Další z řady absurdních her Rolanda Topora (1938-97). Autor (vedle Arrabala a Jodorowského spoluzakladatel skupiny Panika /La Panique/) ji napsal roce 1994. V letošním roce získala cenu Molière 2004 za nejlepší inscenaci v soukromých divadlech (v nastudování divadla Théâtre de l´Atelier). Známý francouzský autor a režisér Claude Confortes (Maratón) o ní prohlásil, že vzhledem ke své univerzálnosti se stane moderní klasikou stejně jako Král Ubu, Čekání na Godota a Plešatá zpěvačka.
    Emigrant ze země Východní Evropy Dragomir žije v podnájmu u slečny Florence Michalonové – pod jejím stolem, kde šije boty. Je velice spokojený, protože se může dívat na její krásné nohy. Netrvá to dlouho a přijede za ním jeho krajan houslista Gritzka a nastěhuje se pod stůl k němu. Florence je překladatelka a její nakladatel Marc Thyl si ji chce vzít. Ona ovšem miluje Dragomira.
    Tolik stručně k obsahu, který v sobě skrývá motto hry, jak je vyjádřil sám autor: „Když se s emigranty nakládá jako s méněcennými bytostmi, je docela normální, že žijí pod stolem.“

Děj se odehrává v předvečer svatby Dava a Lindy. Opilý Dave ovšem leží s hlavou v záchodové míse a Linda bez velkého nadšení uvažuje nad smyslem manželství. Kolem obou se shromáždily skupinky přátel. Jejich chování a dialogy pramení převážně ze skepse týkající se jak partnerských vztahů, tak i sociální reality a kolísají mezi komikou a tragikou. Hra zaujme spíše drsně pravdivým vykreslením jednotlivých postav a jejich sociální podmíněnosti, generačním a regionálním slangem a detaily z populární kultury než originalitou děje. Jméno autora je jistou zárukou (u nás známý svou hrou Educating Rita"), nicméně vlastní úsudek o kvalitě hry si lze udělat až po jejím přečtení.

Do ukázkové rodiny, otcem paternalisticky izolované od každodenní reality, vpadá televize s nabídkou účasti na živém vysílání reality show. S příchodem kamer se začíná odkrývat nejenom neveselé soukromí obou rodičů a sourozenců, ale obětí nechutného nahlížení do lidského nitra se postupně nechtěně stává i sám televizní štáb. Ve hře, která místy snese označení „cool“, na pozadí masturbace, nevěr, rozchodů, vulgárních výčitek a pohlavních styků v různých akrobatických polohách krystalizuje přeformulovaná původní otcova doktrína, opřená symbolicky o kázání apoštola Jana o Apokalypse, kterou nakonec přijímají za svou jenom mladí protagonisté, zatímco rezignující rodiče, stárnoucí přítelkyně i režisér ji z různých osobních důvodů odmítnou. Lehký konverzační tón a řemeslně dobře zvládnuté zábavné dialogy nezastřou celkově hořkou polohu hry, v níž je hluboce depresivní inventura ztrát, zážitků a pokřivených vztahů, které se již nikomu nechce narovnávat, vykoupena jen málo přesvědčivou, ale přece jenom jakousi nadějí v závěru příběhu.

Příběh se odehrál v roce 1966 v Paříži a vypráví ho mladý Američan Carl, kterému tehdy bylo patnáct let. Protože jeho otec pobýval delší dobu služebně v Paříži, Carl s maminkou přijeli za ním. Carla zapsali do americké školy, kde jeho učitelkou literatury byla krásná (třicetiletá) Madame Melville. Ta chodila se svými studenty na vybrané filmy do kina a večer o nich v jejím bytě diskutovali. Jednoho večera ale Carl počkal, až všichni odejdou, a zůstal s Madame Melville sám...

Pohádka o patnácti obrazech. Honza, syn chudobné chalupnice, se jednoho krásného dne urychleně vydá do světa, aby unikl královským verbířům. Na své cestě potká kouzelnou babku kořenářku a od té chvíle začínají jeho četná dobrodružství. Díky čarodějným housličkám osvobodí strašidelný mlýn od dvou starých čertů Mariáše a Kleofáše, vyzraje na hrozitánského draka z Dračí skály a s pomocí očarovaných třešní srdcovek zvítězí i nad proradným a válkychtivým králem Hulánem a jeho pyšnou a falešnou dcerou Krasomírou. Nakonec se vrací domů i s nevěstou – s hodnou a upřímnou princezninou služtičkou Madlenkou, která mu dopomohla k útěku z královské šatlavy. A protože se zatím mstivý obecní policajt Karafiát přičinil o zkonfiskování jejich malé chaloupky, odeberou se všichni mlynařit na osvobozený mlýn. Oba čerty, které zatím vykázali i z pekla, berou s sebou jako mlynářskou chasu. Jde o novou, mírně upravenou verzi pohádky na motivy různých českých pohádek o Honzovi z r. 1980, již s úspěchem hrály četné profesionální i amatérské soubory. Pohádka se tradičně vyznačuje bohatým a obrazným jazykem, jadrným humorem, k dobré pohodě přispívají i pěkné písničky. V r.2002 byla natočena i Českým rozhlasem v autorově režii a s pěknou hudbou Karla Cóna.

