Variace na téma české pohádkové postavy hloupého Honzy měla premiéru v roce 1980 v Divadle Jiřího Wolkera(nyní Divadlo v Dlouhé). Honzu, který podlehl obecně rozšířené závislosti na pojídání peněz, zachrání před popravou zčistajasna náhlá chu? na máminy buchty z domova.

Čarovná Barborka (Klíč od země), pohádka o českém roku je založena na prastarém archetypálním modelu s využitím českých lidových obřadů, písní a říkadel. Lidem se podaří na chvíli uspat Smrt a vysvobodit z jejího zajetí v podsvětí, kde hoří svíce lidských životů, mladého Janíčka, kterého si Smrt chtěla vzít za muže.

“Pohádka naruby” Boženy Fixové Drak pro princeznu je inspirována Josefem Ladou, bratry Čapky a komedií delĺ´arte. Král pro svoji dceru marně shání dračí vejce, aby mohl splnit předepsaná “pohádková pravidla”; podmínkou princezniny svatby je totiž její vysvobození z dračích spárů udatným princem. O ruku princezny se uchází “mezinárodní” čtyřlístek nápadníků: český František, italský Francesco, francouzský Francois a německý Franz - muzikanti, kteří dohromady vytvoří kapelu. Z vejce se ale nakonec vylíhne něžná dračice Barborka, která posléze svými půvaby zabrání v útoku vypůjčenému draku Jonášovi ze sousedního království.

Pohádka Boženy Fixové, herečky a autorky Divadla Jiřího Wolkera, Kterak se o princeznu čert pokoušel přináší překvapivé a vtipné rozuzlení ústřední hororové situace. Předobrou a citlivou Princeznu (která kvůli svému prokletí řádit po nocích na zámku přestává být atraktivní nevěstou a aspiruje na starou pannu) nevysvobodí Truhlář Matěj, dohnaný k noční stráži krajní nouzí své rodiny, ale jeho dě?átko Nanynka; její matka si ji tam donesla s sebou, když se do zámku vydala z obav o svého muže. Nanynka má být, stejně jako Měsíček, který všechno sleduje, představena loutkou; jejím jediným projevem, který nakonec úspěšně uplatní i u Princezny, je objetí kolem krku se slovy: “Tak má láda!”. Dalším dojemným i vtipným momentem překvapení je náhlé nabytí řeči u němé Nanynčiny maminky Márinky, která vyčiní řádící Princezně, a tím dovrší její kouzelnou proměnu.

Pohádkový příběh pro menší děti vychází z knihy Josefa Koláře Z deníku kocourka Modroočka, která je založena na fiktivních deníkových zápisech postupně dorůstajícího kotěte. Autor divadelní adaptace Petr Prchal z tříště drobounkých a většinou vzájemně nesvázaných epizod vybudoval epický   dramatický celek. Obohatil vybrané postavy o nové motivy a charakterové rysy, tím zvýšil dramatické napětí, ale také podtrhl moment poznávání světa dospělých a dospívajících viděného očima dítěte.

Současná kontroverzní hra anglického dramatika o tom, jak teenager Gary do puntíku splnil zadání školní slohové práce, a co všechno se následkem toho stalo. Semínka strachu v nás klíčí. Teenager Gary není hloupý. Jen o věcech přemýšlí jinak než ostatní. A také se ptá na "divné" otázky, kterými se nikdo nechce zabývat. Když v garážích na periférii začnou vybuchovat podomácku vyrobené bomby, všichni obviní Garyho. Provokativní hrou Usáma je hrdina představujeme jednoho z nejvýraznějších představitelů tzv. druhé vlny coolness, šestatřicetiletého britského dramatika Dennise Kellyho. Londýnská premiéra hry, která se konala před rokem v Hampstead Theatre, vzbudila širokou polemiku, samotná inscenace byla reprizována za zvýšených bezpečnostních opatření pod dohledem britské policie. Českou premiéru hry uvedlo progresivní pražské Divadlo LETÍ.   Dennis Kelly (*1970) se narodil a dodnes žije v Londýně. Divadelní vzdělání získal na Goldsmith College. Nejprve psal drobné dramatické texty (aktovky a skeče), ocenění Waterstones Best Short Play v roce 2000 a BBC Talent New Comedy Best Sketch Award v roce 2001 ho motivovala k tvorbě rozsáhlejších textů. V létě 2002 byl stážistou při Studiu Royal National Theatre, pro BBC začal psát autorská pásma skečů (až do roku 2004). V divadle debutoval v roce 2002 hrou Bílé čuně (téhož roku uvedlo Soho Theatre). Průlom však znamenala až hra Debris z roku 2003 (v premiéře uvedlo divadlo The Latchmere, český překlad pořídil v roce 2005 Pavel Dominik); v roce 2004 hru uvedl také vídeňský Burgtheater. Po hrách Blackout (2003, premiéra v Soho Theatre) a Čtvrtá brána (2004, formou scénického čtení uvedlo Royal National Theatre) představil Kelly při inscenovaném čtení v divadle Young Vic hru připsanou souboru Paines Plough Usáma je hrdina (2004). V roce 2005 hru nastudovalo Hampstead Theatre. Kelly zaujal kritiku také svou rozhlasovou hrou Kolonie (uvedlo BBC Radio v roce 2004, hra získala cenu Prix Europa pro nejlepší evropskou rozhlasovou hru a několik dalších domácích ocenění). V roce 2005 se navíc Kelly představil také jako překladatel z němčiny Hauptmannovou méně známou hrou Róza Berndtová. V současné době je Kelly rezidentním dramatikem souboru Paines Plough, který ve spolupráci se Soho Theatre uvedl v roce 2005 autorovu nejnovější hru After the End.

