Hry Véronique Olmi a Davida Lescota (v roce 2008 oceněného za hru L’Européenne Velkou cenou za dramatickou literaturu a Cenou SACD pro nové talenty) jsou dostupné v agentuře DILIA, která momentálně prezentuje nejvíce francouzských her v Evropě. K novým překladům a inscenacím v sezoně 2009/2010 patří:

Philippe Claudel – O lásce mi povídej (Parle-moi d'amour), překlad: Alexander Jerie Véronique Olmi – Sumo , překlad: Jaromír Janeček   

Véronique Olmi – Jenom život (Juste une vie), překlad: Jaromír Janeček

Carine Lacroix - Burn Baby Burn, překlad: Jaromír Janeček

David Pharao – Ludvík a Julie (Elle et Louis), překlad: Jaromír Janeček     

Pierre Palmade et Christophe Duthuron – Na útěku (Fugueuses), překlad: Alexander Jerie

Eric Assous - Švagřičky (Les Belles-sœurs), překlad: Alexander Jerie

Eric Assous – Herci jsou unaveni (Les acteurs sont fatigués), překlad: Alexander Jerie
Eric Assous – Horská dráha  (Les Montagnes russes), překlad: Alexander Jerie
Jean-Daniel Magnin - Leviathan Kostrič (Leviathan Coccyx), překlad: Lucie Málková a Jan Tošovský
Carole Greep – To je pěkné, co děláte (J’aime beaucoup ce que vous faites), překlad:

Anežka Svobodová
Mohamed Rouabhi – Fligny, koks a kutilové (Arnaque, cocaïne et bricolage), překlad: Jan

Tošovský  
Patrick Haudecoeur – Mátový nebo citron (Thé à la menthe ou t'es citron), překlad:

Jaromír Janeček

 

Synopse k těmto hrám můžete najít na našich stránkách www.dilia.cz.

12. března 2006 Lenka Lagronová – Etty Hillesum Režie: Jan Nebeský Scéna: Jan Štěpánek Kostýmy: Jana Preková Hudba: Petr Kofroň Hrají: Lucie Trmíková, Alois Švehlík, Magdaléna Sidonová a Miloslav Mejzlík   9. dubna 2006 Robert Blanda – Nám můžete věřit Režie: Jiří Pokorný   14. května 2006 Alice Nellis – Záplavy Režie: Alice Nellis   Více informací na zde.  Inscenace vznikají za podpory DILIA, divadelní a literární agentury a Státního fondu kultury ČR.

Moderátorem večera bude Jan Hančil, dramaturg Národního divadla (konsekutivní tlumočení je zajištěno).

Významný americký dramatik navštíví Prahu u příležitosti prvního uvedení své hry v České republice. Představení Chvíle pravdy uvádí Divadlo na Vinohradech s Dagmar Havlovou a Petrem Kostkou, v režii Ladislava Smočka a překladu Alexandra Jerie. Autory zastupuje DILIA, divadelní a literární agentura.
Divadlo na Vinohradech uvádí hru už 13. a 14. března 2006. Potvrzení účasti na setkání a bližší informace u Heleny Vágnerové, vagnerovah@state.gov, tel.: 606 654 063 nebo rezervace@nablizko.cz, tel.: 777 929 099

Minulý týden začal natáčet režisér Jiří Menzel filmovou adaptaci Hrabalova nejslavnějšího díla Obsluhoval jsem anglického krále. Natáčení dlouho očekávaného filmu plánuje produkce do června. Tento ambiciózní filmový projekt byl od počátku doprovázen vleklými autorsko-právními jednáními. DILIA se úspěšně podílela na jejich řešení a kromě nositelů práv po Bohumilu Hrabalovi zastupuje i Jiřího Menzela (scénář a režie), Jaromíra Šofra (kameraman) a Milana Čorbu (výtvarník kostýmů).

