Iveta Horváthová: Fetišistky

Režie: Natália Deáková

15.prosince 2008 ve 20.00 hodin ve Studiu Švandova divadla

za účasti autorky

Prudce současná slovenská story o lokální mediální hvězdě s globálním image. Příběh o vztazích mezi ženami různých generací. Příběh o fetiších žen. O tom, jak ženy vnímají svůj ženský úděl, ale i úlohu ženské krásy, rituálů oblékání a hraní různých rolí ve svém životě a na veřejnosti. Co je víc? Fetiš nebo láska? Hra získala 2. místo v soutěži Dráma 2005 a v roce 2008 ji uvedlo Slovenské národní divadlo v Bratislavě v hlavní roli se Zdenou Studenkovovou.

Harold Pinter se narodil v londýnské čtvrti Hackney (East End) v židovské rodině dámského krejčího. V roce 1948 získal stipendium na studia herectví na Royal Academy of Dramatic Art. Studia však přerušil a věnoval se herectví a psaní. Ve studiích pak pokračoval na Central School of Speech and Drama.
V letech 1951-53 byl v Irsku členem herecké Společnosti Anewa McMastera; v té době hrál řadu velkých rolí, mj.Hamleta a Jaga v Othellovi. V letech 1952-56 vznikl jeho autobiografický román Trpaslíci (The Dwarfs), který byl však publikován až v roce 1990. Po návratu do Anglie se stal hercem ve Společnosti Donalda Wolfita, opět hrál nejrůznější role od Shakespeara až po detektivky (pod uměleckým jménem David Baron) a stále intenzivně psal (verše, krátké prózy, monology, skeče). V té době také navázal celoživotní přátelství s dramatikem a scénáristou Ronaldem Harwoodem (pozdějším autorem slavného Garderobiéra /předobrazem postavy Sira v této hře byl právě Donald Wolfit/ a držitelem Oscara za scénář k Polanského Pianistovi).
Jeho první hra Pokoj (The Room) byla inscenována v roce 1957. Rychle za sebou pak následovaly hry, které dnes patří k mezníkům moderního (nejen anglického a nejen absurdního) divadla. Slavné tituly, vzniklé v letech 1957-1965, se dodnes hrají na jevištích celého světa: Narozeniny, Mechanický číšník, Správce, Celou noc venku, Trpaslíci (podle vlastního zatím nepublikovaného románu), Přehlídka, Milenec, Čajový dýchánek , Návrat domů a další. Pinter v nich zjevně navazuje na Becketta a absurdní divadlo (ale také na Ionesca a Geneta či na Franze Kafku, jehož velmi obdivuje), zároveň však jeho postupy rozvíjí a vnáší do něj vlastní originální prvky.
Jeho tzv. komedie hrozby (comedies of menace) jsou vystavěny na modelových situacích, v nichž dominuje uzavřený prostor a vetřelec, přinášející násilí a zkázu ze světa venku, jemuž není možno uniknout. Prostor uvnitř, plný bezduchého tlachání, ne-dialogů, mlčení, strachu, pocitů viny, výčitek a nenaplněné touhy, je tak vždy násilně narušen něčím často nepojmenovatelným zvenčí, co není možno zastavit, zničit nebo ovládnout.
Jeho další hry naznačily nové směry: jsou poetičtější, ale stále stejně pesimistické, autor se také více zabýval mezilidskými a milostnými vztahy. Mezi nejznámější hry, vzniklé od konce 60. let, patří Krajina, Ticho, Staré časy, Země nikoho, Zrada, Jiná místa, Party Time nebo …a v prach se obrátíš.
Pinter napsal  33 her (některé z nich  původně televizní či rozhlasové) a získal za ně řadu britských i amerických ocenění (např. Tony Award 1967, Cena Kruhu newyorských divadelních kritiků 1967 a 1980, Shakespearova cena 1970, Cena Britské divadelní asociace 1983 a 1985). V podstatě všechny nejdůležitější Pinterovy hry byly přeloženy do češtiny a hrály se na našich jevištích.
Vedle dramat byl Pinter také básníkem a esejistou a v posledních letech se věnoval právě zejména poezii.Byl i hercem (občas se objevil i ve filmech), ale též významným divadelním režisérem a zejména velmi plodným a úspěšným filmovým scénáristou.



