Světoznámý americký muzikál dostal svůj metaforický název podle obrazu neméně světoznámého Marca Chagalla. Po světové premiéře r. 1964 v New Yorku dosáhla právě tato první inscenace rekordního počtu repríz: 3 242! Děj vychází z půvabných povídek ruského židovského spisovatele Šoloma Alejchema. Jejich svérázným hrdinou je mlékař Tovje, obdařený pěti dcerami a ráznou manželkou. Dramatický osud jednoho ukrajinského městečka na počátku 20. století právě díky Tovjeho osobitému humoru přerůstá v neokázalou oslavu lidské soudržnosti. Emotivní působivost Steinova libreta a Harnickových písní umocňuje Bockova melodická hudba.

Britský školní orchestr přijede do Moskvy na hudební festival. Dirigent Roland se seznámí s Alexem, který v koncertním sále uklízí. Alex miluje rockovou hudbu – nejraději si zpívá  píseň  Pinball Wizard od skupiny The Who, ale „hraje“ ji jen na smeták. Před zkouškou na večerní koncert muzikanti zjistí, že jim celníci zabavili nástroje kvůli jointu ukrytém ve flétně (zamilovaná flétnistka ji tam schovala pro Rolanda, aby se zbavil trémy). Alex má plán…. Koncert se koná, muzikanti bez nástrojů hru napodobují a publikum skutečně slyší Čajkovského. Alex dostane od Angličanů elektrickou kytaru. Všichni si zazpívají Pinball Wizarda.  Vtipná, optimistická hra pro mladé herce a mladé publikum. Herci nemusí umět hrát na hudební nástroje, pouze hru napodobovat. Autor nabízí možnost vyměnit Moskvu za Prahu či jiné české město.

Staffan Göthe je současný švédský dramatik, herec a režisér. Renomé získal nejprve jako autor úspěšných her pro děti. Později začal psát hry pro dospělé a pro rádio. Jeho nejznámější hra EN UPPSTOPPAD HUND (Vycpaný pes) byla přeložena do mnoha evropských jazyků (např. do angličtiny, němčiny, francouzštiny, polštiny, finštiny, dánštiny) a inscenace slavily velké úspěchy. V ČR však tato hra dosud nebyla uvedena. Autor působí jako profesor na Divadelní akademii v Malmö.
    Götheho nejznámější hra (15 inscenací ve Švédsku a 10 v Evropě) pro 12 postav je zasazena do přístavního města na severu Švédska v rozmezí let 1955 – 1986. Na osudech dvou rodin žijících v těsném sousedství blázince sledujeme slibný vývoj a postupný kolaps švédského sociálního státu. V osobní rovině hlavní postavy Morgana Cervienga se Göthe zabývá dvěma tématy: „Jak velká je osobní svoboda jedince a do jaké míry ho formuje jeho okolí?“ Kvůli zálibě v operetách a matčiných šatech je Morgan okolím vnímán dosti rozporuplně. Zlom hry nastává během maturitního večírku: kamarád, který se ráno Morgana pokusil svést, mu přebere dívku. Druhé dějství se odehrává o dvacet let později: z Morgana se stal úspěšný konzultant v oblasti personalistiky, v osobním životě je ale značně rozčarovaný a osamělý.