    V roce 1979 vyhlásila dánská divadelní Společnost H. Ch. Andersena za podpory dánského ministerstva kultury a dalších institucí světovou soutěž na hudební hru tematicky zaměřenou na život slavného pohádkáře nebo na námět některé z jeho pohádek. Mezi příspěvky z 21 zemí světa zvítězil muzikál českých autorů libretisty a textaře Ivo T. Havlů a skladatele Zdeňka Marata „Pohádka mého života“. Premiéra muzikálu se konala v Odense v srpnu 1982 a v titulních rolích vystoupili členové Královské opery v Kodani. Diváci byli nadšeni a dánská kritika přijala dílo jednoznačně kladně.     V roce 1983 se konaly dvě premiéry u nás - v Prešově a v Hudebním divadle Karlín. Obnovená dánská premiéra se konala opět v Odense v srpnu 1988. Bylo rozhodnuto, že „Pohádka mého života“ zůstane trvalou součástí Andersenovských slavností.     Dílo bylo přeloženo do dánštiny, angličtiny, francouzštiny, němčiny a slovenštiny. Text v české a francouzské verzi vyšel v Dilia a je dispozici v agentážním oddělení; dánský a anglický překlad můžeme zprostředkovat. Partitura (včetně úprav pro orchestr K. Vlacha) i klavírní výtahy jsou k dispozici v Půjčovně hudebních materiálů DILIA.     Kromě tohoto díla DILIA vydala řadu Andersenových původních i upravených pohádek (Pasáček vepřů, Slavík, Sněhová královna, Princezna na hrášku, Zelená perla aj.).

    V úvodním sympaticky otevřeném "seznamovacím" rozhovoru se Smíškem sděluje Josef Hanuš mj. své názory na tvůrčí práci kameramana, na svůj podíl na seriálu Třicet případů majora Zemana a jiné normalizační pasti, na vztah režiséra a kameramana atd. Poté už následuje vcelku chronologicky řazené líčení života a stýkání i potýkání s filmem. Pravidelný tok děje je však přirozeně narušován vzpomínkami a úvahami z jiného časového nebo myšlenkového soudku. Defilují tu známá jména a zajímavé události, sondy do tvůrčích postupů, svědectví o nezapomenutelných setkáních nejen s lidmi z filmové branže, kratochvilné příhody i drobné epizody. Většinou jsme zvyklí "veselé příhody z natáčení" číst či poslouchat spíš od herců, také proto je kameramanský zorný úhel Hanušova pohledu originální. Text doprovází bohatý výběr archivních snímků.

David Drábek: NÁMĚSTÍ BRATŘÍ MAŠÍNŮ

Režie: Marián Amsler

2.6. 2008 ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Podtitul Hra o nehybnosti výstižně charakterizuje nejnovější hru Davida Drábka. Její hrdinové trčí ve stojatých vodách svých nicotných a absurdních existencí, ze které je nezachrání ani smrt, byť sebevíc svůdná. Invalidní důchodce Vendelín neuspěl jako milenec, manžel, otec a dědeček, neúspěšný je i jako revizor v pražské MHD, trapný je i sám důvod jeho invalidity. Jehovistka Rita je osamělá a ne úplně normální, stejně jako prodejce Nového prostoru, bezdomovec Jeroným; zpěvák Zapík se svou pseudoangličtinou a rozhalenkou je olezlá vykopávka z období normalizace, a ani dalším postavám se nedaří dvakrát nejlépe, ani jejich životy nejsou zrovna důstojné. Střípky jejich osudů se v první části, nazvané České hoře, protínají na maškarním bále, kam hrdinové přicházejí v bizarních převlecích za zvířata a rostliny, do trapně komických scének se mísí fantaskní výjevy s Labutí ženou, smrtí, v jejímž objetí se Vendelín marně snaží spočinout. Druhá část hry, nazvaná České moře, se zprvu zdá být realistickou situací v unesené tramvaji, ve které neznámý terorista drží cestující a dožaduje cesty na Náměstí bratří Mašínů a k českému moři (...na český moře nepotřebuju žádný letištní poplatky ani ól inklůziv lást minyt, já jsem nikdy nedělal problémy, ale teď budu, protože můj život hnije od hlavy k patě...). Hrdinské smrti v explodující tramvaji ani polibku Labutí ženy se ale Vendelín nedočká, čeká ho probuzení na JIPce, manželka Petra, stojaté vody a nehybnost.

