Hra o tom jak se tři mladé dívky pracující na erotickém chatu rozhodnou zbohatnout jinak než datlováním do klávesnice. Andy - blondýnka, Jess – rusovláska a Bea - hnědovláska spolu tvoří dobrou “pracovní partu” v prostředí kamerovaného chatu. Jejich první setkání se odehrává v den náboru, kdy se musí náležitě předvést, aby se ukázalo, zda-li jsou schopné obstát před všudypřítomnou kamerou, před níž budou promptně vmeteny. V následující scéně se staneme svědky jejich postupného morálního úpadku až ke zhýralosti, která se projevuje u každé z dívek nenápadně a plíživě. Všechny tři prahnou stále více po bohatství, Bea se rozchází se svým nezaměstnaným přítelem, Andy potkává Pabla – latinsko-amerického drogového dealera a Jess tajně prozradí adresu studia postaršímu chatovému nápadníkovi. Zdánlivě stereotypní osudy všech tří se postupně komplikují. Jess se rozhodne provdat za postaršího nápadníka Olivera, Andy odjíždí do ciziny jako tanečnice a Bea se setkává s Američanem Rickem, který se zdá býti tím pravým. Finále příběhu se nečekaně vyhrotí a žádná z protagonistek se nestane vítězkou v pomyslném boji o štěstí a bohatství. Hra je ukázkou jak jednoduché je uváznout v kolotoči lehce vydělaných peněz a konzumní společnosti s nadhledem a humorem. Mladá česká autorka žijící v Londýně vytvořila svou dramatickou prvotinu během workshopu v rámci projektu International Young Writer´s Programme ve slavném Royal Court Theatre. Hra vznikla v angličtině, autorka vytvořila vlastní překlad do češtiny.

Také si myslíte, že je vám partner věrný?

„Divadelní telenovela“ Blue Horses je inspirována autentickými výpověďmi několika manželských párů v knize I tohle je manželství německé autorky Karin Jäckelové.    

    Dívka Agáta přijíždí jako ošetřovatelka do domu Jindřicha a malířky Lenky, jež ochrnula po autonehodě. Ačkoli si manželé jeden druhého váží, po Lenčině ochrnutí už se Jindřich nedokáže ke své ženě znovu přiblížit, a tak oba partneři citově i sexuálně strádají. Naproti tomu manželství Huga a Marie se ocitá v krizi, když se Marie po letech společného života rozhodne, že už nebude hrát jen druhořadou roli matky a manželky, ale zatouží po pracovní seberealizaci. Hugova snaha zabránit jí v jakémkoli rozvoji (vrcholící absurdním pohovorem obou manželů, při němž se Marie neúspěšně uchází o místo jeho asistentky) vyústí v Mariino únikové řešení – najde si proti veškerým svým zásadám milence. Jím není nikdo jiný než Jindřich, který před ní své problematické manželství s Lenkou tají. Lenka pro změnu Jindřichovu odtažitost řeší tajným milostným vztahem s Agátou. K odhalení skrývaných nevěr dochází na Lenčině vernisáži, po níž se každý ze zúčastněných musí rozhodnout, co a kdo je pro něj v životě nejdůležitější.

