Rezidenční program 2012/13 je vypsán pro následující divadla a projekty:

1)   Současná politická hra pro mezinárodní projekt Divadla Letí EurOpus 
Premiéra v roce 2014 v produkci Divadla Letí.

Divadlo Letí a jeho partneři z Rakouska, Švédska a Rumunska budou v rámci mezinárodní laboratoře vyvíjet nové hry evropských dramatiků, které budou reflektovat společenskou situaci v Evropské unii, zejména z hlediska krize institucionální i osobní reprezentace. Jako symbol a hlavní téma byl zvolen Evropský parlament.

2)   Původní kabaret nebo současná hra pro mládež (koprodukce Divadla Letí a Slováckého divadla v Uherském Hradišti)
Premiéra v roce 2014 ve Slováckém divadle.

Jedná se o projekt pro Malou scénu Slováckého divadla, kde se každoročně uskutečňuje minimálně jedna komorní inscenace tzv. "na dotek", kde je v klasické podobě stolová úprava hlediště (kapacita je kolem 90 míst), ale prostor Malé scény je možné využít variabilně. Divácké zaměření je na středoškolskou mládež a částečně i klasické večerní publikum (předplatitelé mají zvýhodněné vstupné). Pro rok 2014 by ve společné rezidenci Divadla Letí a Slováckého divadla měl vzniknout původní kabaret nebo případně komorní hra pro mládež.

Více informací a přihláška na http://www.divadlo-leti.cz/csd/static/rezidence

Od zahájení projektu Centrum současné dramatiky v září 2010 v něm vznikly následující hry renomovaných českých i zahraničních autorů:
Joe Penhall (GB): Business Class (světová premiéra v koprodukci Divadla Letí a Divadla Na zábradlí, září 2010)
Viliam Klimáček (SK): Jsem Kraftwerk (světová premiéra v HaDivadle, září 2010)
David Gieselmann (D): Haló, what? (světová premiéra v koprodukci Divadla Letí a Divadla Na zábradlí, září 2010)
David Drábek (CZ): Chmýří (světová premiéra v koprodukci Divadla Letí a Divadla Na zábradlí, září 2010)
Roman Sikora (CZ): Zpověď masochisty (světová premiéra v koprodukci Divadla Letí a Švandova divadla, leden 2011)
Petr Kolečko (CZ): Poker Face (světová premiéra GUnaGU Bratislava, 30. září 2012)
Bernhard Studlar (A): iPlay (světová premiéra Divadlo Letí, 16. října 2012)
Viliam Klimáček (SK): Kill Hill (světová premiéra Wiener Wortstaetten a TAG Vídeň, 7. listopadu 2012)
Lenka Lagronová (CZ): nová hra (světová premiéra plánována v roce 2013, Divadlo Letí)

Rezidenční program často dává příležitost mladým autorům, v jeho rámci vznikly nebo vznikají texty následujících mladých dramatiků:
Helena Eliášová: Cyberlove (scénická skica v rámci projektu 8v8, prosinec 2010)
Anna Saavedra: Tajná zpráva z planety matek aneb Mamma Guerilla  (světová premiéra v koprodukci Divadla Letí a HaDivadla, květen 2012)
Ondřej Novotný: nová hra (světová premiéra plánována 12. dubna 2013 v koprodukci Divadla Letí a HaDivadla)
Helena Eliášová: Pane Frodo, hoďte ho do pukliny osudu, než vás pohltí! Aneb Divadelní seriál na téma „How To Throw The Public Money Out Of Your Nonprofit Window“ (světová premiéra plánována na jaře 2014 v produkci Divadla Letí)