Hra získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007.

Po skončení scénické skicy proběhne krátká rozprava s autorem hry, jedním z nejúspěšnějších současných českých dramatiků, Davidem Drábkem, kterou bude moderovat teatrolog Tomáš Vokáč.

Projekt 8v8 - scénické skicy

instantní divadlo > k okamžitému použití > samé dobré hry Každý rok 8 úspěšných novinek českých i zahraničních dramatiků v českých překladech - samé české premiéry! Jednotlivé večery cyklu koncipují tvůrci jako komorní skicy k budoucím inscenacím – inspirujte se Osmidílný seriál uvádíme již od listopadu 2005. Od září 2007 ve Studiu Švandova divadla, začátky jsou vždy ve 20 hodin. Jednotné vstupné na každý večer je 50,- Kč. Pro rezervace pište na rezervace@divadlo-leti.cz nebo volejte pokladnu Švandova divadla tel. 257 318 666. Pozor! - kapacita Studia pro večery 8@8 je omezená na 70 míst! Studio Švandova divadla na Smíchově - Štefánikova 57, Praha 5 - tramvaje č. 6, 9, 12 a 20. PROJEKT VZNIKL ZA PODPORY MK ČR a správní rady DILIA. PARTNEREM TOHOTO DÍLU JE ŠVANDOVO DIVADLO.

Jako je tomu každý rok, i v dubnu tohoto roku vyhlásila Profesionální a umělecká divadelní asociace ceny za nejlepší počiny ve francouzském divadle posledního roku. „Tento rok se udílení cen Molière neslo v duchu harmonické jednoty mezi divadly veřejné služby a soukromými divadly,“ prohlásila Christine Albanel o slavnostním předání cen, které se letos v přímém televizním přenosu odehrálo ve Folies Bergères. Hned natřikrát ocenilo 1700 členů Académie des Molières inscenaci La Vie devant soi (autoři Romain Gary/Xavier Jaillard, režie Didier Long, divadlo Marigny). Jako nejlepší text byly zvoleny Les Diablogues Rolanda Dubillarda, mezi další nominované patřily texty L´Antichambre (Jean-Claude Brisville), Je tremble (Joel Pommerat) a Les Forains (Stephan Wojtowicz). Synopse nominovaných textů naleznete v letní nabídce DILIA.

Tato místa obsadili následující mladí překladatelé: Eva Mašátová – FF UP Olomouc (španělština)
Petr Gojda – FF UK Praha (španělština)
Šárka Hurbánková – FF MU Brno (italština)
Tereza Sieglová – FF UK Praha (italština)
Milan Tichý – FF UK Praha (portugalština)
Jako tutoři je vedou překladatelé Anežka Charvátová, Ivory Rodriguez, Marina Feltlová, Alice Flemrová a Barbora Vaculová. Texty vybrané na překlad v rámci Překladatelské dílny 2+2+1 jsou následující:   Španělsko: Angélica Liddell – Perro muerto en la tintorería: Los Fuertes Borja Ortíz de Gondra – Mane, Thecel, Phares Itálie: Enrico Luttmann – 5 x una! Emma Dante – mPalermu Portugalsko: José Luis Peixoto – Amanhã

Hotové překlady pěti dramatických novinek ze Španělska, Itálie a Portugalska budou k dispozici v září 2008. Dne 12. listopadu od 17:00 hodin budou texty formou scénických skic představeny odborné i laické veřejnosti v sále Institutu Cervantes v Praze. Scénická čtení navštíví také dva z překládaných autorů Borja Ortíz de Gondra (Španělsko) a Enrico Luttmann (Itálie), s nimiž bude mít publikum možnost vést diskusi.
Projekt Překladatelská dílna DILIA 2+2+1 podpořili: DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o.s.  Ministerstvo kultury ČR Magistrát hlavního města Prahy Instituto Cervantes Praha Instituto Italiano di Cultura Praga

9. června představil v Bohemian National Hall režisér Andreas Robertz hru Magdaleny Frydrychové Dorotka v překladu Michaely Pňačekové a 23. června tamtéž uvedl hru Kateřiny Rudčenkové Čas třešňového dýmu v překladu Heather Beneš McGadie režisér Cosmin Chivu. Při této příležitosti jsme požádali obě autorky, aby nám přiblížily své pocity z projektu.

