Rita, Jeanne a Maryline se setkávají po letech. Jejich posezení v baru ovšem není žádný čajíček se sušenkami, ale vynutil si ho jejich bývalý pasák Michele. Ten se vrací do svobodného života po pěkné řádce let strávených ve vězení a čas mu vůbec neubral na chuti vypátrat člověka, který ho kdysi dostal za mříže. Jeho bývalé „podřízené“ se ovšem mezitím zařídily po svém: Rita se vdala za majitele baru, Jeane udělala štěstí se stavitelem, jen Maryline se stále věnuje nejstaršímu řemeslu, a proto se jim návrat Michela vůbec nehodí. Znovu tedy spojí síly proti vetřelci z minulosti…

Je doba karnevalu. V domě je vnuk a jeho děd Juan. Vnuk čeká karnevalové hosty. Jedním z nich je jeho snoubenka – Dívka. Ve všech proměnách hry je stále mladá a krásná – je to Láska. Dívka sundává Juanovi ”masku” stařečka. Otevře skryté dveře, za nimiž je šatna s množstvím převleků a z Juana je najednou dvacetiletý mladík. Dívka otevírá druhé dveře a ze vzniklého prostoru je malé jeviště. Sama se převléká za šantánovou zpěvačku, do níž se Juan jako chudý student zamiloval. V další fázi Juanova života je z Juana důstojník, který právě vyšel z vojenské akademie, a nakonec padesátiletý podnikatel. Dívka je v druhém příběhu manželkou rakouského důstojníka, se kterou Juan prožil krátké milostné dobrodružství, potom představuje Juanovu vydržovanou milenku. Rovněž představitel ”vnuka” se převléká a hraje v jednotlivých příbězích. V závěru hry Juan procitá ze snění a vrací se do reality. Dívka symbolizuje lásku, stále stejnou a nestárnoucí, v jakémkoliv převleku.

Císařovna Alžběta Bavorská nebo-li Sissi, legenda, která přitahovala pozornost svou krásou. Filmaři, malíři i spisovatelé jsou její osobou dodnes fascinováni a obdivují ji ženy všech věkových kategorií a generací. Málo kdo ale ví, že realita Alžbětina života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Dalo by se jí také říkat Achilles v ženských šatech, jelikož přesně takovou silou, odvahou, zdatností a krásou Sissi oplývala. Přestože byla císařovnou, neholdovala dvorským zábavám, neuznávala dvorskou etiketu a všemi svými silami se bránila okovům, které by ji měli svázat ke dvoru a dvorským zvykům. Sissi přitahovala mnoho pozornosti, pozornosti, která ji ubíjela a dělala ji nešťastnou. Za krásou, kterou oplývala, byla až fanatická starost o svůj vzhled a své tělo. Každý den cvičila (v každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením a měla dokonce svou vlastní manéž pro krasojízdu), snažila se chodit na dlouhé procházky, dokonce tak dlouhé a rychlé, že je nikdo jiný, kromě Sissi, nevydržel. Pro Sissi měl pohyb svou filozofii, spatřovala v něm možnost změny, možnosti vývoje a zároveň obohacení.
   Viliam Klimáček nám ve fragmentech z Císařovnina života představuje Alžběta Bavorskou jako moderní, inteligentní ženu s velikým duchem, kterou její doba nepochopila, jelikož pro takové ženy v ní nebylo místo.

Hra známého irského dramatika Billyho Roche (narozen 1949, nejznámějším dílem je tzv Wexfordská trilogie) se odehrává v šedesátých letech na irském venkově. Tam přijíždí potulní komedianti – Delneyova pojízdná show. Jejím největším trhákem je boxerský ring, jehož hvězda Dean poráží vše a v noci si vybírá sladkou odměnu od místních dam. Pak se ale střetne s prodavačem jablek…Rocheův pohled na Irsko a jeho rázovité figurky je laskavý, přibližuje je s humorem i nostalgií dávno ztraceného času, vzdáleně se v této hře blíží poláčkovské poetice.

