Marie Špalová
BĚSI
Dramatizace proslulého a nejkrutějšího románu F. M. Dostojevského, rozsáhlého portrétu generace, která (ve snaze vymanit se z pokrytecké morálky a z přežitých norem společenského řádu svých rodičů) váhá mezi módním mysticismem a pragmatickým rozumem, mezi rozvracečským násilím, pokornou vírou a bohapustým nihilismem. Autor v románu dozrál k poznání temných pohnutek lidské duše a vyvolal otázku, jak a zda vůbec se jeho milované Rusko vyrovná s démony...
„Mým záměrem při dramatizaci Běsů je především polemika s tradičním chápáním tohoto Dostojevského románu, jako obrazu zvrhlého revolucionářství mladých zběsilců, kteří stojí proti citově autentickému, i když v mnoha případech rozervanému, světu aristokracie. Běsi jsou podle mě především obrazem revoluční situace, k níž nám Dostojevskij zručně zamlčuje důvody,“ říká Roman Sikora, autor dramatizace.
Večeře s novou hrou: Novoroční banket
Speciální díl cyklu scénických skic 8@8 naservíruje divákům hned několik nových her během jednoho večera. A jak název napovídá, bude se jednat nejen o kulturní, ale i kulinářský zážitek - v lednu se těšte na hřejivé zimní menu a snad vás zahřeje i naše divadelní nabídka.
Jednotlivé chody té nejžhavější současné dramatiky provedou návštěvníky VILY od přípitku až po dezert. Diváci se mohou těšit na hry nejmladší generace evropských autorů: Charley Miles (UK), Julio Provencio (ESP), Ivor Martinić (HR) a Claudie Cedó (CAT). V režii mladého režiséera Tomáše Loužného se představí herci Apolena Veldová, Klára Cibulková, Nataša Mikulová, Viktor Kuzník a Akram Staněk.
14. 1. 2019, 20:00 VILA Štvanice
VEČEŘE S NOVOU HROU – NOVOROČNÍ BANKET
Ivor Martinić: Nebe
Charley Miles: Muž67
Julio Provencio: Monstrum
Claudia Cedó: Druhá míza
Jakob Nolte: No Future Forever
režie: Tomáš Loužný
dramaturgie: David Košťák
výprava: Vojtěch Hanyš
Součástí večera je speciální hřejivé zimní menu. Nasytíme masožravce i vegetariány!
NIČOTNÉ SPOMIENKY
Na prázdném jevišti se setkává šest postav, které si do prostoru přináší jedinou vzpomínku, a to vzpomínku na svůj poslední den. Mají sice ucelenou osobnost, ale neznají předešlý životní kontext, podle kterého by věděli, co stojí za jejich chováním, rozhodováním, či jednáním. Jsou to nabourané identity, které se ve vzpomínkách mohou opřít jen o to, nad čím přemýšleli, nebo co zažili v průběhu několika posledních hodin pozemské existence. Všechno ostatní je nicota.
Ve vyprázdněném prostoru se nachází prvorepublikový úředník ohromený vědeckým pokrokem, prostá starší žena s ostrým jazykem, nebo apaticky se tvářící dívka z konce nejturbulentnějšího století. Společným jmenovatelem tří žen a dvou mužů na jevišti je dvaceti pěti letý odstup od jejich úmrtí. Na základě této skutečnosti jeden z nich vytvoří teorii o čísle 25, která platí až do příchodu Vincenta. Tento muž „nového milénia“ je odchovaný na korporátních hodnotách a hned potom, co se vzpamatuje z prvotního šoku, se začne nekompromisně zaměřovat na svůj cíl - chce přestat myslet a domnívá se, že jediný způsob jak toho dosáhnout je únik z nicoty.
Nejnovější člen osazenstva na sebe postupně bere podobu lídra celé skupiny. Přesvědčí ostatní, že je potřeba o sobě prozradit celou pravdu o posledních životních chvílích. Skoro všichni si totiž vytvořili pokřivené identity, protože se nechtěli spoléhat na nejistou vzpomínku z jednoho dne. Postupné odhalování postav vytvoří skupinu tří ženských obětí, které byli nějakým způsobem utlačované mužskou rukou. Každá si vytrpěla své. Naopak druhá skupina vykrystalizuje jako ta trýznitelská, která násilím zakrývá vlastní slabost a pochybnosti o sobě samých. Mezi dvěma tábory začne vznikat napětí, přerůstající až do otevřeného konfliktu.
