Text Hora s podtitulem Hra pro loutky jako lidi a lidi jako loutky vznikl stejně jako „zpěvohra“ pouštní růže v roce 1957. Dějištěm má být náhorní plošina, kromě chóru vystupují postavy: muž, žena, bratr, sestra, filozof, inženýr, tanečnice, básník, důstojník a dívka. Postavy spolu rozpravují o životě, smrti, lásce i bolesti a to vše v mlhách náhorní plošiny. Dramolet byl publikován poprvé v časopise Literatur und Kritik v roce 1970 a premiéra proběhla 7. 4. 1970 v rakouské televizi.

     František Ringo Čech v první české ,,Stand-up Comedy“ čelí svým typickým humorem útlaku tržní ekonomiky, touze Čechů po sociální spravedlnosti a řeší problémy, které jeho milované voliče nejvíce pálí. Komická show, z níž odchází divák uvolněný, osvobozený od stresu, šťastný, ženy naplněny pokorou a neutajovanou vášní, muži sexuální výbušností a vlastenectvím. Divák odchází poučen ve věcech sexu, partnerského soužití a naplněn horoucí láskou k DKP, EU, DDT, ROH a globalizaci.
     Za pomoci dvou asistentů Ringovy university, pohledného muže a chytré dívky, objasní mistr zákony a pravidla trvale udržitelného manželského štěstí, příčiny a podstatu nevěry, léčbu homosexuality a lesbické lásky, pedofílie, zoofilie a nekrofilie, obnoví uvadající partnerské vztahy, odhalí tajemství nevymýtitelné prostituce, zasvětí diváky do tajů samoléčby pohlavních chorob, registrovaného partnerství a počátku rozvíjejícího obchodu Evropské unie se spermiemi. Diváci se dozvědí, kdy už opravdu konečně zvítězí Pravda a láska nad lží a nenávistí!
     V programů zazní ukázky mistrovy milostné a erotické poezie a jeho největší hudební hity. Diváci odcházejí plni energie, naplněni vzájemnou láskou, touhou ještě více a poctivěji pracovat, přestat krást, darovat krev, kostní dřeň, Gama nůž, Sloninec a rozhodnuti jít se zpěvem k volbám! Ringo přináší do vašeho města osvětu, informace, vzdělání a zábavu, zatím co  za okny zuří demokracie!

     Jarda je muž středního věku, který je už tři roky ženatý se starší Simonou. Ta již cítí, že jí bijí biologické hodiny, a proto se snaží každou vhodnou chvílí s Jardou o početí. Jarda ji utěšuje, že se to určitě už brzy podaří ale frustruje jej plánovanost a pravidelnost těchto manželských povinností. Proto raději většinu času tráví s kamarády v hospodě. Kamarád Martin si tam jednou postěžuje, jak se jeho těhotná manželka během těhotenství změnila, hlavně psychicky – pořád má svoje nálady, které se každou minutou mění. Jarda na to reaguje, že to jsou ženské, kdyby byli těhotní muži, chovali by se úplně jinak.

  Druhý den se Jarda probouzí s ranní nevolností. On i Simona to připisuje včerejšímu nezřízenému pití. Několik dalších dní je ale Jardovi stále špatně od žaludku, má kolísavé nálady a teprve v nemocnici zjišťují velmi překvapivou diagnózu – je těhotný! Od tohoto okamžiku nastává v životě manželů razantní změna. Jarda poznává skutečný život v těhotenství a Simona se těší, přes počáteční naštvanost na Jardu, že ji jako ženu znemožnil,  na skutečnost, že už konečně nebudou bezdětný pár. Dokáží ale Martinovo těhotenství před okolím utajit a naopak Simonino předstírat? Poznají Jardovi kamarádi jeho proměnu a jak bude reagovat Simonin gynekolog Ivan, kterého Simona pro Jardu zajistí?

     Tato situační komedie popisuje s nadhledem, humorem a ironií rozdílné myšlení a chování mužů a žen. 

Nájemný vrah Ralf Milan má objednávku na zastřelení obviněného bývalého vysokého soudního úředníka, který se rozhodl promluvit před soudem. Precizně připravenou akci mu však začne narušovat dotěrný soused z vedlejšího hotelového pokoje Francois Pignon, který se právě neúspěšně pokusil o sebevraždu oběšením. Vyděšený hotelový číšník, který objevil zmateného Pignona se smyčkou kolem krku, chce zavolat policii. To se samozřejmě Ralfu Milanovi vůbec nehodí, proto se rozhodne, že situaci vyřeší sám. Netuší však, že zbavit se dotěrného Pignona bude nad jeho síly.

