Nová dramatizace knihy, která se dočkala víc než osmdesáti knižních vydání a mnoha adaptací pro divadlo, film i televizi. Příběhy ze života rodiny broučků jsou obrazem harmonie a láskyplných vzájemných vztahů uprostřed přírody. Vzrušení a napětí vyvolává Broučkovo setkání se Žlunou, o rozruch se postarají rozpustilí Verunkové. Ve střídání ročních dob sledujeme příhody Broučka a Berušky od jejich dětství až do dospělosti.

Peškovu dramatizaci obohatil pěknými písňovými texty Jaroslav Wykrent. Notový materiál zprostředkuje  DILIA.

Úsměvné i nelítostné drama o životaschopnosti slabých a nesmrtelnosti silných. Jindřich VIII., panovník, který se zapsal do dějin svým šestiženstvím, převratnou reformou církve, již provedl proto, aby se mohl rozvést, bezpočtem svých popravených odpůrců a řadou dalších člověčích i státnických výstředností, je nesmírně atraktivní postavou pro drama i literaturu. I anglického dramatika Bolta inspirovalo napjaté ovzduší jeho dvora, jako hlavní postavu však nezvolil samotného panovníka, ale jednoho z největších světových filosofů, lorda kancléře Thomase Mora, který se pro svůj pevný otevřený nesouhlas se založením anglikánské církve stal jednou z obětí Jindřichových represí. Přesto je Boltova hra plná humoru a lásky k životu. Thomas More v ní není suchým intelektuálem či bigotním katolíkem, ale inteligentní a přemýšlivou bytostí z masa a kostí, žije plnokrevným životem obklopen milující rodinou a jeho vynucená smrt nepůsobí jako akt mučednictví, ale jako výraz nejvyšší osobní svobody. Hra je zalidněna řadou dalších historických postav – Jindřich VIII., vévoda z Norfolku, Thomas Cromwell…, jimiž představuje galerii lidských charakterů a rozdílných přístupů k mocensko-etickým sporům, jejichž podstata se od 16. století dodnes nijak zvláš? nezměnila.

Příběh třicetiletého přátelství mezi americkým dramatikem Tennessee Williamsem a italskou herečkou Annou Magnani. Hra začíná koncem čtyřicátých let minulého století, kdy se Williams během svého pobytu v Římě konečně setká s herečkou, pro niž touží psát. Prakticky ihned najdou porozumění jeden pro druhého a tak v období, které následuje, předkládá autor divákům životní peripetie obou umělců: jejich úspěchy i pády, jejich vztahy k přátelům i milenců, a to vše zarámováno do padesátých a šedesátých let 20. století. Hra pětatřicetiletého amerického dramatika italského původu  měla premiéru v roce 2002 na off-Broadway, kde se setkala s velkým úspěchem. Autor totiž na základě historických pramenů napsal skutečně poutavý a současně dojemný příběh dvou na jedné straně slavných, na druhé straně velmi osamělých lidí. V roce 2004 se dočkala premiéry v Londýně a brzy ji uvidí i diváci v Moskvě a Praze.

Divadelní hra Private Lives patří k nejúspěšnějším komediím Noëla Cowarda, je stálicí na českých i světových jevištích (naposledy získala inscenace této hry, ve které hlavní dvojici hráli Alan Rickman a Lindsay Duncan, prestižní cenu Tony Awards za rok 2002). Zápletka je velmi jednoduchá: dvojice bývalých manželů Elyot a Amanda z vyšší společnosti se po letech znovu setkává v drahém francouzském hotelu, kam oba přijeli trávit líbánky se svými novými (a mladšími) partnery. Následuje to, co by oba bývalé manžele ani ve snu nenapadlo: opět se do sebe zamilují. Napětí mezi čtveřicí roste. Nakonec před svými novými partnery Sybilou a Victorem utečou do Amandina bytu v Paříži. Oba dva spolu však nepřestanou bojovat - hra je plná úžasných dialogů, které mnozí kritici přirovnávají ke slavným hádkám Benedica  Beatrice ze Shakespearova Mnoho povyku pro nic.