Děj komedie ze současnosti, která byla jednou ze tří vítězných divadelních her v literární soutěži organizované divadlem v Lodźi, začíná v bytě manželů Žitomirských, kteří se chystají na návštěvu manželů Kepkových. Syn Žitomirských Adam má totiž známost s dcerou Kepkových Anežkou. Potíž je v tom, že Žitomirští si nežijí zrovna skvěle, plat učitelky a profesora není nejlepší, naopak pan Kepka jako bohatý podnikatel zajišťuje své rodině vysoký standart. Setkání obou rodičovských párů skončí fiaskem a jejich potomci se rozhodnou, že budou žít samostatně. Mladý pár začíná žít velmi skromně a zejména Adam musí pro uživení své partnerky riskovat téměř všechno. Když se v zájmu zajištění Anežky rozhodne pracovat jako striptér, Anežka jej rozhořčeně opustí. V průběhu soužití mladého páru vynakládá paní Žitomirská veškeré úsilí na to, aby pan Kepka donutil Adama a Anežku k rozchodu. I když se to povede bez jeho přičinění, stane se paní Žitomirská jeho milenkou, k tomu ovšem pomůže i skutečnost, že pan Žitomirský odjíždí na vědeckou stáž do USA. Po návratu zjistí, že v bytě osaměl. Zhrzená paní Kepková jej přichází přesvědčit, aby donutil svou manželku k rozchodu s jejím mužem. Pan Žitomirský jí naopak dává nabídku ke společnému soužití. Nabídka není akceptována až do doby, než se zjistí, že vědecký výzkum pan Žitomirského byl korunován úspěchem a příjem z patentů bohatě převyšuje příjmy pana podnikatele Kepky. Ale i Adam dosáhne vynikajícího úspěchu, jeho románová prvotina se stane bestsellerem a vynese mu dobře placené místo, proto se k němu Anežka vrací. Pouze pan Kepka je pro své pochybné podnikání zatčen a z vazby se dostane pouze na kauci, kterou zaplatí pan Žitomirský. Komedie Pavla Mossakowského má rychlý spád, přináší řadu překvapivých situací a je připomínkou dobře známého hesla „Jednou jsi dole, jednou nahoře…“ Odtud titul Rošáda. Páry se obmění a ten, kdo byl dole, se dostane nahoru a naopak… Text byl v dubnu 2009 úspěšně uveden v „Teatru Powszechnym“ v Lodźi.

   „Onehdy jsem si velmi pozorně prohlížel svoje biologický hodiny. A něco jsem našel. Moje biologický hodiny maj zezadu nápis MADE IN CHINA.“
   Nový muzikál dramatika Davida Drábka a jeho spolupracovníků - hudebníka Darka Krále a textaře skupiny Sto zvířat Tomáše Belka. Komediální muzikál, který myšlenkově navazuje na velmi úspěšnou Drábkovu hru Akvabely, vypráví příběh bývalých spolužáků ze základní školy, kteří se znovu setkávají po dvaceti letech. Ignác má dnes spoustu žen a spoustu dětí. Richard problémy s nadváhou. Luďa v komunikaci se svou ženou. Matylda stále hledá signál. A bratři Klenotičové jsou gauneři. Ten první z nich, Pan Červený, umírá na rakovinu a ten druhý, Pan Zelený, mu chce splnit vysněné přání - uskutečnit se spolužáky z dramaťáku výpravnou show podle filmu Cesta do pravěku. Nezbývá jim nic jiného, než vyhledat dávného vedoucího z kroužku Lochmana, který nyní žije kdesi v obytné maringotce sám jen s třínohou kočkou, a s jeho pomocí se pokusit zrekonstruovat kultovní snímek. Cesta proti proudu evolučního času pod hlavičkou Karla Zemana je tak zavede nejen do období druhohor, ale nastolí především otázku, zda naši hrdinové, třicátníci, vesměs outsideři, kteří se dávno vzdali svých životních snů a nadějí, skutečně hibernují za sklem svých muzejních vitrín jako pravěké fosilie.
   Zvítězí v kultovní bitce stegosaurus nebo tyranosaurus? Kdo býval nejlepší Curro Jimenez? Proč má Ignácova matka kuchyň plnou mucholapek? Co se stalo s předsedkyní třídy? Chodil Kája do béčka? A kdo odhalí tajemství třínohé kočky? Jsme jen tenké vrstvy horniny? „Koukej valit na náš sraz, jinak mám to za podraz!“ Ještěři útočí!