Gilles je spisovatel, a Manželské vraždění je nejlepší detektivka, jakou podle svého přesvědčení zatím napsal. Jeho žena Lisa, s níž žije patnáct let, tuto knihu nenávidí, protože jí rozbila všechny iluze o manželském soužití, navíc v ní vzbudila podezření o citech, které k ní její manžel chová. Jednou večer přijde Gilles pozdě domů, a Lisa, přesvědčena o jeho nevěře, ho uhodí do hlavy. Odvezou ho do nemocnice. Hra začíná v okamžiku, kdy se vrací domů, aby znovu žil se svou ženou ve spořádaném manželství, a předstírá, že díky oné nehodě přišel o pamě?....
  Eric-Emmanuel Schmitt patří k nejhranějším francouzským autorům současnosti. Jeho hra „Návštěvník“ (Le Visiteur) získala pro rok 1994 tři prestižní divadelní ceny Molière. Většina jeho her byla přeložena do cizích jazyků, některé z nich byly zfilmovány (v hlavních rolích s Jean-Paulem Belmondem, Alainem Delonem, Omarem Sharifem atd.)

Jedná se o dialog muže a ženy - manželů zralého věku. Ona, známá spisovatelka, se vrací domů po třech měsících vězení za zneužití nezletilého. On, doktor se zavedenou praxí, na ni čeká v bytě, kde spolu prožili řadu let běžného manželství. Její věci sbalil do krabic. Je to portrét dvou bytostí, které hledají smysl vztahu, relativitu viny a hodnotu života.

Hra známého rakouského dramatika a psychologa (1862-1931) o křehkosti vztahů muže a ženy, vynikajících a cenných lidí, kteří se pokusí prorazit konvenční vztahy a velkoryse si dají, z poněkud již unaveného manželství, možnost vzájemné svobody. Řešení autora je na základě jeho lékařské praxe jednoznačné: obehrát se dá ledacos, nikoli však lidské city.Tato pravdivá a v poznání lidské duše překvapivě moderní hra poskytuje znamenité možnosti dvěma zralým hercům a zaujatému režisérovi.

Jde o nejznámější divadelní hru současného japonského dramatika (nar. 1937), jednoho ze zakladatelů japonského hnutí malých divadel", autora ovlivněného absurdním divadlem. Hra je metaforou lidského života, zamýšlí se nad smyslem existence na tomto světě a rolí jedince i skupiny ve společnosti lidí. Děj se plně soustřeďuje na pětičlennou rodinu, která se v patetické touze po lepším životě vydá na nekonečnou pou? do neznáma. Během každodenního putování členů rodiny postupně ubývá, poučeni zkušenostmi odhazují jako nepotřebný balast i svůj majetek. Nakonec v zoufalé snaze jít stále kupředu pokračuje jen základní dvojice (muž a žena), v níž hnacím motorem je především žena. Přestože si oba uvědomují, že na konci putování je čeká neodvratná záhuba, i ve finále hry jsou rozhodnuti jít stále kupředu. Díky svému modernímu jazyku a smyslu pro vystižení humorných okamžiků autor dokázal i tak závažné téma zpracovat s příslušnou naléhavostí, ale zároveň i působivou svěžestí.

Děj se odehrává v rodině Stiglianových: otec Alberto, rozhlasový moderátor, je despota, matka Elena vášnivě hraje karty (a prohrává), syn Beppe se chystá na filmovou kariéru v Paříži, dcera Rosaria vypadá lehkomyslně, stále lže a hádá se se svým snoubencem Corradem. Když se Alberto dozví o obrovských dluzích své ženy, ze šoku oněmí. Elena pak musí doma vydělávat šitím. Přicházejí novináři a zajímají se o tuto samostatnou ženu". Ukáže se však, že pravým důvodem je to, že Beppe je podezřelý z vraždy. Otci se v této dramatické situaci "vrátí řeč" (její ztrátu jen předstíral) a konečně pravdivě vyjeví své city, životní naděje i zklamání. Přizná dokonce i milenku, ale na rodině mu záleží. Beppe začne pracovat na jeho místě v rozhlase (podezření z vraždy bylo vyvráceno). Rosaria si bere Corrada, ale zdá se jí, že si nerozumějí. Svěří se otci, že své bezohledné chování jen předstírala. Alberto ji s Corradem usmíří a sám obnovuje rodinné zázemí.