Přehled divadelních her

The Room (1957; Pokoj)
The Birthday Party (1957; Narozeniny)
The Dumb Waiter (1957; Mechanický číšník)
A Slight Ache (1958; Mírná bolest)
The Hothouse (1958; Pařeniště)
The Caretaker (1959; Správce)
A Night Out (1959; Celou noc venku)
Night School (1960; Večerní škola)
The Dwarfs (1960; Trpaslíci)
The Collection (1961; Přehlídka)
The Lover (1962; Milenec)
Tea Party (1964; Čajový dýchánek)
The Homecoming (1964; Návrat domů)
The Basement (1966; Suterén)
Landscape (1967; Krajina)
Silence (1968; Ticho)
Night (1969; Noc)
Old Times (1970; Staré časy)
Monologue (1972; Monolog)
No Man's Land (1974; Země nikoho)
Betrayal (1978; Zrada, č. 1992 – nevydáno)
Family Voices (1980; Rodinné hlasy)
Other Places (1982; Jiná místa)
A Kind of Alaska (1982; Jakoby na Aljašce)
Victoria Station (1982; Nádraží Victoria)
One for the Road (1984; Jedna na cestu)
Mountain Language (1988; Horáčtina)
The New World Order (1991; Nové uspořádání světa)
Party Time (1991; Party Time)
Moonlight (1993; Měsíční svit)
Ashes to Ashes (1996; …a v prach se obrátíš)
Celebration (1999; Oslava)
Remembrance of Things Past (2000; Vzpomínky na minulost)

Ladislav Simon (nar.1929)

Ve své tvorbě se snaží především o spojení soudobé vážné a jazzové hudby, což ho řadí ke skladatelům tzv. třetího proudu. Po gymnaziálních studiích navštěvoval Pražskou konzervatoř, kde se v letech 1943 - 50 věnoval hře na klavír u Kláry Jiránkové a v letech 1944 - 48 kompozici ve třídě Aloise Háby. V klavíru poté pokračoval u Františka Raucha na hudební fakultě AMU (1950 - 54). V padesátých letech také krátce studoval fonetiku, hudební a divadelní vědu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

V letech 1951-53 byl lektorem výuky klavíru a hudební nauky na loutkářské fakultě DAMU a v letech 1953-54 působil jako hudební redaktor Československého rozhlasu v Praze. Mezi léty 1954 a 1958 byl dramaturgem a režisérem Československé televize. Léta 1959-70 strávil jako šéf činoherního orchestru a hudební dramaturg Divadla na Vinohradech. V roce 1962 založil v tomto divadle studio pro elektronickou hudbu a o rok později komorní soubor pro novou hudbu Sonatori di Praga, který sám vedl. V 70. letech pracoval v několika funkcích v Národním divadle, byl šéfem činoherního orchestru, dramaturgem a dirigentem opery a baletu (zde do roku 1993). Za jeho působení vznikl Jazzový orchestr Národního divadla.

V letech 1982-90 byl profesorem hudební teorie, skladby a klavíru na Pražské konzervatoři. Působil také jako ředitel agentury Dilia v Praze (1996-2002). Vytvořil velký počet scénických a filmových hudeb, je autorem tanečních dramat, komorních, koncertantních a vokálních kompozic a skladeb pro velký jazzový orchestr.

Cena Evalda Schorma  - za původní hru, dramatizaci či překlad

Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FPF a FFUP za původní hru, dramatizaci či překlad. Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu). Nominována mohou být tato díla:                          -  původní hra
                        -  překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
                        -  dramatizace
Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost. Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena v písemné formě buď na adresu DILIA, Krátkého 143/1, Praha 9 nebo e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 31. března 2009.

