F.E.E.L. (2022)

JAMU Ekobuňka

Žánr: environmentální hra
Obsazení: variabilní

lidské buňky mají podobný tvar

jako buňky cibule

viděl jsem je kdysi dávno pod mikroskopem

v hodině biologie

ale pochopil to až teď

jsou totiž viditelné

i pouhým okem

rozklad těla na pohovce

 

Text pojednává o osobním životě mladých lidí, kteří se formou aktivismu věnují environmentálním problémům. Ten je často plný nepochopení a odmítavých reakcí ze strany většinové společnosti i vlastních vrstevníků, což se kromě vyčerpanosti a psychických problémů odráží i na jejich osobních vztazích.

Jazyk textu je v narativních pasážích psaných volným veršem cynickým jazykem mladého člověka překonávajícího existenční a environmentální žal; v lyrických částech je jazyk jemný a citlivě obnažující vnitřní život.

Dekonstruovaný narativ rozpadu vztahu protagonisty a jeho partnerky je narušován lyrickými vzpomínkami na život v aktivistickém kolektivu a plánování environmentálních akcí. Příběh se zároveň ve fantazii hlavního hrdiny láme do fantazijní roviny, ve které v rámci jedné z přímých akcí zemře a probouzí se jako nemrtvý, jehož posláním je dokončit nevyplněný příslib klimatické spravedlnosti navzdory konformní společnosti a jejímu pokrytectví. Motiv nedokonaného či narušeného pohřbu je spojen se zodpovědností individua v demokratické společnosti, podobně jako v Sofoklově Antigoně. Motiv nemožnosti zemřít zároveň poukazuje na život na planetě Zemi, na kterém chtě nechtě každý lidský čin zanechává stopu a bude se navždy vracet v podobě klimatických změn jako memento naší hybris vůči přírodě a rodné planetě. Text obsahuje také několik krátkých básní, které dále zcizují text a poskytují vhled do emočních stavů členů environmentálního hnutí.

Hra získala 3. místo v Ceně Evalda Schorma za rok 2021.

  Text v elektronické podobě je k dispozici v DILIA.