Intimní mužská zpověď. Dva astronomové /Bartoška a Bejček/ ve zralém věku bilancují. Jeden ženami odvržen a oškubán, druhý se právě pokouší změnit svůj žebříček hodnot novým vztahem s mladou ženou. Ze vší té pozemské chandry se však oba snaží dostat poetickou hravostí, aby se jim z propasti kosmu a jejího poznání nepodlomily nohy. Tak jsme svědky celé plejády školních návštěv na hvězdárně, vedených více či méně bizarními pedagožkami, toužícími alespoň na chvíli své svěřence někam spolehlivě odložit.
Jedna taková návštěva se stane Bejčkovi v pravém slova smyslu osudnou. Jeho poslední pokus o vybudování vztahu a zplození dítěte končí fiaskem. Fiaskem očistným, neboť jeho důsledkem je Bejčkův odchod do nekonečné náruče vesmíru, tam, kde krouží jím objevený stejnojmenný asteroid.

Stárnoucí čtveřice kamarádů kolem sedmdesátky prožila celý svůj aktivní život v bývalých Sudetech. Jejich relativní spokojenost se stavem věcí naruší nečekaný objev-v Pancířově statku se při úpravách naleznou zazděné bedny s předměty po odsunutých Němcích. V průběhu jejich rozbalování se výrazně mění prvoplánová animozita téměř ve smutný soucit s osudy těch, jejichž majetek nám tehdy připadl. Smíšené pocity přerůstají v hádky a zákonitě i v hledání souvislostí, často nečekaných a překvapivých. Zvlášť když se ukáže, že o cennosti již poslední žijící majitelka nestojí a že podobné peripetie připravil krutý osud i Bohuně, sušící na půdě třicet let nerozbalené svatební dary. Poznání, že ztráta domova a identity je to nekrutější, co může člověka potkat, přichází ke všemu v pozdním stáří. Hra Země pokladů se umístila ve finále dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka 2007.

Birinski napsal divadelní hru Raskolnikov podle slavného Dostojevského románu Zločin a trest (1866) během pobytu ve Vídni. Tiskem vyšla v roce 1912 a teprve následujícího roku se dočkala premiéry v německé Geře. Stejně jako předloha, tematizuje i Birinského drama otázky morálky a zvrácenosti a duševní souboj dobra a zla. Teorie o nadřazenosti určitých jedinců nad masu a možnost těchto vyvolených porušovat základní etická pravidla dovedou Raskolnikova až k odhodlání vraždit. Je přesvědčen, že tak činí pro dobro lidstva. Nedokáže se však vyrovnat se špatným svědomím a propadá těžkým depresím, které jeho individualitu natolik oslabí, že se Raskolnikov nakonec ke zločinu přizná.
Drama s jedenácti postavami vypráví příběh chudého studenta Rodiona Raskolnikova, který z finančních důvodů nemůže již studovat a tráví čas uzavřen v bytě v Petrohradu, kde žije spolu se svou matkou Pulcherjou Alexandrovnou. Trápí se sociální situací nejen v rodině (chudoba, zneužitá sestra Duňa), ale v celé společnosti a rozhodne se jednat. Naplánuje vraždu staré lichvářky Aleny, ztělesňující vypočítavost, krutou nelidskost a chladnokrevnost, díky níž vydělává na neštěstí ostatních. Raskolnikov balancuje na hraně přesvědčení, že jedná správně a na druhé straně ho trýzní myšlenky o nesmyslnosti vraždy. Je přistižen při činu lichvářčinou sestrou a zabije také ji, nevinnou duši. Zprvu se mu daří hrůzný čin utajit, ale jeho psychický i fyzický stav ho prozradí. Je už jen otázkou času, kdy ho taktika zkušeného vyšetřujícího soudce Porfirije Petroviče dožene k přiznání.
Leo Birinski (1884-1951), židovský dramatik a filmový scénárista, je u nás znám díky hře Mumraj (1991: Činoherní klub). Narodil se na Ukrajině, kde prožil dětství, v mládí ale odešel do Vídně, později do Německa a nakonec do USA. Psal německy, později v Americe anglicky. S jeho jménem je spjata mystifikace o sebevraždě (1920) zmiňované v tisku i ve slovnících.
Mnoho mezer v Birinského biografii zaplnil badatel Dušan Hübl, jemuž se podařilo objevit v archívech a knihovnách po celém světě spoustu nových informací a mimo jiné získat kopii jednoho ze dvou existujících exemplářů Raskolnikova pro český překlad.
Překlad hry se umístil ve finále soutěže o Cenu Evalda Schorma za rok 2007.