Hra inspirována reality show Big Brother má dvě hlavní dramatické linie, které se v závěru osudově prolnou. Hlavní osobou první z nich je Anna, 7 scén svižných dialogů představuje její průchod soutěží, lži, intriky i zrady na ostatních soutěžících, ale především na mladší „malé sestře“ Marii, hlavní osobě druhé linie. Mladší sestra je po odchodu Anny do soutěže umístěna v psychiatrické léčebně, kde se odehrávají dvě scény, kde Marie v monolozích osvětluje své extremistické životní názory. Nesvobodné prostředí léčebny představuje paralelu k prostředí soutěžní vily, co do obsahu komunikace jde o její pravý protiklad. Zatímco dialogy soutěžících drsně vtipným způsobem odhalují naprostou existenční prázdnotu aktérů, monology pacientek se dotýkají současného světa a bytí tragicky. Mariin život končí poněkud záhadnou smrtí, je nalezena oběšená v koupelně léčebny. Anna, eso soutěže, sbírá další body, když odmítne odstoupit a pohřbít vlastní sestru. Zatímco Marie doplatila na nebezpečnou sektu, Anna osudově podléhá vlivu medií a komerce. Sama si však svoji závislost neuvědomuje, na závěr hry mrtvé sestře vzkazuje: „Sestřičko moje malá, tebe někdo krutě zmanipuloval.“ Hra prostřednictvím příběhu dvou osiřelých sester Anny a Marie reflektuje dvě největší „ideologická“ nebezpečí současného světa a jejich konkrétní dopad na život a vztahy v něm.

Hra Daleko odsud je podle jedné z vykladaček díla Caryl Churchillové Amelie Howe Kritzer podobenstvím obviňujícím levici za její selhání v průběhu 20. století. Nabízejí se samozřejmě i další výklady – jeden z recenzentů newyorského uvedení našel ve hře téma světového terorismu, jiní nacházejí odkazy k holocaustu, problémům životního prostředí, objevují se odkazy na Pintera, stejně jako na Orwella či Sarah Kane. Temná a velice napínavá vize do sebe, zdá se, absorbovala více témat, které trápí západní svět na počátku nového tisíciletí, a její čtení může být různé. Má zvláštní kouzlo, kterému divák rychle propadne a na konci představení má pocit, jakoby se probudil ze sna. Inscenace Stephena Daldryho v Royal Court Theatre vítala diváky při vstupu do divadla cvrlikáním ptáků a obrázkem venkovské chalupy na oponě. Po jejím vytažení se objevil skrovný a tmavý interiér, do něhož vstoupila mladá dívka Joan a kladla své tetě otázky. Během dívčina „výslechu“ postupně vychází najevo, že byla svědkem krvavých násilných činů, které se odehrávaly přímo před tetiným domem, kam přijela na návštěvu. Joan se snaží dopátrat pravdy. Její teta se ji nejprve snaží ujistit, že to nic nebylo, postupně je však nucena odhalovat čím dál víc skutečnosti. Zároveň však okamžitě vymýšlí další výmluvy a dívku zaplétá do snůše lží. Nakonec vezme dívku do náruče a vysvětlí jí, že zkrvavení dospělí a děti, které viděla, byli přemístěni z nákladního auta do boudy venku, protože jsou na útěku. Joanino další odhalení – viděla strýce, jak tluče muže a dítě železnou tyčí – přinese jen další z řady neuvěřitelných vysvětlení. V druhém dějství Joan pracuje na výrobě klobouků přihlášených do soutěže. Během několika dní Joan vyrobí extravagantní a efektní klobouk a v dílně poznává mladíka Todda. Když jsou klobouky hotovy, ozve se vojenská hudba a pracovní místnost zmizí. Jevištěm projdou řady spoutaných a zbitých vězňů – dospělých i dětí. Mají na sobě barevné klobouky včetně těch, které vyrobili Joan a Todd. Scéna dílny se vrátí – dva kloboučníci v ní probírají překvapivé vítězství Joan v soutěži. Joan vyslovuje politování nad tím, že klobouky, které neuspěly, byly po přehlídce spáleny „spolu s těly“. Ani jeden však neobjasní existenci nebo osud těch, kdo klobouky nosili. V poslední scéně se vracíme zpět do domu z první části. Teta rozebírá s Toddem jakýsi gigantický válečný konflikt – mluví o něčem, co se zdá být globální válkou, v níž stojí proti sobě národy, živočišné druhy a dokonce přírodní živly. Pak se objeví Joan, která do té doby spala ve vedlejším pokoji, a líčí, jak utekla z války, aby se mohla na jediný den setkat se svým manželem Toddem. Hra končí velmi silným monologem, ve kterém Joan líčí svou strastiplnou cestu domů.   DILIA dále nabízí české překlady her Blue Heart (Bláhové srdce) – překlad Milan Lukeš a Cloud Nine (Sedmé nebe) – překlad Martina Schleglová.

