Pohádková komedie pro děti od 6 let.
      Tři potulné věštkyně (Libuše, Božena a Mařena) se chtějí vdávat a věštecká koule jim předpoví vhodné ženichy na hradě krále Kloudy.
      Král Klouda má tři syny – Dardu, Škardu a Jardu. Otec a dva starší synové jsou vášnivými lovci. Snílek Jarda jejich zálibu v lovu nesdílí. Na hradě se nachází i mazaný sluha Packal, který díky neustálým převlekům tajně zastává ještě roli dvorního Čaroděje, Doktora a Kronikáře (bere tedy 4 platy). Věštkyně si ihned krále získají  informací o existenci tajůplné bílé laně, kterou cestou potkaly. Zatímco se věštkyně snaží zlomit srdce Čaroděje, Doktora a Kronikáře (tedy téže osoby – Packala), král se syny uloví v lese bílou laň. Z té se vyklube dívka, pravděpodobně zakletá princezna, s velkým výpadkem paměti.. Princové se předhánějí v námluvách (musejí plnit zadané úkoly), Packal stěží stíhá měnit převleky a věštkyně navíc na hradě vypátrají pověst o bílé lani, která se v úzkých proměňuje v dívku a v této podobě zůstává zakleta navždy poté, co se třikrát zklame v lásce. Vysvobodí ji svou věrnou láskou některý z princů? A koho si v bláznivém finále vezmou za muže tři věštkyně?

Pohádka (částečně ve verších) pro děti od 3 let.

      Každá pec má svůj příběh. A o jedné, čerstvě opravené, vypráví po práci Starý pecař tomu Mladému. Za tou pecí si totiž strašně rádi hráli Jeníček a Mařenka. Tedy až do té chvíle, kdy je zlá Macecha vylákala do hlubokého lesa...
      Pohádková klasika pro nejmenší děti, v níž chytrost zvítězí nad zlem, doznala řadu dílčích posunů oproti nejznámějším verzím. Ke zlé Bábě například přibyl do chaloupky Dědek, důležitou roli v ději hraje i slepička, která Bábě s Dědkem snáší vejce tolik potřebná pro výrobu perníků. A aby toho nebylo málo, Dědek s Bábou si své nehodné choutky umějí i řádně zrýmovat. Ani to jim nakonec není nic platné, Jeníček s Mařenkou na ně samozřejmě vyzrají. A i Macecha, která to vše způsobila, se nakonec spálí (o pec) a neujde spravedlivému trestu.
      Pohádka, kterou oba pecaři (a zároveň vesničtí muzikanti) prokládají známými lidovými písničkami pro nejmenší děti, nakonec dospěje do šťastného konce a Mladý pecař se od Starého také dozví, kvůli komu a čemu vlastně tu pec museli opravovat. Prsty v oné drobné nehodě měl jeden bláznivý dědeček a jeho velké kladivo...  
      Hra byla inscenována v Divadle ALFA Plzeň v roce 2011.

Pro děti od 8 let, mládež i dospělé. 

     Loutková komedie, která se odehrává na lékařské pohotovosti, kam jedné noci dorazí se zablokovanou krční páteří (od pozorování hvězd) amatérský astronom Albert.
     Zatímco Albert čeká - ve společnosti ošetřující sestry a rozespalého doktora řeckého původu – až začne působit uvolňující injekce, ordinace ožívá jeho bájně-hvězdným vyprávěním. Vyprávěním o věčném a marném boji s Osudem, o hrdinství, jemuž je někdy třeba trošičku napomoci, a o pýše, která odjakživa předchází pád. V lehce apokryfním a humorném zpracování se postupně rozkrývá životní příběh mýtického hrdiny Persea. Jsme svědky jeho narození (jeho matka ho počne se samotným Diem proměněným ve zlatý déšť), sledujeme jeho hrdinskou pouť bájným Řeckem (zabití Gorgony Medúzy) či osvobození Andromedy a nakonec nás nemine ani hod diskem, kterým Perseus zabil vlastního otce, a definitivně tak naplnil dávnou věštbu.
     Hra byla inscenována v Naivním divadle Liberec v roce 2011.

      Pro děti od 10 let, mládež i dospělé publikum. Komedie na motivy slavného románu Julese Verna.

