texty písní: Jan Duchek

Byla jednou jedna právnička, které řekli, že je žena bez espritu, a proto si nikdy nenajde muže s fluidem. A pak jednoho pátku na České ulici potkala muže, který jí přišel jako muž s fluidem. Nejdřív to vypadalo nevinně. Ale druhý den byly čarodějnice. A třetí den byl První máj. A čtvrtý den… No zkrátka romantická komedie. Z Brna.

Není zapálenějšího zaměstnance krematoria, než je pan Kopfrkingl. Není příkladnějšího otce a manžela, než je pan Kopfrkingl. Je to abstinent a nekuřák, zkrátka slušný občan. Tak si snad zaslouží špetku toho uznání, ne? Fuksův temně groteskní příběh z doby nastupujícího nacismu sleduje zhoubnou proměnu malého člověka, kterého konečně začal někdo brát vážně. Proslavil jej skvělý film Juraje Herze s geniálním Rudolfem Hrušínským, ovšem varovně vyznívá i padesát let poté. Protože stále platí, že velikášství může snadno zlomit vaz, není-li páteř dost pevná.

Ceny divadelní kritiky udělované na základě tradiční ankety vyhlašované časopisem Svět a divadlo putují do Prahy i do regionů. V anketě hlasovalo 73 divadelních kritiků a kritiček. Výsledky pořadatelé oznámili na ceremoniálu 13. března 2022 ve Studiu pražského Švandova divadla. Divadlem roku se stal spolek JEDL. Mezi inscenacemi bodoval titul činohry Národního divadla Vassa Železnovová v režii Jana Friče.

Velký úspěch zaznamenala také inscenace hry Tomáše Dianišky Špinarka v ostravském Divadle Petra Bezruče. Nejlepší herečkou roku 2021 je podle odborníků právě představitelka titulní role Markéta Matulová, která získala i titul talent roku. Špinarka bodovala i v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra a cenu si tak odnáší dramatik Tomáš Dianiška, který v této kategorii uspěl už několikrát v předchozích letech.

NEJLEPŠÍ POPRVÉ UVEDENÁ ČESKÁ HRA ROKU 2021

TOMÁŠ DIANIŠKA: Špinarka
uvedlo Divadlo Petra Bezruče Ostrava v dramaturgii Anny Smrčkové a režii T. Dianišky

Obsazení: 5 mužů, 5 žen

Dokumentární fikce o předčasně zesnulé známé české zpěvačce.

Věru nevzali na konzervu, protože je příliš malinká. Nehodí se ani do sboru, na to má moc výrazný hlas. Věra žije v blbé době. Nezáleží na tom, jak zpíváte, ale jak jste politicky uvědomělá. Naštěstí talent se prosadí vždycky. Vydejme se sledovat kariéru jedné z našich nejvýraznějších umělkyň. Naše „doku-fikční drama“ je oslavou drzého big beatu, a především Věry, která svou tvorbou vzdorovala všem myslitelným stereotypům. Vypráví intimní portrét i epický příběh o nezávislosti, intrikách, odvaze a nezapomenutelné přítomnosti opravdové lásky.

Hra vznikla pro ostravské Divadlo Petra Bezruče, kde měla premiéru v září 2021.

Další nominace na nejlepší Poprvé uvedenou českou hru roku ze stáje DILIA:

TOMÁŠ DIANIŠKA: BURIAN
uvedlo Divadlo F. X. Šaldy Liberec v dramaturgii Lenky Chválové a Jiřího Janků a režii T. Dianišky

TOMÁŠ DIANIŠKA: ENCYKLOPEDIE AKČNÍHO FILMU
uvedlo Divadlo pod Palmovkou v dramaturgii Ladislava Stýbla a režii T. Dianišky

KASHA JANDÁČKOVÁ: LES SEBEVRAHŮ
uvedlo Divadlo Letí v dramaturgii Davida Košťáka a režii K. Jandáčkové

Všechny oceněné texty jsou v elektronické podobě k dispozici v DILIA.

VŠEM OCENĚNÝM SRDEČNĚ GRATULUJEME!

V nejnovějším čísle Zpráv DILIA naleznete rozhovor s uměleckým tandemem SKUTR, který se od nové sezóny ujme vedení činohry Národního divadla v Praze.