Satirická komedie známého australského dramatika roztáčí vír vášní - ctižádosti, chamtivosti, bezohlednosti - který vzniká kolem dražby uměleckých děl. Podaří se atraktivní mladé ženě vyšroubovat cenu obrazu od slavného malíře na dva miliony? Co všechno musí v psychologickém souboji se svými klienty překousnout? Jakým choutkám musí vyhovět, aby dosáhla vysněného cíle stát se známou obchodnicí s uměním? Vydrží její manželství tuto hazardní hru? Odhalení citové bídy bohatých snobů vrcholí v šokujících fraškovitých scénách, ve kterých je jim všechno dovoleno, ale žádné štěstí jim to nepřináší. David Williamson zkušeně namíchává přesný poměr mezi groteskní nadsázkou a psychologickou hloubkou, mistrovsky stupňuje napětí a přes řadu skandálních odhalení dospěje k š?astnému konci.

Hra Nádych je retrodrama, které má svou tragickou i komediální rovinu. Snaží se propojit snové i hravé dialogy s nostalgickým smutkem a přitom vyprávět příběh o smrti, stárnutí, umění  a životě, ve kterém je všechno „vlastně minulostí“. Stařičká a už mírně vyšinutá židovská spisovatelka Elsa Lasker přichází do meziválečné Prahy na pozvání maloměš?áckých obdivovatelů umění Koreckých. Ti tvrdí, že v jejich domě tato slavná básnířka strávila jako dítě jedny prázdniny.  Excentrická Elsa  si zpočátku vůbec na takový zážitek nevzpomíná, když se však sblíží s překladatelem Ernestem, vědomě se rozhodne zůstat v Praze do smrti.  Čím tvrdohlavěji zůstává, tím víc rozkládá vztahy svého okolí. V posledním snovém obraze je Praha přímořským střediskem, v němž mladá Elsa a její vytoužený milenec Ernest čekají na vojenskou vzducholoď, která má pohřbít jejich svět, to co naplnili i nenávratně zmeškali. Diana Kacarová (1977) píše filmové scénáře a hry pro rozhlas. V roce 2003 získala její hra Rok hada na festivalu v Bojnicích cenu za rozhlasový debut . Hru uvedl i Český rozhlas Vltava.  Její divadelní debut Nádych byl jedním z finálových her soutěže Dráma 2004.

Drama z roku 1930 je součástí autorovy „molieriany“, která pokračovala životopisným románem o Molierovi Život pana Moliera a byla zakončena několika  autorovými překlady Molierových her pro Moskevské umělecké divadlo. Moliere byl uveden na této scéně roku 1936, ale po několika reprízách byl stažen z repertoáru a jméno autora se ocitlo na černé listině. Bulgakov si zvolil poslední úsek Molierova života, kdy slavný komediograf prožívá svou poslední hořkou lásku k mladičké Armandě, okouší slávu i její rub, bojuje o Tartuffa a ztrácí královu přízeň. Drama končí Molierovou smrtí. Po prostudování historických pramenů autor nalezl shodu  mezi Molierovým a svým zápasem s despotickou mocí. Podle vlastních slov nenapsal historickou hru, ale romantické drama, kde se nevyžaduje historická přesnost - v jeho dramatu Moliere umírá přímo na scéně. Jde o nejčastěji uváděnou Bulgakovovu hru. Oznamujeme divadlům a inscenátorům Bulgakovových dramat, že překlady Aleny Morávkové jsou autorizovány dědici autorských práv M. Bulgakova!

