The Rover je jedna z nejznámnějších restauračních komedií od jedné z prvních dramatiček - u nás takřka neznámé Aphry Behnové. Dobrodruhem z titulu je námořní kapitán Willmore, jenž se zamiluje do mladé Heleny, která před nuceným odchodem do kláštera chce poznat kouzlo života. Do Willmora je ovšem zamilována i kurtizána Angellica, která mu po odmítnutí přísahá pomstu. Další zápletka se týká Heleniny sestry Florindy, která si chce vzít jiného muže, než kterého jí nutí bratr; konečně třetí zápletka se točí kolem úředníka Blunta, přesvědčeného, že se do něj zamilovala čistá a nevinná  dívka a posléze zjistí, že jeho vyvolená je zlodějka a prostitutka...Přes mnoho komplikací a nedorozumění vyplývajících z převleků a záměn se nakonec milenci zasnoubí a hra končí karnevalovým veselím.

Divadelní hra Douga Wrighta (Svou vlastní ženou aj), jež byla předlohou stejnojmenného filmu s Geoffrey Rushem a Kate Winslettovou, se zabývá posledními dny života slavného libertina, markýze de Sade. Sade strávil většinu života v internaci, hra ho zastihuje v útulku pro choromyslné v Charentonu, kde markýz pokračuje ve své erotické literární tvorbě a za pomoci oddané pradlenky Madeleine ji distribuuje ven. Mladý a idealistický abbé de Coulmier se ale rozhodne markýze vyléčit z jeho posedlosti – zakáže mu psát, markýz ale jeho zákazy všemožně obchází a nutí tak abbého k čím dál radikálnějším opatřením. Markýz si ale pokaždé najde novou cestu, jak vyprávět své vzrušující příběhy, psaní a vyprávění je pro něj nade vše. Když je mu znemožněno psát, šeptá své příběhy vězňům v okolních celách – a způsobí tak nepokoje, které vyvrcholí smrtí nebohé Madeleine. Abbé se rozhodne k radikálnímu kroku – useká markýzovi ruce a nohy, aby již nemohl psát a nakonec mu setne i hlavu, aby byl markýz konečně vyléčen a on sám aby našel klid. Je už ale markýzem příliš fascinován, nakonec zaujímá v Charentonu jeho místo…

Kdesi za městem, v hluboké tmě a odéru ze skládky, kam je vykázala radnice, zabíjejí noc nevlastní bratři Eddie a Nono společně s partnerkou jednoho z nich Jackie. Popíjejí laciné víno, žvaní a pozorují vlaky projíždějící po nedaleké trati. Mezi maringotky, kolotoče a porouchaný náklaďák se náhle připletou dva neznámí pasažéři, kteří v náhlém pohnutí mysli vystoupili ze zastaveného vlaku: dvaatřicetiletá dámička Helena, která takové kousky s oblibou tropí svému manželovi natruc, a mladý gentleman Olivier, který se jen chtěl podívat, proč vlak náhle stojí. Situace, které se mezi pěticí postav odehrávají, jsou zejména založeny na zcela odlišném společenském postavení kolotočářů a typických zástupců střední vrstvy. Jedno však mají všechny postavy společné: sen vystoupit z každodenní všednodennosti. A to se jim nakonec podaří dokonale: kolotočáři nastoupí do příštího vlaku a u atrakce spolu zůstanu Helena a Olivier. Životní ruleta řádně zatočí se všemi postavami.
    Hra Stéphana Wojtowicze byla v roce 2008 nominována na prestižní francouzskou cenu Molière.

Děj se odehrává v kanceláři daňového úřadu, kde archivář Lofino tráví celý svůj život. Z nedostatku vlastních zážitků prožívá a domýšlí si příběhy lidí, o kterých se píše ve stovkách složek a šanonů. Jeho stereotypní život se změní jednoho dne, kdy odpoledne, mimo úřední hodiny, k němu z pracovních důvodů zavítá asi třicetiletá Emma, praktikantka advokátní kanceláře. Oba jsou si vědomi vlastních slabostí, prohraných bitev, o kterých neradi mluví. Načatá láhev koňaku oběma rozváže jazyk. Během tří hodin, které spolu prožijí, se jejich role několikrát vymění. Zpočátku má navrch Lofino, který jedná z pozice obtěžovaného úředníka. Později, když se ukáže, že ho Emma přitahuje, je to zas ona, kdo si s ním pohrává jako kočka s myší. "Vítězství" ale nedosáhne ani jeden z nich. Oba se nakonec vracejí každý do svého osamělého světa, v kterém chybí láska a porozumění.
    Drama Návštěvy mimo úřední hodiny bylo několikrát nominováno na následující ceny: 1997 – nominace na Premio Flaiano; nominace na Premio Maschera d’argento - Rosso di San Secondo; finalista v soutěži Fondi – La Pastora; 1999 – vítěz v soutěži OUTIS, Národní centrum současné dramatiky. 