Jak Vás přijalo newyorské publikum?

Kateřina Rudčenková: Zdálo se mi, že velmi vřele. Jedna paní se po celou dobu čtení hry hlasitě smála (na těch místech, která měla být vtipná) a souhlasně přikyvovala, při diskusi po představení mi řekla, že v situacích mezi hlavní hrdinkou a její matkou poznávala sebe a svou dceru. To jsem brala jako velkou poctu. Trochu jsem se obávala, že moje hra na české poměry feministická bude pro americké publikum něčím jako prehistorickým návratem do jejich 70. let, ale reakce publika se zdály velmi chápavé. Jedna starší paní byla dojatá, že české ženy řeší stejné problémy jako ženy její generace, jedna z hereček zas prohlásila, že se ve hře řeší věci, o kterých se normálně nemluví.

Magdalena Frydrychová: Publikum bylo vstřícné a naslouchající, zřejmě také proto, že lidé přicházející do Českého centra tvoří vzácnou pospolitost a mají konkrétní očekávání či potřebu - chtějí si poslechnout českou hru čtenou v anglickém jazyce, který je jako přistěhovalce spojuje se společností. Diváky byli nejčastěji čeští imigranti a jejich děti, které už například ani neumějí česky, nebo prostě lidé spříznění české kultuře a divadlu vůbec. Například sám režisér Robertz pochází z Německa, ale větší část svého života žije v New Yorku. Z jeho práce bylo možné zřetelně vyčíst, jakým způsobem je pro něj zásadní téma prolínání kultur, a že práce s lidmi, kteří se z nějakého důvodu – podobně jako on a mnoho jiných – rozhodli opustit svoji zem a začali žít v zemi „neomezených možností“, je jeho uměleckým i životním postojem. České centrum v New Yorku je místem pravidelných setkání lidí s podobnou životní zkušeností, samotný cyklus scénických čtení má několikaletou tradici. Atmosféra byla velmi vřelá i během následné diskuse.

Přivezly jste si nějaké zajímavé poznatky z interpretace amerických inscenátorů?

Kateřina Rudčenková: Režisér hry byl Rumun trvale žijící v New Yorku, takže jeho interpretace asi nelze brát jako reprezentaci amerického pojetí. Řekl mi ale, že si hru vybral z osobních důvodů, kvůli blízkému tématu, kdy rodiče nějak podvědomě tlačí na své potomky, aby žili stejně mizerný život jako oni sami, což sám zažil z vlastní zkušenosti – vlastní emigrací se z toho předpokládaného života vymanil. Přiznávám, že herectví amerických hereček, ač naprosto profesionální, bylo na můj vkus příliš rozjuchané a „happy“ a ne vždy se setkávalo s mou snovou a leckdy temnější poetikou. Pravda ale je, že na nazkoušení scénického čtení měli jen jeden den. Mnohem nadšenější jsem byla z herectví Angličanek na půdě Royal Court Theatre. V každém případě to pro mě byla obrovská zkušenost, už jen tím, že jsem cítila, že to, co napíšu, může být pochopeno a respektováno i v Americe, kterou jsem do té doby považovala za nedostižně nedotknutelnou.

Magdalena Frydrychová: Samotná práce a zkoušky s herci, jejich náhledy na téma hry a osobitý výklad textu, byly pro mě inspirativní zkušeností. Konkrétním východiskem režiséra pro pojetí inscenovaného čtení hry bylo obsazení zcela nesourodých typů herců, dokonce různých národností a ras. Například Dorotku hrála drobná portorikánská herečka (Sunilda Caraballo), její sestru Adélu temperamentní a úderná Italka (Mara Zhi) a Kněze hrál urostlý, ale dětinsky působící černoch (David Van Leesten). Jelikož jako hlavní téma hry si režisér zvolil osamocení lidí ve světě a hledání jejich cesty k sobě, přišlo mi takové obsazení velmi zdařilé a myslím, že také konečný výsledek potvrdil správnost jeho volby.