Pohádka pro jednu šikovnou herečku, několik loutek a nejmenší děti.          Peškova pohádka O červeném prasátku a modré myšce je určena pro nejmenší děti. Je vhodná i k uvádění v hernách mateřských škol. Jednoduchá dějová linka počítá se zapojením dětské fantazie, kterou nenásilným způsobem a s několika zajímavými loutkami moderuje jedna herečka. Hlavními hrdiny pohádky jsou Modrá myška a Červené prasátko, které bydlí na duhovém stromě. Dějovým kontrapunktem veselé myšky a hodného prasátka je Zelený vlk hastrman, který si dělá na prasátko laskominy. Za své nekalé choutky je spravedlivě potrestán.

Rozverná komedie napsaná v nářečí rodné vísky autora (Ořechov u Brna). Komedie si vtipným způsobem bere na paškál nejrůznější lidské nectnosti, s kterými se setkáváme dnes a denně. Pomluva, závist i lidská blbost jsou zpracovány nezaměnitelným rukopisem, s citem pro komediální nadsázku a překvapivě vypointované komické situace. V komedii zazní také nejedna píseň, dokreslující a glosující zajímavou dějovou mozaiku. Název komedie není žádnou vulgaritou, jak by leckdo očekával. Naopak jde o vtipné lidové rčení, tradující se na moravském venkově již celá staletí. A konečně vostatkové sód? Inu děj se odehrává v období masopustu, kterému se na brněnsku říká vostatky.   Počet osob je variabilní, herci si mohou zahrát dvě i více rolí. Komedii lze například obsadit  8m + 8ž, celkový počet osob = 26.   Notový materiál zprostředkuje od autora DILIA.

Hra pro malé i velké děti o dvou jednáních   Libretistka Naďa Gajerová-Mauerová a skladatel Miloš Vacek přistoupili počátkem osmdesátých let k opernímu zpracování tohoto populárního pohádkového příběhu Josefa Lady. Světovou premiéru opery uvedla Janáčkova opera v Brně v roce 1986 a dosáhla během šesti sezón několika desítek repríz. Vzhledem k tehdejšímu pozitivnímu ohlasu publika i odborné veřejnosti se autoři rozhodli upravit toto téma pro činohru.   V Mnichovicích začíná pou? – přijel dokonce i cirkus Kludský. Spolu s dětmi tam pospíchá také Mikeš s Čuníkem Pašíkem. Druhý den jde místo kamaráda Pepíka do školy. Pou?ové atrakce i vyučování se mu moc líbily, ale když babičce nese ze sklepa smetanu, neš?astnou náhodou zakopne a krajáč rozbije. Dostane strach, popadne uzlíček a uteče z domova. Cestou projde všemožným nebezpečím, až ho skoro utopeného najde principál Kludský a rozhodne se, že Mikeše angažuje. Po čase se však Mikešovi začne stýskat a vrátí se domů. Všichni ho nadšeně vítají - nejvíc babička, které přivezl nový krajáč. Zanedlouho se Mikeš dozví, že cirkus upadá a principál je nemocný, a tak mu jde s kamarády na pomoc. Nakonec se však stejně všichni vrátí domů a společně tráví Vánoce.   Hudba i zvuky jsou nahrány na pás nebo na CD a DILIA je může zájemcům od autorů zprostředkovat. Hudba je neoddělitelnou součástí hry a úpravy jsou vyloučeny.

Anja Hillingová se narodila roku 1975. Vystudovala germanistiku a divadelní vědu na berlínské univerzitě. Nyní studuje obor „scénické psaní“ pod vedením dramatika Olivera Bukowského na Universität der Künste v Berlíně. Zde vznikla také její první divadelní hra Hvězdy (Sterne), se kterou byla pozvaná na Stückemarkt des Berliner Theatertreffens 2003 a kde byla vyznamenána cenou Drážďanské banky pro mladou dramatiku. Její druhá divadelní hra, Mé mladé idiotské srdce, byla představena na začátku října 2004 o Víkendu mladé dramatiky v Münchner Kammerspiele a poté se dočkala opravdové premiéry v únoru 2005 v Theaterhaus v Jeně v režii Markuse Heinzelmanna. Je také autorkou her Monsun a Protection.   V jednom nájemním domě se střetává šest městských neurotiků, šest lidských osudů. Paní Schlüterová se chystá spáchat sebevraždu. Čeká ovšem ještě na svou poslední spásu, Miroslava z Chorvatska, který je dodavatelem ovocných džusů. Vyruší ji poslíček, který nese balík pro pána ze třetího patra, jehož konec je tragický a také domovník, který jde spravit porouchaný odpad. Svět slečny Pauly je velký jako cesta od gulášové polévky k odpadkovému koši. Každý z nich si tento den představoval jinak a každý se vyznává ze slabých i silných stránek svého životního údělu, protože prostě nemůže jinak... Kritika na Hillingové oceňuje hlavně to, že "umí psát tak, jak lidé mluví". Především kvůli "multiperspektivnímu" scénosledu je patrné pozadí vycházející z Rolanda Schimmelpfenniga (Die arabische Nacht). Co této hře rozhodně nechybí, je humor, lehkost a spád. Hillingová ojedinělým způsobem dává každé své postavě prostor, aby se předvedla v dialogické, ale také zajímavé monologické formě.

