Komedie o devíti obrazech na motivy hry W. Shakespeara Zkrocení zlé ženy. Ctihodný pan Baptista odmítá provdat svou dceru Bianku za pana Hortensia, dokud také její už poněkud postarší sestra Kateřina nenajde svého ženicha. Hortensio využije návštěvy svého přítele Petruchia a nabídne mu možnost ucházet se o Kateřinu. Ten nadšeně souhlasí. Do Padovy přijíždí i mladík Lucentio, který se na první pohled zamiluje do Bianky. Pronikne s pomocí svého sluhy do Baptistova domu jako její učitel hudby. Když Biance odhalí svou pravou totožnost, zjistí, že i ona se do něj zamilovala a zjistila si už dávno vše o jeho původu i postavení. A protože mezitím Petruchio lstí i násilím dosáhne svatby s Kateřinou, pan Baptista nakonec souhlasí i se sňatkem Bianky. Zatím Petruchio odjíždí s Kateřinou na svůj statek a postupně ji „převychová“. Vše vrcholí na svatbě Bianky, kdy se ukáže, že se z Kateřiny stala žena mnohem laskavější a vstřícnější než Bianka.
Komedie nabízí spoustu komických situací a také divácky vděčnou dvojroli sluhů, lišáckého Trania a hypochondra Grumia. Zjednodušení příběhu a redukce postav činí hru přístupnou i pro menší soubory.

Profesor Ribadier vynalezl geniální způsob, jak si v manželském životě užívat romantické eskapády: hypnotizuje svoji ženu Angelu. Ovšem nic nemůže samozřejmě trvat věčně… Nenadále se totiž objeví nový Angelin nápadník Thommereux, který se vrací ze Saúdské Arábie. Angela jeho opakovaný návrh k sňatku sice odmítne, ale profesor Ribadier pozve starého přítele, aby bydlel v jejich domě a ještě mu pyšně předvede, jak uvádí Angelu do tranzu. Thommereux se snaží tento objev využít ve svůj prospěch a následuje řada nedorozumění. Komedie s motivy manželské nevěry, ale i pochybností o tom, co je pravda a co je sen, končí šťastně: Ribadier zůstává šťastně se svou manželkou a Thommereux se vrací do Arábie.

Petru již léta zneužívá její otec Erwin. Matka Karin dělá, že to nevidí. Magda znásilní svého syna Paula, ale nikdo neslyší jeho volání o pomoc. Obdobný osud svede obě děti dohromady a společně se snaží méně i více úspěšně zastavit konání svých rodičů. Ovšem promluvit a pojmenovat tyto činy je nesmírně těžké a daří se teprve po mnohých pokusech. Thomas Jonigk se ve své hře zabývá jedním z velmi diskutovaných témat posledních let. V příbězích Petra a Pauly a jejich pokusech, uniknout svým trýznitelům, vlastním rodičům, nachází autor překvapivě komediální látku: naše společnost je společností pachatelů. V bezmocnosti obětí, které nejsou schopny ani sebevraždy, a drsné otevřenosti pachatelů, kteří oslavují svou vlastní svobodu, karikuje vzorce chování, které nejsou určeny ničím jiným než odhalenými mocenskými strukturami.

Starý tmavomodrý Ford Escort na cestě do Legolandu – Schorse přeci dobře ví, co si jeho syn přeje. A protože to jeho ex-manželka Karin nechápe, tak syna sbalí hned na cestě do školy. V partě je i boxér, kterému pestrý umělohmotný svět také kdysi učaroval. To mu bylo třináct a jeho matka ještě neskočila z balkónu. Ve spolku je ještě další kumpán – Paul, syn majitele obchodu s nápoji. Paul má jednou převzít rodinný podnik a maturitu k tomu věru nepotřebuje. Jízda za svobodou podkreslená AC/DC hulákajícími z autorádia končí kdesi na pumpě. Chlapi jsou ožralí, dítě zavřené v kufru auta kupodivu dosud při životě. Lauckeho road-drama vypráví v úsečných replikách o lidech, kteří se pokoušejí uniknout ze své sociální bídy.

