I: Víš, co jedí piloti?

S: Mám tu jenom brambory…

I: To, co normální lidi.

S: Mraky prej někdy chutnaj jako cukrová vata. Ty bílý… co vypadaj jako šlehačka. Člověk by čekal, že budou chutnat jako šlehačka, ale chutnaj jako cukrová vata. Škoda, že si z letadla nemůžeš nabrat trochu do hrníčku.

I: Vojenský piloti teda asi žerou ty armádní hnusy.

S: Nebo takhle jenom na lžičku, vytáhneš ji z kabiny a namotáš…

I: I když vono co si uvaříš, to sežereš.

S: Mám tu jenom brambory…

 

Horský srub, hlasy probouzejících se ptáků a zamrzlá voda. On, Ignác, působí jako starší rázný hrubián. Ona, Stella, jako zasněná éterická bytost. Vypadají jako milenecký pár, který se jen v nepříznivou roční dobu rozhodl strávit nějaký čas v horském srubu. Ale věci na balení se kupí, auto nejede a Ignác ztrácí sílu. Postupně se ukáže, že mezi těma dvěma není zas tak normální vztah. Že je to možná celé naruby, že je to možná celé jen předstírání a hra.

 

Tragikomedie o dvou dějstvích, která ukazuje, jak těžké je komunikovat a doopravdy vnímat toho druhého. Jak těžká je snaha pomoci a pomoc také přijímat. Jak těžké je vyrovnat se s blížícím se koncem, zvlášť když do toho vstoupí láska.

Hra získala čestné uznání při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

Mladší a Starší jsou již nějaký čas zavřeni v hospodě. Mladší nemůže chodit ven, Starší nechce. Mladší se při otevřeném okně dusí, přesto by rád ven vyšel, od čehož jej Starší odrazuje svými apokalyptickými vizemi. Společnost jim v tomto panoptiku dělá pouze servírka Linda. Jejich uzavřený svět jim naruší až nově Příchozí.

Hra V (ý)chod vzešla z dramatické soutěže vypsané Švandovým divadlem. Ta si dala za úkol reflektovat starozákonní příběhy a prověřit jejich funkčnost i v dnešním světě. V rámci cyklu Teď přichází zákon byly postupně uvedeny tři variace na biblické příběhy: Kain a Abel, Mojžíš, Jób. V(ý)chod se zabývá právě prostředním z témat – Mojžíšem. Text vznikal z přímé diskuze s režisérem a dramaturgyní budoucí inscenace – tedy za výjimečných okolností, v přímém kontaktu s živým divadlem.

Hra získala čestné uznání při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

Příběh člověka toužícího po dokonalosti. Příběh, na konci kterého je chyba. Může být dokonalost bez chyby? A je to pořád dokonalost? Kde končí produkt a kde začíná člověk? Víme, co chceme, nebo to vědí ti, co nám to nabízejí? Prodávají? Byl Steve Jobs marketingová superstar, nebo Bůh? A je v tom rozdíl? A co na to Adam a Eva? 

Autorský text inspirovaný životem a „dílem“ Steva Jobse. Pokus o vhled do operačního systému dnešního světa. Vhled do života jednoho uživatele v post-PC době. Svět, ve kterém není důležité, co používáte, ale jak to používáte. Svět, ve kterém neexistuje správně, nebo špatně… Víte, že koupí toho správného produktu se z vás může stát lepší člověk? Bezchybný, hezčí, přitažlivější… Milujete Apple? A miluje Apple vás? A je to láska? Je. iNení.

Hra získala 3. místo při udílení Ceny Evalda Schorma za rok 2011.