Ingrid Lausund se narodila v roce 1965 v Ingolstadtu, studovala herectví a režii v Ulmu. Podnikla několik zahraničních cest a turné se svými projekty. Od roku 2000 působí v Deutschen Schauspielhaus v Hamburgu, kde kromě jiných her v roce 2002 uvedla i komedii Případ zborcené páteře. Tato hra byla přeložena do několika jazyků, její anglická verze byla loni uvedena v Public Theatre v New Yorku. Ve svých hrách analyzuje mezilidské vztahy, notoricky známé vzorce chování a sociální otázky. Jedním z výrazných rysů jejích her jsou silné groteskní a satirické momenty. Ve hře Případ zborcené páteře se zabývá neurotickými projevy chování zaměstnanců  jedné blíže neurčené firmy. Tři schody vedou k velkým křídlovým dveřím, za kterými sedí šéf. Světlo u dveří a ponižující zvuk signalizují, kdy má vstoupit někdo z přítomných zaměstnanců. Všichni věří na postup v kariéře a navenek působí sebevědomě. Uvnitř jsou však slabí a frustrovaní. Své agrese se marně snaží ovládnout sebedestrukcí nebo úniky do světa snů. Mají strach jeden z druhého, nejvíce však z onoho ponižujícího zvuku. Navzájem se všemožně snaží přelstít, vyšachovat. Postupně však každý odhaluje své slabé stránky a najednou vycházejí na povrch všechny nevyslovené vášně, zamilovanosti a dětská přání. Do dveří k šéfovi vcházejí suverénně, nazpět se vracejí potupení a žalostní, odhodlaní k jakémukoli kompromisu. A i když už se podmínky zdají být nesnesitelné, zůstávají poddajní a překvapivě ohební ...

Loutková hra pro mládež a dospělé publikum, která zachycuje napínavé okamžiky ze života jednoho zvířecího divadelního souboru. Režisér Hroch připravuje se svými herci Kozlem, Vránou, Opicí a spícím Lvem novou hru se zpěvy a tanci, kterou pro ně naklepal jistý pan Datel. Do hlavní role se režisérovi vnutí jako host paní Liška, která není profesionálka, ale má nepochybně talent! Paní Vrána z divadla uteče a do její role je obsazena hrdinka tohoto příběhu, naivní inspicientka Kachnička, která by za tu roli "i život dala". Rozvíjí se vztahový thriller mezi naivkou a zrzavou subretou. Hra končí na hřbitově. Paní Liška měla tentokráte opravdu smůlu... Zvířecí divadlo bylo uvedeno i na činoherní scéně jako divadlo masek.

Vchod (mřížovaná vrata) do měšťanského domu v centru Paříže. Je noc. Š se vrací domů, vymačká kód, vrata se otevřou a ve chvíli, kdy chce vstoupit do výtahu, zvenčí na něj zavolá M a požádá o pár centimů. Š se zastaví, dá se s M do řeči a tak začne dlouhý rozhovor mezi oběma muži středního věku. Zpočátku probíhá vše v přátelském ovzduší, Š dokonce vyjede výtahem do svého bytu, aby přinesl láhev vína a něco k zakousnutí. Postupem času se ale ukáže, že M tady nečekal náhodou, že ví vše o Š soukromém životě a že ho již přes týden špehuje.  Ví, že Š má milenku a začne vyhrožovat, že vše řekne jeho manželce. Chce peníze. Š s ním jde k bankomatu a dá mu tisíc eur. Tím je to pro něj vyřízeno a chce odejít. M však prozradí, že milenka, jménem Gaby, byla původně jeho a on ji teď chce zpátky. Přinutí Š, aby Gaby mobilním telefonem zavolal a pak ho zabije.

…já nevím - proč to tak bylo - někdy sem mlátil kluky - neuměli se bránit - vůbec nechápali - že je krysa nenávidí - že je posílá k řezníkovi - nic proti tomu nedělali - mlčeli a jenom čuměli - bál sem se - a tak sem je několikrát zmlátil - aby to pochopili - aby se ho přestali bát…       Panence je třináct let a je oblékaná do dětských šatiček. Ohryzek je mladší brácha a nechce jíst. Matka příliš často vaří. Vojáček je kamarád z děcáku a nenávidí Krysu. Panenka má ráda Vojáčka. Také Máry má ráda Vojáčka. Ohryzek by se chtěl stát Robinsonem. Krysa je ředitel Květinového domova. Strýc Rudolf hodně pije a nosí u sebe brokovnici. Vezme k sobě Matka Rudolfa? Kdo zapálil dětský domov? A co se stane, až děti utečou do lesa? Příběh z vesnice, ve které se střílí. Ve hře mladé autorky Magdaleny Frydrychové se snoubí výrazná symbolika obrazů a postav s jednoduchostí jazyka a děje. Úsečnost replik rytmizuje dialog do zvláštní modelové reality a spojení tématické čistoty a zároveň drsnosti vytváří výjimečnou poetiku.

Dramatizace téměř notoricky známých pohádek O velké řepě, O zlé koze, O koblížkovi a O tom, jak dědek měnil až vyměnil, tvoří díky vtipné propojovací lince, tedy hře na babky a dědky, logický a velmi hravý celek, který malé diváky vyloženě vtáhne do pohádkového děje. Dramatizaci doporučujeme i dětským souborům. Jednotlivé pohádky lze uvádět i samostatně.

Peškova dramatizace Jiráskových Starých pověstí českých se uváděla v brněnském Divadle Radost celých deset sezón a dočkala se tří stovek provedení. Slavila i úspěchy na nejrůznějších divadelních festivalech. Odlehčená dramatická forma, která mimo jiné stopuje nejrůznější nešvary české povahy již od starověku, dokáže zaujmout jak dítě školou povinné, tak i dospělého diváka.