Biomatka je hrou pojednávající o mezigeneračním soužití. Po nevydařeném vztahu se staršímu páru, žijícímu v obci Bánov v podhůří Bílých Karpat, vrací z ciziny dcera Laděnka s dětmi, aby s nimi žili v jedné domácnosti. Laďka, která se v Londýně nadchla pro zdravou výživu, východní medicínu a volný způsob výchovy, způsobuje svým životním postojem rodičům nejednu pernou chvilku a stává se vesnickou atrakcí. Dokáže se přizpůsobit strnulému vesnickému životu? Bude se na hody podávat svatomartinská husa, nebo kus-kus? Dokážou ještě mladí a staří najít společnou řeč?

Hra je napsána na míru obci Bánov a jeho obyvatelům. Autorky hry ponechávají volnost pro úpravu dle vlastních reálií a k převedení textu do vlastního nářečí.

Biomatka v původním obsazení byla v roce 2020 natočena Českou televizí jako záznam divadelní hry v reálných kulisách v rámci cyklu Národ sobě. Záznam je možné shlédnout na iVysílání ČT.

Tato polodokumentární, něco přes hodinu dlouhá hra, vypráví příběh o setkání dvou takřka sedmdesátiletých žen, které v dětství bývaly přítelkyněmi. Dřívější přátelství však nezaručuje plynulý naplněný rozhovor, tím spíš, když se do zdvořilostní výměny frází zamotá ambiciózní vnučka jedné z žen.

O tom, co pro nás znamená naše minulost, o hrdinství a pokrytectví, o černobílém pohledu na nedávnou historii.

Hra vznikla v rámci kurzu Tvůrčího psaní pro autory v Národním divadle 2016 pod vedením Markéty Nekolové.

Petr Hudský je spisovatel a scenárista (např. film Hastrman, seriály Labyrint a Kriminálka Anděl, TV film Setkání s hvězdou – Jana Hlaváčová, štědrovečerní pohádky Korunní princ, Princezna a půl království). Hra Kacířské nápady vznikla podle některých povídek ze stejnojmenné autorovy knihy. Je známá i z rozhlasového zpracování, které pro Český rozhlas natočil režisér Ivan Chrz s herci Evou Holubovou, Arnoštem Goldflamem, Martinem Myšičkou, Davidem Novotným a dalšími. Podle povídky Kriminál vznikl studentský film, který na Noci filmových nadějí získal druhé místo.

Hra složená z šesti krátkých miniher si pohrává s myšlenkou, co by se stalo, kdyby osud naší planety měli pevně v rukou mimozemšťané. Překvapivě pointované příběhy, v nichž je Země jednou z mnoha přestupních stanic pro mimozemské rakety v nekonečném vesmíru, se pod slupkou humoru a ironie zabývají docela vážnými tématy, jakými jsou globalizace nebo ekologická katastrofa.

Cestou necestou velikonoční krajinou jsem potkal zajíce.

Veselá velikonoční pohádka s využitím některých tradičních zvyků, říkadel a písniček. Je psána pro všechny, ale zejména pro nejmenší diváky. Zahrát jí mohou herci i loutky.

Tři pohádky určené nejmladším divákům pro loutky i živé herce vznikly na motivy lidových pohádek.

První jarmareční: Kdo je na světě nejhloupější vychází z Boženy Němcové s použitím motivů ruské a německé lidové pohádky. Druhá jarmareční: Třesky – plesky na námět francouzské pohádky. Třetí jarmareční: O tom, jak líná s chytrou vyzrály nad lakomým podle arménské pohádky.

Pohádky se dají hrát také jednotlivě, samostatně nebo jen dvě, či všechny, proložené lidovými nebo dětskými písněmi.

Námětem  hry je posledních šest let života Jaroslava Ježka – 1936 -1938 v Praze a 1939-1941 v USA.

Po zákazu Osvobozeného divadla se Ježek brání myšlence na emigraci, kterou jako jedinou cestu k záchraně vidí Voskovec s Werichem. Nechce opustit milující matku a sestru, a především své důvěrně známé pražské prostředí, ve kterém se navzdory fyzickému handicapu tak dobře pohybuje. Nakonec jej V+W a domácí události přesvědčí k odjezdu. 

V Americe osvědčuje i přes řadu těžkostí a překážek svou nezdolnou vůli k životu a snaží se prorazit jako skladatel moderní vážné hudby. Poznává zde také svoji poslední lásku Frances, s níž se krátce před smrtí ožení. Nesplněné zůstává jeho přání setkat se osobně s jazzovým velikánem Benny Goodmanem. Ten naopak v závěru sám lituje, že už se nemůže setkat s Ježkem a hra končí Ježkovým symbolickým „zmrtvýchvstáním“. Součástí hry je několik písní Ježka a V+W, jakož i úryvků jeho orchestrálních skladeb jazzových, resp. klasických.