Současná úspěšná chorvatská dramatička se narodila v roce 1978 a vystudovala dramaturgii v Záhřebu. Její hry uvedlo např. Chorvatské národní divadlo v Rijece a Bosenské národní divadlo v Zenice. Její poslední hra this bed is too short or just fragments, kterou napsala přímo v angličtině, byla loni uvedena ve formě scénického čtení v rámci Theatertreffen v Berlíně.
Hra je psána experimentální formou montáže – v krátkých záběrech, které na sebe navazují tak těsně, že postavy plynule přechází z jednoho prostředí do druhého, jednou replikou se obrací k jednomu partnerovi, druhou zase k jinému. Hra však má přesto jasný příběh, který se vyvíjí až ke smírnému, optimistickému konci, a humorný nadhled.
V nemocnici umírá šedesátiletý muž, který chce někomu vyprávět svůj životní příběh. Náhodou se tím někým stane mladá dívka, která momentálně ve svém vlastním životě sama poněkud tápe. Má problém se svou matkou – alkoholičkou, se svým snoubencem – je mnoho věcí, kterých se obává. Toto zvláštní setkání však oběma přinese sílu, kterou potřebují. Muži, aby dokázal skončit a dívce, aby dokázala začít…

          Mladý seržant Carsten je po návratu z Iráku pozván na večeři ke svému dlouholetému kamarádovi Kimovi, který si s přítelkyní Iben zařizuje nový byt. Na malém prostoru obývacího pokoje jsou konfrontovány dva diametrálně rozdílné přístupy k životu - bývalý kapitán Kim dal před kariérou v armádě přednost budování rodinného zázemí, zatímco idealistický Carsten odjel bojovat za vyšší společenské zájmy na Střední východ. Zdánlivě sebejistý, bodrý a uvolněný Carsten se během večera zcela promění a na povrch vystoupí následky traumatických zážitků z války. Katalyzátorem změny v jeho chování jsou jednak různé názory na válku v Iráku, a potom především fakt, že si Carsten uvědomí, nakolik se odcizil běžnému životu: ve třiceti letech nemá přítelkyni, nedokáže dělat obyčejnou práci, místo vlastního bytu je nucený vracet se do sklepního pokoje k rodičům, a ve vztahu k Iben jen s obtížemi skrývá neotesanost vojáka hladovějícího po ženě. Svou dosavadní situaci a vyhlídky na budoucnost bilancují na prahu dospělosti všechny tři postavy, nejhůře ovšem dopadá Carsten - ten si po nervovém zkratu, kdy mladý pár ohrožuje zbraní, nedokáže představit, že by se měl opět setkat s rodiči, a jediné řešení nachází v sebevraždě.

          Hra byla inspirovaná skutečným příběhem. Text v anglickém překladu s úspěchem uvedla Scandinavian American Theater Company v New Yorku.

Strhující drama mladé ženy nás přivádí do zapadlého amerického městečka. Sharon Driscoll se po patnácti letech vrací domů. Vrací se na místo, kde kdysi začala její tragédie, protože doufá, že znovu najde sama sebe. Pomalu se odkrývá dávná křivda – městečko je plné náboženských fanatiků, které ovládá „dobrý člověk“ pastor Michaels. Když se kdysi mladá Sharon dokázala vzepřít a prozradila, že je zneužívána svým ctihodným otcem, pastor dokázal celý skandál ututlat a Sharonino utrpení pokračovalo. Sedmnáctiletá nezkušená a nevzdělaná Sharon našla jediné východisko v útěku. Domů se pak nevrátila ani na otcův pohřeb. Teď se vrací jako dospělá žena, která se už odmítá bát.     V rodném městečku prožívá zvláštní milostnou romanci s chlapcem Randym, který se však má stát pastorem. Zatímco se Sharon pokouší o dialog se svou matkou i se svou minulostí, stahují se kolem ní nebezpečné vody náboženského fanatismu – téměř antický závěr pak vrcholí Sharoninou smrtí.     David Foley napsal veskrze aktuální hru, téma náboženského fanatismu ukazuje jako problém, který se zdaleka netýká jen islámské části světa.

Plastická chirurgie je vděčným tématem humorných situací a komediálních příběhů. A stala se také hlavním tématem hry Laurenta Ruquiera Si c’était à refaire, jejíž název lze přeložit jako „A co to trochu předělat?“ či snad rovnou odvážněji (leč v intencích textu) „Uděláte mi to znova?“.

    Sympatický lékař Jouvence je nucen přijmout na zástup za svou nemocnou sekretářku novou dívku. Slečna Claudine vnese do zavedené ordinace rozruch a živelnost. Je prostořeká, zpočátku se dokonce zdá zcela „nepoužitelná“, přesto si ji Jouvenceovy pacientky oblíbí. Především více než osmdesátiletá paní Carnotová, která u plastického chirurga tráví svůj volný čas omlazováním, jako jiné ženy zabíjejí nudu pletením či vyšíváním. Na mladou sympatickou sekretářku však žárlí (jak jinak) doktorova manželka, spolumajitelka ordinace.

