“Pohádka naruby” Boženy Fixové Drak pro princeznu je inspirována Josefem Ladou, bratry Čapky a komedií delĺ´arte. Král pro svoji dceru marně shání dračí vejce, aby mohl splnit předepsaná “pohádková pravidla”; podmínkou princezniny svatby je totiž její vysvobození z dračích spárů udatným princem. O ruku princezny se uchází “mezinárodní” čtyřlístek nápadníků: český František, italský Francesco, francouzský Francois a německý Franz - muzikanti, kteří dohromady vytvoří kapelu. Z vejce se ale nakonec vylíhne něžná dračice Barborka, která posléze svými půvaby zabrání v útoku vypůjčenému draku Jonášovi ze sousedního království.

Pohádka Boženy Fixové, herečky a autorky Divadla Jiřího Wolkera, Kterak se o princeznu čert pokoušel přináší překvapivé a vtipné rozuzlení ústřední hororové situace. Předobrou a citlivou Princeznu (která kvůli svému prokletí řádit po nocích na zámku přestává být atraktivní nevěstou a aspiruje na starou pannu) nevysvobodí Truhlář Matěj, dohnaný k noční stráži krajní nouzí své rodiny, ale jeho dě?átko Nanynka; její matka si ji tam donesla s sebou, když se do zámku vydala z obav o svého muže. Nanynka má být, stejně jako Měsíček, který všechno sleduje, představena loutkou; jejím jediným projevem, který nakonec úspěšně uplatní i u Princezny, je objetí kolem krku se slovy: “Tak má láda!”. Dalším dojemným i vtipným momentem překvapení je náhlé nabytí řeči u němé Nanynčiny maminky Márinky, která vyčiní řádící Princezně, a tím dovrší její kouzelnou proměnu.

Pohádkový příběh pro menší děti vychází z knihy Josefa Koláře Z deníku kocourka Modroočka, která je založena na fiktivních deníkových zápisech postupně dorůstajícího kotěte. Autor divadelní adaptace Petr Prchal z tříště drobounkých a většinou vzájemně nesvázaných epizod vybudoval epický   dramatický celek. Obohatil vybrané postavy o nové motivy a charakterové rysy, tím zvýšil dramatické napětí, ale také podtrhl moment poznávání světa dospělých a dospívajících viděného očima dítěte.

Současná kontroverzní hra anglického dramatika o tom, jak teenager Gary do puntíku splnil zadání školní slohové práce, a co všechno se následkem toho stalo. Semínka strachu v nás klíčí. Teenager Gary není hloupý. Jen o věcech přemýšlí jinak než ostatní. A také se ptá na "divné" otázky, kterými se nikdo nechce zabývat. Když v garážích na periférii začnou vybuchovat podomácku vyrobené bomby, všichni obviní Garyho. Provokativní hrou Usáma je hrdina představujeme jednoho z nejvýraznějších představitelů tzv. druhé vlny coolness, šestatřicetiletého britského dramatika Dennise Kellyho. Londýnská premiéra hry, která se konala před rokem v Hampstead Theatre, vzbudila širokou polemiku, samotná inscenace byla reprizována za zvýšených bezpečnostních opatření pod dohledem britské policie. Českou premiéru hry uvedlo progresivní pražské Divadlo LETÍ.   Dennis Kelly (*1970) se narodil a dodnes žije v Londýně. Divadelní vzdělání získal na Goldsmith College. Nejprve psal drobné dramatické texty (aktovky a skeče), ocenění Waterstones Best Short Play v roce 2000 a BBC Talent New Comedy Best Sketch Award v roce 2001 ho motivovala k tvorbě rozsáhlejších textů. V létě 2002 byl stážistou při Studiu Royal National Theatre, pro BBC začal psát autorská pásma skečů (až do roku 2004). V divadle debutoval v roce 2002 hrou Bílé čuně (téhož roku uvedlo Soho Theatre). Průlom však znamenala až hra Debris z roku 2003 (v premiéře uvedlo divadlo The Latchmere, český překlad pořídil v roce 2005 Pavel Dominik); v roce 2004 hru uvedl také vídeňský Burgtheater. Po hrách Blackout (2003, premiéra v Soho Theatre) a Čtvrtá brána (2004, formou scénického čtení uvedlo Royal National Theatre) představil Kelly při inscenovaném čtení v divadle Young Vic hru připsanou souboru Paines Plough Usáma je hrdina (2004). V roce 2005 hru nastudovalo Hampstead Theatre. Kelly zaujal kritiku také svou rozhlasovou hrou Kolonie (uvedlo BBC Radio v roce 2004, hra získala cenu Prix Europa pro nejlepší evropskou rozhlasovou hru a několik dalších domácích ocenění). V roce 2005 se navíc Kelly představil také jako překladatel z němčiny Hauptmannovou méně známou hrou Róza Berndtová. V současné době je Kelly rezidentním dramatikem souboru Paines Plough, který ve spolupráci se Soho Theatre uvedl v roce 2005 autorovu nejnovější hru After the End.

