Petr Bajza je kluk z malého města, vyrůstající ve spořádané rodině s maminkou, tatínkem a bratrem Láďou. Líbí se mu Evička Svobodová z cukrárny a navrch má čtyři kamarády – Tondu Bejvala, Edu Kemlinka, Čeňka Jirsáka a Zilvara z chudobince. O nich slyšel každý, kdo se setkal s legendárním humoristickým románem prvorepublikového spisovatele Karla Poláčka, jehož popularitě pomohla i oblíbená seriálová adaptace.

Nová divadelní adaptace, která vznikla pro Divadlo Šumperk, připomíná nejen osobnost Karla Poláčka, spisovatele židovského původu, ale i kontext tehdejší pozoruhodné doby. Poláčkův poslední román, nabitý známými postavami a zlidovělými hláškami, je citlivým a komickým ohlédnutím za dobou ničím nezkaženého dětství, kdy člověk ještě věřil, že válka s Habrováky může být tou největší válkou ze všech, že není většího protivy, než je pan Fajst, a že kdejaká lumpárna zůstane bez následků, pokud unikne tatínkovým očím.

Dobrodružné putování okolo světa po stopách Ježíška, spojené s pátráním po smyslu vánočních tradic a velkolepým odhalením kouzla Vánoc.

Blíží se Štědrý večer a Ježíšek stále nikde. Honzík už začíná pochybovat, že vůbec existuje. Nikdo Ježíška nikdy nepotkal a nikdo pořádně neví, jak vlastně vypadá. Až dobrodružné putování po Ježíškových stopách Honzíkovi ukáže, jak to s ním vlastně je, jací jsou Ježíšci v různých koutech světa a jaké jsou různé vánoční tradice. A kdo vlastně dělá to krásné kouzlo Vánoc. 

Dvě Alenky, jedna intuitivně a druhá pragmaticky založená, obě na doktorandském studiu, zírají do zrcadel před sebou, aby si vytrénovaly oči pro svůj restaurátorský kšeft, totiž čištění Kafkovy hlavy, zrcadlové sochy Davida Černého. Dlouhodobým působením efektu odrazu se jim prohodí identity a ony díky vzácné konfrontaci mohou nahlédnout konečnou pravdu o svých uměleckých kvalitách a ambicích. I přes své studium ani Černého (spíš přímočařejší), ani Kafkovu (spíš autistickou) hlavu prostě nemají. Vždycky jim bylo divné, že vzdělání neznamená umění, teď jim to konečně může připadat i nespravedlivé.

V Brněnské národní divadelní kavárně se u jednoho stolku postupně scházejí herci různých brněnských divadel, aby debatovali o připravované centralizaci brněnské divadelní scény. Zatímco zúčastnění probírají možnosti svých angažmá v novém systému, v ulicích města už se bourá první divadelní budova, neboť cílem centralizovaného vedení je hrát v jediné budově jedinou hru, Višňový sad. Začíná být zřejmé, že prosadit se v nových podmínkách nebude snadné, neboť jsou křížencem čistého kapitalismu a čistého socialismu. Herecký doyen, na kterého je myšleno s pozicí toaletáře začíná blouznit o své roli v neexistujícím Německém domě a opustí kavárnu následován herečkou Mirkou Šmějkalovou, která ho chce zachránit před špatným koncem. Ostatní se připravují na další druh vnější i vnitřní kolaborace, protože to už je úděl herců. Ještěže přijde herec dvacátník a nabídne všem vedlejší role v novém muzikálu. To je radosti!