    Ženský svět, kterému čelí osamocený lékař Jouvence, je plný intrik a vzájemných naschválů. Claudine se navíc (jak jinak) do Jouvence zamiluje a postupem času vyjde najevo, že u něho přijala místo za tím účelem, aby získala materiál pro úžasný novinový článek na titulní stranu prestižního časopisu. Novinářka Claudine však svému úkolu není schopna dostát a navíc se vše zkomplikuje nečekanou smrtí tajemné Jouvenceovy pacientky, slavné herečky X, z níž se vyklube bezvýznamná hvězdička.

    Typická situační komedie z francouzského prostředí si bere na mušku ožehavé téma ženského světa. Autor chce svou hrou, v níž se to hemží umělými ňadry, pevnými zadečky a upravenými nosíky, především pobavit. Při francouzské premiéře na podzim roku 2005 v pařížském Théâtre des Variétés se to zdárně dařilo. Poskytuje navíc výrazné komediální příležitosti pro pětici hereček několika generací.

Minulý rok byl v archivu města Dobříše nalezen, mezi palcátem Jana Žižky z Trocnova, notovým zápisem písně: Už troubějí na horách jeleni a chorobopisem psa Karla Gotta, také dokument, psaný starořeckým písmem. Když se tento dokument dostal do rukou odborníků, vzbudil obrovskou senzaci. Ukázalo se, že se jedná o nejstarší zápis slavné Trojské války. Zápis mnohem starší než je proslulá Homerova Iliada. Prokázalo se tedy, že Homer neznal mnohé podrobnosti z tohoto období a jenom my vám můžeme podat skutečné svědectví, jak to tenkrát doopravdy bylo. Tak začíná děj této parodie na báje řecké mytologie. Bohyně Hera, Athena a Afrodité, aby zahnaly nudu na Olympu, vymyslely soutěž Miss Olymp o nejkrásnější bohyni. Zeus, kterého trápí kuří oka a vrtochy bohyň, jim jejich návrh posvětí. Sám bez kouzelné řehtačky, kterou mu schovala Hera, nic nezmůže. Bohyně  postupně navštíví Parida, který žije osamocen na hoře Idě a který má rozhodnout o vítězce soutěže, a snaží se ho sliby přesvědčit aby zvolil právě ji. Navštíví ho i Zeus a marně se ho snaží přesvědčit, aby se této pocty vzdal. Paris rozhodne, že nejkrásnější bohyní je Afrodité, která mu slíbí krásnou Helenu, ženu spartského krále Menelaa. Ten žije ve svém paláci obklopen symboly fotbalové Sparty a je navíc žárlivý na svou ženu. Afrodité mu pomocí lsti jeho ženu odvede a pomocí Máchova Máje vzbudí v ní lásku k Paridovi, který ji unese do Troje. Uražené bohyně Hera a Athena se snaží Menelaa přesvědčit aby vytáhl proti Troji. Ten  se však zamiluje do Afrodity a na Helenu nemyslí. Teprve když bohyně dokáží, že Afrodité je příznivkyní Troje a Slavie, Menelaos Afroditu zapudí a vytáhne do boje proti Troji. V závěru hry nalezne Zeus svoji kouzelnou řehtačku, pomocí níž se zbaví kuřích ok, vynutí si poslušnost bohyň, ale nezabrání již zničení Troje. Menelaos si tak může odvézt spar?anskou královnu Helenu. Tuto hru nastudoval ochotnický spolek Větrník na Dobříši a okolí. Je vhodná jak pro dospělé tak i pro studentské soubory. Největšího úspěchu dosáhla u žáků 2. stupně škol a středoškoláků.

Dva mladíci Babar a Jo mají v hlavě spoustu nápadů, revolučních myšlenek, ideálů a snů. A ještě něco mají společného: dobře je charakterizuje jisté anglické slovo – "looser". Jo se ničeho nebojí, krade po obchodech, kouří, užívá si sexu. Babar studuje medicínu, ze všeho má strach, halucinace má i bez drog a v blízkosti dívek nepůsobí dvakrát sebejistě. Společně se vydávají na cestu - na cestu do Paříže, za dobrodružstvím, za svobodou. Chtějí dobýt svět, objevit kýženou „Ameriku“. Jejich cesta je však zároveň také putováním za dospělostí. A jak se ukáže, je ta pravá Amerika možná jinde než v Americe.    
    Text je napsán pro dva muže, kteří ale hrají i další role a představují postavy, s nimiž se Jo a Babar na své cestě setkávají. V roce 2006 byl nominován na cenu Moliere za nejlepší divadelní text roku a získal divadelní cenu agentury SACD.

