Veleznámá komedie L. Holberga "Jeppe z Vršku" byla pouze inspiračním zdrojem pro vznik zcela nové hry Vlastimila Pešky, která má ve svém podtitulu označení "hořká komedie". Jsme svědky příběhu, jehož hrdinou je učitel hudby přezdívaný Jeppe a spolu s ním jeho manželka, dcerka, spolupracovníci a přátelé. Prostřednictvím „divadla na divadle“ se stáváme účastníky klíčových situací jeho života, které jsou někdy směšné a jindy trpké - tak, jak to ostatně v životě bývá. Komedie  nabízí skvělou příležitost pro doslova herecký koncert hlavního hrdiny. Není nezajímavé, že autor napsal tuto komedii sám sobě „na tělo“ k vlastnímu životnímu jubileu.

Jacgues Perthuis a jeho žena Dominique příjíždějí brzy ráno do vily na Azurovém pobřeží, kterou si s přáteli na jeden měsíc pronajali. Vilu dobře znají, a tak jsou přesvědčeni, že zde jejich dovolenou nemůže nic nepředvídaného rušit. Nicméně se na jejich hlavy sesype během dvou hodin po jejich příjezdu celá řada neuvěřitelných katastrof, které je vtáhnou do bláznivého dobrodružství, jaké si mohli jen těžko  kdy představit...

Pan král má dvě velmi nezvedené a rozmazlené dcery, o jejichž výchovu se marně snaží guvernantka Irene a učitel Ámos. Král by princezny rád provdal, ale nikdo je nechce. Jeho trápení s dcerami tajně sleduje zlá čarodějka Halíbela. Její „nepovedený“ syn Elixír (je to totiž hodný kouzelník) se s matkou vsadí, že láska princezny změní k lepšímu. Jako na zavolanou  se na zámku objeví princ Upolín a jeho sluha a přítel Honza. Princezny se sice předvádějí v nejhorším světle, ale láska je tu. To ovšem král zatím neví a na Ámosovu radu svěří dcery čarodějnické dvojici k převýchově. Děj spěje ke zdárnému konci: ženichové vysvobodí své vyvolené, láska polepší několik dvojic najednou a vše dopadne ke všeobecné spokojenosti. Hra předpokládá kontakt s publikem a vyžaduje světelné a zvukové efekty. Autorka provází text náznakem vlastního režijního pojetí (není však závazné). Stejnojmenná televizní pohádka obdržela na  festivalu filmové a televizní tvorby v Ostrově v r. 2001 Křiš?álovou vázičku dětské poroty za nejlepší dílo v kategorii dětské tvorby, cenu dětského diváka za nejoblíbenější dílo festivalu a zvláštní cenu poroty za nevšední zpracování díla.

Otec, tři dospělí synové, dvě snachy a neteř s manželem žijí pod jednou střechou celkem klidně, dokud se dvěma synům nezačne zdát, že v životě rodiny není dostatek pořádku a kázně. Vezmou otěže vedení rodiny do svých rukou a tím ji dostanou do absurdní situace.

Po 40 letech života na Borneu se do Antverp vrací  pan Josty. Je mu 58 let, je udřený a zřejmě i nemocný, ale velmi bohatý. Přijel jen proto, aby zde znovu našel své „město na vlnách“, které jako chudý mladík opustil. Do domu vetešníka Krále, který Josty koupil, za ním přicházejí jeho živořící vrstevníci – přítel Fram a bývalá milenka Féerie. Josty slibuje peníze každému, kdo mu dokáže vrátit krásné vzpomínky. Nejvíce se na zbohatnutí těší Královi. Mladík Ali (milenec mladičké Královy dcery Anny-Marie) ho přivede na myšlenku, aby se s Annou-Marií oženil a tím oživil iluzi mládí a zašlých vzpomínek Dívka se cítí zrazena, ale nakonec řekne své „ano“. Josty hned po svatbě pochopí, že vše bylo vynucené a že své „ město na vlnách“ nenašel. Vrací se na Borneo s Féerií, která zůstala jeho nejhezčí vzpomínkou.        