Na jevišti běží Goldoniho Sluha dvou pánů, náhle je představení přerušeno policejním zásahem a za účasti majitele objektu, kterému spílají, jsou herci vyvedeni. Spílaným je Divadelník, který po odchodu policie vyzve divadelního vědce schovaného ve skříni, aby vylezl, a rozplétá se dialog, ve kterém vědec přemlouvá divadelníka, aby budovu divadla, kterou zakoupil, aby v ní bydlel a zabránil tím provádění divadla, znovunavrátil divadelnímu provozu. Divadelník vysvětluje, proč to není možné prostřednictvím velmi dobrých argumentů. Divadelní vědec stále naléhá, a snad i proto si Divadelník uvědomí, že v budově musí být po násilném vniknutí herců ukryt ještě dramaturg a režisér. Požádá policisty, kteří tu občas proběhnou, poněvadž v prostorách divadla hledají divadelníkova chráněnce, postiženého Venouška (oběť divadla, vždy herci ztýraného), aby oba našli a přivedli. Když policisté režiséra a dramaturga předvedou, nechá je Divadelník uvrhnout a připoutat do hlediště a vpustí do budovy nadržené herce. Je to moc pěkné.

Mladší dcera Marie objedná pro svou starší sestru Magdu a jejich Matku balíček nejrůznějších wellnessových procedur, protože má pocit, že jsou obě zanedbané a měly by být dokonalé. Během zdlouhavých procedur se v důsledku rozhovoru těchto tří žen, točícího se kolem jejich nepřítomného otce a manžela, ukáže, že potřebují spíš balíček hromadné psychoterapie, který Marie ochotně zakoupí, ale poslední položky psychické péče se už neúčastní, neboť umírá na následky nadměrného používání solaria (7krát týdně). Poslední terapie je zrozením mýtu. Magda a Matka, jako lovná zvěř ukryté ve stohu sena uprostřed zasněžené pláně, naslouchají hlasům lovců, kteří jej obklopili. V jednom z hlasů rozpoznají hlas otce a manžela. Vzhledem k tomu, že Magda Matku do stohu nesla na zádech a zanechaly tak ve sněhu jen jedny stopy, vyvolá Matka, namísto toho, aby se za dceru obětovala, losování o to, která z nich vyjde ven a ukojí tím loveckou vášeň shromážděných mužů. V zásvětí mrtvá Marie na závěr vypráví během holení nohou bulharský mýtus o ženském protějšku Ďábla, který, jak se ukáže, je skrytým půdorysem celé hry.

Text je bezprostřední reakcí na vypuknutí války na Ukrajině. Hlavní postava, Tamara, starší žena, která postupně ztrácí zrak, se dostává v souvislosti s válkou, osamělostí a zdravotním handicapem do situace, kdy bilancuje a vyrovnává se situacemi, které jí v životě potkaly. Vzpomíná na svůj život pečovatelky v Itálii, konfrontuje realitu své rodné země s podmínkami západní Evropy. Začátek války zažívá ve svém domě, který nechce a nemůže opustit. Druhou hlavní postavou je Tamařina vnučka Máša, narozená a žijící v Čechách, která silně prožívá napadení Ukrajiny Ruskem, bezprostřední ohrožení blízkého člověka, ale i svoje vztahové problémy a rozchod s partnerem. Válka se dotýká i dalších postav žijících na Ukrajině a v Čechách, a to jak v kladném, tak i záporném slova smyslu. Ti, kdo se zprvu jeví jako povrchní a nezralí, se v krizové situaci mobilizují k pomoci a podpoře. Naopak ti, kdo se zprvu jevili jako přátelé, pod vlivem okolností ukazují i svoji odvrácenou tvář. Válka se různým způsobem dotýká všech postav, jejich životů, vztahů, každodennosti, která se s vypuknutím válečného konfliktu mění jako mávnutím kouzelného proutku. To, co bylo běžné a normální je najednou nedostupné a relativní. Dobro a zlo má prostupné hranice. Násilí plodí násilí. V tomto prostředí žijí své životy běžní lidé, kteří se dostali do neběžných situací na pozadí války, ničení, strachu, ale zároveň přátelství, odvahy a sounáležitosti. Společné trauma rozkrývá charaktery jednotlivých postav, a to s velkou dávkou pochopení a soucitu. Důležitým poselstvím je skutečnost, že nikdo není jen černý nebo jen bílý.    