   Hra Disputace Hynka Ptáčka z Pirkštejna s osobnostmi 15. století aneb Jak to také mohlo být byla poprvé realizovaná přímo v místě rodiště skutečné historické osobnosti - českého šlechtice a významného státníka 15. století – Hynka Ptáčka z Pirkštejna na hradě Pirkštejn v Ratajích nad Sázavou. I přes nevysoký věk se Hynek významně zapsal do české historie jako významný politik své doby, dávající přednost dohodě a smíru před rozbroji a sváry, i když se jako vysoce postavená osobnost nevyhnul plnění povinností, např. když na příkaz císaře a českého krále Zikmunda velel dobyvatelům hradu Sion nedaleko Kutné Hory, který byl posledním útočištěm jeho strýce Jana Roháče z Dubé, silného Zikmundova odpůrce.
   Ve hře vystupují skutečné historické osobnosti, disputace zde vede Hynek Ptáček z Pirkštejna jako hostitel, kterému pomáhá jeho přítel Aleš Holický z nedalekého hradu Šternberka. Od začátku až do konce provádí dějem jako ústřední postava šašek Máta, který tvoří jakousi spojnici mezi minulostí a současností, vysvětluje některé události a jevy, působí svěže a vtipně. Na scéně se postupně objevují členové nejbližší rodiny, ale také postavy českých králů, jejich manželek i potomků. Připomínají se zde významné události nelehkého období patnáctého století, které se skutečně staly. Jen některé postavy, které se zde potkávají, se ve skutečnosti setkat nikdy nemohly. Celý děj byl odlehčen vystoupením služebné Mary, která mluví staročeštinou. Závěr graduje vystoupením druhé ženy Jiříka z Poděbrad, které se podařilo nahlédnout do uspěchané a hlučné současnosti. Hra je vhodná pro divadelní sály i pro venkovní slavnosti nejen svým zaměřením, ale i délkou trvání a nenáročností scény.
   Autorka Eva Jančíková napsala pro svůj soubor několik divadelních her, které byly úspěšně uvedeny samostatně nebo v rámci regionálních slavností. Je autorkou scénářů nejrůznějších kulturních aktivit, založila tradici slavností Pirkštejnské růže, pro jejíž 3. ročník napsala Disputace Hynka Ptáčka z Pirkštejna.

Veselá hříčka o lásce a vzájemných lidských vztazích, zasazená do doby starých Keltů, která je tak vzdálená lidské paměti, že popisovaný děj, rozmluvy a soužití s tehdejšími bohy se mohou zdát zcela možnými. Lidské touhy, vychytralost, ovlivňování moci, ale i víra v očekávanou božskou pomoc pro dva zamilované mladé lidi – Tora a Laru z vedlejšího kmene Bójů, se prolínají s úplně jinými lidskými vlastnostmi přenášenými zde tak netradičně do života přírodních bohů – Taranise, Esuse a především bohyně Epony, která ze své pozice bohyně koní hraje důležitou roli v životě obou zamilovaných. Náhodné průhledy z dávného děje do současnosti mohou působit komicky, což byl záměr, který má - mimo jiné - připomenout, jak stálé a neměnné jsou vlastnosti člověka. Cílem hry je pobavit a rozesmát, ale také zaujmout samotné interprety jako ukázkové nositele některých neměnných lidských vlastností. Hra je vhodná pro slavnosti konané v přírodě, ale dobře se hraje i na jevištích malých divadel. Je nenáročná na zajištění rekvizit, kostýmů nebo ozvučení.
Pro svůj soubor napsala autorka několik divadelních her, které byly úspěšně uvedeny samostatně nebo v rámci regionálních slavností. Je autorkou scénářů nejrůznějších kulturních aktivit, založila tradici Slavností Pirkštejnské růže, kde byly tyto hry postupně uváděny v premiéře. Vzhledem k jednoduchosti textů, scén i nenáročnosti kostýmů, lze tyto hry doporučit k nastudování především amatérským divadelním souborům. Patří mezi ně i žertovná hříčka Pod keltským dubem.

