Svoboda, láska, mír, válka, přátelství, péče, moudrost a další. Velká slova. Násilí. Lhostejnost. Smrt. Nenávist. A další. Velká slova. 

Rodinný oběd nebo sebevražda? Vyberte si. Ne postavy, ale chodící psychózy. Slunce zapadne a bude tma. 

Partnerská mytologie. Komedie. Surrealistická tragédie. Scénická esej. A další velká slova.

Hra získala 3. místo v Ceně Evalda Schorma za rok 2021.

Zavařování meruňkových kompotů u dřevěného stolu. Sladko ve vzduchu, teplo v kuchyni. Co vše se do kompotů zavařuje? Dá se do nich zavařit vina, hněv, šílenství a nemožnost pochopení v mezigeneračním vztahu?

Hra pro jednu herečku. Mladá žena se v jednom poklidném odpoledni ve vysněné zemi, vysněné budoucnosti a vysněné verzi sebe sama snaží dceři přiblížit rodinný rituál zavařování meruněk. Z něj však vstupuje do postav své Matky, Babičky, fundamentalistického křesťanského Kazatele i sebe sama a nabízí divákovi jakýsi zavařený kompot vzpomínek a situací na dětství, které ji zásadně ovlivnilo.

Téma monodramatu Mišpacha Afterglow si klade mnoho otázek souvisejících s identitou, traumaty, rodinné zátěže, transgeneračního přenosu, strachu z psychického onemocnění, strachu ze zdraví, když nejbližší zdraví nejsou, pocitem viny, studem, nepatřičností a nezakořeněností, touhou žít si po svém, ale je to vůbec možné, když si všechny postavy z dětství nesete s sebou?

(Afterglow znamená v překladu večerní záře, červánky či doslovně dosvit. Tento termín označuje přetrvávající pozitivní fyzický a mentální stav jedince po užití drog poté, co hlavní účinky drogy ustoupily.)

Příběh dvou mladých umělců. Jednoho 22-letého, který získal slávu svou surrealistickou poezií, a druhého, 27-letého autora divadelních her, který mu jeho slávu závidí a chce se ujistit, že bude moci také zemřít jako 27-letý génius. Jako Jimi Hendrix či Kurt Cobain. Je to studie inspirovaná Moby Dickem, o jednostranné rivalitě hraničící s obdivem, o vlivu věku na mysl umělce a o destrukční podstatě ega.

Mladý intelektuál během příliš silného LSD tripu objeví nové filozofické chápání smrti, které je postavené na třech principech: Princip DMT, princip černé díry a princip teorie relativity, skrz které se snaží najít nesmrtelnost. Hra zkoumá základní filozofický problém knihy Mýtus o Sysifovi Alberta Camusa - otázku sebevraždy. Obzvlášť tváří v tvář nekonečnosti člověka a konečnosti světa.

Hra Ľudia Nikdy Nezomrú zvítězila v soutěži Dráma 2021 o nejlepší dramatický text Česka a Slovenska, a získala také Cenu Činohry Slovenského Národného Divadla.  

Tradice. Jak je žít, jak je dodržovat, jak je předávat dál a nebo se jich naopak zříct ve jménu nového. Ústřední téma hry, které se otevírá z pohledu různých generací. Na počátku jsou Nositelé, kteří už toho mají tak akorát a rádi by své břímě předali synovi. Jenže Petrovi se nést nechce. Hned jak to dostane, tak to položí. A za pár let to náhodou najde trojice spolubydlících. Husa v mrazáku se ukáže jako obrovský problém. Co s husou v době kdy se veganství pomalu začíná stávat mainstreamem? Dá se ještě držet neděle jako sváteční den? A je v pořádku vyhodit křeslo po babičce?

Hra vychází z reálné situace, která se stala v roce 2021 v jednom z bytů na Letné. 

Hra získala hlavní Cenu Evalda Schorma za rok 2021.

Cena Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené) je určena pro studenty a je spojena s finanční odměnou pro autora (nebo kolektiv). Cena je udělována každoročně na základě nominací, přičemž nominovat může jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Hlavním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díla začínajících autorů se tak mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí. „Smyslem tohoto ocenění je podpořit mladé autory, ale také inspirovat studenty k vlastní autorské či překladatelské tvorbě pro divadlo. Díky těmto aktivitám objevila agentura DILIA řadu dnes již etablovaných dramatiků a překladatelů,“ vysvětluje Zdeněk Harvánek, vedoucí Divadelního a Hudebního oddělení DILIA.

Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly téměř 50 divadelních inscenací v profesionálních divadlech, např. v Národním divadle moravskoslezském Ostrava, Švandově divadle, Studiu Ypsilon, A Studiu Rubín, Městském divadle Zlín, Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami, a desítky rozhlasových inscenací.

V letošním nominacích na Cenu Evalda Schorma, kterou uděluje DILIA pravidelně již od roku 2001, v naprosté většině dominovala původní autorská tvorba. Do finále se nakonec dostaly 4 původní divadelní texty, přičemž jeden z nich je kolektivním dílem.