Píší se první zimní měsíce roku 1940. Těžce nemocný spisovatel Michail Bulgakov právě dopisuje jeden z nejlepších románů dvacátého století „Mistr a Markétka.“ Jeho okolí si však uvědomuje, že spisovatel čelí nepřízni mocných své země. Jeho hry byly staženy z repertoáru divadel, nová hra „Batum“ byla zakázána. Nemocný spisovatel ani neví, že NKVD na něj nasadilo svého agenta, který poctivě informuje o všem, co se v jeho okolí odehrává. Díky osobní iniciativě několika statečných jedinců jsou rukopisy „Mistra a Markétky“ přepisovány a hledá se možnost jejich uschování před všemocnou tajnou službou. 
   Osud umírajícího Bulgakova však není lhostejný ani jeho bývalým kolegům z moskevského divadla MCHAT, i když tuší, že jejich iniciativa rovněž neujde pozornosti tajné služby. Tehdy nejoblíbenější sovětský herec Kačalov vyvíjí iniciativu na záchranu díla nemocného spisovatele a dramatika, i když jej postihují herecké nehody, které přímo ohrožují jeho další divadelní kariéru. Eskapáda jeho problémů humorným způsobem vylehčuje závažné dramatikovo téma. Wojtyszkova hra tak mimo napětí přináší i nezbytnou dávku humoru, která popisuje důvěrně známé divadelní zákulisí, žárlivost herců a jejich intriky. V závěru hry dramatik Bulgakov umírá. Je na jeho ženě, aby zachránila rukopis románu „Mistra a Markétky“ před zabavením a spálením. Helena Bulgakovová se rozhoduje, že svůj úkol splní za každou cenu.
   Dramatik a filmový režisér Maciej Wojtyszko realizoval v polské televizi čtyřdílný seriál „Mistr a Markétka“. Divadelní hra „Bulgakov“ je výsledkem jeho studií a přípravy scénáře pro televizní seriál. Autor vychází z celé řady historických reálií, které mohou vysvětlovat, jakým zázračným způsobem byl román „Mistr a Markétka“ zachráněn pro čtenáře na celém světě. Je jedním z možných vysvětlení, proč byl román publikován až dvacet pět let po autorově smrti, v době zcela jiných politických reálií.
   Příběh plný napětí i humoru by mohl být dobrým doplňkem repertoáru těch divadel, které již Bulgakovovu hru „Mistr a Markétka“ s úspěchem uvedly. Hra „Bulgakov“ byla již přeložena do jazyků ruského, italského, anglického, francouzského, chorvatského, hebrejského, běloruského a ukrajinského. Tento překlad je prvním pokusem seznámit s touto hrou také české čtenáře a divadelníky.

Geniální vědec Rossum vynalezne robota. Jeho nástupci jej dále zdokonalí a společnost Rossum´s Universal Robots začne produkovat roboty ve velkém. Roboti, myslící stroje, jimž chybí jakýkoliv náznak duševního života nebo lidského citu, se osvědčují jako mimořádně levná, nenáročná a výkonná pracovní síla. Miliony Robotů postupně nahrazují všechnu lidskou práci - a společnost R.U.R. získává jejich vzrůstajícím odbytem miliardy. Lidé, odsouzeni k nečinnosti a zahálce, zpohodlněli a stali se zbytečnými. Celé lidstvo rychle upadá, přestává mít schopnost dál se vyvíjet, nerodí se už ani nové děti. Roboti vedou války a nakonec se vzbouří proti svým pánům - lidem. Jejich heslem je zabít všechny lidi, protože Roboti jsou mnohem dokonalejší a nechtějí si od lidí nechat poroučet.
   Světově proslulého fantasticko-utopického díla Karla Čapka se v 21.století chopil další velikán české dramatiky, Pavel Kohout. O své práci na textu říká: Čapkův geniální nápad se stal skoro před sto lety světovým divadelním hitem také proto, že se strefil do poetiky své doby. Po sto letech došlo k rozporu: téma kdysi utopické se posunulo blízko k realitě, zatím co estetika díla se jí vzdálila k málo uvěřitelnému melodramu. Pokusil jsem se je proto převyprávět dramatickým jazykem hlavního proudu současna, spíš klasicky než avantgardně, jak by to asi Čapek napsal dnes. Hru R .U. R. a. s. lze poprvé uvést 1. 1. 2009.

