Polemické uchopení slavného románu Ladislava Fukse v autorské variaci Miloše Horanského. Hra o hovorech i zápasech s Bohem a s láskou. Trénink jak vést dialog se smrtí a měnit svou identitu. Theo Mundstock není zlomený člověk, je vřelý, pevný a citlivý – všechno ovšem lomeno dobou holocaustu. Řekněme, že jde o teosofickou jevištní báseň. Mundstock se v ní chystá na smrt a paradoxně trénuje, jak ji přežít. Horanského variace na Mundstocka je jednou z možností jevištní podoby poezie.

Text v autorově režii se úspěšně uvádí v pražském Studiu hrdinů.

Na břehu Řeky času roste košatý Strom života, jehož každý jeden list představuje život. K tomu, aby se mohla na světě narodit nová bytost je zapotřebí citů, které představují postavy Lásky a Nenávisti. Když nachytají v řece dostatečné množství „chvilek“, nalijí je ke kořenům Stromu, aby mohly listy dozrát. Pokud ale jedna z nich vylije své chvilky jinak, než má, může se stát, že budou po světě chodit jen žlučovití praktikové a žádný filozof.

Ovšem zásadní problém nastane, když přestane Řeka času plynout – z mrtvé vody začne Strom usychat a věčné jaro se počne měnit na mrazivou zimu. Láska s Nenávistí se vydají hledat příčinu. Podivné vlny ve stojící vodě je zavedou na Ostrov naděje, kde najdou dvě odlišné studny, o které se starají Naděje a Beznaděj. Jedna dvojice viní tu druhou, že to ona zavinila ztrátu živé vody. Postupně však pochopí, že potíž musela vzniknout někde jinde. Někde blíže začátku času, a protože tuší, že nic takového nemůžou nikdy najít, vydají se vedeny slábnoucí Nadějí k tzv. Relativnímu začátku času, což je hráz na soutoku Řeky času a věčně proudící Vůle. Tam budou muset od sebe jednoznačně odlišit Pravdu od Lži a to dřív, než se pod zamrzající hladinu potopí poslední list života.

Autor vyjadřuje hrou s prvky antických mýtů znepokojení nad současným trendem fake news a skrze abstraktní postavy hledá podstatu tvrzení proneseného v textu Nadějí, že „Pravda a Láska musí zvítězit nad Lží a Nenávistí“.

Ve fiktivní monarchii probíhá revoluce, během níž se ve vězeňské cele potkává dlouholetý vězeň s čerstvě zavřeným novinářem. Jejich zdánlivě klidný rozhovor je postupně narušován příchody nově zatčených osob a sled paradoxů začne nabírat na obrátkách. Už tak dost neutěšená nálada si navíc vyžádá okamžité řešení, které však místo tíženého východiska může všechno ještě více zkomplikovat.

Komediální hra plná nečekaných zvratů a absurdních situací.  

V roce 2022 vznikla podle této hry v režii Jana Jiráně audio dramatizace s názvem Jsem tu omylem.

Do Alicina bytu se vrací její bývalý přítel Jan, jenž se po ne zcela vyřešeném rozchodu na rok a půl vytratil. Z jeho vyprávění se dozvídáme, že odjel hledat sám sebe do Indie. Tam sice našel své já, avšak takové, které pravděpodobně netoužil nikdy potkat. Toto já je ztělesněno v postavě Richarda, který se bez pozvání vetře do bytu krátce po Janově příchodu. Alice situaci nerozumí a Richarda se z bytu snaží několikrát vystrkat ven. Jan ji přesvědčuje, že vyhodit ho je prakticky nemožné. Současně se ukazuje, že, jediná možnost, jak Richarda oslabit, je Janovo násilí páchané na sobě samém. Jan se během večera Alici svěřuje, že by rád navázal na jejich společný vztah a začal znovu, ale za daných podmínek se mu to zdá neuskutečnitelné. Ve vyhroceném momentě Richard Janovi našeptá, aby Alici udeřil, což se stane. Nato zlomená Alice odchází. Po tom, co ji Jan najde přede dveřmi bytu a omluví se jí, se Alice vrací. Zdá se, že je poprvé za celou dobu klidná a s Richardovou přítomností smířená. Ve skutečnosti ale po chvíli opět vyvře její vztek a chce nevítaného hosta zničit. Po krátkém souboji Alice kapituluje a konečně přijímá Jana i s jeho druhým já. Ten, kdo tímto posledním výstupem dospěl do finále, je samotný Jan, který po uklidnění situace a Alicině usnutí volí dobrovolný odchod – jedinou možnost, jak se Richarda zbavit.