Chlap na zabití je divadelní adaptací úspěšné francouzské komedie Dotěrný chlap (1973), kde si nájemného vraha zahrál Lino Ventura a vlezlého sebevraha - smolaře Jacques Brel.

Divadelní hra Jak promazat milión je lehce ironickou komedií s momenty až absurdními. Jako ostatně realita bývá…

Děj začíná „osudovým“ setkáním Zkrachovalce Ludvíka a Pracháče René Horáka. Pracháč si právě hodlá vsadit los, ale rád by to svěřil někomu jinému. Zkrachovalec, který to zařídí, je muž středního věku, jemuž se nečekaným řízením osudu právě změnil život. Jak ale sami uvidíte, v průběhu hry se jeho život převrátí naruby ještě několikrát. Na začátku hry je zrovna úplně na dně, „na ulici“…

Pracháč je muž v nejlepších letech, kterému se život změní také poměrně razantně, ale očekávaným směrem. Do osudu obou dvou mužů vstoupí postupně Soudce – navenek bez výjimky zastávající spravedlnost, u sebe však výjimky připouštějící, a Úředník Norbert, který navenek hlídá řádné podnikání, u sebe ale nepořádky přehlíží. Dámskými hybatelkami děje jsou Sekretářka Kristýna – bez skrupulí ctící zásadu, že účel světí prostředky, dále Slečinka – sice lehce naivní, avšak když přijde na lámání chleba, nechce přijít zkrátka, a nakonec dvě rázné ženy: Panička Květa Červenková, která jde přímou čarou za svým, a Policistka Míla, která na jednu stranu hlídá zákon, ale zase tak dobře jí neplatí, aby si nepřivydělávala bokem…

Hra se odehrává v Čechách, v blíže nespecifikovaném městě, doba je současná. Výprava je poměrně strohá, avšak dialogy i překvapivé zvraty slibují pestrou podívanou.

Pohádka O vodnických buchtách a nabručeném mlynářovi má tři dějství a trvá zhruba dvacet minut. Je určena především dětem, ale ani dospělí se nebudou nudit. Zatímco nejmladší si přijdou na své především díky „klasickým“ pohádkovým postavám – zde je to vodník a jeho žena vodnice, starší publikum zase jistě ocení pestré převleky a humor s nadsázkou, které se v pohádce prolínají.

Samotný děj probíhá ve vskutku pohádkové linii - s realitou se potkává jen částečně. Postava hlavního hrdiny Práška - mlynářského učně, však není úplně vymyšlená. Práškové totiž skutečně ve mlýnech sloužili a seznamovali se zde s taji mlynářského řemesla.

Protože jde o pohádku, dostane náš Prášek nakonec svolení ke sňatku s krásnou mlynářovic dcerou Andulkou, a to díky vodnickým buchtám. Sice zeleným, ale překvapivě dobrým…

Pod horkým africkým sluncem je uzavřen zvláštní obchod: Silber přesvědčí svého přítele Andreje, aby se vydával za vojáka s básnickým talentem. Zatímco režisér Silber píše texty, má Andrej pod jménem Brom hrát enfant terrible literární a divadelní scény. Na party mecenášky umění sehraje Andrej svou roli nově objeveného básníka a provokatéra perfektně. Urazí publikum, které ho až masochisticky uctívá, a tak se stane skvělým prodejním artiklem pro média. Mediální sláva je zaklínadlo, které otevře Bromovi bránu do divadla. Ve své roli vystoupá Brom do kanceláře ředitele divadla, do luxusních hotelů a do talk show. Užívá si večírky ve svém bohémském podkroví a v divadelních barech. Během premiéry filmu o bohémském básníkovi, dojde ale mezi Bromem a Silberem k vážné roztržce. Film se sám vyvíjí, plátno vzplane a z fikce se stane pravda. Na premiérové party Silber prozradí, že celý film je podvod, ale nikdo mu nevěří. Mezitím Brom na plátně oznámí, že chystá nový ambiciózní projekt…

Ostermaier si ve svém virtuózním textu pohrává s fikcí a realitou v dnešním zmedializovaném světě. Making Of. B.- Movie je aktuální reakce na Brechtova Baala. Hra odhaluje taje umělecké produkce a mechanismy kulturní a mediální scény.

Albert Ostermaier napsal hru The Making Of. B.- Movie pro Bayerische Staatsschauspiel ke stému výročí narození Bertolta Brechta.

