Hra britského autora Hugha Whitemora (Nejlepší přátelé) vypráví příběh Alana Turninga, který onen kód či kodex z titulu hry prolomil hned dvakrát. Za druhé světové války rozluštil německý kód Enigma - a porušil i anglický morální kodex, když se otevřeně hlásil ke své homosexualitě, za kterou byl i uvězněn.

   Do ordinace psychoterapeuta Adama přichází senátor, politický turista a profesionální politik Ledňák. Má jedinou touhu, zbavit se sexuální závislosti na své sekretářce. V průběhu terapie se ovšem ukáže, že Ledňák prozradil této slečně čísla tajných kont, které si jeho političtí přátelé zřídili v daňových rájích, aby nemuseli přiznávat svůj majetek. Půvabná sekretářka Ivona se ovšem zanedlouho s Adamem zkontaktuje také a vyklube se z ní agentka BIS, která má za úkol odhalit, kterým konkrétním politikům čísla tajných kont patří. Je zaděláno na obrovský korupční skandál, navíc, když se do celé záležitosti s Ledňákovou milenkou zapojí i jeho manželka Brigitta. Adam ke svému překvapení zjistí, že za politické nitky tahá úplně někdo jiný, než sami politikové, a že naivní voliči jsou jenom bandou hlupáků, když věří, že svým hlasem na rozdíl od lobbyistů mohou cokoliv ovlivnit.
   Absurdní komedie z politického prostředí je krutým obrazem naší současnosti. Překladatel se ani nemusel moc namáhat, aby z polské komedie udělal komedii ryze českou. Po nejnovějších politických skandálech navíc velmi aktuální. Filmový režisér a scénárista Dominik W Rettinger, narozený v roce 1953, se svou komedií zvítězil v literární soutěži Teatru Powszechnego v Lodźi, kde byla jeho „erotická satira“ s úspěchem uvedena na podzim roku 2008. Text této hry je zárukou dobré zábavy i pro českého diváka.

Jeanne a Maxim jsou už dost dlouho svoji. Jsou to dobře situovaní manželé, žijící ve svém domě se zahradou. CLAUDE je jejich přítel. Je to uzavřený člověk, trpí pocitem, že mu svět ubližuje. „Ono je vždycky riskantní, neřku-li nebezpečné dělat si ze životního partnera důvěrníka. Vyžadovat upřímnost jako základ harmonie v manželském svazku je lákat ho do léčky. Vezměte si Jeanne a Maxima. Po několika letech šťastného manželství se rozhodnou přiznat se k několika svým prohřeškům. To je začátek vážné revize vztahu, vzájemného podezírání, osočování všeho druhu, neodpustitelné žárlivosti. Každá lež má své souvislosti, každá pravda skýtá nebezpečí. Prostě důvěra musí zůstat iluzí. To je bez pochyby základní podmínka k tomu, aby byl v manželství zachován mír,“ napsal o hře sám autor.

Hra jednoho z nejvýznamnějších italských dramatiků současnosti si pohrává s hranicí mezi mužskou a ženskou identitou v každém z nás. Madam, bývalá prostitutka pronásledovaná ponížením a hnusem prodejného života, svůj život zasvětí výchově andělů – dokonalých bezpohlavních bytostí. Tyto ani muži, ani ženy mají být ryzím zosobněním čistoty a krásy. S přírodou a lidskou přirozeností si ale není radno zahrávat. Ideálu nelze dosáhnout nízkými a utilitaristickými prostředky. Navíc i tito „homunkulové“ prahnou po identitě a snaží se ji prosadit a realizovat i proti své stvořitelce. Dokážou se však vzbouřit a začít nový život nebo jsou osidla jejich macechy příliš silná?
    Tato temná hra o složité lidské identitě vyhrála v roce 1985 prestižní cenu Premio Riccione, naposledy byla v roce 2009 s úspěchem uvedena italským mezinárodním festivalem Napoli Teatro Festival Italia.

Jak napovídá název, dějištěm této hry je vskutku bordel, i když „svatý“. Z bývalé bordelmamá se totiž stala světice, která pouhým dotykem svých rukou léčí ty nejzáludnější a nejtabuizovanější nemoci svých bližních. Denně sem proudí desítky nemocných, pozornost celého města se upírá k této napravené nevěstce a tak není divu, že zvýšený zájem o místní dění projeví i církev. Sám kardinál má při své návštěvě rozřešit obtížnou otázku, zda je tato bývalá děvka skutečnou světicí či nikoli. Namísto všemi očekávaného jasného výsledku ale vyšetřování přinese ještě větší nejistotu a kontroverzi. Ctnostný duchovní spáchá tajemný a skandální zločin a vratký svatostánek se mžikem ocitne v naprostém rozkladu, ze kterého je jen jediné východisko v podobě ještě větší tragédie.

