DILIA, Divadlo LETÍ a Švandovo divadlo na Smíchově uvádí poslední letošní díl
Cyklu scénických skic 8@8

15. 12. ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Petr František Maška: BLBOUNI
Režie: Petr Štindl

Jedni slaví narozeniny a druzí se cpou kynutými knedlíky na čas. Všem je trochu sladko a trochu na zvracení, vítězům spíš než poraženým. Radoslav býval starostou, už jím není. V nedělní čas polední mluvíval do obecního rozhlasu, už do něj nemluví. V žertovném obleku slovem provázel klání jedlíků, už je neprovází. Doba zdá se doznala změn. Jen Václav i nadále chodí na houby, Věra provozuje pojízdnou prodejnu a o sobotách roznáší pivo dobrovolným hasičům, nimrodům a jejich ženám. Robert se vyšvihl, odrbal bahno z bot a ušpinil si ruce. Chrást se rozhodl ukout sousedskou pospolitost, i tluče proto do sousedů hlava nehlava. Co se stane, když stojaté vody rozřízne rybička? Hořká venkovská tragikomedie mladého českého dramatika Petra Františka Mašky se umístila ve finále Ceny Evalda Schorma za rok 2006.

Cyklus scénických skic 8@8 uvádí DILIA ve spolupráci s Divadlem LETÍ a Švandovým divadlem za podpory Správní rady DILIA, MKČR a MHMP.

V 11. čísle Divadelních novin byl zvolen režisér Vladimír Morávek "Osobností měsíce" za inscenování hry Davida Drábka Akvabely. Blahopřejeme! V Klicperově divadle v Hradci Králové nastudoval režisér Vladimír Morávek "na rozloučenou" ve světové premiéře hru Davida Drábka Akvabely. Ani tentokrát neslevil z vysokých nároků: uvádět v premiéře původní dramatickou novinku bývá riskem v metropoli, natožpak "na oblasti". Podmanivá a znepokojivá inscenace důstojně završuje desetileté režisérovo působení u Klicperů. Recenzi inscenace přináší Divadelní noviny č. 11.

                                                                                                                                                                  

                                                                                                                                                                  

                                                                                                                                                                   Cena Evalda Schorma - za původní hru, dramatizaci či překlad

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FPF a FFUP za původní hru, dramatizaci či překlad. Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). Nominována mohou být tato díla:
     - původní hra
     - překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
     - dramatizace Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2009.     Evald Schorm (15. prosince 1931 - 14. prosince 1988):  „Každý je v tom sám. V tom zmáhání dvou nepřátel. Sebe a skutečnosti.“    Evald Schorm od šedesátých let dvacátého století výrazně ovlivnil divadlo i film jako představitel československé nové filmové vlny (Každý den odvahu, 1964, Návrat ztraceného syna, 1966, Farářův konec, 1968, Den sedmý, osmá noc, 1969). Po roce 1971 režim Schormovi práci u filmu z politických důvodů znemožnil, vrátit se mohl po sedmnácti letech filmem Vlastně se nic nestalo (1988). Krátký život mu byl vyměřen. Okusovaný z jedné strany zákazy a z druhé nemocí (Černý mnich v roce 1983 byl patrně posledním představením, které dělal v plné síle). Svůj život mohl žít mezi lety 1956 až 1969, v sedmdesátých letech vyčerpává obrovský potenciál sil. Až do roku    1983,   kdy    propuká   nemoc.     Naštěstí se už od roku 1966 věnoval režii divadelní a divadla se mu stala útočištěm, kde získal věhlas vynikajícího tvůrce činoherního, operního i multimediálního: v Činoherním klubu, Studiu Ypsilon, Státním divadle v Brně, Činoherním studiu, Semaforu, Národním divadle a především v Divadle Na zábradlí, kde se zaměřoval na zásadní otázky podstaty lidského bytí a zdůrazňoval, že „není důležitá jenom pravda sama, ale i cesta k pravdě“ jako například v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových (1979). Od roku 1967 (Revue z bedny) spolupracoval i s Laternou magikou: režíroval Kouzelný cirkus (1977), Sněhovou královnu (1979), Noční zkoušku (1981), Černého mnicha (1983) i Odyssea (1987). Pro Schormovu divadelní tvorbu bylo podstatné jediné: už žádná   společenská   kritika,   ale psychologické, téměř meditativní zvnitřnění. Sonda, maximální lidskost i s propastmi a pochybami. Lidskost ve své obnažené absurditě. Člověk je dobrý i špatný. Člověk není ani dobrý, ani špatný. Schorm ukazoval, že „v nejistotě je snad jediné východisko“. Ze samoty člověk nesmí utíkat, „člověk je vždycky sám a musí o tom vědět“.   (Radka Denemarková)  

