvést řediteli jednoho divadla. Zatím ho však přijme pouze asistent. Mezi ním a hercem se zapřede rozhovor, během něhož se ukáže, že Feuerbach strávil oněch sedm let v psychiatrické léčebně, že je osobností sice mimořádnou, avšak neschopnou vrátit se do normálního života, a tedy ani do divadla. To potvrdí i závěr, kdy Feuerbach předvádí monolog Goethova „Tassa“, a ředitel, jehož přítomnost může divák jen tušit z asistentova sdělení, beze slova odejde.

Královnu Viktorii navštíví předseda vlády William Gladstone, aby ji přesvědčil, že se musí více věnovat státním záležitostem. Královnin komorník John Brown je všeobecně nenáviděn - všichni mu závidějí přátelství královnino, která podobně jako on miluje duchařství." Jedna ze služebných přijde do jiného stavu a dvořané, aby očernili Browna, prohlásí, že on je otcem. Věc se ještě víc zkomplikuje, když na hrad přijede anglikánský duchovní s manželkou a v tašce mají pečené kuře. Jejich taška je stejná jako ty, ve kterých má Brown láhev whisky, královnin lékař láhev s opiem a Gladstone státní listiny. Samozřejmě, že dojde k jejich záměně, a to s katastrofálním výsledkem. Služebná se přizná, že otcem jejího dítěte je jakýsi voják. Brown je nevinen, ale dvořané ho podezírají, že má pletky s královnou. Brown s královnou se chystají k vyvolávání duchů. Královna se omylem napije opia a domnívá se, že hovoří s duchem zemřelého prince Alberta. Zapůsobí na ni Brownova schopnost a jeho postavení královského favorita je ještě silnější.

Tato komedie vypráví příběh šestnáctileté dívky Kimberly postižené zvláštní nemocí – předčasným tělesným zráním. Ve svém věku vypadá jako šedesátiletá (postavu ztvárňuje šedesátiletá herečka). Když rodina za zvláštních okolností opouští svůj domov, hodnotí Kimberly svůj krátký život – soužití s hypochondrickou matkou, opileckým otcem, tetou vydávající se za umělkyni. Především však Kimberly probírá vlastní smrtelnost a možnosti první lásky.