Drábek po úspěšných Akvabelách uvedených v Klicperově divadle v režii Vladimíra Morávka přišel opět s emocionálně silnou, obrazivou výpovědí o našich životech. (Marie Reslová)

Urs-Peter touží po lásce tak, že neváhá absolvovat dvacetihodinový let do nejmenované exotické země za Selinou, s níž se seznámil na internetu. Hned na letišti ho však čeká nepříjemné rozčarování: nejenže Selina neumí vůbec anglicky, tudíž jsou oba odkázáni na anglické znalosti její sestry, ale už na letišti jej vítá i kněz. Podaří se Urs-Peterovi a Selině překonat jazykovou i kulturní bariéru? Dokážou najít společnou řeč? Odveze si ji Urs-Peter s sebou domů nebo se vrátí sám?
    Druhá hra úspěšné mladé švýcarské dramatičky a herečky Laury de Weck o osamělosti člověka, jeho předsudcích a odvěké touze tvořit s někým pár měla světovou premiéru 6. května 2008 ve švýcarském Churu, v září vyšla knižně a v říjnu se uskutečnila německá premiéra v Zemském divadle v Tübingenu. Stejně jako autorčina první hra Oblíbenci (2005) vyznačuje se i tato stručnými, výstižnými a vtipnými dialogy, jakož i rytmizujícími pauzami. Téma jazykové bariéry je ve hře vyjádřeno nejen lekcemi angličtiny, trénovanými s pomocí kazeťáku, ale také specifickou řečí obou hlavních postav, k níž odkazuje i samotný název hry.

Parodie španělského autora na klasickou anglickou detektivku. Hra se odehrává v Londýně na začátku minulého století. Hned na začátku prvního dějství je objevena mrtvola manželky pana Barringtona, který se vrací z kanceláře v doprovodu detektiva Scotland Yardu. Kromě detektiva jsou postupně z vraždy podezřelé všechny postavy vystupující v komedii. Divák je udržován v napětí až do překvapivé pointy celého příběhu.

Andrés je známý lékař v malém městečku. Má milostný poměr se Silvií, ženou podnikatele Rogelia. Jednoho dne je při schůzce přistihne klamaný manžel, místo žárlivé scény však navrhne plán, který by měl všem třem pomoci – Rogeliovi k penězům, protože jeho firma je před krachem, Silvii a Andrésovi k legalizaci vztahu. Andrés má podepsat Rogeliovo falešné úmrtní oznámení, na jehož základě bude podnikatel pohřben. „Vdova“ Silvia má vyinkasovat vysokou částku z manželovy životní pojistky a poslat ji Rogeliovi do zahraničí. Andrés se zdráhá, ale nakonec se plán uskuteční.
     Uplyne rok a na scéně se objeví komisař Ruiz, který věc vyšetřuje na základě podezření, že Rogelio zemřel na otravu. Při exhumaci je v rakvi skutečně nalezeno mužské tělo, podezření na otravu se ale nepotvrdí. Objevuje se živý Rogelio a vychází najevo, že v rakvi byl jeho společník, který dříve Silvii vydíral, protože věděl o jejím vztahu k Andrésovi. Nastává několik nečekaných zvratů a překvapení. Andrés chce za každou cenu vědět, jestli Silvia byla do zločinu zapojena, její manžel Rogelio chce se Silvií odjet. Dochází ke konfrontaci za přítomnosti komisaře Ruize, kterého chce Rogelio zastřelit. Zasáhne však Silvia... 
     Hra měla velký úspěch nejen ve Španělsku, ale i v Latinské Americe, USA, Belgii, na Slovensku ad. a filmově ji zpracovala německá televize.

Johann a Inge Wiesheu zdědili starou vilu u jezera. Z finančních důvodů nezbude rodině nic jiného, než proměnit ji na penzion. To však promění jejich život v nedobrovolnou práci a přítomnost cizích lidí postupně rozkládá charaktery otce, matky i dětí. Léta plynou a dcer Cora se postupně zcela ztrácí v drogovém opojení, matka Inge propadá depresi, otec Johann hledá štěstí v cizích ložích a syn Martin s pokouší od rodiny odpoutat útěkem do města.
    Podtitul hry zní „neztrácej srdce pro věci johnny schovej si ho pro lidi“. O tom, jak je těžké toto heslo naplnit, vypráví Bauerova tragická rodinná sága. Autor ji vypráví v krátkých úsecích bez dodržování lineární časové linky, zato s velkou poetickou silou. Hra byla v roce oceněna porotou v Baden-Württembergu v oblasti mladého divadla, v roce 2009 je zařazena na program prestižní přehlídky Berliner Theatertreffen.