Zároveň pochopitelně nesmí chybět 35 synopsí nových českých a zahraničních her. V české sekci vám představíme nové hry jednoho z nejuznávanějších českých autorů současnosti, Tomáše Dianišky, včetně nejlepší poprvé uvedené české hry roku 2021 s názvem Špinarka. Ke slovu se dostanou také dramatizace románů Jiřího Hájíčka a Karla Čapka nebo původní text vzniklý pro HaDivadlo metodou dokumentárního dramatu – verbatim, Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi.

V zahraniční sekci je čtenářům k dispozici text úspěšné komedie Jistě, pane ministře, překlady úspěšných her Převozník Jeze Butterwortha a Henry Johnson Davida Mameta, či dvou komedií Jean-Pierra Martineze U konce s dechem a Setkání na jednom nástupišti. A mnoho dalších původních českých a zahraničích her.

Literární oddělení přináší rozhovor s Radkem Starým, který již téměř deset let působí na internetu jako herní youtuber a streamer, v loňském roce ale debutoval také na literárním poli. V květnu 2021 vyšel první díl fantasy série Arila a koncem listopadu díl druhý. Zároveň připravuje sci-fi knihu a jak sám říká, v psaní se opravdu našel. 

To a mnoho dalšího naleznete v nových Zprávách DILIA, které si můžete stáhnout ve formátu PDF. 

Zábavné a inspirativní čtení přeje agentura DILIA.

Inspirací pro napsání této hry se stala parodie na Euripidovu antickou tragédii z pera polského dramatika padesátých let minulého století Artura Maryi Swinarskeho Alcestin návrat a spekulace autora, jak by se mohla totožná tragédie odehrávat v dnešní době. Hra srovnává důsledky mytologického příběhu s důsledky jednání lidí v současnosti. Děj se tentokráte odehrává v současnosti v nejmenované konstituční monarchii kdesi v dnešní Evropě.           

Mladý vládce malé konstituční monarchie má nemocné srdce a jedinou nadějí na jeho uzdravení je transplantace tohoto veledůležitého orgánu, který však momentálně není k dispozici. Vhodnými kandidáty na dárcovství jsou jeho rodiče, prarodiče a králova žena Alcesta, avšak všichni žijí a nikdo z rodičů ani prarodičů se nechce pro synovo dobro obětovat. Jedině královna Alcesta je ochotna vzdát se svého života ve prospěch milovaného manžela. Těsně po smutečním obřadu se u hrobky královny Alcesty potkává bezdomovec, kterému všichni říkají Herkules, s tajemnou osobou, která o sobě tvrdí, že je sama Smrt. Jaká lákavá náhoda, že se po tisících letech opět opakuje setkání Admeta, Alcesty a Herkula u stejné situace! Smrt této příležitosti využije a pošle zpět na svět královnu Alcestu mezi její blízké v doprovodu „hrdiny“ Herkula. Alcestu však v královském paláci čeká veliké zklamání. Nikoho z jejich blízkých a milovaných nezajímá, že je opět mezi nimi, živá a zdravá, ale všichni, včetně uzdraveného krále Admeta, touží po poznání, jak to udělala, že je opět živá. Každý se touží dostat k tomu „tajemství“ ze svých zištných důvodů a všichni za každou cenu. Když to královna Alcesta zjistí, sdělí všem, že za jejím návratem je její veliká a bezpodmínečná láska, kterou dala spolu se svým srdcem svému milovanému muži, králi Admetovi. Tajemství věčného života nyní bije v Admetově hrudi. Po tomto „odhalení“ se pozornost všech přítomných obrátí na Admetovo srdce a začnou krále pronásledovat po paláci. Pronásledovatelů postupně ubývá, až zůstane jen Admet a …. Kdo nakonec srdce získá? Alcesta se rozhodne vrátit zpět do hrobky, protože život bez lásky pro ni nemá žádnou cenu. U hrobky se potkává se Smrtí, která ji sdělí pohnutky svého rozhodnutí vrátit ji zpět mezi živé. Byla to zvědavost, jak se ve stejné situaci budou lidé chovat dnes a byl to také „obchod“. Hrobka je plná těch, kteří toužili po nesmrtelnosti.