Jednoaktovka Praha – New York, odehrávající se v současném New Yorku, je adaptací povídky vydané anglicky v Kanadě /nakl. Guernica, Toronto 2004/. Jde o psychologickou „detektivku“, která se soustřeďuje na konflikt mezi Češkou, která přijela z Prahy „sloužit“ jisté staré dámě, a touto dámou, excentrickou paní Bergovou, vzdálenou příbuznou jejího manžela. Češka, Alena Gardová potřebuje za každou cenu vydělat peníze na komplikovanou operaci své dcerušky. Jako „ošetřovatelka“ paní Bergové se ale cítí být ponižovaná. Paní Bergová je totiž je velice náročná. Hra začíná v kanceláři na kanadsko-americké hranici, kde celníci zadržují Gardovou, která je důvodně podezřelá z vraždy. V den svého odchodu od své zaměstnavatelky Bergové, stará paní náhle zemřela. Mohla nenávist Alenu motivovat k podání jedu paní Bergové? Překvapivý konec hry záhadu vyřeší. Atmosféra New Yorku je ukázána očima emigrantek, popisuje sladkobolné zážitky Aleny, její kamarádky, ale také mnoha jiných Polek a Češek, které jedou do Ameriky za výdělkem. Zajímavé je téma vztahu lásky a nenávisti mezi dvěma ženami, přitažlivost i krutost tohoto krásně ošklivého velkoměsta.

Gilles pozve domů na oběd svého velkého šéfa Bernarda de Montgallet, který má v příštích dnech rozhodnout o svém budoucím nástupci. Gillesovy vztahy s jeho ženou Stephanií nejsou právě ideální. O blížícím se obědě a pozvání svého šéfa ji navíc zapomíná informovat. A když to udělá hodinu před jeho příjezdem, rozčílená Stephanie praští dveřmi a odejde. V domě žije svérázná služka Henrietta, kterou přijíždějící šéf pokládá za paní domu. Henrietta se uvolí svého pána zachránit a tuto roli přijme. Do již tak komplikované situace se vrací domů Stephanie, která je okolnostmi přinucena hrát roly služky Henrietty. Do kolotoče bláznivých situací vstupuje Pierrot, krásný, nicméně poněkud přihlouplý zahradník, který je Stephaniným milencem, což se ve chvíli, kdy ji hraje Henrietta, prozradí. Tím má služka svou paní v hrsti. Velký šéf Bernard se začne Henriettě, již má za bohatou paní domu, dvořit, aby z ní vytáhl půjčku čtyř milionů, které zpronevěřil ve svém podniku, za což má na krku žalobu a jde po něm policie. Aby nebylo vše tak jednoduché, objevuje se neznámá dáma Jacqueline, která Henriettě, pokládajíc jí za Stephanii, sdělí, že ví o jejím vztahu se svým manželem. Tím se prozradí opravdu bohatý sexuální život paní domu a trumfy se hromadí v rukou všech. Tedy kromě Gillese, manžela, který jediný – jak tomu v životě bývá – neví nic. Když si pro šéfa Bernarda přichází policie, je v zájmu všech ho zachránit, a tak přesvědčí záměnami identit svého okolí již zcela zmateného prosťáčka Pierrota, že on je Bernardem de Montgallet a zcela dezorientovaný Pierrot se jde udat.

Drsný příběh z blázince, prodchnutý manipulací, zlodějinou, zneužitím nadřazeného postavení a také zneužitím lásky, je metaforou bezohlednosti a krutosti dnešního světa.
Dva zřízenci v blázinci zneužívají svého postavení, nechávají se pacienty oslovovat pane doktore a za vymyšlená nesmyslná provinění je trestají odepíráním obědů a ovoce, které prodávají do místní restaurace a do prodejny ovoce a zeleniny. Nebezpečím pro jejich "podnikání" se stává mladá terapeutka, začnou ji tedy systematicky uplácet, aniž by ona tušila, odkud berou peníze na drahé dárky. Terapeutka se do jednoho z pacientů zamiluje, zjistí, že tento pacient je ve skutečnosti zdráv a propustí jej domů, čímž vystaví zřízence nebezpečí prozrazení jejich zlodějin. Když po čase zjistí, že zřízenci kšeftují s jídlem, které kradou pacientům, a chce situaci řešit, je ujištěna, že právě odtud jsou prostředky na nákladné dary, které od nich dostává. Jsou jí nabídnuty dvě alternativy: buď nechá vše, tak jak je, nebo na ní zřízenci všechno svedou, protože s "dietami" začali právě v době, kdy sem ona nastoupila a této časové shody využijí proti ní. Terapeutka nejen že podlehne, ale připojí se k okrádání pacientů tím, že spolu se zřízenci prodává výsledky pracovní terapie.
Po čtyřech letech se do blázince vrací propuštěný pacient, tentokrát už ne jako pacient, ale jako náměstek ředitele kontrolního úseku ministerstva. Zpočátku to vypadá, že zřízenci i terapeutka budou za své machinace potrestáni, nakonec to ale dopadne tak, že bývalý pacient nechce situaci vyřešit. Požaduje pokračování zavedených praktik a chce polovinu "zisku" pro sebe. Přitom se ukáže i to, že vztah mezi ním a terapeutkou byl z jeho strany účelový, aby se dostal ven.