A kecáme a kecáme....

Nadační fond Cen Alfréda Radoka udělil dne 27. 2. 2010 již poosmnácté výroční divadelní ceny v oblasti divadelní a dramatické tvorby za rok 2009.

Cenu Alfréda Radoka v kategorii
Česká hra roku 2009
získala hra

Davida Drábka
NÁMĚSTÍ BRATŘÍ MAŠÍNŮ

   Podtitul Hra o nehybnosti výstižně charakterizuje jednu z nejnovějších her Davida Drábka. Její hrdinové trčí ve stojatých vodách svých nicotných a absurdních existencí, ze které je nezachrání ani smrt, byť sebevíc svůdná. Invalidní důchodce Vendelín neuspěl jako milenec, manžel, otec a dědeček, neúspěšný je i jako revizor v pražské MHD, trapný je i sám důvod jeho invalidity. Jehovistka Rita je osamělá a ne úplně normální, stejně jako prodejce Nového prostoru, bezdomovec Jeroným; zpěvák Zapík se svou pseudoangličtinou a rozhalenkou je olezlá vykopávka z období normalizace, ani dalším postavám se nedaří dvakrát nejlépe, ani jejich životy nejsou zrovna důstojné. Střípky jejich osudů se v první části, nazvané České hoře, protínají na maškarním bále, kam hrdinové přicházejí v bizarních převlecích za zvířata a rostliny, do trapně komických scének se mísí fantaskní výjevy s Labutí ženou, smrtí, v jejímž objetí se Vendelín marně snaží spočinout.
   Druhá část hry, nazvaná České moře, se zprvu zdá být realistickou situací v unesené tramvaji, ve které neznámý terorista drží cestující. Postupně vychází najevo, že téměř všichni nějak souvisí s Vendelínem, jde o jeho bývalé milenky, přátele, teroristou, který se dožaduje cesty na Náměstí bratří Mašínů a k českému moři (...na český moře nepotřebuju žádný letištní poplatky ani ól inklůziv lást minyt, já jsem nikdy nedělal problémy, ale teď budu, protože můj život hnije od hlavy k patě...) je Vendelínův syn Hynek. Hrdinské smrti v explodující tramvaji ani polibku Labutí ženy se ale Vendelín nedočká, čeká ho probuzení na JIPce, manželka Petra, stojaté vody a nehybnost.

Hra získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007.

Ve světové premiéře hru uvedlo Klicperovo divadlo Hradec Králové v autorově režii v říjnu 2009 s Danielou Kolářovou v jedné z hlavních rolí.

Drábek se na současnost umí podívat s humorem, má velký dar vtipně pointovat každý výstup, každý dialog. Zúročuje vlastní zkušenosti ze surreálných kabaretů raného času olomoucké Hořící žirafy. Dráždí a zároveň smutní s námi všemi.
J.P. Kříž, Právo

David Drábek, damatik, režisér a umělecký šéf hradeckého Klicperova divadla a jeden z nejhranějších českých autorů, moudře posmutněl, aniž by se vzdal svých nejsilnějších zbraní: humoru, výborných dialogů, smyslu pro gotesku a svérázné poetické fantazie. Veleúspěšné Akvabely i muzikál Ještěři jsou výpovědí generace zralých tricátníků, novinka Náměstí Bratří Mašínů, jež v Hradci zahájila 125. sezonu, však jde dál a hlouběji, až k čechovovským polotónům. L. Mareček, DNES

Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.