JAN: Jo. Vyřeším to. Brzo. Brzo… Slibuju.

ALICE: Ani ty neslibuj, co nemůžeš splnit.

JAN (usměje se): Neboj.

ALICE: A pak?

JAN: Co pak?

ALICE: Až to vyřešíš.

JAN: No, pak budeme spolu.

ALICE: Óká. To zní jako plán. (Pauza) Pustíš muziku?

JAN: Jo. (Vstane a jde ke gramofonu) Co by si slečna přála slyšet?

ALICE (zívne): Hádej… (Usíná)

Divadelní hra o odvrácené straně mysli a vnitřním hlasu, jejichž zájem nemusí být vždy náš šťastný a spokojený život.

Hra byla nominována mezi 12 finálových textů dramatické soutěže agentury Aura-Pont v roce 2018.

ANEŽKA: Podívejte, tady Evžen to s vámi skutečně myslí dobře. Za dobu, co se známe, na něho nemohu říci křivé slovo. Veškeré jeho vědění i konání je naprosto čiré a nezkalené. Je to moudrý člověk. A ví, co je pro nás všechny nejlepší.

EVŽEN: Chm, děkuji. Zkuste mi věřit a přehodnotit svá stanoviska. Doteď, jak je vidět, jste nebyli s to rozhodnout se správně. A když je zde konečně někdo, kdo vaše kroky může vést, voláte o pomoc, jako by vám ubližoval.

LIBUŠE: Prosím vás, já se ještě jednou hrozně moc vomlouvám.

ANEŽKA: A ještě na nás voláte policii.

LIBUŠE: Poslechněte, nevěděla jsem, že to všechno je pro moje i Sváťovo dobro. Ale teď, když to takhle slyším, tak tomu rozumim. To je samozřejmý. Navíc, když máte u policajtů známý, je jasný, že nemůžete bejt špatnej člověk. No? Že jo, Sváťo. Co?

SVÁŤA: Já nevim, mámo.

Něžně bezvýchodná komedie o moci, ovčím přijímání vlastního osudu, bezhlavém zamilovávání se a neutuchající touze mít něco víc.

Na ulici před dveřmi bývalého obchodu se vytvoří fronta několika lidí. Václav, jehož úmyslem bylo sebrat na zemi ležící knihu, Anežka, filosofií posedlá mladá žena hledající otce své potenciální dcery, jež mu chtěla pomoci se zablokovanými zády, Evžen Juráček, sběratel a spisovatel příběhů, kterému se situace náramně hodí, a Libuše, matka vedoucí svého syna Sváťu na kroužek, která spatřila ve frontě šanci něco získat. Zpočátku se zdá, že hlouček lidí vznikl nějakou zvláštní náhodou. Během Evženovy a Anežčiny společné konverzace se ale ukazuje, že v čele této fronty stojí ve skutečnosti právě Evžen. A to i přesto, že byl až třetím příchozím. Jak sám přiznává, není pouze sběratelem příběhů, nýbrž i občasným spolutvůrcem a hybatelem děje. Jako takový si vyhrazuje právo v podstatě na vše: prakticky ovládá policistu, který původně odvedl Václava za držení závadné knihy, a vyloučí zhroucenou Libuši a Sváťu z fronty za to, že ji chtěli dobrovolně opustit. Nedlouho nato je vyřazena i do Evžena čerstvě zamilovaná Anežka. S vidinou kariéry v magazínu, v němž on pracuje jako redaktor, zradila své milované (a Evženem nenáviděné) řecké filosofy, a nechala se zlákat na jeho stranu. Bohužel mu však osudově skočila do řeči a odporovala, za což ji stihl trest. V závěru Evžen prozrazuje název svého dalšího článku a dává každému zvlášť svérázné morální ponaučení a vysvětluje, čím se v jím právě vytvořeném příběhu provinil. Je však Evžen skutečně pouze novinář, který svou nekonvenční a surovou metodou chtěl pomoci poodhalit a posílit ostatním jejich slabší stránky? Nebo je jednoduše despotickým verbálním sadistou, jenž se schovává za práci redaktora lifestylového magazínu?

Sonda do duše účastníka soutěžní reality show „Zvíře“. Pětadvacetiletý Kamil Mácha je vybrán do prestižní soutěžní reality show „Zvíře“. Má otevřenou cestu k zisku 10 mil. Kč. Soutěž má končit třináctého (neurčitého měsíce). Účast v soutěži se však podepíše na jeho psychice a skončí v rukou psychiatra. Inscenace sleduje vývoj charakteru mladého muže, který je zpočátku plný radosti a ideálů, ale půl roku izolace od reálného světa a účast v soutěži mu zcela změní život a pohled na něj.