Hra je psána jako dvanáct obrazů ze života současného Londýna. Jednotlivé obrazy se střídají v dynamickém tempu, v prudkých střizích se přenášíme z jednoho místa na druhé - letiště, bar, soukromé byty, nemocnice. V těchto prostředích se proplétají osudy postav, které k sobě váže minulost a jejichž vztahy a názory se během dvanácti obrazů překvapivě promění. Ve strhujícím tempu se před námi odvíjí příběh Nicka, bývalého levicového radikála, který se po patnácti letech vrací z vězení a připadá si jako v jiném světě. Telefonní automaty jsou na kartu, sedmiletý dealer mu nabízí heroin, aby si vydělal na playstation. Jeho bývalá přítelkyně Helen už nechodí demonstrovat, ale dělá kariéru v parlamentu. Nick se zamiluje do mladé striptérky Naďi, která vyznává „pozitivní myšlení“. Její generace už proti ničemu nebojuje, chce prostě jen „zůstat v pohodě“. Ale Nicka hledá jeho úhlavní nepřítel, miliardář Jonathan - muž, kterého se Nick kdysi pokusil zabít...

(podrobná synopse hry)   Hra je rozdělena do dvanácti obrazů, které jako snímky polaroidu zachycují momentky ze života současného Londýna. Dějiště se rychle střídají. Většina obrazů jsou dialogy dvou postav, v celé hře vystupuje pouze šest postav, jejichž osudy se v jednotlivých obrazech protínají a postavy konfrontují své životní postoje.   Osoby: Nick, levicový radikál, vracející se po 15 letech z vězení              Helen, Nickova bývalá láska, nyní členka městské rady              Naďa, go-go tanečnice              Tim, homosexuál, umírající na AIDS              Victor, jeho přítel, go-go tanečník              Jonathan, bohatý podnikatel   1. obraz - Helenin byt - Helen, Nick Nick se po patnácti letech vrací z vězení, kde si odpykával trest za pokus o vraždu Jonathana. Nickova první cesta vede k Helen,  bývalé lásce. Myslí si, že by u ní mohl najít útočiště, zvláště, když se dozvídá, že Helen po pár letech lesbického vztahu zůstala sama. Helen to však odmítá, chce, aby Nick odešel. Nick ji obviňuje, že to ona je odpovědná za jeho čin. Když tenkrát Jonathan propustil z práce Helenina otce, Helen, v té době levicová radikálka, vyzvala Nicka, aby ho zabil. Helen odmítá převzít odpovědnost za svou a Nickovu minulost, nicméně Nickovi dovoluje, aby zůstal. Vychází najevo, že z bývalé anarchistky se stala spořádaná městská zastupitelka, která hodlá kandidovat do parlamentu. Dochází k další roztržce - Nick jí obviňuje, že se zpronevěřila jejich velkým ideálům a promrhává život banalitami. Helen se brání, že v minulosti jenom bořili a teprve nyní ona svou drobnou každodenní prací vytváří nějaké hodnoty - „...My ale skutečně pomáháme lidem lépe žít...Cos ty kdy udělal, Nicku? Co jsme kdy udělali? Jasně, pochodovat, pochodovat, protestovat - ale co jsme kdy udělali?...“ Nakonec Nicka přece jen vyhodí -“...Venku na tebe čeká celý ten veliký zlý svět. Vypadni!...“   2. obraz Letiště - Naďa, Victor, pak Tim Ruský prostitut Victor právě přiletěl do Londýna. Přes jeho internetovou stránku ho kontaktoval Tim, který si z nabídky vybral právě jeho a zaplatil mu letenku. Tak se Victor dostal do „země zaslíbené“, kde „...každej už před lety vzdal ty blbosti kolem smyslu života a teď si zkrátka užívaj!..“ Victor o sobě prohlašuje, že je šmejd a je s tím spokojený, protože šmejd miluje. Jediné, co ho zajímá, je jeho „do píči fantastický tělo“. Naproti tomu Naďa vyznává pozitivní myšlení, její řeč se skládá z psychoterapeutických frází a formulek, důležité je samozřejmě jen to, „...jakou máš duši...