V roce 2024 podpoříme celkem 9 projektů. Těší nás, že studenti ve velké míře projevují zájem o současnou dramatiku, projekty navíc připravují nad rámec studijních povinností a snaží se hledat prostory pro realizaci i mimo školní půdu. Velmi povzbudivá zpráva pro české divadlo je, že v naprosté většině převážily původní hry, které mají navíc perspektivu uvádění i v dalších divadlech.

V letošním roce se o Divadelní grant DILIA přihlásili také zahraniční studenti, kteří své původní projekty plánují realizovat v rámci svého studijního pobytu v České republice. Vedle regulérních inscenací pokračují ve snaze o propagaci současné dramatiky také zavedené cykly scénických čtení.

A kdo letos náš divadelní grant získal? 

• 10m² – inscenace původní české hry – DAMU Praha (7.000,- Kč)
• Labyrinth of Whispers – inscenace původní autorské hry – DAMU Praha (7.000,- Kč)
• Není nám to jedno – inscenované čtení dvou divadelních her – FPF Opava (5.000,- Kč)
• Bratři Haasové – inscenace původní české hry – JAMU Brno (7.000,- Kč)
• Zadním vchodem na Hrad – inscenace původní autorské hry – DAMU Praha (7.000,- Kč) 
• Salón původní tvorby – festival scénického čtení původní autorské tvorby - JAMU Brno (15.000,- Kč)
• Povečeřte s námi – inscenace původní české hry – KDFS FF UP Olomouc (5.000,- Kč)
• Tahle země je naše – inscenace původní české hry – DAMU Praha + ÚPOL FF UK Praha (7.000,- Kč)
• Sestra – absolventská inscenace původní dramatizace románu Jáchyma Topola – DAMU Praha (10.000,- Kč)

Více informací najdete tady: www.dilia.cz/granty. 

Grantová komise rozdělila celkem 70.000,- Kč.  

GRATULUJEME!

Tajuplný divadelní thriller plný hravosti, humoru, tajemné atmosféry a nečekaných dramatických zvratů. Hlavním hrdinou je fiktivní postava, která prochází mnoha peripetiemi v příběhu, který lze pojmenovat jako divadelní thriller. Děj se odehrává na odlehlém místě, kde má vzniknout zábavní park. V rozlehlém domě se sejde několik postav, které se vzájemně neznají a každá z nich má své tajemství.

„Pan Zet je komediální detektivka s hororovými prvky. Rád si pohrávám s žánry, mám to nakoukané z filmů a televize. Od dětství se do nás sype detektivní žánr a mně přišlo zábavné si z toho udělat srandu. Je to až taková parodie. Snažil jsem se do toho vměstnat co nejvíc vtipů na co nejmenší ploše. Divák může rozpoznat inspiraci Agathou Christie nebo parodií Smrt jí sluší. Používám formu situační komedie jako třeba seriál Přátelé. Je to svižné, rychlé a doufám i divácky atraktivní.“

                                                Tomáš Dianiška

„Zachráním si život na základě jistého druhu povolnosti.“

Hříšný thriller o lidské chuti žít.

Hana Krupková je rodačka z východočeské Chotěboře. Je nádherná a o svých přednostech moc dobře ví. Hana si vezme Václava a chtějí žít šťastný život, ale bohužel žijí ve zlé době. Ale Hana je krásná a krásou se dá platit. Režimy se mění a Krupkovi žijí pod neustálou hrozbou. Hana se musí spolehnout na svoje tělo, aby přežila ona i její muž. 

Doku-fikční hra podle skutečné postavy československých dějin Hany Krupkové o síle přežít za všech režimů. Pro Tomáše Dianišku, který patří mezi nejúspěšnější současné dramatiky, je typický sarkastický pohled na české dějiny, který mu umožňuje ikonické momenty české historie zobrazovat s nadsázkou a humorem. 

Hra získala titul Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku v Cenách divadelní kritiky za rok 2023.