Dramatizace Londonova veleúspěšného románu Tulák po hvězdách vznikla v roce 1998 z potřeby vyjádřit se k tématům role víry a její důležitosti v lidském životě, uvědomování si nezávislosti duše na těle, k tématu vztahu minulých životů k životu současnému. Hra byla s velkým úspěchem uvedena v letech 1998 – 2000 a získala několik ocenění za dramatizaci původního textu, režii a herecké výkony na festivalech a přehlídkách po celé ČR.

Univerzitní profesor Darell Standing byl odsouzen na doživotí za vraždu svého kolegy a odpykává si trest v kalifornské věznici, kde je umístěn v samovazbě za následné údajné spiknutí a plánování útěku. Ocitá se ve společnosti dvou zločinců, Morrela a Openheimera, kteří jsou v sousedních celách. Správce věznice nutí denně Stendinga k doznání účasti a vedení spiknutí prostřednictvím jiného vězně, brutálního násilníka Hutchince. Prostředkem mučení je svěrací kazajka, do které je pokaždé vázán. Trýznění je nesnesitelné a Standing by se rád přiznal, kdyby bylo k čemu. Spoluvězeň Morell má s pobytem v kazajce bohaté zkušenosti, a tak Standingovi svěří způsob, jak tomuto trýznění uniknout díky víře, že duše je na těle nezávislá. Standingovi se opravdu podaří překonat v kazajce několik hodin. Od té chvíle se přestává mučení bát a začíná díky úniku své duše z týraného těla prožívat dobrodružství a konflikty minulých životů, díky nimž začíná rozumět současnému osudu. Svou schopností přežívat dny i týdny v kazajce a další útrapy věznění provokuje Správce věznice k další eskalaci násilí tak, že i brutální vězeň Hutchins se na tom odmítne podílet a zveřejní Správcovo svévolné zacházení s vězni. Stending však svému osudu v podobě trestu smrti neunikne.

Oceňovaná a divácky úspěšná divadelní hra od miletínského spisovatele a scénáristy Štěpán Haka nahlíží na obyčejný život maloměstské rodiny v letech 1968-1969. Mladý, nadějný kreslíř a karikaturista Petr je nadšen svou novou prací v novinách, kam přechází z dělnické pozice. Vděčí za to svému sousedovi Slávkovi - řediteli miletínské základní školy - a především uvolněné atmosféře Pražského jara. Jeho mladá manželka je v sedmém měsíci těhotenství a oba jsou přesvědčeni, že je čekají lepší časy, než- li starší generaci. Po vpádu sovětských vojsk se musí všichni vypořádat s politickými i mezilidskými změnami, které s sebou přivezly tanky. Lidskou optikou hrdinů pozorujeme tenké hranice mezi hrdinství a zbabělostí v době, kdy byl aktivní duch české společnosti nalomen bezohlednou agresí a vynucováním budovatelských hodnot. V době, kdy se i přátelé museli mezi sebou vypořádávat se svým společenským údělem a mnohdy i nešťastných následcích svých rozhodnutí. A právě plejáda různorodých postav a názorů je hlavní devízou tohoto obyčejně lidského příběhu, ve kterém se poznává nejeden pamětník.

„Hra připomíná přelomové chvíle roku 1968 a 1969, kdy po slibném rozletu, udusily naděje hned v zárodku ruské tanky. Husička je možná nezáměrným pokračováním Havlových a Kunderových úvah o obnovení chybující liberální demokracie.” (Jiří P. Kříž, Právo, 25.11.2015)

„Je třeba konstatovat, že věkem relativně velmi mladý autor Husičky, Štěpán Hak, při tvorbě scénáře zřejmě pozorně absorboval zkušenosti více generací a více úhlů pohledu. Podařilo se mu tak vytvořit kompaktní text, který je neprvoplánový a neschematický, nezjednodušuje historickou realitu jakoukoli ideologickou dezinterpretací.” (Stanislav Bendl, Jičínský deník, 13.3.2014)

„Hra vypráví nejen o lidských vztazích a působení doby na charaktery osob, ale také o strachu, který vládl ve společnosti po mnoho desítek let.” (Nikola Nosková, Jičínský deník, 2.9.2013)