LEGENDA 997
Ach Bože, jaký to zrod národa na prolité krvi.
Slunce ještě nikdy nevysvitlo v české krajině jasněji než toho dne, kdy byl zavražděn kníže Václav. Pouhý los osudu. Buď Václav, nebo Boleslav. Bez hříchu by lidské plémě vymřelo. V červáncích bude zapsán onen osudný pátek, kdy byl zabit Vojtěch, druhý pražský biskup, misionář, mučedník.
Jsme jiní než před 1000 lety? Má smysl snažit se změnit řád věcí? Čas nadělá i z vrahů světce. Legenda o dvou světcích, kteří svou vizí předběhli svou dobu a jejichž dobré skutky byly po zásluze potrestány.
Koukal Jiří
Od roku 1960 žije ve Znojmě. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní v Břeclavi. Po základní vojenské službě ochotničí do roku 1975 ve stálé divadelní scéně ve znojemském divadle. Píše texty i skládá písně pro scénáře svého otce Františka Koukala, zakladatele Znojemského historického vinobraní a do roku 1975 vystupoval se skupinou minnesengrů na Královských hodokvasech na hradě ve Znojmě. Ke psaní divadelních her se dostává kolem roku 1993.
Ve spolupráci s dramaturgyní Horáckého divadla v Jihlavě s paní Marii Procházkovou se v roce 1993 realizovala v Praze v divadle Radka Brzobohatého divadelní komedie s názvem Mobil Story s hlavními představiteli paní Valérii Zawadskou a Pavlem Novým. Úspěchem byla v roce 2002 i jeho první pohádka s písničkami O staré vrbě, kterou si s chutí zahráli amatéři v Moravském Krumlově a později amatéři ve Velkém Meziříčí. Tam si také s úspěchem zahráli komedii Karlíček s.r.o. Přednost v jeho tvorbě získávají komedie s laskavým a nenásilným humorem.
O STARÉ VRBĚ
Stará vrba na kraji rybníčku snímá z lidských srdcí kameny starostí i bolů a přeměňuje je ve štěstí. Mládenec Jakub odchází od své milé kvůli její hašteřivé nevlastní matce. Myslí si sebevědomě, že ve světě získá všechno, po čem touží. Vodník si vypráví se svými třemi ratolestmi - kluky zelenými o životě a o tom, jak jim lidé znečišťují rybník starým harampádím. I do vodní říše pronikají novinky a vodníkovy děti pomocí bublifuků sledují zprávy jako na svém bublernetu. Jakub se při své cestě za štěstím nepohodne s vodníkem. Hádka se mu nevyplácí a jako dušička pod pokličkou skončí u něho v zajetí. Neopatrný vodník však nechá hrníček s jeho dušičkou na břehu a zmocní se ho kolemjdoucí děti. K hrníčku se ale dostane taky macecha Evelína Mrázová a ta jej prodá za sto zlatých obchodníkovi Arnoštu Balzámovi, převlečenému čertovi. Znovu se však k hrníčku dostanou děti, patří přece jim, když ho našly. Čert se ale nevzdává, protože za hrníček zaplatil a přesto dušičku nemá a peníze také ne. Stejně tak o dušičku v hrníčku usiluje vodník, kterému přece patří – hrníček s dušičkou Jakuba je jeho majetek. Smutnou Bětku, která nadevše miluje svého Kubíčka, který se stal obětí vodníka, utěšuje stará vrba. Čertovi se podaří unést hašteřivou ženu, která si od něho vzala peníze a hrníček nikde. Domů se z cest vrací námořník Tomáš Mráz, manžel Evelíny. Peníze se najdou schované v mouce a všechno se začíná napravovat. Stará vrba proměňuje lidská trápení ve štěstí a tam kde najde lásku, tam přináší i štěstí. Jakub je s pomocí staré vrby a láskou Bětky vysvobozen z vodníkova zajetí. I Evelína je propuštěna z pekla a to s pomocí vrby i láskou svého námořníka. Nastává všeobecné smíření. Pohádka je protkána několika melodickými písničkami, které jsou součástí scénáře.