Jean-Claude Grumberg i v této krátké hře dokazuje, proč patří mezi klasiky nejen francouzské moderní dramatiky. Vtipná a zároveň vážná, jednoduchá a zároveň složitá, krutě reálná a zároveň snově iracionální, rodinná a zároveň nemocniční hra je bystrým, dynamickým a zábavným pelmelem autorových vzpomínek na dětství, rodiče či nemoce. Snad u samotného Boha si vždy na malý okamžik vyprosí útržky z minulosti, aby nám tak nenápadně předkládal obrázek své rodiny i života po druhé světové válce. Text bez jakýchkoli scénických poznámek doplňuje předcházející volnou Grumbergovu trilogii Dreyfus, Dílna (Krejčovský salón) a Svobodná zóna a pro svou dialogickou říznost a velký prostor pro čtenářovu i divákovu imaginaci svedl nejednoho režiséra k jeho uvedení.

Nadneseně řečeno, kdo chce znát všechny předky Noëlle Renaudové a letmo, ale v dokonale rytmizované i významové zkratce přehlédnout jejich osudy, má nejlepší příležitost ve hře Popel a lampióny. Autorka vypočítává desítky těch, kteří ji předcházeli od těch málomluvných po upovídané, od hrubiánů po pokorné, od ubožáků po snaživce, od dříčů po lemply, aby odhalila náš lidský úděl, platný pro všechny bez rozdílu skutků i charakterů, totiž že člověk je prach a v prach se zase obrátí. Hra není ale žádná patetická tiráda, ale naopak drsná až nevybíravá realita našeho životního údělu, která je záměrně v druhé části zlehčena parodií melodramatu o osudovém setkání muže a ženy, kteří stojí u počátku další řady budoucího pokolení.

Píše se rok 1993, Berlín už je zase jedno město a Heidrun se vrací do svého drážďanského rodného domu se svou starou matkou Withou a pubertální dcerou Hannah. Má to být nový začátek. Jenže dům je plný historie, na jeho stěnách znovu ožívají obrazy z minulosti a pečlivě budované legendy dostávají trhliny. Sledujeme příběh domu od roku 1934 a jeho obyvatel, kteří přicházejí a odcházejí s měnícími se politickými systémy. Ve své nové hře napsané v souvislosti s letošním 20. výročím pádu Berlínské zdi Marius von Mayenburg odvážně střídá časové roviny a sleduje osudy pěti žen, které spojil jeden starý dům a rozdělila Berlínská zeď.

Jsou periferní příběhy důležité? Martin chce psát, touží napsat velký román, ale zatím je jen obyčejným redaktorem Prague Postu. Jeho žena Katka, učitelka fyziky, za ním stojí, věří, že dokáže něco velkého, i když jí něco vzadu napovídá, že se to vymyká fyzikálním zákonům. Aby mu pomohla, pozve na večeři známého literárního kritika, profesora Schwarze. Zdá se, že Martinova tvorba má opravdu úspěch, i když ne na poli literární. Profesor považuje jeho román za přírodní úkaz, po přečtení několika stránek každý čtenář usne. Racionální Katka vidí, že se její muž pouští na tenký led touhy po literárním úspěchu, ale nedokáže ho zastavit. Martinova fantazie zaplňuje prostor – po scéně přechází Vladimír Iljič Lenin, finští dřevorubci a schizofrenický vědec s dlouhým vousem. Každou ze svých postav strčí do jedné zásuvky nové finské komody, kterou se snaží podle intuice sestavit, aby nakonec pohltila i jeho samotného.

Neschopnost milovat? Strach z monumentálního citu? Trýzeň z neuskutečněné lásky a melancholický očistec za zbabělost srdce. Ale i groteskní pohledy na podivná šedesátá léta minulého století u nás — to je silný Škvoreckého milostný mýtus. Příběh vypráví o krátkém setkání dvou mladých lidí na rekreaci v Československu koncem padesátých let. Pražského redaktora, který je zároveň vypravěčem příběhu, přitahuje svou krásou i tajemností Maďarka z východního Slovenska — Emöke. Emöke prožila nešťastné manželství. Věří, že pozemský svět, hmota, tělo jsou jen různými jmény pro zlo, od něhož se člověk má osvobozovat, aby se mohl rozplynout v boží lásce a dobrotě. Redaktor se pokouší vyvrátit její názory racionálními argumenty i tím, že probouzí k životu její potlačené ženství. Jejich sílící náklonnost a příznivě se rozvíjející vztah zmaří intrika redaktorova spolubydlícího, citově otupělého učitele.
Dramatizace proslulé novely Josefa Škvoreckého vznikla pro Divadlo Viola a je koncipována pouze pro dva herce, kteří hrají hned několik postav.