          Někdejší prokletý básník a profesor psychiatrie, pozdější diktátor nejmenované země na evropském Východě, byl svržen lidovým povstáním a prchá se svou ženou, dcerou a služkou do úkrytu v horách. V uzavřeném prostředí horské chaty, nemaje jiných poddaných než své tři ženy, může tento politický génius teroru, intrik a úhybných manévrů plně rozvinout své patologické nadání k sebestylizaci a manipulaci s druhými. Zatímco jeho manželka se pokouší sehnat peníze ze zablokovaných švýcarských kont a kontaktovat politické přátele, kteří by jim mohli poskytnout azyl, a jeho dcera se vyžívá v infantilně erotických představách a morbiditě, Leviathan po způsobu zneuznaných géniů bloumá po domě, hraje podivné erotické hry se služkou a přemýšlí. Ne o návratu na výsluní moci. Ne o pomstě. Ne o záchraně sebe a svých blízkých. Pouze o dostatečně teatrálním a působivém odchodu ze scény. Příležitost se naskytne, když se na scéně zjeví agentka tajných služeb, bývalá velitelka jeho ochranky Verena. Představení začíná...
   
          Pozoruhodná hra, která osciluje mezi žánrovým psychologickým dramatem, svérázným mystériem zla a brutální komedií. Její autor, francouzský dramatik, režisér a vystudovaný filosof švýcarského původu Jean-Daniel Magnin, dosahuje mísením různých stylových přístupů zcela neobvyklého účinku. Kombinuje prvky skutečných příběhů balkánských válečných zločinců s mytologickými motivy z úsvitu lidských civilizací. Některé pasáže znějí jako z Bible, jiné připomínají hodně vulgární vaudeville a ještě jiné poezii takového Rimbauda nebo Baudelaira; to vše dohromady tvoří text s přízračnou atmosférou zániku, perverze a nepojmenovatelného zla, které tu bylo před námi a které nikdy nezemře; které se dokáže zapouzdřit jako virus moru a přečkat desetiletí či staletí, až zase nastanou příhodné podmínky pro jeho rozkvět.

Hra byla uvedena v české premiéře dne 8. února 2010 v Studiu Saint Germain klubu Rock Café Praha.

Veršovaná podoba pašijového příběhu, která se však dívá více do nitra postav, než do stránek biblického textu. Kromě známých scén, které nechybí v žádných pašijích, jsou tak zde navíc scény, které odhalují myšlení a duševní pochody i emoce hlavních aktérů, kteří nejsou vykresleni jako zbožštělí lidé, ale naopak jako obyčejní smrtelníci, kteří mají své city a emoce, jen prožívají neobyčejný příběh. Oproti běžným pašijovým hrám zde jsou scény jako Loučení Marie a Máří s Ježíšem, setkání Máří, Marie a Jidáše, dialog Jidáše a Petra, dialog Piláta a jeho ženy, monolog Máří Magdalény, scéna jedné z matek betlémských neviňátek u soudu s Ježíšem atp. Celá hra pak je komentována postavou Opovědníka, který na vše nahlíží z pozice současníka – autora hry. Hra se stále rozšiřuje o nové scény, které jsou vždy přidávány pro každoroční uvádění na Pražském hradě Divadlem Apropo. Na úpravě původní verze spolupracoval autor s dramaturgyní Jarmilou Černíkovou.

Muzikál ze současnosti. Malíř namaluje portrét dívky „Kráska z perutí“, kterou zahlédl letmo, než mu výhled zastřelo hejno holubů, kteří se vznesli z náměstí. Obraz je tak věrohodný, že se o něm hovoří jako o nové Mona Lise a malíř ho prodá do galerie. V noci však obraz ožije. Dívka se nejprve vydává k malíři, ten ji miluje, ale ona mu jen vyčte své chyby a odchází do velkého světa. Od té chvíle se rozvíjejí dva paralelní příběhy, kde je o Krásku zájem ze strany mafie, televize, milionáře, spolku feministek a zdá se, že její hvězda stoupá výš a výš. Mezitím malíř upadá do dluhů, protože galerie chce peníze zpět. Přicházejí i exekutoři a berou mu vše, co má. Krásčino stoupání se však ukáže být jen mediální jednorázovou slávou, která hned pohasíná a o Krásku nakonec nikdo nejeví zájem. Ta má jen dvě možnosti – vrátit se na obraz či k malíři, což oboje bere jako prohru, nebo spáchat sebevraždu rozpuštěním v Terpentýnu. Pro druhou volbu se rozhodne a malíř ji akorát v ten okamžik najde a loučí se s ní. Nakonec přichází dívka, kterou viděl na náměstí a ona se dozvěděla, že se stala vzorem pro obraz, což ji osloví. Vše tak končí milostným duetem.