„Tollertopografie“

Ovládá umělec své umění, nebo ovládá jeho umění jeho? Vlastní umělec svůj život nebo je obětí své biografie, která je prezentovaná na veřejnosti? – Ernst Toller prožívá v New Yorku, kde je v exilu, svůj poslední den, 22. květen 1939: Toller vidí, že lidstvo selhalo, teror nacistů zničil veškeré naděje. Spisovatel si začne pohrávat s myšlenkou na sebevraždu. Sebevražda se ale podaří pouze v případě, že je vrah schopen ovládnout své Já nebo když je schopen ho potlačit. Tak mezi spisovatelem - Tollerem a jeho temným cynickým Já - Tollkirschem proběhne krutý boxerský zápas o život. Skončí oprátka na krku Tollera či Tollkirsche? A je v tom opravdu rozdíl?

Hra Zwischen zwei Feuern je Ostermaierovou dramatickou prvotinou, která mu otevřela dveře na německá jeviště.

Okouzlující noční volající volá současně do rádia i do televize, aby se vyjádřila k problémům žhářství, anarchie, sexu a sebevražd. Ale kdo je ta žena? Co je reálné a co není? A nejsme pouze svědky nostalgického výletu do srdce devadesátek?

„Považuji ´humanisty´ za variantu Konce hry: nic dalšího už po nich nepřijde. Kdo je humanista jako ti dva, toho nelze změnit, zůstane takový až do smrti, a že takový zůstane, je nutné ukázat tím, že se ukáže jeho cesta až ke smrti." Takto se Ernst Jandl sám zařadil do beckettovského kontextu.

Ale kdo vlastně Jandlovi humanisti jsou? Kapacity, umělec a vědec, veličiny oficiální kultury a vzdělanosti. A především jsou to představitelé právě těch evropských, či chceme-li rakouských duchovních hodnot a tzv. krásného umění, které za nacismu naprosto zklamaly. Odtud Jandlův odpor vůči tradičním formám a žánrům a jeho celoživotní věrnost experimentu. Jandlovy krátké pregnantní básnické a dramatické útvary nenapodobují realisticky svět kolem, ale jako by si novou, vlastní realitu, vlastní způsob bytí, samy vytvářely. Pokud jde o parodii a satiru, Jandl ji vtěluje opět především do formy. Realita se totiž, představená v určité jazykové stylizaci, touto stylizací paroduje sama.

„Humanisti, jak je zde tomuto pojmu třeba rozumět, jsou předvojem i zadním vojem každého totalitního systému. Jsou strážci věčných hodnot v chaotických mezidobích demokracie, pluralismu, liberality. Okamžik, kdy se zadní voj změní v průkopníky nelze předpovědět, lze mu však předejít." (E. Jandl: přednáška Otvírání a zavírání úst. 4. Humanisti)

Realistické a „tradiční" umění mělo být jedním z pilířů poválečné obnovy Rakouska a jeho národní identity. Oficiální doktrínou bylo navázat na bohatou rakouskou kulturní tradici, kterou jen na chvíli umlčely „sny jednoho šílence". Ideály „vysoké kultury" však v sobě, nezbaveny falešného mýtu o Rakousku jako oběti války, nesly nutně prvky latentního fašismu a xenofobie. Takovou kulturu si pak Jandl bere na mušku. Arogantní přístup k „slabším" či menšinovým skupinám společnosti nachází svůj absurdní obraz například v „humanistickém" přístupu k ženám: ženská postava, těhotná a v neforemných šatech, má huhlat svůj text s otevřenými ústy jako při rozštěpu patra. Tak ji totiž vidí mužské figury: jako obtížný hmyz, který se jim naštěstí brzy podaří zahnat, když se předtím dostatečně morálně rozhořčili.

Jandlovy společenské postoje, projevující se v jazykové i tematické rovině, jsou naprosto zřejmé, ale zároveň zbavené ideologičnosti. „Autor, tedy já, by... nikdy nemohl vyslovit to, co nechává říkat postavy. Promlouvá však zabarvením řečeného, specifickou stylizací řeči, a tímto způsobem říká, co říci chce." Krásná a jednoduchá inverze, kdy Jandl nechá své dva velikány, pilíře vědy a kultury, promlouvat pokleslou „hotentotštinou" (inspirovanou tzv. „Gastarbeiterdeutsch"), a to v kultuře, která se pyšní svým jazykem a literaturou, která je založena na umění slov, odhaluje mnohem více než kritické analýzy nebo politické pamflety. A navíc je to provokativní a zábavné.

Českou premiéru hry uvedlo v režii Jana Nebeského Pražské komorní divadlo 22. ledna 2007 v Divadle Komedie.