Asi devadesátiminutová jednoaktovka pro 5 hereček, které mají představovat fiktivní společnou cestu dávno nežijících, ale kdysi slavných žen, Almy Mahlerové, Lou Andreas Salome, ruských spisovatelek Niny Berberové a Ireny Němirovské. Hlavní hrdinkou je pak současná zahraniční spisovatelka žijící v Praze.
   Hlavní hrdinka, žijící v malé garsoniéře pod Vyšehradem, má finanční potíže. Rozhodne se přivydělávat si průvodcovskými službami pro exkluzivní zákazníky. Dá si proto do listu Prague Post náležitý inzerát. Volají jí postupně vzácné dámy: Alma Mahlerová, která chce jet do Kaliště a Lou Salome do Příbora. Naše hrdinka všem vyhoví a zaveze své zákaznice do Mahlerova rodiště. Protože je však jeho muzeum zavřené, udělají si na zahradě piknik s chlebíčky a burčákem. Během tohoto veselého happeningu spadnou z těchto přiopilých dam všechny masky. Poté jedou vlakem do Příbora a během cesty si vyprávějí své životní příběhy. Toto intimní svěřování odhalí život, strasti, smutky a aspirace všech čtyř žen, které se nakonec octnou na pohovce pana Freuda u jeho rodného domu. Naše hlavní hrdinka tam leží také, ale bude to již nemocniční lůžko, kde ji hlas dr.Skamene ujišťuje, že operace slepého střeva, ačkoli byla komplikovaná, dopadla dobře. Hlas jejího přítele ji přivede do reality. Vysvětlí jí, že vše, co se stalo s Almou, Irenou a Lou, byl jen sen po narkóze.
   Nina Berberová a Irena Němirovská jsou spisovatelky ve Francii, Kanadě a USA velmi známé. Zajímavý je zde jejich protikladný vztah k otázce emigrace. Také Lou Salomé je známá jako milenka Rilkeho. Je to prototyp opravdové „ženské“ 20 století.
   Hra je adaptací knížky Teci Werbowské Revue Pragoise , která vyjde začátkem příštího roku v Ženevě v nakladatelství Metropolis.

Hra známého amerického dramatika Edwarda Albeeho (Kdo se bojí Virginie Woolfové, Tři velké ženy), mimo jiné trojnásobného držitele Pulitzerovy ceny, sice vznikla již v roce 1967, ale je pozoruhodně současná. Odehrává se na americkém předměstí, kde se středostavovské páry předhánějí, kdo má lepší zahradní sekačku či skleník. Jen Richard a Jenny mají problém- na zahradní luxus prostě nemají dost peněz. Pak se ale objeví záhadná paní Tootheová a nabídne Jenny přivýdělek – poskytováním sexuálních služeb si na nový skleník vydělá raz dva. Když vše zjistí Richard, je v šoku. A ještě víc šokován je, když zjistí, že podobně si přivydělávají i manželky jeho přátel a sousedů -  a že to manželé vědí a nevadí jim to. Mrazivá komedie o tom, co se skrývá za udržovanými živými ploty předměstských či satelitních čtvrtí.

Divadelní veselohra z prostředí carského Ruska ve verších a s písněmi o zvrhlých vášních a zhoubných tužbách. Kus plný zloby, intrik, úkladů, piklů, nenávisti, hrubosti, zkaženosti, krutosti, zášti, vypočítavosti, neomalenosti, bezohlednosti, podlosti, hanebnosti, závisti, nečestnosti, špinavosti, zákeřnosti, odporností, zvrhlostí, nepěkností, hnusáren, křiváren, sviňáren, leváren... To vše je drama Kdo jinému aneb Na každého. Koncem 19. století, na selu, nedaleko Petrohradu, zosnují dva nečestní a zlí lidé (Nasťa a Nikolaj) cosi tuze ošklivého. Unesou ženu jednoho velmi bohatého pána, aristokrata Ropovoda Polovodiče Ščéma. Tímto i dalšími svými nepěknými intrikami pak spustí lavinu, jež strhne nejen vše vůkol, nýbrž i je samé. Celá povedená taškařice pak končí smrtí poslední žijící osoby: „Nemožno jest hráti dál. Toto drama plné hrůz. Nezbyl nikdo kdo by hrál. Proto končí tento kus.“

Bláznivá a absurdní komedie současného francouzského autora přivádí na scénu tři ženy, které na malém venkovském nádraží čekají každá na svého muže: jedna na manžela, druhá na milence, třetí na otce. Postupem času zjistí, že onen očekávaný je jedna a tatáž osoba. Do všeho se navíc zaplete „dívka z plakátu“, která zpochybní realitu čekání a vztahů zúčastněných. V závěrečné férii se střílí, nenávidí, nádraží se hemží špióny, mluví se o Jamesi Bondovi... Absurdita celé situace už pak nedovoluje rozeznat, co je skutečnost a co fikce. Hra samozřejmě nabízí velké herecké příležitosti pro čtyři herečky. Každá postava je jiná, každá vyžaduje jinou charakterizaci. To vše je samozřejmě komické a bláznivé. Hra se s velkými úspěchy hrála u nás i ve Francii.