Agentura DILIA pokračuje také tomto roce v podpoře mladých českých autorů a divadelníků. Letos jsme grantové řízení určené pro studenty vysokých uměleckých škol vypsali již po dvacáté (viz www.dilia.cz/granty). Těší nás, že studenti projevují zájem o současnou dramatiku, často navíc sami píší hry, které mají perspektivu uvádění i v dalších divadlech. Vedle obliby scénických čtení, z nichž některá jsou součástí větších cyklů a velmi ambiciózních projektů, se studenti nebojí současnou dramatiku uvádět také jako regulérní inscenace, což je velmi povzbudivá tendence. Řada studentů navíc připravuje projekty nad rámec studijních povinností a snaží se hledat prostory pro realizaci mimo školní půdu.

V letošním grantovém řízení bylo podpořeno celkem 9 projektů: 

• Salome – Herodova hostina – inscenace autorské úpravy textu O. Wildea – DAMU Praha (10.000,- Kč)
• Nám je to dvě – inscenované čtení dramatických textů dvou divadelních her – FPF Opava (8.000,- Kč)
• Neonový kříž – inscenace původní autorské hry – UPOL Olomouc (5.000,- Kč)
• Demian – překlad a inscenace dramatizace románu Hermanna Hesseho – UPOL Olomouc (8.000,- Kč)
• Salón původní tvorby 2021 – 28. ročník festivalu scénického čtení původní autorské tvorby - JAMU Brno (15.000,- Kč)
• Sloní muž – inscenace původní autorské hry – JAMU Brno (5.000,- Kč)
• Na žádost mnoha Pražanů – inscenace původní autorské hry – DAMU Praha (7.000,- Kč)
• Corpus Christi – inscenace hry T. McNallyho – DAMU Praha (7.000,- Kč)
• Táto? – inscenace nového autorského textu – DAMU Praha (5.000,- Kč)

Grantová komise rozdělila celkem 70.000,- Kč.  

GRATULUJEME!

Komediální příběh přibližující začátek jednoho na první pohled prostě vypadajícího vztahu dvou mladých nezadaných lidí.

Denisa je mladá, svobodná a extrovertní podnikatelka, která se zabývá finančním poradenstvím. Její mladší sestra Aneta je jejím přesným opakem, neboť se jedná o vdanou introvertku s malým synem, která je nezaměstnaná a brigádně si přivydělává jako messengerka rozvážející zásilky na kole. Na stejné patro domu, hned vedle Denisina bytu, se přistěhuje paní Weberová, která je vším možným, jen ne pohodovou a milou sousedkou. Robert je svobodný mladý muž, který pracuje v reklamní agentuře a rád sportuje, především běhá. A to nejen se svým kamarádem Tomášem. Jednoho dne se spolu u lavičky v parku náhodně setkají Denisa a Robert. Denisa v letním slunném dni odpočívá v parku místo zrušené obchodní schůzky a Robert zdolává svoji pravidelnou denní porci naběhaných kilometrů. Když Denisa v parku najde Robertovu peněženku, která mu při běhu vypadla, seznámí se a zjistí, že to mezi nimi již od prvních minut jiskří. A tak se dohodnou, že se sejdou ještě téhož dne na večeři, která dopadne skvěle.

Za dva dny chtějí oba mladí lidé jít na beznadějně vyprodaný koncert známé kapely. „Naštěstí“ se Denise podaří, díky přátelům, získat na tento koncert nedostatkové dva lístky. Den před koncertem se ale Denisa dozví, že jí na stejný termín přijede nečekaně zahraniční klient, kterému už dvakrát schůzku odřekla. Jedná se o velkou zakázku, a tak to už není možné odřeknout potřetí. Proto se Denisa sejde s Anetou a požádá ji, aby jí na koncertě zastoupila. Řekne jí informace o Robertovi a také dá návod, jak se má chovat – více extrovertněji, než je zvyklá. Aneta jde s Robertem na tento koncert a od této chvíle se poklidný děj této hry dramaticky změní. Setkání na tomto koncertě totiž zásadním způsobem vstoupí do životů jak Anety a Roberta, tak také Denisy, paní Weberové, Tomáše i Denisina bývalého přítele Karla.

Tato konverzační, situační a vztahová komedie obsahuje řadu překvapivých zápletek, humoru, ironie, trapasů, nedorozumění a také manipulaci s divákovým vnímáním postav a celého děje hry.