Příběh začíná pohřbem muže za účasti jeho tří kamarádů. Jsou to otec, manžel a strýc Annalisy, která na ně po smutečním obřadu čeká doma, aby společně zapili žel.
Všichni tři, včetně zesnulého, tvořili čtveřici, která vynikala v bridži. A teď si postesknou, že jim bude chybět čtvrtý hráč. Annalisa se ozve, že by o někom věděla, kdo by s nimi mohl hrát, protože nedávno navštívila bar s kamarádkami, kde potkala jednoho velice šikovného karbaníka. Pánové jsou zděšeni, že se Annalisa jako žena potuluje sama bez jejich, a zejména manželova, svolení po barech. Ale po krátkém vysvětlení souhlasí, že by se s dotyčným mohli seznámit. Jenže další zádrhel nastane, když se všichni dozví a zejména její strýc, který pracuje u policie, že se jedná o známou “firmu”. Ten muž už totiž několikrát na jejich komisařství skončil pro menší delikty. Nakonec však k uskutečnění schůzky dojde. A jelikož onen delikvent karty hraje opravdu dobře, přijmou ho pánové mezi sebe.
V následujícím ději zjistíme pravou příčinu Annalisina snažení. Onen karbaník je totiž jejím bývalým spolužákem, do něhož je od té doby zamilovaná a chce s ním utéct. Spolužákovi jde však především o to, že mu byli za účast v bridži nabídnuty slušné peníze.
Annalisa se mimo jevištní scénu zastřelí. Už nemohla dál snášet jejich mužské ponižování a komandování. Marně doufala, že na ni čeká její dávná, milovaná, a možná i vysněná láska.

Princezna Jasněnka se má vdávat a odmítne zlého čaroděje. Ten jí za trest zbaví paměti a předstírá, že ji našel bloudící v lese a uvede ji do kouzelnické školy své sestry, dobré čarodějky. Po tři večery se jí znovu a znovu ptá. Věta, která jí má vysvobodit, zní „chci se stát ženou čaroděje“. Princezna je svědkem učení budoucích kouzelníků, mezi nimiž také najde svou lásku. Její noví spolužáci ji ochrání a nakonec pomohou překonat zlá kouzla. Při kouzlení žáků v kouzelnické škole je použito mnoho zvukových a světelných efektů.

Nespokojenost českého člověka je pověstná. Názor, že všude jinde padají pečení holubi přímo do „úst“, je pro nás tak nějak typický a zakořeněný. Stejně tak jako prozření, že všude je dobře, ale doma nejlépe. O tom všem napsal kdysi náš klasik J.K.Tyl několik her – nejznámější je Strakonický dudák. Podobný námět má ale i jeho Lesní panna aneb Cesta do Ameriky a jiná, téměř neznámá, fantastická fraška s názvem Středem země do Afriky. Vlastimil Peška napsal na motivy těchto dvou her třetí – zcela originální komedii. I v ní je na začátku touha vymanit se z těsných poměrů, vyrazit do světa, získat majetek a tím i lásku – i v ní je putování a plahočení se za falešnou „fata morgánou“ štěstí a blaženství. A je zde také nezbytný návrat a zjištění, že doma je doma a že radost a štěstí je zadarmo. Ať žijí zlaté české ruce i zlaté české srdce … V komedii, v níž její hrdinové putují do Nového světa kuriosním způsobem (nejenom lodí, ale i prokopáním se zeměkoulí na opačnou stranu – artéskou studnou) zažijí neskutečná dobrodružství. Je tu i spoustu písniček a nepřeberně legračních situací, tak jak můžeme očekávat od autora, hudebního skladatele a režiséra v jedné osobě – Vlastimila Pešky.

Humorná loutková komedie o tom, kterak Pejsek, Kočička, Čuník a Kohout utekli do světa, protože doma museli snášet všelijaká příkoří. Na své cestě zažijí spousty příhod, dobrodružství i setkání s dalšími zvířátky. Nakonec potkají tři hloupé loupežníky a pořádně je vystraší. Kakraholte, Safraporte a ?ululum, tak se loupežníci jmenují, vezmou nohy na ramena a peláší pryč z lesa i chaloupky, ve které naši hrdinové najdou nový domov. V pohádkové komedii neschází, jak bývá u autora dobrým zvykem, pro dětského diváka snadno zapamatovatelné písničky.

Od doby, kdy měla Černá komedie světovou premiéru v londýnském Národním divadle roku 1965, se tato hra považuje za jednu z nejzábavnějších a nejduchaplnějších. Autor Peter Shaffer je českým divákům známý především díky Amadeovi. Mezi jeho další slavné hry patří Královský hon na slunce, Equus, Slaná země, Cvičení pro pět prstů, Locika a libeček, Soukromé ucho a Veřejné oko. Vtip Černé komedie je založený na záměně světla a tmy, postavy se v plném světle vzájemně nevidí a naopak za úplné tmy se odkrývají. Tato záměna vytváří pro herce na jevišti i pro režiséra nespočet vynikajících příležitostí k rozehrání komických situací a k uplatnění komediálního herectví. Co vše se tedy ve tmě může přihodit? Mladý sochař, který se svou snoubenkou očekává návštěvu jejího otce, přísného plukovníka, si pro zvýšení patřičného dojmu, vylepší prostředí svého ateliéru tajně vypůjčeným nábytkem z bytu svého nepřítomného souseda.Ve stejnou dobu se dostaví i milovník umění, který projevil zájem o koupi výtvarného díla. Náhlý zkrat v pojistkách ponoří celý dům do tmy. S potěšením i neskrývanou škodolibostí nám autor ukazuje, jakých pošetilostí či dokonce nepřístojností se lidé dopouštějí, když si myslí, že je kryje tma.