      Do zapadlé karpatské vísky hluboko v lesích, kterou obývají vskutku prapodivní lidé, přichází jednoho dne hrabě Telek se svým sluhou Rockem. Pátrají zde po Telekově dávné lásce, operní zpěvačce Stille, jejíž zmizení a možná i smrt má na svědomí zlotřilý baron Görc. Jak se brzy ukáže, tajemný hrad nedaleko vesnice skrývá nejen barona Görce, ale i řadu dalších překvapení. V bláznivém a velkolepém finále se všichni aktéři potkávají v útrobách hradu, který však má díky baronovu dvornímu vynálezci Orfanikovi co nevidět vylétnout do povětří. Obrovský výbuch způsobí nejen velikou zkázu, ale přinese sebou i překvapivé a šťastné rozuzlení.  
      Některé dílčí situace (vložený němý film o baronu Görcovi, zapojení písniček) lze řešit jinou formou či vynechat.
      Hra byla inscenována v Divadle Jonáša Záborského v Prešově (2010). Existuje též slovenská verze textu v překladu Michaely Homolové.

Pro děti od 10 let, mládež i dospělé publikum.

 „Tam u Královýho Hradce, lítaly tam koule prudce, z kanonů a flintiček, do ubohých lidiček...“
      Text lidové písně o hrdinovi Jabůrkovi, který „pořád ládoládoládoval“, se stal základem loutkové tragikomedie o bitvě roku 1866, kdy se rakouská vojska pokusila zastavit postup pruské armády. Během jediného dne se rozhodlo o porážce Rakouska.
      Milostně válečná tragikomedie je fiktivním příběhem kanonýra Franze Jabůrka i dalších postav jako je třeba puškař Sylvestr Krnka, který se již dlouho před válkou snažil vedení rakouské armády přesvědčit o výhodách pruských pušek „zadovek“. Roli v příběhu hraje láska a také schopnost a neschopnost vytrvat, v různých slova smyslech – od vytrvalosti a výdrže fyzické, přes věrnost milostnou až po loajalitu národní.

Inscenováno v Divadle DRAK v Hradci Králové v roce 2011.

Dvě pohádky s myší svatební tématikou pro děti od 4 let a nejnižší školní věk.

      Žily byly dvě myši. Máma myš a táta myšák. Jejich myší dcerka byla ta nejkrásnější z celé myší říše. A proto si také zaslouží toho nejlepšího a nejmocnějšího ženicha na světě! A právě toho se myší rodičové vydají hledat. Možná by tím ženichem mohlo být samotné slunce? Ale kdepak, vždyť co zmůže slunce, když ho zakryje mrak? Ale mrak si zase neporadí s větrem... Cesta myších rodičů za vysněným ženichem pro svou dceru nebere konce...
      Stejně jako v první pohádce (která vznikla volně na motivy japonské předlohy) se i ve druhé pohádce děj točí kolem svatby: Myšák Míša si naopak hodlá najít svou nevěstu sám. A ne jen tak ledajakou. Chce si najít nějakou moderní, „emancipánovou“ myšku. Jeho cesta školní budovou (ve které bydlí) vede až do tajemné komnaty, kde zlý čaroděj (ve skutečnosti počítač) drží v zajetí krásnou myší princeznu (myš k počítači). Jak krásnou myšku osvobodit, aby se přitom spící čaroděj neprobudil?

Hra byla inscenována v Naivním divadle Liberec v roce 2009.

V blíže neidentifikované zemi a tajemstvím opředené lokaci jakési průmyslové korporace, jejíž výrobky jsou nám utajeny, pracují v Kontrolním oddělení tři muži. Dva z nich, Hanrahan a nový zaměstnanec Dobbitt, kontrolují kvalitu neznámých výrobků a samotnou práci zaměstnanců korporace. Na práci těchto dvou kontrolorů, nemilosrdně dohlíží vedoucí Kontrolního oddělení, Merkin.
     Všechny tři postavy této černé komedie žijí a pracují ve světě dominovaném byrokratickou mašinérií  a naši hrdinové si nejsou jisti, zda mají práci kontrolorů v detašovaném, neznámém regionu, skutečně rádi. Navzdoru tomu vedoucí Kontrolního oddělení Merkin tvrdí, že: Práci kontrolora si nemůžeš vybrat. Ta práce si vybere tebe! Můj otec byl kontrolor a jeho fotr taky. Dědeček říkával:  „Makat může každej blb, ale kontrolovat práci druhejch, svedou jen skuteční machři!”
     Byrokratické mechanizmy společnosti a odlidštěné prostředí změnilo naše hrdiny natolik, že ztratili schopnost milostného citu k vlastním rodinám i manželkám. Navzdory jejich  úsilí a neúprosné snaze se vymanit ze systému byrokratické potupy, ztuhlý režim, jeho nesmlouvavá pravidla a dobře naolejovaný a zaběhlý systém, je zřejmě neporazitelný. Jejich život se sestává z cifer, aktualizace pracovního prostředí a věčné touhy po povýšení nebo okamžitém návratu do vlasti, do normálního života. Mezi sebou nejsou schopni a nemohou navázat oduševnělou komunikaci a jediné spojení s vnějším světem jim zprostředkovává regionální ředitel korporace v telefonním sluchátku!