Tři čtyřicátníci a bývalí spolužáci z lycea, svobodný Jules, rozvedený Pascal a šťastně ženatý Fabrice se jednou týdně scházejí na večeři u Julese, aby nejen společně probrali minulost, ale i vše nové, co každému život přinesl. Tentokrát má ale Jules pro oba kamarády veliké překvapení: přijde jejich krásná spolužačka z lycea Margaux, děvče, po kterém všichni toužili, opravdová „bomba“. Nadšení všech tří se ale změní ve vyděšený úžas: Margaux přijede v invalidním křesle. Před šesti lety havarovala s přítelem na motorce, on se zabil a z ní je paraplegička. Margaux je ale se svým údělem zcela vyrovnaná a trvá na tom, že žije stejně plnohodnotný život (včetně sexuálního) jako kdokoliv jiný.
    Vyzve své tři přátele ke „hře na pravdu“, kterou spolu hráli zamlada. Každý smí položit  jednu otázku a tázaný je povinen říct pravdu. Jak se hra zvolna dostává do otáček, obnažují se vztahy mezi všemi čtyřmi postavami a divák  s napětím sleduje,  kam až to povede.     I když to z této synopse přímo nevyplývá, jde o výtečnou komedii s brilantními dialogy, při které diváci mají slzy v očích, ale především od smíchu. V Paříži Hru na pravdu uvádí Comédie de Paris, premiéra byla 6. ledna 2005.

"kéž ho káva povzbudí, kéž ho vitamíny vyléčí, cigareta zachrání ho vždy"   Současný rakouský autor (1925 - 2000), výjimečný, ojedinělý a zcela nezařaditelný zjev jak v básnické, tak dramatické tvorbě. Patří k tvůrcům vyznávajícím experiment a svým významem dávno přesáhl německé jazykové oblasti. První čtení textů tohoto středoškolského profesora ve Vídni vyvolalo v roce 1957 skandál. Vydal mnoho básnických sbírek, vycházejí nahrávky s jeho přednesem, je autorem či spoluautorem mnoha rozhlasových her, televizních i filmových scénářů.
Světová premiéra divadelní hry Z cizoty se uskutečnila v roce 1979 ve Štýrském Hradci. Hra má podtitul "Mluvená opera o 7 scénách", a k textu patří i magnetofonová nahrávka, kterou namluvil autor, a která má ukázat možnosti hlasové realizace. Nechce ovšem herce vybízet, aby tento návrh napodobovali, jestli se má hra realizovat jako "mluvená opera", anebo jen jako obvyklá "činohra", závisí zcela na rozhodnutí režiséra a herců. Křehká a silná hra Z cizoty je pro tři herce, které autor charakterizuje následovně: On, spisovatel, jako jediný ze všech tří postav kouří - a to nepřetržitě.
Ona, spisovatelka, vyzařuje velkou vnitřní sílu.
On 2, intelektuál - co do povolání nedefinovaný. Prchavost lidského života a osamělost v nás vyvolávají melancholii; stárnutí a ubohost člověčí tělesnosti v nás naopak mohou budit zoufalství, útočnost a vztek. Jandl však všechna tato témata zpracovává nanejvýš osobitými jazykovými prostředky, čímž tragédii proměňuje v komiku a naopak. Českou premiéru této hry uvedlo Divadlo Na Zábradlí 16. října 2004 v režii Jana Nebeského. Inscenace získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku 2004.

Francouzský dramatik Jean Anouilh napsal tuto svou méně známou hru koncem šedesátých let. Poprvé byla uvedena v Paříži v divadle Théâtre de l´Oeuvre  21.1. 1970. Do češtiny dosud nebyla přeložena. Známý francouzský herec Pierre Richard ji označil za jednu z nejzajímavějších francouzských her.
    Hru tvoří čtyři jednání. Prolínají se v ní časové roviny a realita s fikcí. Žánrově by se snad dala označit jako ”konverzační tragikomedie”. Jazykově jsou odlišeny postavy ”vyššího” a ”nižšího” společenského postavení.
    Červené rybičky jsou hra o hledání pravdy v životě, kterou každý z hrdinů hledá víceméně neobratně, nehledě na svůj společenský původ a schopnosti. Je to hra o rozdílech a střetech, ale i podobnostech šlechticů, měšťáků a proletářů, o přístupu k menšinám a také o totalitě. Hra v mnohém aktuální pro naši nedávnou minulost i pro současnost.