“. Jak postupně vychází najevo - Victor i Naďa byli oba dva v dětství pohlavně zneužíváni otcem. Každý z nich si proto vytvořil nějakou osobní ochrannou ideologii a odmítají se podívat do očí realitě kolem nich. K roztržce dojde, když Naďa v zápalu řeči prozradí Victorovi, že je Tim těžce nemocný. Victor chce odejít, protože nechce „bejt s nemocnejma lidma, který mají hnusný těla“. Přichází Tim, vyčte Nadě, že mu vždy všechno zkazí, zrovna když si chce trochu užít života. Naďa se brání, že jen chtěla, aby si Victor uvědomil, že má Tim také nějaké city. Tim popře, že by měl nějaké city, což Victora uklidní a zůstane. Uražená Naďa, které Tim vmetl do očí pravdu o jejím sadistiském příteli Simonovi, který jí stále týrá, odchází „hledat své místo ve vesmíru...protože já jsem otevřená všem možnostem, protože jsem smířená sama se sebou...“ Scéna končí Timovým jasným zákazem - jakékoli city znamenají okamžitý konec jejich vztahu...   3. obraz - Nadin byt - Naďa, Nick Nick náhodou zachránil Naďu před Simonem a zbitou ji odvedl domů. Jak vychází pravda o Nadině životě najevo, nedokáže Nick pochopit, proč se Naďa nevzepře, proč se nebrání. Ona však odmítá Nickovu agresivitu, prohlašuje, že se nechce zabývat negativními emocemi. Chce myslet pozitivně. Přes odlišný pohled na život se k sobě cítí  přitahováni a scéna končí jejich sblížením.   4. obraz - Terasa parlamentu - Helen, Jonathan Helen přišla do parlamentu na jednodenní propustku, aby tu „omrkla“ situaci před nadcházejícími volbami. Na terase se setkává s Jonathanem, kterého nepozná, ale který jí sem sledoval, aby zjistil, co je s Nickem, o kterém ví, že už ho propustili z vězení. Jonathan si s Helen hraje jako kočka s myší, nakonec jí začne vydírat, že prozradí fakta z její minulosti a Helen musí slíbit, že mu pomůže Nicka najít.   5. obraz - Nadin byt - Tim, Victor, Nick, pak Naďa Nick hledá Naďu, která se zpozdila a v jejím bytě nachází Tima a Victora, který pod vlivem extáze zběsile tančí. Tim začne Nicka provokovat, vysvětluje mu rozdíly mezi přístupem k životu, který měla Nickova generace - „...byli jste pořád nasraný...zahořkli jste...“- a hédonickým přístupem lidí devadesátých let. Pak přichází zbitá Naďa, která se opět odmítne podívat pravdě do očí, zoufalý Nick prohlásí, že takhle s ní nemůže žít - „...co jste to za lidi? Vy nic nechcete, proti ničemu nebojujete...“ a opouští ji. Naďa se zhroutí, Victor je naštvaný, že všechno berou moc vážně a on se zatím přijel do Londýna bavit. Tim se pokusí zachránit situaci osvědčenou formulkou, že oni začínají každý den znovu, ale Naďa už tuhle hru nedokáže dál hrát. Rozpláče se. Celá scéna končí Victorovým ukřivděným posměškem: „Slíbilś mi š?astnej svět!“   6. obraz - Helenin byt - Helen, Nick Nick žije nějakou dobu s Helen, našel smysl života v tom, že se o ni stará. Helen však buduje kariéru a blížící se volby jsou ohroženy, protože Nick odmítá vyhledat Jonathana, který hrozí, že vše prozradí. Dojde k další hádce a Nick od Helen odchází.   7. obraz - Nemocnice - Victor, Tim, pak Naďa Tim odmítá brát prášky, které ho uvrhly do věčného bezčasí čekání na smrt. Chce o svém životě, či spíše smrti rozhodnout sám.  „...Chci vědět, kde je moje místo, kdo jsem...