Dramatizace povídkového cyklu Anatola France. Autor se záměrně vrací k době mušketýrů, alchymie, kabaly a intrik za doby Ludvíka a kardinála Mazarina, aby na napínavém příběhu ostře vymezil prostor pro základní lidské otázky svobody a demkracie. Abbé Coignard a jeho žák Jakub Kuchtík prožívají nebývalá dobrodružství, která obohatí jejich životní osudy. Zdravý rozum, smysl pro humor a láska se ukazují jako největší hodnoty ve světě, který si zvykl na hrubost a utrpení. Hru uvedlo v r. 1970 Divadlo Na zábradlí v režii J. Gillara s Janem Libíčkem v titulní roli. V době normalizace však byla direktivně stažena z repertoáru.

  "Hradní sochař" Kozek se po revoluci topí v alkoholu. Vydržuje ho Venuše díky restitucím milionářka, kterou trpěl ve svém ateliéru. Venuše  založí svou vlastní Akademii Umění a Kozek, když rozbije své sochy, vytvoří nový umělecký směr: "gun-fired art". Otcovství nového směru mu však upírá zeď Tomáš, český uprchlík, kterého si dcera Eliška přivezla z Las Vegas. Tomáš se pokusí Kozka zastřelit, ale Kozka brání věrná prostitutka Šárka. Utopit Tomáše se jí sice nepodaří, ale mokrý revolver střelí Tomáše do nohy. Z Tomáše se v hysterickém šoku stane první světový "gun-fired performant". Oba muži se usmíří ve společné slávě. Jen Eliška odhalí vnitřní pravdu frašky prázdnoty.

Další z autorových zvláštních dramaticko-surrealistických "dokumentů", spojujících hravost vizí s touhou objevit pod obecně známými fakty hlubší vrstvu skutečnosti. V Dáme s kolibríkom nezaměnitelný rukopis dozrál v brilantní metodu. Klimáček skládá postmoderní koláže inspirované "děním" dějin, minulých i současných. Realitu svých textů vytváří tak, že fragmenty skutečnosti posunuje a uvádí do nových souvislostí. Jeho postavy jsou často inspirovány osudy skutečných osobností, v textech se objevují citace literárních nebo výtvarných děl, detaily nebo připomínky konkrétních událostí evokují dobovou atmosféru. Velmi často se obraz doby přetaví do jazykové metafory: "Svatá noc. Tichá noc! Hailleluja!" Spojení nacistického pozdravu s oslavným biblickým zvoláním vytváří v Dáme s kolibríkom, jež je obrazem Berlína let 1942 - 1945, třaskavé spojení.     V Dáme s kolibríkom se scházejí básník Zarra, zpěvačka Greta, majitel zbrojovky Micher, portrétista Gustaf a ošetřovatelka Bety. Přízračnou válečnou atmosféru necharakterizují jen zmínky o zbraních a válečných akcích, ale - možná i silněji - pornografické šansony a kupodivu také úvahy o umění a umělecké tvorbě. Vykloubenost doby souzní s vykloubením vztahů a ambivalencí mužské a ženské role... Micherovi jako homosexuálovi hrozí transport, bere si tedy Gretu, ale uchází se o Zarru, kterého - stejně jako Gustafa - přitahuje smyslná Greta. "Absolutně nijaká přítomnost muže," tvrdí Greta a líbá se s Bety, Zarrovým děvčetem. Klimáček je brilantní dramatizátor dobového či místního pocitu, atmosféry.

Příběh party lidí, kteří se bez vědomí majitelů nastěhují do luxusního bytu. Když se majitelka  neočekávaně vrátí, považují ji za sobě rovnou a přijmou ji do své „domácnosti“. Ta jejich hru přijímá, protože mezilidské vztahy jsou tu upřímnější, než ve „světě bohatých“.

Antický mýtus o únosu Europy zapomněl na to, že se Zeus napřed spletl a místo Europy unesl Brebentu, její družku. Když chce Zeus omyl napravit, Poseidon, který je do Europy bezhlavě zamilován, mu nastrčí krávu. Ale pravá láska Europy a Asteria, krétského krále, zvítězí. Oba však musí utéct na měsíc. Evropský kontinent je zalidněn Brebenty a Krávami. Hra je závažným přínosem do dějinné otázky identity evropského světadílu. Hra je nabízena s hudbou (DILIA může hudební materiál zprostředkovat) či bez hudby.