Příběh začíná pohřbem muže za účasti jeho tří kamarádů. Jsou to otec, manžel a strýc Annalisy, která na ně po smutečním obřadu čeká doma, aby společně zapili žel.
Všichni tři, včetně zesnulého, tvořili čtveřici, která vynikala v bridži. A teď si postesknou, že jim bude chybět čtvrtý hráč. Annalisa se ozve, že by o někom věděla, kdo by s nimi mohl hrát, protože nedávno navštívila bar s kamarádkami, kde potkala jednoho velice šikovného karbaníka. Pánové jsou zděšeni, že se Annalisa jako žena potuluje sama bez jejich, a zejména manželova, svolení po barech. Ale po krátkém vysvětlení souhlasí, že by se s dotyčným mohli seznámit. Jenže další zádrhel nastane, když se všichni dozví a zejména její strýc, který pracuje u policie, že se jedná o známou “firmu”. Ten muž už totiž několikrát na jejich komisařství skončil pro menší delikty. Nakonec však k uskutečnění schůzky dojde. A jelikož onen delikvent karty hraje opravdu dobře, přijmou ho pánové mezi sebe.
V následujícím ději zjistíme pravou příčinu Annalisina snažení. Onen karbaník je totiž jejím bývalým spolužákem, do něhož je od té doby zamilovaná a chce s ním utéct. Spolužákovi jde však především o to, že mu byli za účast v bridži nabídnuty slušné peníze.
Annalisa se mimo jevištní scénu zastřelí. Už nemohla dál snášet jejich mužské ponižování a komandování. Marně doufala, že na ni čeká její dávná, milovaná, a možná i vysněná láska.

Princezna Jasněnka se má vdávat a odmítne zlého čaroděje. Ten jí za trest zbaví paměti a předstírá, že ji našel bloudící v lese a uvede ji do kouzelnické školy své sestry, dobré čarodějky. Po tři večery se jí znovu a znovu ptá. Věta, která jí má vysvobodit, zní „chci se stát ženou čaroděje“. Princezna je svědkem učení budoucích kouzelníků, mezi nimiž také najde svou lásku. Její noví spolužáci ji ochrání a nakonec pomohou překonat zlá kouzla. Při kouzlení žáků v kouzelnické škole je použito mnoho zvukových a světelných efektů.

Nespokojenost českého člověka je pověstná. Názor, že všude jinde padají pečení holubi přímo do „úst“, je pro nás tak nějak typický a zakořeněný. Stejně tak jako prozření, že všude je dobře, ale doma nejlépe. O tom všem napsal kdysi náš klasik J.K.Tyl několik her – nejznámější je Strakonický dudák. Podobný námět má ale i jeho Lesní panna aneb Cesta do Ameriky a jiná, téměř neznámá, fantastická fraška s názvem Středem země do Afriky. Vlastimil Peška napsal na motivy těchto dvou her třetí – zcela originální komedii. I v ní je na začátku touha vymanit se z těsných poměrů, vyrazit do světa, získat majetek a tím i lásku – i v ní je putování a plahočení se za falešnou „fata morgánou“ štěstí a blaženství. A je zde také nezbytný návrat a zjištění, že doma je doma a že radost a štěstí je zadarmo. Ať žijí zlaté české ruce i zlaté české srdce … V komedii, v níž její hrdinové putují do Nového světa kuriosním způsobem (nejenom lodí, ale i prokopáním se zeměkoulí na opačnou stranu – artéskou studnou) zažijí neskutečná dobrodružství. Je tu i spoustu písniček a nepřeberně legračních situací, tak jak můžeme očekávat od autora, hudebního skladatele a režiséra v jedné osobě – Vlastimila Pešky.