Na třetím místě se umístil právě text studentů brněnské JAMU, kteří tvoří kolektivně pod pseudonymem Ekobuňka JAMU, s názvem F.E.E.L. Autorem druhého textu s názvem Velká slova, který se také umístil na třetí příčce, je opět student JAMU Vojtěch Honig. Druhé místo nebylo uděleno. O první místo, tedy hlavní Cenu Evalda Schorma, se dělí dva studenti pražské DAMU. Tomáš Ráliš, který zvítězil i v loňském roce, bodoval svou hrou 20/21, která vznikla z iniciativy pražského A Studia Rubín, kde byla také poprvé uvedena ve formě rozhlasové skici v režii Jana Friče a v současné době je v režii Terezy Volánkové na repertoáru pražské DAMU. Druhou oceněnou je Eliška Říhová, jejíž vítězná hra Všem se nám uleví měla na začátku června 2022 v autorčině režii premiéru v Národním divadle. Vítězní autoři cenu převzali z rukou pana Oswalda Schorma a díky fondu Dozorčí rady DILIA si odnesli také finanční odměnu. Ukázky obou vítězných her představilo formou scénické skici Divadlo LETÍ v režii Natálie Deákové.

 CENA EVALDA SCHORMA ZA ROK 2021

 1. MÍSTO

• Tomáš Ráliš (DAMU) za původní hru 20/21

• Eliška Říhová (DAMU) za původní hru Všem se nám uleví

2. MÍSTO

nebylo uděleno

3. MÍSTO

• Kolektiv Ekobuňka (JAMU) za původní hru F.E.E.L.
• Vojtěch Honig (JAMU) za původní hru Velká slova

VŠEM OCENĚNÝM GRATULUJEME!

Všechny oceněné hry jsou v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

Text je autorskou variaci klasické pohádky o Červené Karkulce.

Do českých lesů se po sto letech opět vrátili vlci. Nejmladšího samce smečky navíc čeká jeho první mise, během níž si má získat respekt ve svém novém rajónu. Od starého šéfa smečky dostane za úkol sežrat člověka. V lese se ten samý den připravuje pod vedením starého hajného na myslivecké zkoušky mladý lesní adjunkt.  A stejným lesem toho osudného dne poprvé sama, bez rodičů, vyrazila i malá holčička, která získala své jméno podle červené čepičky – Karkulka.

Tři iniciační cesty trojice odlišných hrdinů (mladý vlk, začínající hajný a malá holčička) se protnou v bláznivém a dramatickém finále uprostřed lesa – v chaloupce, v níž babička Červené Karkulky právě oslavuje významné životní jubileum. Ta však určitě neočekávala, že svíčku na narozeninové bábovce bude sfoukávat s celou svoji početnou rodinou v útrobách vlčího břicha.

Text respektuje známou zápletku klasické pohádky, všechny jeho stěžejní motivy v něm divák rozpozná, nezřídka však v různých překvapivých variacích. Jelikož původní pohádka je komedií záměn a omylů, autor tento motiv výrazně posiluje. Divák se navíc konečně dozví, proč Karkulka setrvale nosí na hlavě čepičku. 

Vhodné pro děti od 5 let.

Já nejsem kluk, mami. Já jsem vlkočlověk. A strašně mě to svědí. Schovávat se pod touhle kůží. Mám drápy. Nikomu by neublížily. Ale mě škrábou pod nehtama. Na zuby mi tlačí tesáky, které chtějí ven. Nikoho by nezakously. Ale mě z nich bolí dásně tak, že skoro nemůžu mluvit. To si nikdo nedovede představit. Nejradši bych se rozeběhl po všech čtyřech. Ale nemůžu. Já jsem vlkočlověk. A být jenom člověk - to je pro mě jako být celý život na vodítku.

Hrdinou je školák Johny, který se necítí být jako ostatní: má totiž pocit, že se narodil do špatného těla. Vypadá jako kluk, ale cítí se být jako vlk. A protože má důvody před ostatními svou výjimečnost skrývat, čím dál tím víc se uzavírá sám do sebe; ve škole se mu posmívají a zůstává nepochopen i ze strany vlastní mámy – ta se snad za něj i poněkud stydí a nejraději by syna odvedla do Mrakofuku. (Děj se odvíjí v zemi ovládané tajemnou Karkulí, jejíž přístroj, onen Mrakofuk, umí „napravit“ každé dítě.) Johny má důvod věřit, že nejjednodušší by bylo odletět na Měsíc. Jedině tam by se nemusel stydět za to, kým doopravdy je…

Vlkův sen hledá odpověď na otázky, které si klade každý, kdo si připadá odlišný a nenaplňuje očekávání ostatních: Jak svému okolí vysvětlit, že jsem jiný/jiná? Proč mě doma nepřijímají takového/takovou, jaký/jaká jsem? Proč mě všichni chtějí měnit? Jak zůstat sám sebou?

Hra vznikla pro Český rozhlas.