Básník, romanopisec a dramatik Mohamed Kacimi-El Hassani se narodil v roce 1955 v alžírském svatém městě El Hamel. Po studiích francouzské literatury na univerzitě v Alžíru se v roce 1982 přesunul do Paříže. V roce 1987 debutoval románem Kapesník (Le Mouchoir). V 90. letech se obrátil k psaní pro divadlo, které považuje za „bezprostřednější“. Vedle vlastních her je autorem dramatizací několika románů významného alžírského prozaika Kateba Yacina. Jeho hry byly uvedeny ve Francii i v zahraničí; hra 1962 byla v roce 2001 provedena Arianou Mnouchkinovou v Théâtre du Soleil. Je držitelem cen Lugano a Afaa-Beaumarchais. 


V obleženém městě se dívka Ímán stará o kocoura Ježíše, kterému cizí voják zlomil packu, když mu skočil na tank. Kolem vybuchují bomby a padají domy, ale nikoho už to nezajímá. Smrt je příliš všední a slova jako Bůh či vlast tu znějí jako nadávka... 


Mladá režisérka Lucie Málková, známá zatím spíše z generačních počinů („musical radical“ Štěstí dam v Disku, Sněhová královna v Gongu, Mlčenlivá v CrossClubu), se tentokrát – u příležitosti své první práce ve Studiu Saint Germain klubu Rock Café – rozhodla pro vícegenerační obsazení. V Kacimiho „komorní tragédii“ se můžete těšit na Evu Salzmannovou alternující s Alenou Štréblovou, Ondřeje Pavelku či Tomáše Krejčíře; z mladých herců pak na Týnu Průchovou či Igora Orozoviče. 


„Díky Kacimiho naléhavému textu si klademe otázku – jak moc se nás dotýkají válečné konflikty ve více čí méně vzdálených zemích? Jsou to pro nás jen barevné fotografie z ranního vydaní novin, kterým během kávy věnujeme stejně času jako zprávám o počasí? Svatá země odkrývá, jak silný může mít každá fotografie příběh. Co jí předchází a v jakou tragédii může vyústit. Neznámý výjev z novin zde dostává konkrétní podobu,“ říká o hře režisérka.

Rezervace vstupenky a další info na www.rockcafe.cz

,,V příštích třech měsících zaměříme svou pozornost na současnou, německy psanou dramatiku. Jedná se o nejnovější texty, jejichž tématy jsou problémy geopolitické, sociální i ryze osobní,“ uvedl dramaturg projektu, Jan Žůrek. Jednotlivá scénická čtení nastudují mladí tvůrci z brněnské JAMU a pražské DAMU, z nichž mnozí již spolupracují na projektech Divadla na cucky delší dobu. Jedná se například o Jana Friče, Alexandru Bauerovou či Jána Mikuše.

V prvním z cyklu scénických čtení bude představena dvojice dokumentárních dramat Černé panny (autorská dvojice Feridun Zaimoglu, Güntera Senkel) a Nordost (Torsten Buchsteiner), jejichž ústředním tématem je člověk a jeho víra. Nordost je dokumentární drama, jehož předlohou jsou tragické události teroristického útoku na moskevské divadlo Na Dubrovce. Černé panny vycházejí z autentických zpovědí mladých muslimek, které popisují svůj život v dnešním Německu. Ve svých zpovědích se nevyhýbají aspektům sexuálního života, víry ani politickým názorům.

Projekt zaštiťuje občanské sdružení Divadlo Konvikt, které realizovalo obdobný cyklus již před dvěma lety. Jednotlivá čtení se uskuteční v komorních prostorách Bílá nora, který se nachází v suterénu budovy Uměleckého centra Univerzity Palackého. Finanční podporu poskytla aguntura DILIA.

Iberoamerický svět tvoří celkem 21 zemí. V rámci prvního ročníku festivalu TRANSTEATRAL představíme kulturu pěti z nich. Stěžejními kulturami, na které se 1. ročníku festivalu TRANSTEATRAL zaměří, jsou Argentina a Španělsko.