“ Victor, který se do Tima stále více a více zamilovává, ho zoufale přesvědčuje, aby tabletky opět začal užívat. Přibíhá Naďa, které Victor prozradil, že je Tim v nemocnici. Také Tima přesvědčuje, aby si léky vzal. Připomíná mu, že na ně léta čekal, že tohle je ten „š?astnej svět“. Tim ji však odmítá poslouchat. Sám už řečem o š?astném světě nevěří, rozhodl se zemřít. Nakonec Victor s Naďou vyprovokují svým tělesným sblížením Tima, aby si léky vzal a odvádějí ho z nemocnice domů. Victor chce, aby mu Tim slíbil, že bude léky i nadále užívat, protože jinak s ním nemůže žít. Tim to ale odmítá.   8.obraz - Na ulici - Jonathan, Naďa Tentokrát Naďu před Simonem zachránil Jonathan, který ji sleduje, aby se dozvěděl, kde je Nick. Naďa se zoufale bojí být sama, začne Jonathana dokonce svádět, jen aby ji neopustil. Jonathan donutí Naďu, aby si uvědomila, jak žije. Naďa se zhroutí. Jonathan chce, aby mu řekla, kde je Nick, což však ona neví.   9. obraz - Nemocnice - Naďa, Victor, pak duch Tima Naďa s Victorem stojí nad Timovou mrtvolou a přemýšlejí, jak se s ním rozloučit. Nakonec se rozhodnou u něj vystřídat. Victor je zoufalý, potože Tima miloval a nyní zůstal úplně sám, začne Tima napadat, jeho duch se mu vysmívá, popírá, že by ho kdy miloval, nutí ho, aby s ním souložil. Victor souhlasí, když mu ale Timův duch vysvětlí, že láska a sex jsou dvě různé věci, zoufalý Victor uteče. Přichází Naďa, která si po rozhovoru s Jonathanem konečně připouští pravdu o svém životě. Statečně se rozhoduje být sama a žít sama za sebe. Timův duch jí zoufale prosí, aby přivedla Victora zpátky, teprve teď si uvědomil, jak ho miloval, ale Naďa ho neslyší.   10. obraz - Klub - Nick, Victor, pak Naďa, Helen a Timův duch V tomto obraze se protnou osudy pěti postav, které nastupují novou etapu svého života. Victor se po Timově smrti rozhodl přijmout nabídku do Japonska, hodlá stále utíkat, tvrdí, že už nevěří své vizi štˇastného světa, vztah s Timem ho huboce zasáhl. Naproti tomu Nick, který teď žije jako bezdomovec, se rozhodl přijmout jejich vizi světa, chce myslet pozitivně a hledá Naďu. Ta ale nachází sílu ho odmítnout, chce začít sama, postavit se na vlastní nohy. Do toho přichází Helen, která Nicka znovu žádá, aby se vyrovnal se svou minulostí, když mu totéž pak řekne i Naďa, rozhodne se konečně Nick, že Jonathana vyhledá. V závěru obrazu přichází Timův duch, který se rozhodl sledovat Victora na jeho životní pouti. Jeho stín se objeví na polaroidu,  který udělal Victor Nadě na památku.     11. obraz - Zasedací místnost - Jonathan, Nick Konečně stanou tváří v tvář dva úhlavní nepřátelé. Nick vyzývá Jonathana k pomstě. Ten ale zjiš?uje, že před ním stojí někdo jiný, už to není ten agresivní mladík, ale životem poznamenaný chudák. Oba nostalgicky vzpomínají na mládí, kdy byli oba schopni něco cítit, o něco usilovat. Jonathan vypráví Nickovi, že založil ve východní Evropě nadaci. Směje se tomu, že ho tam ale stejně všichni nenávidí. Ničemu už nevěří, jediné, co ho jakž takž uspokojuje, je vydělávání miliard, které se točí na globálních trzích. Nabízí Nickovi, aby se s ním jel na východ podívat - „...na všechnu tu dobře udělanou práci...“ Nick však odmítá.   12. obraz - Helenin byt - Helen, Nick Hořký happy end. Přišel den voleb, Nick už opět žije s Helen, která se mu teď, krok před cílem, svěřuje se svou nespokojeností - „...nechci se každej den probouzet s myšlenkou, že tohle musím zorganizovat, támhleto zařídit...“ Chce, aby byl Nick takový jako dřív. On však pochybuje, že je toho schopen. Oba zestárli...