Cílem projektu Centrum současné dramatiky, který zaštítil Václav Havel, je podpora vzniku nové dramatiky, podpora nových inscenací současné dramatiky, cirkulace textů, autorů, tvůrců a inscenací v rámci EU, teoretická reflexe současné dramatiky a propagace současné dramatiky mezi veřejností. Projekt Centra současné dramatiky se rozvíjí  v několika programových liniích. Jednou z hlavních aktivit je podpora autorských rezidencípro konkrétní divadla, které jsou otevřené i pro zahraniční dramatiky. V rámci projektu dále vznikají inscenace a inscenační skicy v produkci Divadla Letí, i v koprodukci s dalšími divadly.  V rámci projektu se tak utváří „Klub s vášní pro nové hry“, jehož cílem je upozorňovat na zajímavé počiny v oblasti inscenování současné dramatiky formou přehlídek a udělování ceny Marka Ravenhilla za inscenaci nového textu .

Projekt CSD je realizován za podpory: Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR, Programu EU Culture 2007-2013

Další info: www.divadlo-leti.cz 
Martina Schlegelová: schlegelova@divadlo-leti.cz 

„Moje malá Maruško,

chtěl bych být pivem, co plníš po ouško.
Pěnou, co stéká skrz tvé jemné prsty,
být lapeným vrabcem ve tvé teplé hrsti.
Vše, co bys chtěla, já chci ti dát,
jen však nikdy víc tě nezklamat.“

Maruška - dcera chudého obuvníka z Miletína. Lhota ji našel místečko servírky v pivovaru, protože ji otec odmítl zaučiti řemeslu. Vzpomínám si na náš první polibek v dětských letech - lehký jako vánek a silný jako parní stroj…

Vázání Kytice je mystifikační tragikomedie ze života Karla Jaromíra Erbena. Jako první a jediná divadelní hra přibližuje životní osudy jednoho z nejlepších básníků našich dějin a představuje ho dnešním divákům jako člověka z masa a kostí. V jeho životním příběhu hledá inspiraci a vysvětlení pro jeho charakteristickou pochmurnou tvorbu. Hra si pohrává s myšlenkou: „Co když hororová Kytice měla být původně milá a vlídná Květinka?“

Starý K. J. Erben na smrtelné posteli vzpomíná na své mládí, kdy byl velmi zamilovaný do dívky Marušky, která žila s jeho nejlepším přítelem Janem Nepomukem Lhotou, kterého nemilovala. I přesto, že Maruška ke Karlovi cítila to samé, po velkém miletínském požáru Erben Marušku opustil a odjel zpět do Prahy. Když se po deseti letech vrátil, aby se pochlubil svou novou knihou plnou lásky, přátelství a naděje, zjišťuje, že jeho blízcí tyto věci dávno ztratili a jeho náhlý odjezd měl závažnější následky, než si kdy básník dokázal představit.

Celá hra je prodchnutá odkazy na Erbenovu tvorbu a upravenými básněmi. Nikoli pro zlehčení, ale pro vykreslení romantické a básnické povahy K. J. Erbena. Z celé hry se tak stává poeticky laděný příběh o neopětované lásce.

Cílem této přehlídky současné mezinárodní dramatiky je seznámit italské publikum s jiným psaním pro divadlo a s jinými tématy, než které jsou v Itálii tradičně známé, a přesvědčit diváky o tom, že v zemích, s nimiž nejsou žádné nebo jen minimální vztahy, existují dobré hry a talentovaní umělci.

V rámci spolupráce Institutu umění – Divadelního ústavu s festivalem byla přeložena a v rámci přehlídky uvedena hra Alice Nellis Záplavy (Alluvioni). Čtení se konalo v jedné z budov Teatro di Roma, v divadle Teatro India, jehož upravené industriální budovy na břehu Tibery mimo centrum Říma, bývají tradičně prostorem alternativního divadla a inovativních divadelních projektů. Jednoduché, ale efektní scénické čtení v režii Emanuely Pistoneové, které získalo na účinnosti i tím, že herci mluvili regionální italštinou, se u publika setkalo s úspěchem. Jak píše Maria Faiella ve své recenzi na portálu L‘ora del Teatro: „Toto scénické čtení, které bylo svěží a zároveň hluboké a plné citů, doprovázela melodie písničky Deep Water skupiny Portishead, která odkazuje k tématu samotné hry.“