       Mohla to být krásná letní noc. Mohla to být veselá oslava. Grilovací párty. Skupinka úspěchem a pohodlím zhýčkaných „dětí velkoměsta“ v lese. Znají se, více či méně, mají se rádi, nějak, někdy se nemůžou vystát, vědí o sobě ledacos, chtějí se navzájem líbit. Vztahy, které mezi sebou mají o sebe křešou až jiskry létají. Je horko a sucho…Možná, že kousek ještě žhavého dřevěného uhlí spadl na zem. Na létem vyprahlou zem. Možná, že špatně uhasili cigaretu...Možná, možná, možná...Najednou se všichni, nepřipraveni, ocitnou přímo v pekle. V zajetí katastrofy, která působí, jako zesilovač pocitů: smrtelný strach, zoufalství, bezmoc, dezorientace...

       A jaké má katastrofa následky? Nejenom les, ale i zářivá budoucnost našich hrdinů lehla popelem. I všechny vztahy shořely. A jak se s tím vyrovná jejich svědomí?
Černé zvíře smutek. Černé, to jest zuhelnatělé. Zuhelnatělé zvíře a zuhelnatělý člověk. Jaký je v tom rozdíl? Ve výsledku žádný.

   Mousefuckers jsou Imširovićovou variací na Kdo se bojí Virginie Woolfové Edwarda Albeeho. Dva navzájem si cizí manželské páry se během jednoho večera pouští do krutých naschválů a provokací, které ve finále hraničí  s psychickým mučením a vyvrcholí policejním zásahem. Zdvořilostní konverzace se v průběhu večera vyostřuje ve stále drsnější výpady a zdánlivě běžná návštěva se tak mění v přehlídku kostlivců ve skříni obou párů i každé z postav.

Dějištěm hry je Ženeva, kde Enki a Ajša žijí od války v emigraci. Na návštěvu za nimi přichází Tamara s Gilem, které Ajša potkala náhodou ten den a pozvala je – všichni jsou přece z Jugoslávie. Enki a Ajša jsou však Bosenští muslimové, zatímco Tamara s Gilem Srbové a během večera neustále a spíše nechtě naráží na kulturní rozdíly a předsudky, které se zdají být nesmiřitelné. Hovor vázne, i zdánlivě nevinná témata se ukazují být konfliktní. Společná jim je jejich současnost, identita válečného uprchlíka, imigranta v západní společnosti, která je nehodlá přijmout.

            Závažné téma je odlehčeno svižným tempem textu, rychlými změnami situací a až přehnanou hrubostí jazyka – Mousefuckers jsou sebeironickou, velmi černou komedií s tragickým koncem.

Celá rodina si zoufá z dlouholeté péče o umírajícího dědečka. Agónie nejstaršího člena rodiny trvá již příliš dlouho a celá rodina si tajně přeje dědečkovu smrt. Odchod nejstaršího člena rodiny však přichází v nejméně vhodné chvíli. Dědeček zemře den před tím, kdy měl zabít kapra na štědrovečerní večeři. Náhle se ukáže, že nikdo z rodiny, kromě dědečka, zabít a vykuchat kapra neumí, protože je to dědeček nestihl naučit. Černá a cynická komedie ukazuje, jak se mění systém hodnot v současné společnosti, kdy „dědek“ a „babka“ jsou nuceni, aby vházeli ty správné hlasy pro politické strany, jimž dělají reklamu aktéři těch mladých zdravých nastupujících herců z televizních reklam. Komedie, která byla jednou z oceněných ve třetím ročníku literární soutěže Teatru Powszechengo v Lodźi, je naprosto nevhodná pro naším státem dotovaná divadla plná mladých zdravých dynamických kolektivů, plných sil.