Hladina Vltavy stoupá, historické centrum Prahy je v ohrožení a dobrovolníci začínají stavět pískové barikády, aby zastavili všeničící stoletou vodu. Napovrch vyplouvají nejen trosky zničeného města, ale i city a vášně, schované hluboko v nás. Nedávné tragické záplavy, které postihly Českou republiku, tvoří rámec intimního příběhu Terezy a Petra. Z jejich manželství vyprchala radost, hravost a život, což Petr řeší nevěrou. Tereza, kterou ovládá strach a pocit prázdnoty, musí navíc poskytnout azyl své evakuované sestře Miriam a jejímu manželovi Adamovi. Vztah sester je poznamenaný konkurenčním bojem o pozornost a přízeň rodičů zakořeněným již v dětství. Přízrak rodičů a jejich problematického manželství se objevuje ve snových scénách z minulosti. Pozorovatelem všeho dění se stává hluchoněmý evakuant Tomáš, který sice nic neslyší, ale přesto dokáže citlivě vnímat a naslouchat. Dokáží Petr s Terezou ještě spolu vidět zázraky? Alespoň duhu z rozprašovače?

Christine Wunnicke se narodila v roce 1966 v Mnichově. V Berlíně a Glasgow studovala lingvistiku a psychologii. Je autorkou mnoha rozhlasových her a adaptací i několika románů. Fleshcrafter z roku 2004 je její dramatický debut. Žije v Mnichově jako spisovatelka na volné noze.

Před lety zavraždil jistý chlapec bez jakéhokoli motivu neznámou ženu. Po návratu z vězení je mu přidělena kurátorka. Tato zkušená čtyřicetiletá právnička však brzy podlehne svému mlčenlivému a iracionálně přátelskému mandantovi. Místo aby probírali jeho život, hovor se stále více stáčí k jejím frustracím. Unavená z péče o svého nemocného manžela i své postižené mandanty, iritovaná nízkým platem a pocitem zbytečnosti nechá kurátorka mladíka nahlédnout do svých tajných myšlenek. Do dialogu Kurátorky a Mladíka se mísí dialog jejího nemocného manžela a mladičké uklízečky. Starý Muž, po záchvatu mrtvice upoutaný na kolečkové křeslo, býval soudcem (jak se ukáže, byl to právě on, kdo kdysi odsoudil Mladíka). Nyní už však pouze čeká na smrt a čas zabíjí cynickými výpady vůči svému okolí. Dívka ho příliš nevnímá, žije v jakémsi paralelním světě akčních filmů, touží se stát hrdinkou nebo alespoň autorkou jednoho z nich. Pak Dívka na cestě domů potká na zastávce Mladíka. Cesty čtyř postav se osudově protnou...