Náplní festivalu In altre parole nebyla jen scénická čtení, ale i nejrůznější setkání a diskuse. Představení hryAlice Nellis na festivalu tak předcházelo setkání věnované tématu italské dramatiky v České republice a české dramatiky v Itálii, přičemž zvláštní pozornost byla věnována zejména osobnosti a tvorbě Alice Nellis. Setkání moderovala teatroložka prof. Aleksandra Jovićević a kromě zástupkyně Institutu umění – Divadelního ústavu Terezy Sieglové se jej také účastnila překladatelka Alice Flemrová a italský dramatik Giovanni Clementi.

Tereza Sieglová

Podmínky soutěže:

Soutěž je anonymní. Text zaslaný do soutěže Cena Konstantina Trepleva nesmí být do výsledků soutěže nikde publikován, inscenován ani jinak prezentován. Text nemůže být dramatizací. Zaslané exempláře textů nebudou vráceny.

Text musí být předložen v českém nebo slovenském jazyce.

Soutěže se mohou účastnit i zahraniční autoři splňující podmínky soutěže.

Texty – bez uvedení jména autora – je možné zasílat do 31. 12. 2012 na adresu Divadlo Husa na provázku, Zelný trh 9, 602 00 Brno. Obálka musí obsahovat 1 tištěnou a 1 elektronickou verzi textu na CD, dále musí být vložena zalepená obálka se jménem autora a kontaktními údaji (adresa, telefon, e-mail).

Nejlepší texty uvede Divadlo Husa na provázku ve formátu scénického náčrtu.

Pohádka Půjdem spolu do betléma parafrázuje příběh údajně prvního živého betléma, který v jeskyni nad italským městem Greccio uskutečnil Giovanni Bernardone, známý ovšem jako František z Assisi.

Lidé z vesnice náhle odešli a naši hrdinové (Kohout, Slepice, Tele, Pes, Beran, Prase a Osel) se vydají po jejich stopě. Nejen proto, aby nakrmili hladové žaludky, ale především proto, aby se, vedeni přechytralým Kohoutem, poklonili „malému králi“. Na cestě je čeká několik setkání – s Liškou podšitou, s velmi osobitou Sovou či se zbloudilým cizokrajným Velbloudem.

Dovedou zvířátka v třeskuté lednové zimě urazit tak dlouhou cestu? Najdou své majitele, kteří odešli do živého betléma místního učitele Františka? Naplní svůj osud?

Je podvečer 27. března 1616. Ve venkovské rezidenci anglikána Františka Bacona v Gorhambury končí večeře na počest jara. František a jeho žena Alice pozvali několik divadelních přátel. Herci dojedli a vylízali talíře – neví, kdy se zase tak dobře nají. Schyluje se k tradiční pijatice. Baconova žena Alice je přiopilá a dělá hysterické scény – Bacon vězí po krk v dluzích a chce kontrolovat, kolik Alice utrácí peněz. Herci, jsou to také všechno anglikáni, se snaží být zábavní, rozehnat mraky manželského sváru. Marně. Pohoda se vytratila. Nečekaně přichází jejich společný kamarád Vilda, alias William Shakespeare. Je katolickým podzemákem (tajný katolík – v anglikánské Británii je příchylnost ke katolickému Římu na obtíž). Vilda je nemocný: lidská troska, poznamenaná syfilidou a hojnou konzumací alkoholu. Důvodem jeho návštěvy je jediné: zase potřebuje peníze. Když je nedostane hned, začne vyvádět. Je drzý, dělá naschvály. Noc plná vydírání a podrazů začíná.

Eva si začne s Adamem. Chtěla by se s ním jen pobavit. Pobavení má však důsledky. A její osamělost končí, nastávají rušné chvíle. Za dveřmi jejího bytu slídí soused Pekelský. Ovoce poznání dozrává. A přezrává.