KDYBY VŠECHNY ŽENSKÝ SVĚTA
Kdyby všechny ženský světa: a) věděly, že robotické ženy jsou jejich velikou konkurencí, b) věděly, kolik žen bude z toho vynálezu nešťastných, tak by se daly dohromady a začaly se bránit, jako naše hrdinka.
Do uvadajícího manželského vztahu, vstupuje ona – neznámá žena robotické konstrukce. Zprvu jako nevinná hračka, jako předmět nebývalého obchodního úspěchu našeho hrdiny, který se stane závislý na umělém výkonu té hračky a jejich prodejem to zavaří i v jiných manželstvích. On má dobrý kšeft a přitom i příležitost eliminovat milenky, které ho stojí hodně peněz. Nejprve je tento intimní vztah s figurínou všelijak maskován, aby partner neprohlédl tu umělou rafinovanost. Ale všeho moc škodí a závislost na umělé slasti se projeví na chování všech, kteří neodolají vyzkoušet ten vynález. Až dopravní nehoda vysvobodí našeho hrdinu z té závislosti a dostane se do péče své opomíjené choti, která si (nejen) s tím vynálezem poradí po svém.
O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE
Pohádka O Šípkové Růžence je postavena na motivech tradičního příběhu, který zpracovalo již mnoho slavných sběratelů pohádek. Z nejznámějších Charles Perrault nebo bratři Grimmové, u nás třeba Eliška Krásnohorská. Tato adaptace je pojednána klasicky, činoherně a zasazena do typického dětského pohádkového světa: „Před dávnými časy, za sedmero horami a sedmero řekami, bylo jedno malé království. Vládl tam král Jan s královnou Josefínou. Na jejich zámku ale nebylo vždy jen veselo...‟ Královna toužila po dítěti, ale žádné nepřicházelo. Do hry však vstoupí Čáp, který přinese královským rodičům nemluvně, dcerku. Jak to ale bývá, nic není tak jednoduché. Zlá sudička - víla Amelóra - Růžence prorokuje nešťastný osud: „Až dospělosti dojdeš, své výročí plnoletosti oslavíš, píchneš se o trn té své růžičky, Růženko královská, a zemřeš!‟ Kletbu sice zmírní hodná sudička, ovšem píchnutí se Růženka nevyhne a celé království na 100 let usne. Naštěstí se o zakletém království dozví udatný princ Vratislav, kterého vyprávění o krásné spící princezně dojme natolik, že se rozhodne princeznu vysvobodit. Jak to dopadne, jest nasnadě...
Ve hře je ponechán velký prostor pro malé herce - děti. Zpestřují provedení svými veršovanými texty a doplňují dění v království jako pážata, kuchtíci či dvorní dámy. Adaptace je doplněna autorskými hudebními motivy vhodnými jako podkres či předěly dějství. K dispozici jsou dvě verze obsazení. Pohádka je určena pro předškolní i školní děti. Představení trvá 30 - 40 minut.