Vypravěč - mladý 30–40-letý muž v námořnické uniformě, kterým je autor sám, postupně zasvěcuje a vtahuje diváky do proudu svých postřehů, pocitů, pozorování i pochybností, spjatých s jeho životní zkušeností: s tříletou vojenskou službou u ruské námořní flotily v Tichém oceánu. Než Vypravěč pojmenuje své téma, sympaticky provokuje zájem posluchačů úvahami o příčině potřeby vůbec něco vyprávět, jejíž pravý důvod nezná, avšak ví, že ačkoli ten, o kterém bude řeč, je on sám, je teď po své zkušenosti vlastně už někým jiným. Proud dalšího líčení se v zásadě drží základních situací, jimiž si branec postupně prošel, organicky prokládaných reminiscencemi do dětství a odbočkami na téma „co při tom cítil a co ho napadalo“: - 7 dní dlouhá cesta vlakem na místo určení ze stanice Tajga do Vladivostoku, během níž dychtivě naslouchal vyprávění ostříleného doprovodu o exotických plavbách a radám do nadcházejícího života - (“Hlavně se nedostat na Ruský ostrov.“) - odvelení na Ruský ostrov : Zde: proškolovací rituály (nejsugestivnější: každodenní ranní organizované močení 2000 branců do moře),  odreagovávání emocí (zabití vzácných motýlů a následný pocit hanby), kladení otázek (Kdo konkrétně potřebuje to, co jsme na Ruském ostrově provozovali?), proci?ování rozporů (Vlast a země, kde ses narodil, jsou dvě různé věci), přemítání o spolubrancích (vztah Uzbeků, Ázérbájdžánců apod. k milované Rusi), záliba Rusů v potápění loďstva po bitvách, poslední rok a hostina z  odchyceného psa. - Vyhodnocování prožitků a překvapivé zjištění: „Když ponižování a buzerace dosahovaly vrcholu, nelitoval jsem sebe, bylo mi líto rodičů a lidí, kteří mě mají rádi…“ -         Návrat domů, první probuzení: Co dál ? Domov už není, co býval: Mnozí, kdo si prošli vojnou u námořnictva, zůstanou uvnitř, v duši námořníky po celý život… - Patos loučení s ruskou flotilou a s kamarády – a nechu? udržovat s nimi další kontakty, téma je uzavřeno. Potřeba  pochopit, nějak se v tom všem vyznat…

 V blíže neurčené zapadlé vísce v Nové Anglii (na severovýchodě USA), se uvolnilo místo faráře. Administrativním omylem se stalo, že na tuto funkci přibudou hned dva uchazeči. O tom, kdo se stane zdejším farářem, rozhodne místní farní výbor, jemuž předsedá tajemná paní Simpsonová. V průběhu komického děje se též dovídáme o dalších, překvapivých událostech odehrávajících se na místní faře, nevyjímaje komicky přebujelou filozofickou disputaci mezi dvěma hlavními postavami, intoleranci, feminismus, terorismus, korupci a sektářství.    Na příkladu komedie s napínavým dějem a brilantně napsanými dialogy, nám autor, dosud nepřekonaný polský satirik, předvádí svůj nemilosrdně kritický pohled na jednotlivce a na negativní, celosvětové jevy soudobé společnosti.    Světová premiéra hry Velební se konala v janovském divadle Teatro Stabile v Itálii v režii Jerzy Stuhra 28. 2. 2001, polská premiéra 23. 5. 2001 opět v režii Jerzy Stuhra v krakovském divadle Teatr Stary. Na krakovské scéně se dosud drží v repertoáru. Teatr Stary s touto inscenací pohostinsky vystupoval letos u nás na zlínském Mezinárodním divadelním festivalu Setkání 2005 Stretnutie.

    Poté, co se jim rozbije autobus, uvízne pestrá skupina evropských turistů v nepálském Lumbini, místě, kde se narodil Budha. Jedná se o zvláštní typ západních turistů, kteří podnikají tzv. vzdělávací dovolenou (momentálně míří na jakousi konferenci o pomoci zemím třetího světa, která se má konat v Indii). Při čekání na opravu se ubytují v luxusním hotelu, kde tráví čas vzájemnými hádkami a diskusemi a připravují text petice, který chtějí předat na konferenci. Velmi brzy však začnou mít „skutečné“ problémy: v hotelu se rozpoutá peklo, nejprve zmizí personál i s veškerými zásobami, poté je jeden z nich, vědec, nalezen mrtvý, zmizí řidič a nakonec objeví bedny plné zbraní, není možné se dostat z hotelu, venku řádí neznámí teroristé. Vyvrženi ze svých pohodlných „západních“ životů, čelí najednou nepochopitelným silám, násilí, tvrdé sociální realitě a zjišťují, jak moc se vlastně odcizili sami sobě.