Drama ve čtyřech aktech s Pošťákovým snem je groteskou ozvláštněnou snovou magií. Na základě osudů venkovské rodiny Krcheňovců s hlavní postavou místního filozofa, žoviálního sukničkáře, a přitom manipulátora, násilníka a zvrhlíka - Krcheňa Nesmrteľného, hra reflektuje uplynulou éru komunistického panstva na Slovensku. Děj hry se odehrává na slovenské vesnici v rozpadajícím se domě Krcheňovců, kde je hlavou rodiny Krcheň Nesmrteľný. Rozpadá se i jeho rodina, kterou na protest opustili synové. Tajemstvím je opředené zmizení dcery Marky. Soukromá sféra života Krcheňovců je prostorem pro výpověď o živote společnosti. Děj probíhá ve světě živých i ve světě mrtvých, kde se koná soud nad rozpustilým Krcheňem. V druhém plánu hra vyznívá jako odsouzení reprezentantů bývalého režimu, kteří v roli starostlivých otců znásilňovali vlastní zemi. Trest se však nakonec nekoná - Krcheň jako ztělesnění hyperbolizovaných rysů tohoto lidského typu je nesmrtelný. Jméno Krcheň vychází z archaických vrstev jazyka a má dva významy: křivý nebo zakrnělý pařez (někdy i člověk-levák) a dravý pták. Ve hře symbolizuje negativní podstatu zpupného člověka, který se demagogií halí do rouška nedotknutelnosti a všemocnosti.
Eva Maliti získala za hru Krcheň Nesmrteľný 1. místo v celoslovenské soutěži dramatických textů Nová dráma – Trojboj 2001. Hra byla inscenovaná v Komorním divadle Martin (2002, režie Rastislav Ballek) a v SND Bratislava (2003, režie Roman Polák). Uvedli ji na mezinárodním divadelním festivalu Divadelná Nitra 2003. Byla přeložená do několika jazyků a publikovaná ve Francii, Rusku, Německu, Makedonii a v Severoosetské republice.

Hra o zápase spisovatelky Medey za svá autorská i lidská práva představuje detektivní drama s prvky tragédie. Medea napsala román, který kritika prohlásí za plagiát díla klasičky Maríny Behúlové. Medea zasvětí celý zbytek svého životat dokazováním opaku, což ji naprosto zruinuje. V náznaku je rozvinut také příběh vztahu intelektuálky s mladým básníkem Markem, který rámcuje hraniční situaci. Do hry vstupují falešní proroci-kritici, a také mrtvá klasička Marína Behúlová. Hlavním tématem hry jsou otázky umělecké tvorby, problém vztahu tvůrců k tradici, k literárnímu dědictví, je to hra o smyslu psaní v dnešním světě, o sebepopírání umělce v osobním životě.

V Unavenej Medei sa slovo zhmotnilo a stalo sa predmetom, o ktorom sa vedú spory, predmetom, ktorý možno ukradnúť a falšovať. Metaforou narušenia súkromia je internet. (Ján Šimko)

Hra Sněží je prvním textem pro divadlo od dvou mladých francouzských autorek Elisabethy Bost a Elsy Valensi. Ústředním tématem této komedie je život třicátnic a třicátníků v naší moderní společnosti, tedy téma, které je i českému publiku dostatečně známé např. z mnoha seriálových zpracování. Kořeny této hry je možné hledat u Přátel, Sexu ve městě a podobných TV sérií. Tato hra má s nimi podobné téma, zároveň si je však lehce bere na mušku.
    Je zima. Za okny sníh. Na horské chatě se sejdou čtyři mladé ženy v předvečer svatby jedné z nich. Povídají si o mužích, o životě, o vztazích, o společnosti… o banalitách i o těch nejzásadnějších věcech. Eloise však všechny překvapí sdělením, že se již vdávat nehodlá. Ovšem zjistit pravý důvod jejího rozhodnutí není jednoduché...
    Zdatně napsaná komedie nabízí výbornou příležitost pro čtyři mladé herečky. Svým stylem, hovorovým jazykem a bohatostí na vulgarismy představuje také výzvu pro konzervativní českou scénu. Inscenace této hry se s velkým úspěchem hrála na konci sezóny 2005/2006 v pařížském Palais de glace.

Harper Reganové je čtyřicet let, její otec  umírá a šéf ji nechce pustit z práce, aby ho naposledy viděla. Harper odchází z práce i přesto, že ji opravdu potřebuje, platí dceři školu a manžela vyhodili ze zaměstnání, prootže byl obviněn ze sexuálního obtěžování mladistvých. Harper na dva dny zmizí do rodného města, doma nikomu nic neřekne - ale přichází pozdě, její otec zemřel. Hrdinka se toulá městem, na své cestě potkává několik bizarních existencí, vyspí se se starším mužem, s nímž se seznámila přes internet, snaží si ujasnit si, co vlastně chce od života a jestli opravdu miluje a potřebuje svou rodinu. Nakonec se vrací domů, k manželovi a dceři, které nechápe a kteří nechápou ji, život běží dál... 
Hra známého dramatika Simona Stephense (Volavky, Na pobřeží širého světa) měla letos premiéru v londýnském Národním divadle.