MEDÚZA
Do osamoceného penzionu na konci sezóny se na doporučení své kamarádky Karen přichází ubytovat novinářka Betty Jungrová. Hledá tu klid pro svoji novinářskou práci. Přichází z válečného území a tak si komfortu, který jí je představen, velice považuje. Přesto žije v důsledku své novinářské práce v neustálém napětí a již první zvonění na mobilu z neznámého čísla ji znepokojí. Letmo si vzpomíná na své prožitky z válečné zóny i na zdravotní sestru Reenu, která ji na památku i pro štěstí věnovala řetízek s křížkem, a to ještě před tím, než ji unesli neznámí dobrodruzi. Právě o utrpení obyčejných lidí se Betty rozhodla psát. A dobře ví, že je to nebezpečná práce - podávat svědectví o stavu společnosti, o zrůdnostech mocných a o těch, kdo jsou za to za to odpovědni. Špatně usazené okno, ze kterého málem vypadla správcová paní Dawnová, jí na klidu nepřidává. A také jí nepřidává na klidu návštěva kamaráda Tonyho, který ji nabádá k obezřetnosti a zdůrazňuje, že právě ona se z válečné zóny neměla vrátit. Dává jí také dobré rady, aby její pobyt nebyl prozrazen dříve, než svoji práci dokončí. Na rozloučenou předává Tonymu fotografii Reeny, aby ji pomohl najít a pomoci jí. Po jedné tajemné noční návštěvě u ní v bytě se podaří odhalit odposlouchávací zařízení. Karen jí nabízí spolupráci v obchodování, radí, aby se vzdala psaní, které je v pojetí Betty nebezpečné, nabízí velké peníze a život beze strachu, přemlouvá ji a myslí na její dobro. Oznamuje jí, že její pobyt v tomto penzionu už tajemstvím není a že stejně bude muset jít dál. Další návštěva jí podstrčí dopis s varováním od Tonyho, že na ni číhá nebezpečí v cigaretách, takže nesmí kouřit! Jenže ona již kouří a to cigarety, které jí přinesla správcová paní Dawnová. Dá se jí věřit? Domem vládne neklid, zvláště po té, kdy Dawnová bloudí v noci domem, protože její pejsek v noci nezvykle kňučel. Ráno Betty zjistí, že v domě opravdu někdo byl a nalezne několik jiných cigaret, zřejmě těch otrávených.
Na návštěvu přichází Karen a znovu ji přemlouvá, aby s ní dělala, jak říká, jen best kšefty. K její novinářské a nebezpečné práci má další připomínky a přemlouvá ji - obchod je bezpečnější živobytí. V textu o pejskovi paní Dawnové objeví údajný kryptogram s tajnou zprávou a její reakce je velice hysterická. Jedinou útěchou jí je samotná Dawnová. Tony je daleko, zprávy o Reeně žádné.
Po telefonu se ozývá Karen a moc se omlouvá, že to při poslední návštěvě přehnala. Dále ale přemlouvá Betty, aby opustila psaní a zatím, na přechodnou dobu, byla tiskovou mluvčí její obchodní organizace. Betty je věrná svým ideálům a spolupráci na jejích obchodech stále odmítá. Tony jí osobně přináší dvě zprávy – ta první, že unesená Reena je v bezpečí, a ta druhá, že za pomocí svých přátel odhalil, že má být Betty zavražděna. Společně zaranžují past, do které se vrah nakonec chytí a bez toho, aby Betty ublížil, se všem odhalí.
DRÁMA – uzávěrka soutěže divadelních textů již 31. ledna
Uzávěrka soutěže je 31. ledna 2019.
Autor vítězného textu získá odměnu v hodnotě 1 000 €.
Vyhlášení výsledků soutěže se uskuteční v rámci festivalu NOVÁ DRÁMA / NEW DRAMA 2019 spolu s veřejnou prezentací finálových textů prostřednictvím inscenovaného čtení Trojboj.
Činohra Slovenského národného divadla udělí speciální cenu, kterou bude nastudování vybrané hry ve formě scénického čtení v Modrém salónu SND v následujících divadelních sezónách. Partner soutěže Rozhlas a televize Slovenska – Rádio Devín udělí Cenu Rozhlasu a televize Slovenska – nastudování textu ve formě rozhlasové hry nebo inscenovaného čtení v následujících letech.
Texty finalistů soutěže budou publikované v rámci elektronické knihy.
Texty ve třech tištěných kopiích a elektronicky na CD nosiči nebo USB spolu s přihláškou v zalepené obálce a zároveň i s dokladem o zaplacení registračního poplatku ve výši 15 € zasílejte na adresu:
Divadelný ústav
Jakubovo nám. 12
813 57 Bratislava
heslo „DRÁMA 2018“
Uhrazení registračního poplatku:
Štátna pokladnica, č. ú.: IBAN: SK34 8180 0000 0070 0007 1011
Koordinátor soutěže: lenka.cepkova@theatre.sk
Status spolu s přihláškou a podmínkami soutěže naleznete na stránkách Divadelného ústavu.
Hlavním pořadatelem soutěže DRÁMA 2018 je Divadelný ústav ve spolupráci s Činohrou Slovenského národného divadla. Partnerem soutěže je Rozhlas a televízia Slovenska – Rádio Devín.