   Divadelní hra Nemáme to lehké, pánové! čerpá námět ze současnosti – pojednává především o vztazích mezi manželi, mezi přáteli, obecně o vztazích mezi lidmi.. Především nahlíží do manželských vztahů vznětlivého Marka a jeho rázné ženy – Kateřiny. Jejich manželství je samo o sobě podivuhodným úkazem, kde se láska snoubí se žárlivostí, hloupost s chytrostí, něha s hrubostí. Do jejich života se připlete světoběžník a ctitel žen, ale také jejich společný přítel Richard. Je to muž, jehož osobnímu kouzlu málokterá žena odolá. Je si příliš vědom své přitažlivosti a bezostyšně ji využívá všude, kde to právě uzná za vhodné, a to i přesto, že udržuje milostný vztah s přítelkyní Libuškou. To je dívka úplně opačných charakterových vlastností, než má její milý. Je skromná, hodná a tolerantní, ale jen do určité míry. Jejich vztah je náhle ohrožen a Richard je nucen si uvědomit, že Libuška je pro něj nejlepší ženou jeho dosud tak bujného života. Z úplně nevinného hospodského tlachání několika přátel u piva se díky Markově furiantství vyvine zajímavá zápletka s překvapujícím závěrem, který nikoho nenechá na pochybách, že na každého jednou dojde. Důležitou roli zde hrají také společní přátelé Marka a Richarda, bez jejichž „pomoci“ by nikdy nemohlo dojít ke šťastnému konci nebo snad začátku? Dobrá nálada, trocha rozpaků, ale i vážnost situace však nikoho nenechají na pochybách, že je zde nakročeno tím nejlepším směrem.
   Autorka pro svůj divadelní soubor napsala několik divadelních her, které byly úspěšně uvedeny samostatně nebo v rámci regionálních slavností. Je autorkou scénářů nejrůznějších kulturních aktivit, založila tradici Slavností Pirkštejnské růže, kde se její hry uváděly vždy v premiéře. Vzhledem k jednoduchosti textů, scén i kostýmů, lze tyto hry doporučit k nastudování především amatérským divadelním souborům. Patří mezi ně i žertovná divadelní hra „Nemáme to lehké, pánové!“.

V jedné z posledních her slavného Arthura Millera (Pohled z mostu, Všichno moji synové, Smrt obchodního cestujícího )se v čekárně psychiatrické léčebny setkávají dva muži, jejichž ženy se zde léčí po nervovém zhroucení.  Mladší pár, čtyřicátník Leroy Hamilton, podlahář, ale i potomek zakladatele ústavu a jeho žena Patricie, dcera švédských emigrantů, mají sedm dětí – ale Patricia si najednou svým životem ani manželstvím není jistá. Starší pár je na tom podobně, i jejich manželství je v krizi, až na to, že  tato dvojice je velmi dobře finančně zabezpečená – a že manželka Karen je na tom psychicky podstatně hůře než Patricia, přestože ta se léčí déle a na klinice není poprvé. Obě ženy, Karen a Patricia, sdílejí stejný pokoj – a často spolu mluví o svých manželstvích a mužích. Vzájemné setkání v závěru ukáže, že i odcizený vztah jde ještě napravit a že dlouholeté manželství nelze jen tak vymazat.  Hra poskytuje zajímavé herecké příležitosti pro čtyři herce, dva ve středním věku, dva kolem šedesátky.

Bernie (40 let) je zaměstnancem biotechnické firmy, kde se myším implantují lidské uši. Zná všechny filmy Bustera Keatona. Jeho život je o něco méně komický. Bernie zneužívá své mocenské pozice nejen k tomu, aby podřízené nutil k pochybným chovatelským pokusům, ale i k dobývání žen. Podtitulem hry je „industriální soap opera“ a formálně jde o nezvyklý tvar klasický v rozvržení konfliktních situací, ale zajímavý i pro činohru, i pro pohybově zaměřené divadlo. Text o nenápadné manipulaci, současném kultu mládí, který smete už pětatřicetileté, nesvobodě, která má podobu uvěznění v „pohlaví“, bezmoci podřízených v nadnárodních firmách, nabízí množství výkladů. Jednou z možností, jak z přítomnosti, která svírá jak španělská bota, je útěk: do tance…

Pierre je rozvedený a má syna Quentina, který se nedávno zamiloval do krásné Clémence. Clémence spěchá na sňatek, a to z jednoduchého důvodu: je zamilovaná do otce, nikoli do syna! Pierre však má určité podezření a hlavně bezmezně svého syna miluje, a proto mladou ženu odmítne. Ovšem není snadné říci synovi drsnou pravdu. Lepší je milosrdně lhát. Jenže tím se Pierre dostane do své vlastní strašlivé pasti… Strašlivá a dobře napsaná komedie o to, jak nezranit své blízké.