Císař Rudolf II. si uvědomuje, že se jeho životní příběh chýlí ke konci. Je rozmrzelý a cynický, pronásledovaný nejrůznějšími neduhy i obavou, že jako císař nenaplnil očekávání, která byla do jeho vlády vkládána. Když se seznámí s mladičkým a idealistickým vědcem Odoardem Scottem, který dokáže zázračně odstranit bolesti, pojme Rudolf přesvědčení, že Scotto je ten pravý, kdo dokáže vyrobit elixír, jehož působením by si mohl život zásadně prodloužit a tak získat dostatek času k tomu, aby vykonal skutky, jimiž by  se jako státník zapsal do dějin… Scottto elixír kupodivu vyrobí, Rudolf však mezitím pochopí, že zázraky nepotřebuje; dá před nimi přednost pravdě a přátelství a přes svou osudovou chorobu i reálnému pohledu na vlastní život – a tak je jen v logice věci, že se zázračného všeléku zmocní cynický a prospěchářský podvodník, který díky němu přežívá až do současnosti (a z jehož pohledu je také příběh vyprávěn), zatímco idealisté jsou již dávno mrtvi.     Hra pro 4 mužské a 1 ženskou postavu se odehrává na neměnné scéně a může být ozvláštněna krátkými baletními výstupy, což ovšem není podmínkou.     Autor R. Ráž (*1943) je absolvent dramaturgie a scénáristiky na FAMU, jako scénárista spolupracoval na osmi celovečerních filmech a je autorem asi čtyřiceti televizních her.

Malý poválečný večírek v jednom malém pohraničním městě, malé noční zúčtování s jednou váženou německou rodinou. Krutá, strašná hra o věcech, o kterých raději nikdo nechce nic vědět.
                                                                            (Marie Reslová) Fritz slaví narozeniny, na oslavu přicházejí jeho bývalí spolužáci, pan Starosta, právě se navrátivší z koncentračního tábora, zástupce policie a další obyvatelé pohraničního města Postellberg. Fritzova matka Maria je hostí koninou a společně se těší, až zapnou proud a všichni si budou moci poslechnout gramofon. Válka skončila, ale křivda a nenávist v srdcích zůstala. Kdo všechno je zapojen do spiknutí proti Fritzově německé rodině? Kdo přišel slavit a kdo vykonat hrůzný čin odplaty?
    Bambušek svůj drásavý sudetoněmecký příběh rozehrává ve třech základních časových rovinách, které na sebe navazují, probíhají paralelně nebo se vzájemně prolínají, aniž by je autor výrazně odlišoval. Vytváří tak děsivou symfonii hlasů těch, kteří prošli očistcem válečných let a ukazuje, jak těžký je návrat do normálního života. Postmodernistické tendence se v textu projevují kolážovitými citacemi z nejrůznějších zdrojů – od Leninova životopisu, přes časopis Pionýr z 80. let, až po úspěšnou knihu Patrika Ouředníka Europeana z roku 2001. Scénické poznámky nahrazuje autor v současné době populárními emotikony – „smajlíky“. Všechny tyto prostředky spoluvytvářejí děsivou, ale zároveň groteskní atmosféru Bambuškovy hry. Miroslav Bambušek získal za hru Porta Apostolorum 2. místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka za rok 2004.