Pohřeb není nikdy nic veselého. Ale ten, co se udál jednoho prosincového dne roku 1791, byl jeden z nejsmutnějších. Onen dotyčný byl pochován u zdi hřbitova Sv.Marka ve Vídni. Jmenoval se Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho život byl plný zvratů a incidentů. Tento příběh je příběhem, ve kterém se mládí bouří proti zavedeným pravidlům a autoritám. Co vedlo Mozarta k opovrhování autoritami? Kdo si skutečně objednal rekviem a jaký opravdu byl vztah Mozarta k otci a k Salierimu? Hra, která ukazuje, že chcete-li něčeho dosáhnout a cítíte-li touhu tvořit, nesmíte se nechat zlomit. Mozarta zlomila jeho vlastní genialita. A propos, myslíte si, že Mozarta skutečně otrávil dvorní skladatel císaře Josefa II. Antonio Salieri ?!

Profesor okultních věd, Otto Marvuglia, pro pobavení společnosti letních hostí nechá zmizet paní Martu, manželku žárlivého Calogera di Spelta. Ve skutečnosti je to je hra smluvená k tomu, aby Marta mohla být chvilku o samotě s milencem. Jenže hra se vymkne a milenec Martu unese. Otto tedy namluví Calogerovi, že jeho žena je uzavřena v malé japonské kazetě. A Calogero se nechá zmanipulovat natolik, že z této situace začne vyvozovat zcela nečekané a naprosto absurdní důsledky, které zanedlouho začnou strhávat s sebou i jeho okolí. V okamžiku, kdy je hra už dávno všem nebezpečná a Otto se ji proto snaží ukončit, Calogero se odmítne iluze vzdát. Iluze se stala pravdou a pravda iluzí. Eduardo de Filippo se i v této hře soustřeďuje na ústřední otázku celého svého díla: „Jakou roli vlastně hrajeme v našich vlastních životech?“

Alberto Saporito obžaluje rodinu Pasquale Cimaruty z vraždy svého přítele. Jenže důkazy, o nichž je si jist, že je viděl před sebou, najednou zmizely. Snad to byl jen sen. Ale aféra už je v běhu. Jenže rodinka Cimarutova se vůbec nesápe na Alberta pro falešné nařčení, nýbrž přijímá podezření z vraždy jako samozřejmost, odpovídající stylu jejich života. Jediný, komu jde o to, aby Alberto byl postižen, je jeho oddaný a zbožný bratříček Carlo, protože pak by snadněji mohl zašantročit ubohé zbytky dědictví po otci, dávno mrtvém majiteli kdysi kvetoucí půjčovny vybavení pro lidové slavnosti. A tak jediný, s kým může Alberto sdílet své obavy z neurčitosti hranic pojmů čest a spravedlnost je strejda Nicola, mechem obrostlý kmet, žijící na galerii skladiště někdejší půjčovny a odpovídající na každou otázku výhradně řečí pyrotechnických efektů. Na rozdíl od prvního českého překladu této hry obsahuje tato verze i doplňky, které autor udělal v 70. letech pro Giorgio Strehlera.

Tato třicet let stará psychologická komedie s až detektivním laděním se znovu vrací na anglická jeviště a zdá se, že nejen tam bude slavit úspěch. Edward Kimberley, výstřední boháč středního věku, který žije na svém panství se starým komorníkem Holmesem,   hledá na inzerát mladého společníka, jenž by s ním trávil dlouhé dny hraním karet, hrou na klavír, střelbou z luku a rozhovory o životě. Přihlásí se mladík jménem Maurice, kterého podobný život velice láká. Edward mu během přijímacího pohovoru nabízí spoustu výhod, včetně peněz, auta, oblečení atd. Má ovšem jednu zásadní podmínku: až bude jednou Maurice z Edwardových služeb odcházet, vše, co od něj dostal, tedy i šaty, musí nechat v domě a odejít tak, jak přišel. Maurice souhlasí a je přijat. Jaké je však jeho překvapení, když se objeví další mladík jménem Michel, kterého mu Edward představí jako svého bývalého společníka s nímž nebyl spokojen, a který je tudíž na odchodu. Nejdřív ale musí Maurice zasvětit do všech jeho povinností. Z toho, co se od Michela dozví, je ale více než rozpačitý. Ovšem vyhlídka na bezstarostný život je více než lákavá. A tak se mezi těmito třemi muži začne odvíjet jakási podivná hra, jejímž symbolem je popínavá cizopasná rostlina venku na zahradě (the creeper ). To vše za tichého, nicméně bedlivého dozoru starého Holmese...