Ke konci února z divadelního oddělení odešla Martina Černá a Lucie Kolouchová, které se přes dva roky staraly o zahraniční agentáž. Na jejich místo nastoupily nové posily, Kateřina Bohadlová, která se věnuje agentáži německy a italsky píšících autorů, a Michaela Pňačeková, která v DILIA působí jako agentka zejména pro anglosaskou a francouzskou oblast. Kontakty na nové agentky jsou bohadlova@dilia.cz a pnacekova@dilia.cz.

Divadlo LETÍ, DILIA a Švandovo divadlo uvádí
v rámci cyklu scénických skic 8@8 2010

Radmila Adamová
ČESKÉ KUCHTY SUPER BUCHTY

22.března 2010 ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Režie: Janka Ryšánek Schmiedtová
Dramaturgie: Marie Špalová
Výtvarná spolupráce: Barbora Herchlová
Hrají: Marcela Holubcová, Anna Bubníková, Petra Hřebíčková, Richard Fiala a Jakub Gottwald

Max má podezření, že je mu jeho žena nevěrná. A navíc má asi v ruce i důkaz. Tajemnou nahrávku z dámského večírku, který se konal kdesi uprostřed lesů. Tři mladé ženy tu vymyslely plán. Plán, jak se pobavit a přitom být prospěšné. Charitativní akce s názvem „Zachráníme svět – teď hned“ spočívá v pečení buchet pro ty, kteří to potřebují. Jak těsto kyne a alkohol v krvi žen stoupá, dochází jim, že v téhle kuchyni není něco v pořádku. Nejnovější hra Radmily Adamové vznikla pro Český rozhlas, kde bude mít premiéru v roce 2010.

Radmila Adamová žije od roku 1995 v Brně a soustavně se zabývá divadlem. Je absolventkou Vyšší odborné školy informačních a knihovnických služeb, vystudovala obor teorie a historie divadla na FF MU v Brně. V letech 1998 až 2003 působila jako autorka, režisérka a scénická výtvarnice souboru M+M, inscenovala vlastní experimentální texty, například Jeden den Josefíny, Gloria, monodrama Pan Bu. Od roku 2005 je zastupována agenturou Dilia; věnuje se intenzivně dramatické tvorbě: Holky Elky, Little Sister, (Come On) Let´s Play (Everybody). Její hry byly uvedeny např. v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti a v Divadle LETÍ. Osobitým způsobem reflektuje pozici ženy v kontextu současné mediální kultury.

PROJEKT VZNIKL ZA PODPORY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY a Správní rady DILIA.

DILIA, Divadlo LETÍ a Švandovo divadlo
uvádí v rámci cyklu scénických skic 8@8 2010

Sergi Belbel
PO DEŠTI

12. dubna 2010 ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

Překlad: Martina Černá
Režie: Sára Šimků
Dramaturgie: Marie Špalová
Výtvarná spolupráce: Magdaléna Dvořáková

Osm nervózních zaměstnanců navzdory přísnému zákazu kouří na střeše mrakodrapu. V dusivé atmosféře velkoměsta, kde už léta nezapršelo, si jeden na druhého musí dávat pozor. Něco se totiž děje. A navíc se čas od času některý kolega vrhne ze střechy dolů.