Argentinské divadlo bude zastoupeno především hostováním jednoho z nejvýznamnějších současných argentinských činoherních souborů El Patrón Vázquez se dvěma inscenacemi: Buenos Aires a Všechno. Inscenace Buenos Aires tvoří 3. část trilogie “Three Cities”, koprodukčního projektu divadel Ranters Theatre (Melbourne, Austrálie) a Chapter Theatr Stiwdio (Cardiff, Wales). Inscenace Všechno je koprodukcí souboru El Patrón Vázquez (Buenos Aires) a divadla Schaubühne (Berlín) v rámci projektu International Playwriting Festival on Identity and History. Tohoto mezinárodního projektu se účastní divadla z Argentiny, Velké Británie, Izraele, Polska a Německa a jeho tematické zaměření tvoří moderní ideologie a výročí pádu berlínské zdi. Texty k oběma inscenacím napsal rezidentní autor souboru, režisér a překladatel Rafael Spregelburd.

Španělské divadlo se na festivalu představí vystoupením andaluské akrobatky a tanečnice Raquel Madrid, literárním setkáním česko-španělského spolku Luces de Bohemia, které na svůj program tentokrát zařadí španělské divadelní texty 20. století a moderní verzí klasické příběhu o slavném záletníkovi Donjuán (verze 8.0) v podání Gymnázia Budějovická a v moderní úpravě španělského autora Davida Llorente. V rámci festivalového programu bude dále v české premiéře uvedena hra španělského autora Carlose Be Čekanky, a to jako 3. díl letošního ročníku scénických skic 8v8 Divadla Letí a agentury DILIA.

K dalšímu programu festivalu patří vystoupení francouzského divadla Theatre des Chimeres s inscenací monologu Lulu chilské autorky Any Harchy Cortés nebo performance chilského souboru Fin de Fiesta přenášené přes internet přímo ze Santiago de Chile.

Festival dále nabízí filmové projekce v Institutu Cervantes, hudební produkce v klubu Chapeau Rouge, Sympozium IberoAmerické kultury v Divadelním ústavu a na Katedře divadelní vědy FF UK, performance z Kolumbie a gurmánské zážitky z mexické kuchyně restaurantu Fosil. Hlavní část s festivalu se bude odehrávat v pražském Divadle v Celetné. Další produkce proběhnou v klubu Chapeau Rouge, v Instituto Cervantes a na Filozofické fakultě UK. Předprodej vstupenek začíná v Divadle v Celetné a v klubu Chapeau Rouge dne 13.3.2009.

 

Kompletní program festivalu naleznete na internetových stránkách: www.transteatral.cz

 

Partneři festivalu:
Divadlo v Celetné
klub Chapeau Rouge
Institut Cervantes
Katedra divadelní vědy FF UK Praha
Restaurant Fosil
Divadlo Letí

Festival se koná s laskavou podporou:
Ministerstva kultury ČR
Hlavního města Prahy
Velvyslanectví Španělska v Praze
Velvyslanectví Argentinské republiky v Praze

 

Festival ve dnech 19.-29.3.2009 uvádí následující hry:

Rafael Spregelburd: Všechno a Buenos Aires, režie Rafael Spregelburd
Yael Ronen: Třetí generace, režie: Yael Ronen
Mark Ravenhill: Over There, režie: Ramin Gray
Dorota Maslowska: Vypořádáme se sami se sebou, režie: Grzegorz Jarzyna
Marius von Mayenburg: Kámen, režie: Ingo Berk

1919 – 1929 – 1939 – 1949 – 1989 – 2009: Rok výročí. Pět autorů z pěti zemí se pustilo do experimentu psát na základě inspirace minulostí o současnosti. Individuální a kolektivní, kulturní a politická identita se stává ústředním tématem a podnětem pro hru na mnoha rovinách.