Komorně laděné drama z nedávné minulosti nás v předvečer vánočních svátků přivádí do prostředí malé nemocnice a vypráví příběh Dr. Horského o bezpráví, jenž proniklo i tam, kde se mají zachraňovat lidské životy. Je to sonda do našich povah – plných sobectví, zlovůle, nadřazenosti, strachu, zbabělosti, ale i pravdy a lásky. Autor hru napsal v době normalizačního bezčasí a navzdory jejímu nepovolení ji uvedl jaroměřský soubor jako československou premiéru v roce 1987. Aby na soubor nedopadly normalizační represe, režisér byl nucen vynechat několik vět „hrubě urážejících socialismus“. Hra měla u diváků veliký ohlas a díky odvaze tehdejší odborné poroty byla vyhlášena jako nejlepší inscenace na náchodském okrese za rok 1987-88. I když žijeme ve změněné době, morální apel je platný i dnes.

GÜNTER        Dragono, proč ses přihlásila do naší talentové soutěže?
DRAGONA     Přišla jsem vám říct, že vám bude líp. Belzebubos již brzy vstoupí mezi nás a  očistí nás.

Bláznivá hudební komedie divákům odkrývá zákulisí mediálního fenoménu dnešní doby, talentových soutěží. Šest finalistek zcela rozdílných charakterů doufá, že jim výhra v soutěži změní život, že jejich starý život vymaže a otevře dveře do zářivé budoucnosti. Naivní Didi se řídí mottem: „přítel říká, že“ a nechce si připustit, že by ji do soutěže přítel přihlásil jen proto, aby se jí zbavil. Soutěžící Júlia si je výhrou jistá, protože je krásná a to je přece to hlavní. Ale co se stane, když jí těsně před finále zmizí líčidla? Finalistka Lejla spoléhá na jiné mocné zbraně, kterými ji příroda obdařila. Za hraným sebevědomím a protřelostí se ale skrývá někdo úplně jiný. Satanistku Dragonu výhra ani trochu nezajímá, ona přišla světu říct, že již brzy na zem vstoupí „pán, mocný Belzebubos“ a lid bude očištěn skrz bolest. Soutěžící Mařena doufá, že jí soutěž pomůže zapomenout na její starý život a na manžela, který ji před půl rokem opustil s učitelem němčiny. Naprosto netypickou soutěžící je upjatá intelektuálka Alžběta, která se víc než o výhru zajímá o zbylé finalistky. V soutěži ale nalezne to, co možná ani netušila, že hledá…
Dívky zpívají jako o život, jiné zkoušejí použít i své utajovanější talenty, ale kdo skutečně rozhoduje o vítězi? Porota? Divácké hlasování? Anebo chtivý moderátor Günter Krásný?
Vyhraje ta nejtalentovanější, anebo ta neprotřelejší? A dostane Günter Krásný to, co chce?

Bláznivá hudební jízda plná známých hitů od Madonny, Celine Dion, ale i od Ilony Czákové a Pavola Habery. Jsme přece v nefalšované talentové šou se vším všudy.

  Typický Allenův humor protkaný řadou neuvěřitelných gagů vypráví příběh C.W. Briggse, který je jedním z nejúspěšnějších pojiš?ovacích agentů v New Yorku čtyřicátých let. Tak to alespoň tvrdí své nové šéfové, expertce Betty Ann "Fitz" Fitzgeraldové.
Ann je najata, aby do firmy přinesla svěží vítr v podobě reorganizace. Není divu, že se ti dva upřímně nemají rádi. Briggs se rád chlubí svou schopností rozlousknout jakýkoli pojiš?ovací podvod tím, že se vžije do vědomí zloděje. Ann, do níž se chtě nechtě zamiloval, ovšem jeho vychloubačství tvrdě ignoruje.
Na svá sebevědomá slova Briggs doplatí v okamžiku, kdy se spolu s Ann stanou obětí hypnotizéra Voltana. Ten je při vystoupení spojí milostným poutem a později je postupně vysílá krást v hypnotickém stavu šperky ze sejfů bohatých klientů pojiš?ovny. Neodolatelný agent se tak stává vyšetřovatelem případu, jehož je sám nevědomým pachatelem.