Sergi Belbel, katalánský dramatik a jeden z nejúspěšnějších současných autorů z Iberského poloostrova se narodil v Barceloně v roce 1963. Vystudoval filologii a divadlo na Barcelonské Universidad Autónoma. V roce 1985 získal prestižní španělskou cenu Premio Marqués de Bradomín za hru Současné kaleidoskopy a majáky. Belbel působí také jako režisér a profesor na Institut del Teatre de Barcelona. V roce 2005 byl jmenován uměleckým šéfem Národního katalánského divadla v Barceloně. K jeho nejznámějším hrám patří Po dešti, Krev a Mobil.

Tento díl cyklu 8@8 uvádíme v rámci Festivalu IberoAmerických kultur TRANSTEATRAL.

PROJEKT VZNIKL ZA PODPORY HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY a Správní rady DILIA.

Koncem března proběhly nejprestižnější britské divadelní ceny - Laurence Olivier Awards 2010. Tyto ceny se udělují již od roku 1974 a nesou jméno jednoho z nejlepších a nejznámějších shakespearovských herců Velké Británie. Ceny rozděluje porota, složená rovným dílem z divadelních kritiků a zástupců publika.

Z mnoha letošních ocenění zmiňme především cenu za nejlepší hru, kterou získala Katori Hall za hru Mountaintop. Cenu za nejlepší herecký výkon získal Mark Rylance za roli Johnnyho Byrona ve hře Jerusalem od Jeze Butterwortha. Obě tyto hry nabízí v elektronické formě i DILIA.

Vzpomeňme ještě, že cenu za nejlepší herecký výkon získala známá herečka Rachel Weisz za roli Blanche v Tramvaji do stanice Touha a cenu za nejlepší režii získal Rupert Goold za inscenaci Enron.

    Dirk Laucke se narodil ve Schkeuditzu a vyrůstal v Halle an der Saale. Po maturitě absolvoval pár semestrů psychologie na lipské univerzitě, ale studium přerušil a v letech 2004 – 2008 se již plně věnoval scénickému psaní na Universität der Künste v Berlíně (učitelem mu byl např. Oliver Bukowski nebo Hans-Joachim Frank).
    V roce 2004 se na pozvání Tankreda Dorsta zúčastnil festivalu Salzburger Festspiele, kde formou scénického čtení prezentoval svou první hru Symptom pojednávající o pacientce psychiatrické léčebny, která se považuje za Ulriku Meinhof.
    Zlomovou událostí Lauckeho kariéry byla nominace jeho hry alter ford escort dunkelblau na dramatický workshop Stückemarkt v rámci berlínského festivalu Theatertreffen 2006 a v následujícím roce na cenu za nejlepší drama během 32. Theatertage v Mülheimu. Za tutéž hru získal cenu města Frankfurtu n. M. pro podporu současné dramatiky Kleist-Förderpreis. Její první provedení zrealizovalo v roce 2007 divadlo Theater Osnabrück. Ve stejném roce se stal na základě hlasování divadelních kritiků časopisu Theater heute dramatikem roku. Během stipendijního pobytu při düsseldorfském Schauspielhausu vznikla hra Wir sind immer oben (2008). Na zakázku městského divadla v Heidelbergu napsal pro zahájení festivalu nové dramatiky Heidelberger Stückemarkt 2009 hru Der kalte Kuss von warmem Bier, v níž naráží na současnou nebo nedávnou historii (válka v Iráku, rozdělení Německa) a její negativní dopad na soukromý život jedince. Prolínání minulosti a současnosti se objevuje také v obou příbězích hry zu jung zu alt zu deutsch (2009). Autor zde tematizuje obtížný život imigrantů a alkoholiků, sexuální perverze stárnoucího muže, otázku viny nacistické minulosti, která se přenáší z generace na generaci atd.
    Laucke pracuje také jako scénárista (filmový scénář k filmu s názvem Zeit der Fische, 2007) a píše pro děti a mládež (Hier geblieben, 2005, spoluautor; divadelní projekt Ultra, 2009; Stress! Der Rest ist Leben, nejnovější hra, 2010).

    Dilia nabízí většinu her Dirka Lauckeho v německém originále a jejich překlad do češtiny může zprostředkovat.