Romantická, bouřlivá, zničující láska slavné americké tanečnice Isadory Duncanové a ruského básníka Sergeje Jesenina v kosmopolitní Paříži roku 1923.     Biografická hra Když tančila zobrazuje s humorem, nostalgií i jemným patosem epizodu z konce života slavné tanečnice Isadory Duncanové. Zastihuje ji v jejích čtyřiceti šesti letech v Paříži, v domě na Rue de la Pompe, který sdílí se svým osmadvacetiletým milencem, ruským básníkem Sergejem Jeseninem. Duncanová čeká na inspiraci i na peníze, které by měly zajistit další existenci nejen jí a jejímu bouřliváckému milenci, ale také jejím žačkám v otevřené moskevské a v zamýšlené neapolské škole. Pomůže jí Ital Luciano Zavani, kvůli jehož návštěvě je ochotna prodat i stůl, aby měla na ucházející večeři?     V podmanivé hře současného amerického dramatika ze života legendární tanečnice Isadory Duncanové a básníka Sergeje Jesenina uslyšíte v novém překladu Alice Nellis kromě češtiny také francouzštinu, ruštinu, řečtinu, italštinu a švédštinu.       Martin Sherman se narodil ve Filadelfii, absolvoval Bostonskou univerzitu. V letech 1976 - 77 působil jako kmenový dramatik v divadle Playwrights Horizont v New Yorku. Jeho divadelní hry se hrály ve více než 35 zemích. Od roku 1980 žije a tvoří v Londýně. K jeho nejznámějším hrám patří např. Bent - hru uvedli na Broadwayi s Richardem Gerem v hlavní roli a vzápětí po celém světě - Mesiáš, Blázinec v Goa a v neposlední řadě Když tančila - měla premiéru v divadle Yvonne Arnaud v Guilfordu v roce 1985. Kromě divadelních her se Martin Sherman věnuje i psaní televizních scénářů.    Isadora Duncan (1878, San Francisco - 1927, Nice) Tanečnice, choreografka, reformátorka tance. Snažila se propojit pohyb, hudbu a přírodu. Založila sí? tanečních škol po celém světě. Jedna z nich funguje dodnes v Praze pod názvem Duncan Centre.    Sergej Alexandrovič Jesenin (1895, Konstantinovo, nedaleko Rjazaně - 1925, Leningrad) Autor lyrických básní inspirovaných přírodou a životem na venkově. Představitel hnutí imažinistů.

   Hra nás přivádí do činžáku, který právě v restituci získala rodina Braneckých. Zatímco rodina se seznamuje s domem a jeho využitím, dozvídá se velmi nepříjemné zprávy. Dům je po desetiletích komunálního spravování v havarijním stavu, kolabuje ústřední topení, vypadává elektřina a střecha je na spadnutí. A do toho ještě jeden z povedených restituentů Rafael provozuje ve sklepeních domu ilegální živnost: kupuje známková vína rumunské produkce, odlepuje jejich nálepky a přelepuje je profesionálně vytištěnými nálepkami vín francouzských a tím znásobuje svůj zisk. Poslední zásilka se mu však nepovedla, při zásilce vína do Kremlu nepořádní dělníci rumunské nálepky neodlepili a těmi francouzskými pouze přelepili. Celá aféra tak praskla a do domu přicházejí zástupci ruské mafie, která se do obchodování s vínem zapojila. Celé aféře zděšeně přihlíží Duch Otce rodiny Braneckých, který se marně snaží rodinu zachránit. Naneštěstí se z gangstera Waldemara při vymáhání pohledávky zfalšovaného vína, které musela mafie vzít zpět a uhradit ztrátu odběratelům, stane po neodborné manipulaci se zbraní také duch. Oba dva pak pomáhají rodině Braneckých při „vyvolávání duchů“ najít skrytý sejf, kde by měly být informace o rodinných financích, aby mohla být ruské mafii uhrazena jejich pohledávka. Po mnoha zápletkách komedie vrcholí překvapivým rozuzlením.
   Filmový scénárista, režisér a dramatik Dominik Rettinger, který řadu let působil ve Švýcarsku, napsal komedii, jež si v ničem nezadá s komediemi anglické, francouzské nebo italské provenience. Do své komedie pouze přidává aktuální žhavá témata naší postkomunistické současnosti. Jako zkušený filmový režisér však napsal komedii ještě v něčem zvláštní. Mimoslovní jednání je stejně důležité jako text a mnohdy dokonce i důležitější. Klade tedy důraz i na dokonalé jevištní provedení předepsaných akcí, což by mohlo být výzvou pro tvůrce, kteří touží inscenovat divadlo jako podívanou.