Další pohádka z pera dramatika, dramaturga a režiséra Vladislava Kracíka, uměleckého šéfa Divadla Tramtarie v Olomouci.

 „To je úplná hrůza, pane doktore, čekárna nám praská ve švech. Je to ještě horší než včera, hotová epidemie. Jestli to takhle půjde dál, budou muset pohádky chtě-nechtě vyhlásit chřipkové prázdniny...“

No ano, děti, stejně jako vy, tak i pohádkové postavy občas onemocní. Otesánek dostane teplotu, drak kašel... A stejně jako máte vy, děti, své dětské lékaře, tak mají pohádkové postavy své pohádkové. A právě jedním takovým pohádkovým lékařem je Dr. Bálek. Svoji ordinaci má někde mezi Kocourkovem a lesem Řáholcem. Ordinuje od osmi hodin do čtyř a během své odborné praxe zažije spoustu dobrodružství a legrace. Vše se ale změní ve chvíli, kdy k němu dorazí královský posel se zprávou, že onemocněl dvorní kouzelník Semtamtrik... Veselá pohádka pro celou rodinu volně inspirovaná slavnou pohádkou Karla Čapka.

Princezna Esemeska je úplně normální královská holka, která má úplně stejný problém jako stovky jiných královských holek, a to, že se ještě nechce vdávat a už vůbec ne za toho, koho ji vybere královský tatínek. A tak si vymyslí originální nemoc, předstírá totiž, že neumí vyslovovat háčky a čárky. A to je skutečně velký problém, protože synové soudních králů se jmenují Čeněk, Řehoř a Tomáš!...Tak začíná bláznivá pohádka o princezně Esemesce první, která na své dobrodružné cestě za štěstím potká popleteného šaška, strašlivou Babici Krabici, tři živelné bratry, bezhlavého jezdce a nakonec i svého milého, zakletého prince Oskara...

Tak trochu hořká komedie o mužích, kteří by alespoň na jeden den chtěli být komiksovými superhrdiny.

Jiří Mizera je ve všem průměrný. Průměrný vzhled, průměrná práce, průměrný plat. Občasná výhra střídá občasnou prohru a tak stále dokola. Jediným vybočením jsou ženy. S těmi prohrává vždy… když je ale nejhůř, zjeví se ON. Charismatický atlet v převleku za jediného létajícího savce, Batman… Život je jako komiks. Vždy jsou zde ti, kteří vyhrávají, a potom ti druzí…  

„Jonas Jagow zničí Berlín.“ Tímto vychloubačným oznámením začíná Decarova hra Jonas Jagow. Jonas Jagow prochází plný vzteku městem a nebere si žádné servítky. V Lichtenbergu spořádá kachnu ve sladkokyselé omáčce a v Centru zdraví se opije do němoty. Nestydatě vyrušuje při zasedání sněmovny, urazí starostu, vášnivě promlouvá k lidu nebo se válí v posteli a mluví o svých vztazích. V podzemních bunkrech se setkají nadšení turisté s vážnými galeristy a zjistí, že bunkry jsou vlastně kluby. Chaos se stupňuje. Jagow na své cestě zkázy hovoří s Andreasem Baaderem, Moritzem Bleibtreuem a Tobiasem Morettim. A uprostřed tohoto pulzujícího chaosu spadne na Berlín asteroid, ale zkáza se nekoná. Jako kdyby si ateroidu nikdo nevšiml…
        Decar ve svém epizodickém dramatu používá chronologické i prostorové skoky a rychlé střihy, tím hře dodává až nervy drásající dynamiku, ale především zábavnost.
Michel Decar obdržel za hru Jonas Jagow Förderpreis für neue Dramatik v rámci dramatické sekce Stückemarkt 2012 při Theatertreffen.