Nenechte si ujít jedinou reprízu inscenace Všechno v rámci festivalu IberoAmerických kultur TRANSTEATRAL dne 4. dubna v Praze, Divadlo v Celetné, 18:00 hodin. Kompletní program festivalu viz www.transteatral.cz

Protagonistou nové a inscenace Rafaela Spregelburda je skupinka úředníků, z nichž ani jeden si již nedokáže upamatovat na svou původní roli a úlohu. Přežívají své dny v kanceláři tím, že mezi sebou organizují vzájemné erotické pletky. Jednoho dne však v kanceláři dojde k spontánnímu požáru, při němž shoří peníze. Intenzivní radost z pálení peněz přináší nebezpečný pocit štěstí…

Kdyby se moje země nacházela v centru a nikoli na periferii, zeptal bych se svých německých přátel: Co se dělo v Německu, když v mojí zemi díky finančním spekulacím došlo k enormní inflaci a ekonomické korupci? Co se dělo s vašimi lidmi, když se Argentina stala neoliberální laboratoří západního světa a byla zde testována extrémní tržní ideologie, která nyní – o dvě desetiletí později – přivedla kapitalistický řád na hranici propasti? Ale my nejsme v centru. Jsme vaší divokou fantazií, vás, kdo žijete v organizovaném světě, který se tyčí nad vzdálenou jižní polokoulí, jež mu slouží jako rezerva a kde se velké myšlenky (vzniknou-li zde jaké) formulují v nesrozumitelných a neznámých jazycích. (Rafael Spregelburd)

Carlos Be

ČEKANKY

Překlad: Martina Černá, Režie: Martina Schlegelová, Dramaturgie: Lucie Kolouchová, Výtvarná spolupráce: Jana Špalová
Hrají: Klára Štěpánková, Martyna Sľúková a Josef Wiesner

v neděli 5. dubna ve 20.00 hodin v Divadle v Celetné

Čekanky nebo chcete-li ve španělštině Achicorias nejsou však tak úplně romantický příběh, jak by mohl název indikovat. Trojice herců – Klára Štěpánková, Martyna Slúková a Josef Wiesner odkryjí příběh násilí a naděje v životě transvestity, striptérky a televizní hvězdičky. Zápis poroty XXXI. Premi Born de Teatre, která udělila Carlosovi Be ocenění vítězné hry XXXI. ročníku soutěže charakterizuje ve své podstatě celou jeho tvorbu: "Vysoká úroveň, nové zajímavé nápady. Přínos divadelnímu umění. Úžasná výstavba. Pečlivý výběr použitých prostředků. Návrh výtečně rozvržené scény. Bohatství silných polysémických odkazů na soudobou společnost a autorova obratnost v nakládání s nimi. Jeho schopnost osvětlit temné stránky lidské existence. Mistrovské užití záhady, toho, co je a co není známé. Podmanivá myšlenka textu, stejně jako přehybů života, jež otevírá pohled novým dimenzím".

Carlos Be je známý ve Španělsku jako spisovatel a divadelní režisér. Dosáhl řady ocenění a jeho hry hostí barcelonská i madridská divadla. Velké úspěchy v současnosti slaví s Origami a Llueven Vacas. Zajímavostí pro nás bezesporu je, že se ve své další hře La caja Pilcik (Pilčíkova bedna) nechal inspirovat i jedním dílem z TV seriálu Major Zeman - Bestie. Pilčíkova bedna získala cenu Premio Serantes 2008.

Vzkaz autora hry Čekanky Carlose Be Divadlu LETÍ.
Musím přiznat, že je pro mě mimořádná čest, že Divadlo Letí nechá rozkvést Čekanky v báječném rámci festivalu TRANSTEATRAL. Hlasy zneužitých žen znovu otevřou své okvětní lístky, aby vykřičely na scéně to, co nemohly křičet pod ranami mužů ve svém osudném okamžiku. A vznikne české divadlo: jedinečná příležitost. Děsím se ho stejnou měrou, jako mě přitahuje.